ECLI:CZ:NSS:2004:6.ADS.44.2003
sp. zn. 6 Ads 44/2003 - 63
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
stěžovatele Ing. M. K ., zastoupeného JUDr. Hanou Píchovou, advokátkou, se sídlem
Májová 23, 350 02 Cheb, a dalšího účastníka České správy sociálního zabezpečení, se
sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, v řízení o kasační stížnosti stěžovatele proti usnesení
Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 6. 2003, č. j. 16 Ca 335/2002 - 42,
takto:
I. Kasační stížnost, směřující do výroku II. usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne
6. 6. 2003, č. j. 16 Ca 335/2002 - 42, se zamítá.
II. České správě sociálního zabezpečení se nepři znává právo na náhradu nákladů
řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 6. 2003, č. j. 16 Ca 335/2002 - 42, bylo
rozhodnuto tak, že se návrh stěžovatele o osvobození od soudních poplatků zamítá
a že se zamítá návrh stěžovatele o ustanovení zástupce. Při posuzování předpokladů
stěžovatele pro osvobození od soudních poplatků krajský soud vyšel z toho, že kromě
částečného invalidního důchodu ve výši 4621 Kč měsíčně má i jiné příjmy v celkové výši
8200 Kč ročně a je vlastníkem dvou nemovitostí a osobního automobilu (naproti tomu má
dluhy v celkové výši 500 000 Kč). Po zhodnocení majetkových poměrů stěžovatele dospěl
krajský soud k závěru, že stěžovatel nesplňuje jednu ze základních podmínek pro ustanovení
zástupce, a to předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Dále pak krajský soud
poukázal na to, že žaloba neobsahuje vady, které by bránily jejímu věcnému projednání,
přičemž žalobce svými podáními prokázal, že je schopen hájit svá práva, vyjadřovat se
písemně ve věci a prostřednictvím dožádaného soudu mu bylo umožněno se ve věci vyjádřit
i ústně.
Toto usnesení stěžovatel napadl kasační stížností, a to pouze výrok o zamítnutí návrhu
na ustanovení zástupce. Poukázal na to, že krajský soud vyvodil nesprávné závěry z jím
doložených majetkových poměrů, když má za to, že výše jeho příjmů opravňuje k přiznání
sociálních dávek, osvobození od poplatků za rádio a televizi apod., a nelze tedy tyto
prostředky hodnotit jako „dostatečné“. Pokud jde o vlastnictví dvou nemovitostí a osobního
automobilu, zdůraznil stěžovatel, že krajský soud opomenul, že vlastnictví garsoniéry je zcela
eliminováno zástavním právem na dluh 300 000 Kč (na zakoupení osobního automobilu),
přičemž v nejbližší době bude toto zástavní právo realizováno, rovněž příjmy z pronájmu jsou
ukončeny. Stěžovatel proto reálně vlastní nedokončený rekreační domek, na němž vázne dluh
200 000 Kč. Nutnost zastoupení před soudem pak vyplývá z doloženého zdravotního
poškození; stěžovatel sice v písemném projevu dokáže účinně hájit svá práva, krajský soud
však podle stěžovatele zcela opomněl, že tato schopnost mu zcela chybí, pokud musí v časové
tísni reagovat a hodnotit.
Ve včas podané kasační stížnosti stěžovatel neuvedl, z kterého důvodu, uvedeného
v §103 odst. 1 písm. a) až e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
kasační stížnost podává (kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v citovaném
ustanovení), z obsahu kasační stížnosti lze dovodit, že je podávána z důvodu tvrzené
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím
řízení (§103 odst. 1 písm. a/ s. ř. s.).
Krajský soud v odůvodnění napadeného usnesení správně vyšel z toho,
že pro ustanovení zástupce účastníkovi řízení musí být ve smyslu §35 odst. 7 s. ř. s. splněny
dvě podmínky, a to jednak předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a jednak
potřeba ochrany práv účastníka řízení. Krajský soud po posouzení majetkových poměrů
stěžovatele vyšel z toho, že stěžovatel nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních
poplatků; s tímto závěrem se ztotožňuje i Nejvyšší správní soud. Je sice pravda, že celkový
příjem stěžovatele mohl být v době rozhodování krajského soudu uvažován částkou okolo
5000 Kč měsíčně (nyní má stěžovatel po přiznání starobního důchodu jenom z tohoto důvodu
příjem v částce 6254 Kč měsíčně), kterážto částka sama o sobě by mohla vést k závěru,
že stěžovatel splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, za situace,
kdy stěžovatel je vlastníkem dvou nemovitostí (byť jedna z nich je zatížena dluhem), nelze
takovýto závěr učinit. Vzhledem k tomu, že i podle názoru Nejvyššího správního soudu není
splněna jedna z podmínek pro ustanovení zástupce stěžovateli, je nadbytečné zkoumat splnění
podmínky druhé (přesto se lze ztotožnit se závěrem krajského soudu, že ani tato druhá
podmínka splněna není).
Nejvyšší správní soud tedy na základě posouzení všech řádně uplatněných
a přípustných námitek stěžovatele uplatněných v kasační stížnosti uzavírá, že v posouzení
právních otázek Krajským soudem v Plzni neshledal nesprávnost, jež by mohla přivodit
nezákonnost jeho rozhodnutí v napadené části. Z těchto důvodu Nejvyšší správní soud kasační
stížnost jako nedůvodnou podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Stěžovatel ve věci úspěch neměl, nemá proto proti dalšímu účastníkovi právo
na náhradu nákladů řízení (§60 odst. 1 s. ř. s. a contr.). Úspěšné České správě sociálního
zabezpečení podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, bylo proto vysloveno, že tomuto
účastníkovi se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně 24. června 2004
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu