ECLI:CZ:NSS:2004:7.A.30.2002
sp. zn. 7 A 30/2002 – 98
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Antonína Koukala a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce
Š. d. s., spol. s r. o., zastoupeného JUDr. Marcelou Neuwirthovou, advokátkou se sídlem
Dělnická 1a/434, Havířov - Město, proti žalovanému Ministerstvu životního prostředí, se
sídlem Vršovická 65, Praha, o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 12. 11. 2001
čj. 580/598A/008/A-20/2001 a 580/598B/008/A-20/2001,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 12. 11. 2001, čj. 580/598A/008/A-20/2001, bylo
zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního
inspektorátu Ostrava ze dne 6. 8. 2001, čj. 9/OH/5608/01/Mat, jímž byla žalobci podle §39
odst. 2 písm. a) zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o odpadech“; zrušen zákonem č. 185/2001 Sb. – pozn. soudu) uložena za porušení
§3 odst. 4 zákona o odpadech pokuta ve výši 100 000 Kč, a toto rozhodnutí jako správné
potvrzeno. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že přezkoumáním podkladů
pro rozhodnutí i znalostí situace na místě samém byla shledána řada významných důvodů
pro potvrzení rozhodnutí. Žalovaný uvedl, že není sporu o tom, že žalobce nakládal se směsí
hutních strusek a hutních sutí a toto nakládání podléhalo režimu zákona o odpadech, v daném
případě §3 odst. 4 zákona o odpadech, neboť směsi hutních strusek a hutních sutí lze zařadit
pod katalogová čísla odpadů č. 100201 a 100202. Již z původu a popisu odpadů vyplývá,
že nebyly v souladu s označením „ekologicky nezávadná suť“, jak bylo požadováno
v územním rozhodnutí. V další části odůvodnění se žalovaný zabýval tím, zda prostor
„pískovny S.“ byl legálně vymezen k ukládání odpadu a uvádí, že rozhodnutím stavebního
úřadu Obecního úřadu S. ze dne 14. 10. 1994, čj. Výst. 1767/94-Ga, bylo vydáno územní
rozhodnutí o využití území pro „zřízení těžby písku na pozemku parc. č. 1504 v kat. území
S.“ s tím, že po ukončení těžby měla být provedena rekultivace pozemku. Povolení pro
využívání nevýhradního ložiska bylo vydáno rozhodnutím Oblastního báňského úřadu ze dne
2. 11. 1994, čj. 5839/1994-511.4/Ing.N/Hu, a to pouze pro pozemek parc. č. 1504/2 v kat.
území S.; pro ostatní pozemky v areálu „pískovny S.“ nejsou podle sdělení žalovaného plány
využití ložiska k dispozici. Žalovaný uvedl, že dne 19. 1. 1998 bylo stavebním úřadem
Obecního úřadu S. vydáno územní rozhodnutí čj. Výst. 2446/97-Ga, jež mělo nahradit
rozhodnutí ze dne 14. 10. 1994, čj. Výst. 1767/94-Ga. Toto rozhodnutí však bylo v rámci
autoremedury pro nezákonnost zrušeno a následný pokus o pokračování správního řízení
ztroskotal, pročež bylo správní řízení rozhodnutím stavebního úřadu Obecního úřadu S. ze
dne 22. 11. 1999, čj. Výst. 914/98/Pa, zastaveno. V účinnosti pak zůstalo územní rozhodnutí
ze dne 14. 10. 1994, čj. Výst. 1767/94-Ga, jež však vykazuje řadu právních vad, je neurčité a
málo srozumitelné, avšak protože již uplynula lhůta tří let od nabytí právní moci rozhodnutí,
nelze do rozhodnutí zasáhnout postupem podle §65 spr. ř. a je nutné považovat jej ve vazbě
na rozhodnutí Oblastního báňského úřadu ze dne 2. 11. 1994, čj. 5839/1994-511.4/Ing.N/Hu,
za platné. Ani tento stav však podle žalovaného neodůvodňoval legálnost ukládání odpadů
v dané lokalitě. Žalovaný uvádí, že těžební činnost v prostoru „pískovny S.“ byla prováděna
v rozporu se zvláštními předpisy, neboť pozemky zasypávané odpady byly stálou součástí
zemědělského půdního fondu. Nedořešení vynětí pozemku parc. č. 1504/2 v kat. území S. a
všech dalších dotčených pozemků ze zemědělského půdního fondu je překážkou legálního
využití území k těžbě písku a následnému ukládání odpadů. Žalovaný dále uvedl,
že v důsledku toho, že žalobce prováděl na pozemcích spadajících do zemědělského půdního
fondu ukládání odpadů formou jejich zneškodnění, byly závažně porušeny zájmy
ochrany zemědělského půdního fondu. V daném případě se nemohlo jednat o místo určené
ke zneškodňování odpadů ani k likvidaci lomu, neboť ani lom nemohl vzniknout
pro nevypořádání se s otázkou ochrany zemědělského půdního fondu podle zákona
č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů.
