ECLI:CZ:NSS:2004:7.A.156.2000
sp. zn. 7 A 156/2000 – 54
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce P. B.,
a. s., zast. JUDr. Petrem Schlesingerem, advokátem se sídlem Bratčice č. p. 137, okres Brno -
venkov, proti žalovanému Ministerstvu životního prostředí ČR, Vršovická 65, Praha 10, o
žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 8. 2000, č. j. 560/1700/00-Nav,
takto:
I. Rozhodnutím Ministerstva životního prostředí ze dne 2. 8. 2000, č. j.:
560/1700/00-Nav se zrušuje a věc se vrací tomuto správnímu orgánu
k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen n a h r a d i t žalobci na nákladech řízení částku
6375 Kč do 15-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce JUDr.
Petra Schlesingera, advokáta se sídlem v Bratčicích, č. p. 137, okres Brno –
venkov.
Odůvodnění:
Rozhodnutím České inspekce životního prostředí – Oblastního inspektorátu Brno ze
dne 28. 3. 2000, č. j. 07/OP/3347/00/Šmi, byla žalobci uložena pokuta za porušení povinností
při ochraně přírody a krajiny ve smyslu ustanovení §80 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb.
v platném znění, a to ve výši 50 000 Kč. Rozhodnutí o uložení pokuty správní orgán I. stupně
odůvodnil zjištěním, že žalobce se dopustil protiprávního jednání podle §88 odst. 1 písm. c)
téhož zákona (o ochraně přírody a krajiny) tím, že při stavbě podzemních garáží na parcelách
č. 1402 – 1407 v katastrálním území V., B. – m., v lokalitě A. ulice, poškodil při provádění
zemních prací kořenové systémy tří vzrostlých stromů – dvou kusů platanů javorolistých a
jednoho kusu jasanu ztepilého.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včas odvolání, které odůvodnil neúplností
správního řízení před správním orgánem I. stupně, nesprávným hodnocením těch důkazů,
které byly ve správním řízení provedeny a nesprávným právním posouzením věci.
Uvedenému správnímu orgánu předně vytýkal, že nevzal v úvahu skutečnost, že právnickou
osobou, která při výkonu podnikatelské činnosti poškodila kořenový systém předmětných
stromů, nebyl žalobce, který pouze zajistil následné ošetření ran, nýbrž společnost S., s. r. o.,
se sídlem v B., V. 61, což žalobce prokázal jednak pracovním výkazem této společnosti ze
dne 4. 11. 1999, jednak daňovým dokladem vystaveným touto společností dne 15. 11. 1999
pod číslem 990226. Správní orgán řízení zahájené proti této společnosti zastavil, avšak
v rozhodnutí o uložení pokuty žalobci neuvedl z jakého důvodu tak učinil, takže v tomto
směru nelze jeho postup přezkoumat. Nesprávné právní posouzení věci spatřoval zejména
v tom, že správní orgán I. stupně na jedné straně zaujal stanovisko, že ustanovení §88 odst. 1
písm. c) zákona č. 114/1992 Sb. v platném znění dopadá výlučně na tu právnickou osobu,
která při výkonu své podnikatelské činnosti poškodí bez povolení dřevinu nebo skupinu
dřevin rostoucích mimo les bez ohledu na to, kdo provedení této činnosti zadal a co byl
povinen zajistit a na straně druhé řízení o uložení sankce proti této osobě zastavil a pokutu
uložil žalobci, který takové poškození vůbec svými zaměstnanci nezpůsobil a vytýkaného
jednání se nedopustil. Pokud jde o vzniklou škodu a její rozsah namítal neúplnost řízení,
kterou spatřoval v tom, že správní orgán v případě rozporu v tvrzeních odborného pracovníka
správního orgánu a stanoviska odborné společnosti E. s. r. o. se sídlem v B., S. 17 (kdy první
ze subjektů tvrdil poškození v rozsahu 50 % kořenového systému a druhý jen v rozsahu 30 %)
vycházel jako ze správného pouze z údaje zaměstnance správního orgánu, ačkoliv takový
postup je v rozporu s ustanovením §36 správního řádu. Navrhoval ustanovení znalce pro
posouzení zdravotního stavu poškozených stromů z hlediska ustanovení §8 odst. 1 vyhlášky
č. 395/1992 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny,
neboť pro rozhodnutí ve věci je nezbytné zjištění, zda tvrzeným nedovoleným zásahem bylo
způsobeno podstatné a trvalé snížení jejich ekologických a estetických funkcí. Navrhoval, aby
odvolací správní orgán napadené rozhodnutí správního orgánu I. stupně v celém rozsahu
zrušil a řízení zastavil.