K námitce žalobce, že činnost prováděl pouze na pozemku parc. č. 1504 v kat. území S.
v souladu s územním rozhodnutím ze dne 14. 10. 1994, čj. Výst. 1767/94-Ga, žalovaný uvedl,
že tato parcela byla teprve později rozčleněna na čtyři parcely; bez ohledu na situační pozici
parcely se však odpady neměly do areálu „pískovny S.“ vůbec dostat, neboť zde nebyly
legální předpoklady k jejich ukládání. Žalovaný uvedl, že žalobce neměl právní důvod
k tomu, aby mohl zneškodňovat odpady v uvedené lokalitě; v daném případě se pak jednalo
o ukládání odpadů za účelem jejich zneškodnění pod záminkou rekultivace lomu. Žalovaný
uvedl, že pokuta byla stanovena v dolní hranici zákonného rozpětí, neboť se jednalo
o nakládání s odpadem z kategorie „ostatní“; bylo rovněž přihlédnuto k situaci žalobce,
jenž nebyl pronajímatelem „pískovny S.“ dostatečně informován o komplikovanosti
probíhajících řízení; tato skutečnost jej však nemůže zprostit uložení sankce.
Rozhodnutím žalovaného ze dne 12. 11. 2001, čj. 580/598B/008/A-20/2001, bylo
zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastní
inspektorát Ostrava ze dne 9. 8. 2001, čj. 9/OH/5710/01/Mat, jímž bylo žalobci vydáno
rozhodnutí o stanovení podmínek a lhůty pro zjednání nápravy podle §24 odst. 1 písm. b)
zákona o odpadech. Předmětem podmínek a lhůt pro zjednání nápravy bylo zastavení
navážení odpadů na parcely p. č. 1496 (1201/1, 1202/1, 1203/3), sloučených do 1504/1,
1504/2, 1504/5, 1723, 1724, 1725/1, 1747, 1748, 1749, 1750, 1817/1 v kat. území S.
v termínu nabytí právní moci rozhodnutí. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný shrnul
skutkový stav obdobně jako ve výše uvedeném rozhodnutí a uvedl, že žalobce nevycházel
při svém jednání z relevantních povolení a nedisponoval právním důvodem k tomu, aby mohl
v dané lokalitě nakládat s odpady.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce v zákonné lhůtě žalobu k Vrchnímu soudu
v Praze, v níž označil obě rozhodnutí žalovaného za nezákonná. Žalobce uvedl, že rozhodnutí
vycházejí ze závěru, že žalobce zneškodnil odpad mimo místo k tomu určené a tím byly
dotčeny v rozhodnutí vyjmenované parcely. Žalobce připouští provádění rekultivačních prací
v kat. území S., a to v souladu s územním rozhodnutím stavebního úřadu Obecního úřadu ve
S. ze dne 14. 10. 1994, čj. Výst. 1767/94-Ga. Žalobce sděluje, že činnost prováděl pouze na
pozemku parc. č. 1504 v kat. území S.; o tom, že se tak dělo i na jiných místech, neexistuje
podle něj relevantní důkaz. Dále žalobce uvedl, že ve správním řízení nebylo prokázáno
závažné porušení morfologie krajiny. Žalobce přitom přistupoval k odběru hutních strusek a
hutních sutí od T. ž. jako k výrobku, nikoliv k odpadu; tento materiál byl navíc schválen
rozhodnutím Okresní hygienické stanice z Karviné ze dne 27. 5. 1999, jež doporučila
využívat materiál pro rekultivační stavby v okrese Karviná. Žalobce dále namítá porušení §
32 odst. 1 spr. ř. ze strany správního orgánu prvního stupně, neboť jím byl nedostatečně
zjištěný skutkový stav; v opačném případě by bylo prokázáno, že žalobce činnost vykonával
pouze na parcele č. 1504 v kat. území S., a to podle zákonného územního rozhodnutí.
Z uvedeného je podle názoru žalobce nepochybné, že správní orgán v napadených
rozhodnutích vycházel z nesprávně zjištěného skutkového stavu, na základě čehož vyvodil
nesprávný právní názor. Proto žalobce navrhuje, aby byla žalobou napadená rozhodnutí
žalovaného zrušena a žalobě přiznán odkladný účinek.
Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě sdělil, že souběžně byla vedena další správní
řízení spočívající v naplnění stejné skutkové podstaty správního deliktu, a to s panem R. W. a
společností A. spol. s r. o., neboť také tyto subjekty realizovaly ukládání odpadů do areálu
„pískovna S.“. K jednotlivým žalobním bodům žalovaný uvedl, že v obou napadených
rozhodnutích byly podrobně uvedeny důvody rozhodnutí s tím, že žalovaný i správní orgán
prvního stupně se podrobně zabývaly skutečností, zda areál „pískovny S.“ byl místem
určeným ke zneškodnění, popř. využití odpadů ve smyslu §3 odst. 4 zákona o odpadech.
Vzhledem ke komplikovanosti situace ohledně územních rozhodnutí a vazby na rozhodnutí
Okresního báňského úřadu žalovaný odkázal na odůvodnění napadených rozhodnutí.
Žalovaný popírá, že by v rozhodnutí užil zmínku o „závažném porušení morfologie
krajiny“, pouze citoval z rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. K námitce žalobce
týkající se použitého „materiálu“ či „výrobku“, který žalobce nepovažuje za odpad, žalovaný
uvádí, že dotazem na T. ž. bylo zjištěno, že uvedený materiál není výrobkem, ale odpadem
využitelným např. při rekultivačních pracích. Žalovaný uvedl, že smlouvu žalobce s T. ž.
nemá k dispozici, neboť její předložení je fakultativní, ale z ostatních smluv, jež má žalovaný
k dispozici vyplývá, že si smluvní strany v rámci závěrečných ustanovení ujednaly, že vztahy
smlouvou neřešené podléhají režimu zákona o odpadech. Žalovaný uvádí, že sporným bodem
je fakt, zda se v dané věci jedná o odpad či nikoliv a zda ho bylo možno legálně použít
v areálu „pískovny S.“. Podklady přitom svědčí pro to, že věc byla odpadem. Žalovaný
rovněž nesouhlasí s obecně formulovanou námitkou žalobce týkající se porušení §32 odst. 1
spr. ř. a uvádí, že oběma orgány bylo shromážděno dostatečné množství důkazů a argumentů
prokazující nelegálnost činnosti žalobce a proto je uložení pokuty za porušení zákona o
odpadech důvodné. Žalobce vyvíjel činnost při nakládání s odpady ve velkém rozsahu a na
právně nedostatečně zjištěných základech. Z uvedených důvodů žalovaný navrhuje zamítnutí
žaloby.