Rozhodnutím ze dne 2. 8. 2000, č. j. 560/1700/00-Nav rozhodl žalovaný
prostřednictvím svého územního odboru v Brně o odvolání žalobce tak, že je podle §59 odst.
2 správního řádu zamítl a napadené rozhodnutí České inspekce životního prostředí,
Oblastního inspektorátu v Brně potvrdil. V odůvodnění uvedl, že k poškození předmětných
dřevin došlo při realizaci stavby podzemních garáží Vysokého učení technického v Brně,
kterou prováděl žalobce na základě smlouvy o dílo č. 19130, uzavřené mezi ním a V. u. t. dne
15. 10. 1999. Z obsahu smlouvy, která je součástí spisového materiálu, odvolací správní orgán
mj. zjistil, že žalobce jako zhotovitel díla se zavázal provést toto na základě prováděcího
projektu a zavázal se mj. i k tomu, že dílo bude splňovat kvalitativní a dodací podmínky
odpovídající mj. i platným předpisům životního prostředí. Dílo se zavázal vykonat vlastním
jménem a na vlastní odpovědnost a pro případ, že pověří provedením některých částí díla jiné
osoby, má zhotovitel, tedy žalobce, plnou odpovědnost, jakoby tyto části díla prováděl sám.
Pokud tedy žalobce namítal, že určitou část výkopových prací, v důsledku nichž došlo
k poškození kořenového systému dřevin, prováděla jako subdodávku jiná obchodní společnost
(S. s. r. o.), není tato námitka vzhledem k zmíněnému ujednání důvodná. Krom toho ze
spisového materiálu vyplývá, že žalobce ostatně porušení právních povinností a faktické
poškození dřevin nepopírá, když ve svém vyjádření k podkladům pro rozhodnutí poukazuje
na svůj šetrnější postup při provádění zemních prací, nežli jej zavazoval schválený projekt.
Žalovaný v této souvislosti zdůraznil, že i kdyby obsah smlouvy o dílo nezavazoval žalobce
dodržet při provádění díla platné předpisy životního prostředí neznamená to, že by jej projekt
či stavební povolení opravňovaly k činnosti vedoucí k poškození dřevin a to i v jejich
podzemní části. K námitce žalobce o neúplnosti řízení ve vztahu k posouzení zdravotního
stavu dotčených dřevin poukázal žalovaný na protokol České inspekce životního prostředí ze
dne 2. 12. 1999 doplněný fotodokumentací, z níž jednoznačně vyplývá, že k nedovolenému
poškození předmětných stromů došlo. Připomněl, že podle §7 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb.
(dále též jen zákon) jsou dřeviny chráněny před poškozením a ničením, pokud se na ně
nevztahuje ochrana přísnější (§45 a 48 zákona) nebo ochrana podle zvláštních předpisů. Co
se rozumí poškozením, vyplývá z ustanovení §8 odst. 1 prováděcí vyhlášky č. 395/1992 Sb.:
jde o nedovolený zásah, který způsobí podstatné a trvalé snížení ekologických a estetických
funkcí dřevin. Podle žalovaného k takovému zásahu v daném případě nepochybně došlo,
přičemž pro posouzení odpovědnosti je nerozhodné, zda nedovoleným zásahem bylo
odstraněno 50 % či 30 % kořenový hmoty. Tato skutečnost má význam zejména ve vztahu ke
stanovení výše sankce za poškození dřevin. Odvolací správní orgán se ztotožnil se závěrem
Č., že skutková podstata protiprávního jednání byla v daném případě naplněna, neboť
k poškození kořenového systému uvedených vzrostlých stromů nepochybně došlo. Pokud jde
o výši pokuty stanovené při dolní hranici rozpětí uvedeného v §88 odst. 1 zákona, shledal ji
rovněž přiměřenou, když stejně jako správní orgán I. stupně přihlédl ke skutečnosti, že
žalobce realizoval za pomoci odborné firmy ošetření poraněných kořenů, důležité pro
stabilizaci jejich zdravotního stavu a odstranil navážky zeminy od kmenů. Shledal jí též
přiměřenou rozsahu způsobené újmy ochraně přírody a krajiny, neboť lze předpokládat, že
díky tomuto včasnému odbornému ošetření stromy neuhynou a nedojde tak ke způsobení
závažnější újmy.
Žalobce v návrhu na zahájení řízení o přezkoumání správního rozhodnutí (v žalobě),
především namítá, že napadeným rozhodnutím žalovaného byl porušen zákon, a to jak
v ustanoveních práva hmotného, tak i procesního. Důsledkem těchto porušení je, že byl
rozhodnutím žalovaného zkrácen na svých právech. Vytýká žalovanému, že nezjistil úplně a
správně skutečný stav věci, jak mu ukládá ustanovení §32 odst. 1 správního řádu, když
nenapravil pochybení správního orgánu I. stupně ve vztahu ke zjištění zdravotního stavu tří
stromů, tedy to, zda došlo ke snížení ekologických a estetických funkcí a tudíž k právně
relevantnímu poškození ve smyslu §7, §8 odst. 5 a §88 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb.
Připomíná, že v daném případě nedošlo ani k bezprostřednímu ani k následnému odumření
dřevin, jejichž poškození je žalobci vytýkáno. Žalovaný si neopatřil žádný podklad pro závěr,
zda vůbec k právně relevantnímu poškození došlo, neboť jedině při splnění základního
předpokladu, tj. zjištění, zda došlo k podstatnému, trvalému a nenávratnému snížení
ekologických a estetických funkcí předmětných dřevin následuje sankční odpovědnost ve
smyslu citovaných zákonných ustanovení a §8 vyhlášky č. 395/1992 Sb. Žalovanému dále
vytýká, že si neujasnil ani otázku určení odpovědné osoby za toto tvrzené poškození dřevin,
nepřibral jako účastníka řízení Vysoké učení technické v Brně, které je jejich vlastníkem
jakožto součástí pozemku, na němž rostou,a které je současně stavebníkem a objednatelem
stavebního díla, tedy osobou z jejíž vůle se jakékoliv práce v okolí dřevin prováděly. Tato
osoba byla ze zákona jako vlastník přinejmenším povinna zajistit proveditelnost díla právně
dovoleným způsobem. Žalovanému dále vytýká, že v napadeném rozhodnutí směšuje
odpovědnost obchodněprávní, totiž odpovědnost žalobce ze smlouvy o dílo a tedy pouze A
156/2000 a výlučně vůči objednateli, s odpovědností sankční podle §88 odst. 1 písm. c)
zákona č. 114/1992 Sb. v platném znění. Žalovaný není podle jeho přesvědčení oprávněn se
dovolávat soukromoprávní smlouvy o dílo, jíž není účastníkem. Žalovaný si tedy neopatřil ani
druhý zásadní podklad pro své rozhodnutí a neurčil ani náležitě okruh účastníků řízení,
přičemž žalobce na tento problém v odvolání upozornil a rozebral i některé možnosti jeho
řešení. S tím pak souvisí i to, že žalovaný potvrdil uložení pokuty vůči žalobci i za situace,
kdy ten zajistil odborné ošetření předmětných stromů a zajistil, aby práce na díle v jejich
blízkosti byly provedeny šetrněji, nežli bylo zadáno, tj. plnil povinnost na místo vlastníka
porostů. Navrhoval, aby soud zrušil napadené rozhodnutí žalovaného i správního orgánu I.