Ze správního spisu, který soudu předložil žalovaný, vyplynuly následující podstatné
skutečnosti:
Dne 14. 10. 1994 bylo stavebním úřadem Obecního úřadu ve S. vydáno
územní rozhodnutí o využití území čj. Výst.1767/94-Ga pro zřízení těžby písku na pozemku
parc. č. 1504 v kat. území S.s tím, že po ukončení těžby bude v areálu provedena rekultivace
pozemku ekologicky nezávadnou sutí z T. ž. a zalesnění.
Dne 2. 11. 1994 bylo Obvodním báňským úřadem v Ostravě vydáno rozhodnutí
čj. 5839/1994-511.4/Ing.N/Hu, jímž byla povolena těžba nevyhrazeného nerostu – písku
a štěrkopísku - v „pískovně S.“.
Dne 19. 1. 1998 bylo stavebním úřadem Obecního úřadu ve S. vydáno územní
rozhodnutí čj. Výst. 2446/97-Ga o využití území pro provedení těžby písku a následné
rekultivace na pozemcích p. č. 1496, (1201/1, 1202/1) sloučených do 1504/1, 1504/2, 1504/5,
1723, 1724, 1725/1, 1747, 1748, 1749, 1750 a 1817/1 v kat. území S. s tím, že toto rozhodnutí
nahrazuje územní rozhodnutí ze dne 14. 10. 1994 čj. Výst. 1767/94-Ga. V odůvodnění
rozhodnutí bylo uvedeno, že pozemky mají být využívány k těžbě písku a následné rekultivaci
a stavby na nich mohou být zřízeny pouze se souhlasem stavebního úřadu.
Dne 18. 2. 1998 bylo stavebním úřadem Obecního úřadu S. vydáno rozhodnutí
čj. Výst.159/2446/98-Ga o odvolání proti územnímu rozhodnutí čj. Výst.2446/97-Ga ze dne
19. 1. 1998, jímž bylo původní rozhodnutí změněno s tím, že pozemky parc. č. 1496,
(1201/1, 1202/1) sloučené do 1504/1, 1723, 1725/1 v kat. území S. nejsou součástí územního
rozhodnutí ze dne 19. 1. 1998, čj. Výst. 2446/97-Ga.
Dne 21. 8. 1998 bylo referátem regionálního rozvoje Okresního úřadu v Karviné
vydáno rozhodnutí čj. RRR-2076/1781/98-Sk, jímž bylo rozhodnuto mimo odvolací řízení
o zrušení rozhodnutí stavebního úřadu Obecního úřadu S. ze dne 18. 2. 1998,
čj. Výst. 159/2446/98-Ga, s odůvodněním, že rozhodnutí je nezákonné, neboť před jeho
vydáním nebyl vyžádán souhlas účastníků řízení s vyhověním odvolání.
Dne 28. 9. 1998 bylo referátem regionálního rozvoje Okresního úřadu v Karviné
vydáno rozhodnutí o zastavení řízení o přezkumu rozhodnutí ze dne 19. 1. 1998,
čj. Výst. 2446/97-Ga. V odůvodnění okresní úřad uvedl, že vzhledem ke zrušení rozhodnutí
ze dne 18. 2. 1998 čj. Výst. 159/2446/98-Ga bude pokračováno v odvolacím řízení
proti rozhodnutí ze dne 19. 1. 1998 čj. Výst.2446/97-Ga s tím, že toto rozhodnutí není
pravomocné a proto jej nelze přezkoumat postupem podle §65 a násl. spr. ř.
Dne 22. 11. 1998 bylo stavebním úřadem Obecního úřadu S.vydáno rozhodnutí
čj. Výst. 914/98/Pa o zastavení územního řízení o využití území, neboť navrhovatel R. W.
nedoplnil na výzvu správního orgánu návrh o požadované údaje a podklady.