stupně a současně žádal, aby s ohledem na zásadní nezákonnost naříkaného rozhodnutí, jakož
i výši uložené sankce, byla odložena vykonatelnost rozhodnutí správního orgánu I. stupně na
dobu do rozhodnutí soudu ve věci samé s odůvodněním, že neprodlený výkon rozhodnutí by
žalobci mohl přivodit vážnou újmu a vážnou poruchu v jeho stavební činnosti. V doplňku
žaloby poukázal žalobce na to, že výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně, potvrzeného
napadeným rozhodnutím žalovaného, je neurčitý, když uvádí, že k údajnému porušení
povinností žalobce mělo dojít na parcelách č. 1402 – 1407 v katastrálním území Veveří. Toto
vymezení je nesprávné, neboť, jak plyne z informací Katastrálního úřadu Brno – město a ze
snímku pozemkové mapy, jsou parcely č. 1403, 1404 a 1405 zastavěnou plochou se
zbořeništěm, tedy nikoli zelenou plochou a parcela č. 1406 je ostatní plochou – hřištěm bez
zeleně a parcela č. 1407 je ostatní plochou – komunikací, rovněž bez zeleně. Na žádném
z těchto pozemků se dřeviny rostoucí mimo les nenachází a k žádnému porušení povinností
podle zákona na těchto pozemcích nemohlo dojít. Uvedená skutečnost potvrzuje žalobou
vytýkané porušení ustanovení §32 odst. 1 správního řádu a navíc znamená i porušení
ustanovení §46 a 47 odst. 2 správního řádu. Napadený výrok není jasný, srozumitelný, přesný
a určitý a není tudíž právní moci schopný a vykonatelný. Znovu zdůrazňuje, k potvrzení
správnosti svých tvrzení v žalobě, že v daném případě nedošlo vůbec k právně relevantnímu
poškození stromů ve smyslu §8 vyhlášky č. 395/1992 Sb., totiž k podstatnému a trvalému
snížení ekologických a estetických funkcí dřevin a dokonce ani ke snížení těchto funkcí;
poukazuje v tomto směru na jejich dobrý zdravotní stav a navrhuje provedení důkazů
fotodokumentací z 31. 8. 2000 a zprávou Českého hydrometeorologického ústavu o
mimořádně zátěžovém období jara a léta roku 2000 pro stav dřevin. Současně navrhoval, aby
soud ve věci nařídil jednání.
Žalované Ministerstvo životního prostředí ve svém vyjádření k žalobě ze dne 3. 10.
2000, označuje žalobní námitky za nedůvodné. Poukazuje znovu na záznam z kontroly
provedené Č. ve dnech 1. a 2. 12. 1999, v nichž je podrobně popsáno zjištěné poškození
kořenových systémů stromů, ke kterému došlo při bagrování stavební jámy pro výstavbu
podzemních garáží a poukazuje též na pořízenou fotodokumentaci, která prokazuje rozsah
poškození kořenového systému. K námitce týkající se určení odpovědného subjektu za
vzniklou škodu poukazuje na šetření Č. (v rámci správního řízení zahájeného vůči jinému
subjektu), že činnost (stavbu), při níž došlo k poškození dřevin prováděl žalobce na základě
objednávky V. v B. Po všech upřesňujících zjištěních zahájil správní orgán I. stupně řízení o
pokutě vůči žalobci a toto mu řádně dne 24. 2. 2000 oznámil. Současně mu umožnil vyjádřit
se ke shromážděným podkladům, příp. navrhnout doplnění dokazování ve smyslu §33 odst. 2
správního řádu. Součástí těchto podkladů byla i nashromážděná fotodokumentace, která
nejlépe dokazuje rozsah poškození kořenových systémů dřevin, popsaný v záznamu Č.
Záznamy i rozsah zjištění poškození provedl přitom inspektor, který je současně soudním
znalcem v oboru dendrologie, takže jeho zjištění byla posouzena žalovaným jako plně
kvalifikovaná a dostatečná. Proto nebyl akceptován požadavek žalobce na doplnění
dokazování znaleckým posudkem o zdravotním stavu všech tří dotčených stromů. Ani
vyjádření společnosti E. s. r. o., která na objednávku žalobce provedla ošetření poškozeného
kořenového systému, nezpochybňuje skutečnost, že k poškození došlo, a to jak hlavních, tak
vedlejších kořenů o průměru od 1 cm do 30 cm. Rozdíl v hodnocení rozsahu posouzení není
tak výrazný, že by mohl mít vliv na rozhodnutí o uložení pokuty. Ta navíc byla stanovena na
samé dolní hranici zákonem přípustného rozpětí (horní hranice 500 000 Kč) a žalovaný tuto
výši posoudil jako přiměřenou, a to i s přihlédnutím ke skutečnostem uvedeným v samotném
rozhodnutí. Setrval i na svém názoru, vyjádřeném v odůvodnění žalobou napadeného
rozhodnutí ve vztahu k správní odpovědnosti žalobce, když vzal za bezpečně prokázané, že
správního deliktu se podle zákona dopustil právě on, jako právnická osoba, jejíž činností
k poškození dřevin došlo a nikoliv ta, která provedení činnosti objednala. Navrhoval, aby
soud rozsudkem žalobu zamítl a souhlasil s tím, aby se tak stalo bez nařízení jednání.
V daném případě se jedná o věc, která napadla v roce 2000 u Vrchního soudu v Praze.
Protože věc nebyla tímto soudem skončena do 31. 12. 2002, byla podle ustanovení §132 s. ř.
s. postoupena Nejvyššímu správnímu soudu k dokončení řízení podle ustanovení části třetí
hlavy druhé dílu prvního s. ř. s., tedy v řízení o žalobách proti rozhodnutí správního orgánu.
Nejvyšší správní soud vyzval žalobce, aby označil důkazy k prokázání žalobních
námitek (žalobních bodů) a rovněž vyrozuměl žalovaného o možnosti navrhnout důkazy
k vyvrácení těchto námitek. Současně účastníky vyrozuměl o možnosti dokončit řízení
rozhodnutím ve věci samé bez toho, aby bylo nařizováno jednání. Poučil je rovněž o možnosti
vyjádřit se k osobám soudců a vznést případně námitku jejich podjatosti.
Žalobce ve svém vyjádření ze dne 27. 2. 2003 setrval na svých předchozích důkazních
návrzích v doplňujícím podání k žalobě ze dne 5. 10. 2000 a navrhl ještě důkaz provedením
místního ohledání za účelem ověření zdravotního stavu dřevin. Setrval i na ostatních
žalobních námitkách a domáhal se nadále zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného i
správního orgánu I. stupně.
Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 27. 2. 2003 rovněž setrval na svých stanoviscích
uvedených v písemném vyjádření k žalobě a v dalším vyjádření k replice žalobce a
nenavrhoval žádné další důkazy k vyvrácení žalobních námitek uvedených v žalobě. Žalobní
námitky označil za nedůvodné s tím, že žalobci bylo bezpečně prokázáno (důkaz protokolem
z výkonu dozoru ČIŽP), že jeho činností byla naplněna skutková podstata protiprávního
jednání spočívajícího v tom, že při terénních pracech souvisejících se stavbou garáží byl
poškozen kořenový systém skupin dřevin rostoucích mimo les a tím došlo k podstatnému a
trvalému snížení ekologických a estetických funkcí předmětných dřevin. Pokuta uložená
žalobci ve výši 50 000 Kč odpovídá zjištěnému poškození. Navrhuje, aby Nejvyšší správní
soud podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb. žalobu zamítl v celém rozsahu jako
nedůvodnou.
Při jednání soudu zástupce žalobce odkázal na obsah žaloby a zopakoval návrh tam
uvedený. Stejně tak zástupkyně žalovaného setrvala na svém stanovisku vyjádřeném
v napadeném rozhodnutí i v opakovaných písemných podáních zaslaných soudům. Vyslovila
přesvědčení, že rozhodnutí správních orgánů obou stupňů bylo vydáno na základě bezpečného
zjištění o poškození skupin dřevin rostoucích mimo les a žalobci vytkla, že nepochopil, že
dřevinu je nutno chápat jako celek, tedy nejen tu část viditelnou nad zemí, ale i její kořenový
systém, k jehož poškození právě v projednávané věci došlo. Jednalo se o zásah do
fyziologické funkce dřevin, jehož následky se nemusí projevit okamžitě ve vzhledu nadzemní
části. Kořenovému systému dřevin odpovídá totiž rozsah olistněných větví koruny a
porušením rovnováhy mezi nimi dochází k fyziologickému poškození dřeviny. Přes vzniklá
poranění kořenů může dojít k infekci stromu, která postupně může vést ke ztrátě listoví,
odumření větví a zhoršování celkového stavu dřeviny. Zopakovala návrh žalovaného, aby
soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení předcházející
jeho vydání a shledal žalobu důvodnou.
Z ustanovení §244 o. s. ř. ve znění účinném ke dni podání žaloby, vyplývalo, že ve
správním soudnictví přezkoumávají soudy na základě žalob nebo opravných prostředků
zákonnost rozhodnutí orgánu veřejné správy. Obdobně i s. ř. s., podle kterého je tato věc nyní
posouzena, vychází z koncepce přezkumu zákonnosti rozhodnutí správních orgánů.
V přezkoumávané věci byla Č. - Oblastním inspektorátem v B. uložena žalobci pokuta za
porušení povinnosti při ochraně přírody a krajiny ve smyslu ustanovení §80 odst. 3 zákona
ČNR č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, tedy pro naplnění skutkové podstaty
protiprávního jednání podle §88 odst. 1 písm. c) téhož zákona, jehož se dopustil tím, že při
stavbě podzemních garáží na parcelách č. 1402 – 1407 v katastrálním území Veveří, Brno –
venkov, poškodil při provádění zemních prací kořenové systémy tří vzrostlých stromů – dvou
kusů platanů javorolistých a jednoho kusu jasanu ztepilého. Toto rozhodnutí bylo odvolacím
správním orgánem potvrzeno (včetně rozhodnutí o výši uložené pokuty) s poukazem též na
ustanovení §8 odst. 1 vyhlášky č. 395/1992 Sb., v němž se pojem poškození dřevin nebo
skupiny dřevin rostoucích mimo les vysvětluje jako nedovolený zásah, který způsobí
podstatné a trvalé snížení ekologických a estetických funkcí těchto dřevin. Správní orgány
obou stupňů došly ke shodnému závěru, že k takovému zásahu v daném případě nepochybně
došlo ze strany žalobce.