Dne 12. 12. 2000 vydala Česká inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát
Ostrava, rozhodnutí čj. 9/OH/8322/00/Mat, jímž byla žalobci uložena podle §39 odst. 2
písm. a) zákona o odpadech pokuta ve výši 100 000 Kč za porušení §3 odst. 4 zákona
o odpadech tím, že směs odpadů katalogových čísel 100201 a 100202 byla využita
a zneškodněna na rekultivační stavbě „pískovna S.“, přičemž tato stavba není určena k využití
a zneškodňování uvedeného odpadu.
Dne 12. 12. 2000 vydala Česká inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát
Ostrava, rozhodnutí čj. 9/OH/8325/00/Mat o stanovení podmínek a zjednání nápravy
podle §24 odst. 1 písm. b) zákona o odpadech, jímž bylo žalobci uloženo zastavit
bezodkladně navážení odpadů na lokalitu „pískovny S.“ a dále do 30 dnů od nabytí právní
moci rozhodnutí projednat s příslušným stavebním úřadem způsob odstranění nelegálně
uloženého odpadu a rekultivaci dané lokality.
Dne 18. 4. 2001 bylo žalovaným vydáno rozhodnutí čj. 580/140/0085/A-20/2001,
jímž bylo rozhodnutí správního orgánu prvního stupně čj. 9/OH/8322/00/Mat zrušeno a věc
vrácena tomuto orgánu k dalšímu řízení.V odůvodnění žalovaný uvedl, že při posouzení
shromážděných podkladů se správní orgán dopustil pochybení a při formulaci rozhodnutí
vycházel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu a vyvodil chybné závěry.
Dne 18. 4. 2001 bylo vydáno rozhodnutí žalovaného čj. 580/141/008/A-20/2001,
jímž bylo rozhodnutí správního orgánu prvního stupně čj. 9/OH/8325/00/Mat zrušeno a věc
vrácena tomuto orgánu k dalšímu řízení. V odůvodnění žalovaný uvedl, že ve výroku
ani v odůvodnění není blíže specifikována oblast v rozhodnutí označovaná jako „pískovna
S.“. Dále nebyla v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně hodnocena vazba žalobcova
ukládání odpadů do dané lokality na existenci územních rozhodnutí. Dále žalovaný uvedl, že
výrok rozhodnutí se opírá o chybnou argumentaci příčin realizace zastavení navážení odpadů.
Rovněž ve věci odstranění nelegálně uloženého odpadu nebyla brána na zřetel skutečnost, že
aktuální činnost je realizována na základě správní působnosti Oblastního báňského úřadu
v Ostravě. Dále žalovaný uvedl, že je třeba specifikovat, za jakých věcných a právních
předpokladů mohly být ukládány odpady do areálu „pískovny S.“ a na které pozemkové
parcely. Žalovaný uložil správnímu orgánu prvního stupně zjistit řádně skutkový stav a poté
vyvozovat opatření pro zjednání nápravy.
Dne 6. 8. 2001 vydala Česká inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát
Ostrava, rozhodnutí čj. 9/OH/5608/01/Mat o tom, že se žalobci ukládá podle §39 odst. 2
písm. a) zákona o odpadech pokuta ve výši 100 000 Kč za porušení ustanovení §3 odst. 4
zákona o odpadech tím, že směs odpadů katalogových čísel 100201 a 100202 byla
zneškodněna na parcelách parc. č. 1496, (1201/1, 1202/1, 1202/3) sloučených do 1504/1,
1504/2, 1504/5, 1723, 1724, 1725/1, 1747, 1748, 1749, 1750, 1817/1 v kat. území S. v období
od 1. 1. 2000 do 8. 8. 2000, ačkoliv tyto parcely nejsou určeny ke zneškodňování výše
uvedeného odpadu.
Dne 9. 8. 2001 vydala Česká inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát
Ostrava, rozhodnutí čj. 9/OH/5710/01/Mat o stanovení podmínek a zjednání nápravy
podle §24 odst. 1 písm. b) zákona o odpadech, jímž bylo žalobci uloženo, aby dnem právní
moci rozhodnutí zastavil navážení odpadů na parcely p. č. 1496, (1201/1, 1202/1, 1202/3)
sloučených do 1504/1, 1504/2, 1504/5, 1723, 1724, 1725/1, 1747, 1748, 1749, 1750, 1817/1
v kat. území S..
Proti oběma rozhodnutím se žalobce dne 22. 8. 2001 odvolal v plném rozsahu.
Dne 12. 11. 2001 byla vydána žalobou napadená rozhodnutí čj. 580/598A/008/A-
20/2001 a 580/598B/008/A-20/2001.
Věc nebyla skončena Vrchním soudem v Praze do 31. 12. 2002, proto byla
podle ustanovení §132 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.), postoupena
Nejvyššímu správnímu soudu k dokončení v řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé
dílu prvního s. ř. s. – tedy v řízení o žalobách proti rozhodnutím správního orgánu.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích
žalobních bodů (§75 odst. 2 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
Při přezkoumávání napadeného rozhodnutí vycházel Nejvyšší správní soud ze skutkového
a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu (§75 odst. 1 s. ř. s.).
Deliktní odpovědnost právnických osob a fyzických osob oprávněných k podnikání –
tzv. odpovědnost za správní delikt – je konstruována na principu objektivní odpovědnosti,
tedy odpovědnosti za následek, nikoliv za zavinění. Řízení o uložení pokuty fyzické osobě
vystupující jako podnikatel nebo provozovateli kvalifikovaných činností (v daném případě
nakládání s odpady – pozn. soudu) je odlišné od obecného postihu občanů za přestupky,
neboť zvláštní zákony často nerozlišují, zda oprávněnou osobou je fyzická nebo právnická
osoba a při postihu kladou primárně důraz na charakter činnosti. Jednotícím znakem
těchto deliktů pak není znak subjektu - odpovědné osoby, ale charakter prováděných činností.
Tato úprava odpovídá rovněž zásadě rovnosti subjektů – nese-li s sebou výkon uvedených
činností ohrožení veřejných zájmů, musí tomu odpovídat i stejné podmínky pro trestání všech,
kdo je vykonávají. K subjektivním předpokladům odpovědnosti za tento druh správního
deliktu se zásadně neřadí zavinění. Důvodem pro výjimku z jinak platné zásady, že fyzické
osoby odpovídají za trestná jednání na základě zavinění, je výše uvedená skutečnost,
že pro tento druh deliktu je určujícím znakem charakter činnosti bez ohledu na povahu
a postavení osoby; podmínky postihu proto nemohou být rozdílné. V řízení o těchto správních
deliktech se postupuje podle správního řádu s použitím speciálních procedurálních
ustanovení, v daném případě podle zákona o odpadech.
Podle §3 odst. 4 zákona o odpadech lze odpady podle tohoto zákona upravovat,
využívat nebo zneškodňovat pouze v zařízeních, místech a objektech k tomu určených,
ve smyslu tohoto zákona nebo za podmínek stanovených zvláštními předpisy. Při této činnosti
nesmí být ohrožováno nebo poškozováno životní prostředí a nesmí být překročeny limity
znečištění stanovené zvláštními předpisy. Podmínky pro využití odpadů jako hnojiva stanoví
Ministerstvo zdravotnictví v dohodě s Ministerstvem zemědělství vyhláškou.
Podle §39 odst. 2 písm. a) zákona o odpadech uloží příslušný okresní úřad
nebo inspekce pokutu do výše 500 000 Kč právnické osobě nebo fyzické osobě oprávněné
k podnikání, která nakládá s nebezpečným odpadem jako s odpadem ostatním, upravuje,
využívá nebo zneškodňuje odpady v zařízeních, která k tomu nejsou určena (§3 odst. 4
zákona o odpadech).
Nejvyšší správní soud shledal, že v dané věci není sporu o tom, že směsi hutních
strusek a hutních sutí byly žalobcem ukládány na parcelách vymezených v napadených
rozhodnutích, označovaných jako „pískovna S.“. Nakládání s touto oblastí bylo vymezeno
územním rozhodnutím ze dne 14. 10. 1994, čj. Výst. 1767/94-Ga s tím, že pozemek parc. č.