Rozhodnutí žalovaného musel soud přezkoumat z hlediska dodržení zákonných norem
k věci se vztahujících. Jde především o ustanovení §7 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., podle
něhož jsou dřeviny chráněny před poškozováním a ničením, pokud se na ně nevztahuje
ochrana přísnější (§46 a 48 zákona) nebo ochrana podle zvláštních předpisů. Na toto
ustanovení navazuje již zmíněné ustanovení §8 odst. 1 vyhlášky č. 395/1992 Sb., podle něhož
poškozování a ničení dřevin rostoucích mimo les (§7 odst. 1 zákona) je nedovolený zásah,
který způsobí podstatné a trvalé snížení jejich ekologických a estetických funkcí nebo
bezprostředně či následně způsobí jejich odumření. K tomu se pak váže ustanovení §88 odst.
1 písm. c) zákona č. 114/1992 Sb., které ukládá orgánu ochrany přírody uložit pokutu až do
výše 500 000 Kč právnické osobě nebo fyzické osobě, která se při výkonu podnikatelské
činnosti dopustí protiprávního jednání mj. tím, že poškodí nebo zničí bez povolení dřevinu
nebo skupinu dřevin rostoucích mimo les.
V přezkoumávané věci z obsahu správního spisu bezpečně vyplývá, že při realizaci
stavby podzemních garáží V. v B. ve dnech 2. – 4. 11. 1999 došlo nepochybně k poškození
kořenových systémů tří vzrostlých stromů v napadeném rozhodnutí popsaných. Jedním
z žalobních bodů byla námitka zpochybňující sankční odpovědnost žalobce ve smyslu §88
odst. 1 písm. c) zákona č. 114/1992 Sb. za takto vzniklé poškození (bez ohledu na závěr, zda
se jedná o poškození z hlediska ustanovení §8 odst. 1 vyhlášky č. 395/1992 Sb. právně
relevantní, tedy takové, které má za následek podstatné a trvalé snížení jejich ekologických a
estetických funkcí). Pokutu ve smyslu §88 odst. 1 zákona lze totiž uložit právnické osobě
nebo fyzické osobě při výkonu podnikatelské činnosti, která se dopustí protiprávního jednání
tím, že poškodí nebo zničí bez povolení dřevinu nebo skupinu dřevin rostoucích mimo les.
Nejvyšší správní soud má za to, že v projednávané věci nebylo spolehlivě zjištěno, že právě
žalobce je z hlediska tohoto ustanovení tím subjektem, jež se popsaného protiprávního jednání
dopustil a jemuž byla pokuta po právu uložena, zejména pokud jde o poškození dvou
exemplářů platanů javorolistých. Pokutu jako správněprávní sankci lze totiž uložit jen tomu
z více v úvahu přicházejících subjektů správního práva, který se v citovaném ustanovení
popsaného protiprávního jednání dopustil. Pochybnosti o určení takového subjektu zde
existovaly od samého počátku sankčního řízení, když v záznamu Č. ze dne 2. 12. 1999 je ze
stavebního deníku – list č. 5, předloženého pracovníkem žalobce, konstatováno, že výkopové
práce při hloubení stavební jámy, při níž byly poškozeny kořeny dvou kusů platanů
z registrovaného platanového stromořadí, byly zahájeny dne 2. 11. 1999. Dle zápisu na listu č.
15 stavebního deníku byl dne 25. 11. 1999 proveden výkop další části stavební jámy, při níž
byl poškozen kořenový systém jasanu, stojícího poblíž obvodové zdi zahrady. Uvádí se zde,
že poškození kořenových systémů tří vzrostlých stromů, k němuž došlo v průběhu měsíce
listopadu 1999 provedla dodavatelská firma S. a. s. r. o., T. 16, B.
Z obsahu vyjádření dalšího subjektu - firmy S. – stavební a demoliční práce, s. r. o., se
sídlem v B., V. 61 ze dne 4. 2. 2000 vyplývá, že dopisem ze dne 21. 1. 2000, (který není ve
správním spise založen) bylo tomuto správnímu subjektu sděleno, že proti němu bylo
zahájeno správní řízení za údajné porušení právních předpisů v ochraně přírody a krajiny,
k němuž mělo dojít při opakovaně zmíněných výkopových pracech. K tomu firma sdělila, že
práce s bagrem značky B. byly prováděny na základě telefonické výzvy a průběžné roční
objednávky č. 8/Z/99 z 29. 3. 1999 učiněné žalobcem. Na základě telefonické objednávky byl
dohodnut termín nástupu na provádění prací na 2. 11. 1999 a dohodnuta hodinová sazba za
práce stroje. Z uvedeného i z výpovědi osádky vyplývá, že stroj byl „dán do nájmu“ a stavba
prostřednictvím svého stavbyvedoucího přímo v terénu řídila práci stroje. Dále v dopise
jednatel společnosti namítal, že ještě před nástupem osádky bagru byly na stavbě prováděny
strojní stavební práce (svahování terénu u pat platanů) a další zemní práce v prostoru vstupu
do zahrady. Žádal proto o přehodnocení předcházejícího šetření, které vedlo k zahájení
správního řízení proti tomuto subjektu. Ze zápisu sepsaného v návaznosti na zahájení
správního řízení proti tomuto subjektu pořízeného pracovníky firmy S. J. S. a řidičem bagru
B. K. vyplývá, že B. K. jako osádka bagru byl dne 2. 11. 1999 vyslán se strojem na provádění
zemních prací do areálu V. B. pro akciovou společnost P. B. Po příjezdu se ohlásil
stavbyvedoucímu žalobce Ing. J., který mu sdělil, že bude provádět odkopy zeminy na
vyvápněním vyznačeném prostoru. Bylo zřejmé, že na staveništi byly již dříve prováděny
zemní strojní práce. Před zahájením prací nebyl bagrista seznámen se stavebním povolením,
resp. s vyjádřením Magistrátu města Brna – odboru životního prostředí ke stavebnímu
povolení. Vlastní odkopy zeminy a nakládku na auto prováděl pod přímým dohledem vedení
stavby a na jeho pokyn. Když upozornil stavbyvedoucího na nutnost obřezání obnažených
kořenů dostal pokyn, aby kořeny odlomil lžící bagru. Současně s bagrováním byl na staveništi
prováděn i archeologický průzkum. Výkopové práce byly prováděny ve dnech 2. - 4. 11. 1999
v „hodinovém nájmu stroje“. Z protokolu o ústním jednání v rámci správního řízení ve věci
uložení pokuty, které se uskutečnilo dne 5. 2. 2000 (kde se se zástupcem Č. Ing. J. Š. sešli
zástupci firmy S. Ing. U. a J. S. a zástupci žalobce Ing. J. a p. D., vyplývá pouze, že zástupce
firmy S. se zříká odpovědnosti za porušení právních předpisů a předkládá vyjádření bagristy,
který prováděl zemní práce v zadní části výkopové jámy v prostoru platanového stromořadí.
Zástupci žalobce sdělili, že k poškození jasanu u vchodu na stavbu došlo při bagrovacích
pracech prováděných firmou P.