1504 v kat. území S. území měl být využíván pro těžbu písku. Po ukončení těžby měl
provozovatel zajistit na vlastní náklady zalesnění a rekultivaci pozemku, jež měla být
provedena ekologicky nezávadnou sutí. Vzhledem k tomu, že hutní strusky a hutní sutě náleží
do katalogových čísel odpadů č. 100201 a 100202, nelze na tyto materiály pohlížet jako na
ekologicky nezávadnou suť, nýbrž jako na odpady a manipulace s nimi podléhá režimu
zákona o odpadech. Podle §3 odst. 4 zákona o odpadech vznikla žalobci povinnost
zneškodňovat odpady pouze v zařízeních, místech a objektech k tomu určených, nebo za
podmínek stanovených zvláštními předpisy. Místem ke zneškodnění odpadů ovšem nebyl
areál „pískovny S.“, neboť na základě výše uvedeného územního rozhodnutí bylo možné
k rekultivaci území po ukončení těžby použít pouze ekologicky nezávadnou suť z T. ž..
Materiál ukládaný žalobcem do prostor „pískovny S.“, byť skutečně pocházející z T. ž., totiž
spadá do kategorie odpadů, a nebylo tedy možné jej použít k rekultivaci těžbou dotčených
pozemků podle v té době platného územního rozhodnutí. Tímto jednáním se žalobce dopustil
správního deliktu podle ustanovení §39 odst. 2 písm. a) zákona o odpadech, neboť
zneškodňoval odpady v zařízeních, která k tomu nejsou určena. Tuto skutečnost pak správně
posoudil správní orgán prvního stupně i žalovaný, jenž uvedl, že žalobce nevycházel při svém
jednání z takových relevantních povolení a neměl k dispozici právní důvod k tomu, aby mohl
zneškodňovat, případně jinak využívat odpady na dané lokalitě. Soud se ztotožnil i s tvrzením
žalovaného, že pod záminkou rekultivace lokality „pískovny S.“ bylo fakticky prováděno
ukládání odpadů za účelem jejich zneškodnění, a to jejich uložením do vytěženého lomu.
K námitce žalobce týkající se porušení §32 odst. 1 spr. ř., Nejvyšší správní soud
uvádí, že v ustanoveních §3 odst. 4 spr. ř. a §32 odst. 1 spr. ř. je zakotvena zásada materiální
pravdy, jež obecně znamená, že správní orgán je povinen zjistit spolehlivě a úplně skutečný
stav věci, o níž má rozhodovat, aniž by se omezoval jen na tvrzení stran řízení. Nejvyšší
správní soud shledal, že tato zásada v řízeních porušena nebyla, neboť správní orgán prvního
stupně i žalovaný rozhodly na základě dostatečného množství podkladů, které si pro řízení
opatřily a tyto podklady jsou součástí správního spisu.
K námitce žalobce, že ve správních řízeních nebylo prokázáno závažné porušení
morfologie krajiny, Nejvyšší správní soud konstatuje, že tato skutečnost nebyla podmínkou
spáchání uvedeného správního deliktu, jehož se žalobce dopustil tím, že zneškodňoval odpady
na místě, které k tomu nebylo určeno. Tato skutečnost může být pouze jedním z kriterií
pro stanovení výše pokuty, neboť podle §40 odst. 3 zákona o odpadech se při stanovení výše
pokuty přihlíží zejména k závažnosti ohrožení životního prostředí, popřípadě k míře
jeho poškození.
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud žalobu jako nedůvodnou podle ustanovení
§78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání za podmínky souhlasu účastníků
řízení (§51 odst. 1 s. ř. s.).
Úspěšnému žalovanému soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení,
neboť mu náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. května 2004
JUDr. Marie Součková,
předsedkyně senátu