Za takto zjištěného skutkového stavu věci bylo pak zahájeno správní řízení o uložení
pokuty se žalobcem. K otázce sankční odpovědnosti jednotlivých subjektů se v oznámení o
zahájení správního řízení odkazuje na doklady výše popsané a též na fakturu o provedení
zemních prací firmou S. Žalovaný dovodil, že ze záznamů ze všech dokumentů vyplynulo, že
přímé poškození stromů neprovedla firma S., neboť ta pracovala pouze v zadní části areálu a
provedla jen částečné hloubení jámy, v přední části, kde jde o poškození jednoho kusu jasanu
vůbec nepracovala, neboť bagrovací práce v tomto místě prováděl žalobce, který rovněž nese
odpovědnost za poškození kořenů platanů v zadní části staveniště. Aniž by správní orgán
odstranil pochybnosti existující o sankční odpovědnosti za poškození dvou kusů platanů,
uložil pokutu jen žalobci. Nezdůvodnil, jaký vztah k zemním pracem a způsobenému
poškození má původně zvažovaná firma S + S se sídlem v Brně, Tkalcovské ulici a
nezdůvodnil rovněž, proč řízení proti firmě S. bylo zastaveno vzdor zjištění, že bagrovací
práce prováděl její pracovník a zda tudíž tento správní subjekt není sankčně odpovědný za
poškození nejméně dvou kusů dřevin. Odpovědnost žalobce by totiž přicházela v úvahu jen
tehdy, pokud by bylo bezpečně zjištěno, že bagrista pracoval v přímé řídící působnosti
žalobce. To však zatím prokázáno nebylo. Ze spisu je zřejmé toliko, že se práce konaly na
základě průběžné objednávky z března 1999 po telefonickém upřesnění termínu výkopu. Jaký
byl však právní vztah mezi žalobcem a firmou S. není ze spisu patrno, když zmíněná
objednávka ani jiný doklad tento vztah zakládající není jeho součástí. Otázkou tohoto
právního vztahu se nezabýval správní orgán I. stupně a nezabýval se jí ani žalovaný přesto, že
již v odvolání ze dne 21. 4. 2000 proti rozhodnutí Č. o uložení pokuty zástupce žalobce tuto
skutečnost namítal. Žalovaný neodstranil pochybnosti vztahující se k otázce jménem které
právnické osoby byl konkrétní k poškození směřující úkon vykonáván. K poškození došlo
totiž i při výkonu podnikatelské činnosti firmy S. a pochybnosti o její sankční odpovědnosti
nemohou být bez dalšího pokládány za odstraněné pouhým prohlášením zástupců této firmy,
že se zříkají odpovědnosti za vzniklou škodu, protože výkopové práce byly prováděny pod
dohledem stavbyvedoucího, tedy pracovníka žalobce. Ze správního spisu nelze zjistit
stanovisko pracovníků žalobce k této otázce, ačkoliv byly při několika ústních jednání
přítomni. Ti připustili pouze, že k poškození jedné z dřevin (jasanu) došlo přímo při
bagrovacích pracech prováděných jejich firmou. Z toho lze zatím vyvodit jediný závěr, že na
poškození stromů (bez ohledu na to, zda se jednalo z hlediska výše citovaných předpisů o
ochraně krajiny a přírody o poškození právně relevantní) se mohlo podílet více subjektů
(nejméně ještě firma S. s. r. o.). Přitom je jednání z hlediska sankční pojímáno žalovaným
jako jeden celek. Nejvyšší správní soud má za to, že pochybnosti stran výběru sankčně
odpovědného subjektu nemohou být odstraněny odkazem na smlouvu o dílo č. 19130
uzavřenou podle obchodního zákoníku mezi žalobcem jako zhotovitelem a Vysokým učením
technickým v Brně jako objednatelem stavebních prací spojených s vybudování podzemních
garáží. Jde totiž o obchodně-právní zakotvení vztahu mezi těmito dvěma subjekty, v němž se
zhotovitel (žalobce) zavázal vykonat dílo vlastním jménem a na vlastní odpovědnost a nést ve
vztahu k objednateli odpovědnost též za výsledek prací jiných pověřených osob. Toto
ujednání zůstává bez vlivu na otázku v tomto řízení řešenou. Nepochybné je pouze tolik, že
z hlediska ustanovení §88 zákona o ochraně krajiny a přírody není Vysoké učení technické
v Brně tím subjektem, který by při výkonu své podnikatelské činnosti zmíněné zákonem
chráněné objekty poškodil.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud rozhodnutí žalovaného pro
vady řízení zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§78 odst. 4 s. ř. s.), přičemž konstatuje, že
správní orgán je při novém projednání věci vázán výše uvedenými právními názory - §78
odst. 5 s. ř. s., které se týkají sankční odpovědnosti v úvahu přicházejících subjektů. Teprve
po jejich vyřešení mohou být zkoumány další podmínky pro uložení sankce z hlediska výše
již citovaných zákonných ustanovení a pro její výši.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1 s. ř. s. Žalobci, který měl
ve věci úspěch, vznikly s tímto řízením náklady v celkové výši 6375 Kč, sestávající z náhrady
zaplaceného soudního poplatku ve výši 1000 Kč, odměny právnímu zástupci za 5 úkonů a
1000 Kč a náhrady hotových výdajů 5 x 75 Kč [ dle §9 odst. 3, písm. f), §11 odst. 1, písm.b)
a §13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů za poskytování právních služeb –
advokátní tarif – ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. 1. 2004
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu