ECLI:CZ:NSS:2004:7.A.46.2001
sp. zn. 7 A 46/2001 - 56
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce: Krajská správa silnic Libereckého kraje (KSSLK), příspěvková organizace,
Liberec 6, České mládeže 632/32, IČO: 70946078, proti žalovanému Ministerstvu životního
prostředí, Praha 10, Vršovická 65, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 2. 2001,
č. j. 540/3/31/01/82,
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 2. 2001, č. j. 540/3/31/01/82 se z r u š u j e
a vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 7. 2. 2001, č. j. 540/3/31/01/82 Ministerstvo životního prostředí
(dále jen „žalovaný“) změnilo rozhodnutí Okresního úřadu Česká Lípa ze dne 28. 11. 2000,
č. j. ŽP 9935/2000, kterým bylo Správě a údržbě silnic Česká Lípa uloženo podle ust. §7
odst. 2 zák. č. 114/1992 Sb. v platném znění provést za stanovených podmínek pokácení
jednoho kusu dubu letního rostoucího na parcele pozemek č. 1579/1 k.ú. B., napadeného
epidemickou chorobou, ve výroku tak, že Správě a údržbě silnic Česká Lípa uložilo
následující povinnosti: 1. v termínu do 10. 3. 2001 pokácet jeden dub letní rostoucí na p. p. č.
1579/1 k. ú. B. (strom je vyznačen na situačním plánku, který je nedílnou součástí
napadeného rozhodnutí), 2. bezprostředně po skácení pařez ošetřit fungicidním přípravkem, 3.
potěžební zbytky neprodleně po skácení stromu odstranit z místa kácení a spálit je v zařízení
k tomu určeném, 4. v době od 15. 4. do 30. 4. 2001 pařez ošetřit chemickým prostředkem
Roundup. Prostředek aplikovat podle návodu výrobce.
Své rozhodnutí žalovaný odůvodňuje tím, že podle výpisu z údajů katastru nemovitostí
je uvedený pozemek ve vlastnictví České republiky s právem hospodaření státní příspěvkové
organizace Správa a údržba silnic Česká Lípa. Dřeviny jsou podle ust. §120 obč. zák.
součástí pozemku. To znamená, že vlastník pozemku je rovněž vlastníkem dřevin, které na
tomto pozemku rostou. V ust. §7 odst. 2 zák. č. 114/1992 Sb. je stanovena povinnost každého
vlastníka pečovat o dřeviny. Vzhledem k tomu, že odvolatel nepochybně za stát vykonává
vlastnická práva k předmětnému pozemku, má i zákonem stanovenou povinnost pečovat
o dřeviny na tomto pozemku rostoucí. Tato povinnost odvolatele váže i tehdy, když uvedená
dřevina není součástí silniční vegetace, jak je definována v ust. §14 zák. č. 13/1997 Sb.
o pozemních komunikací. Proto žalovaný dospěl k závěru, že orgán ochrany přírody I. stupně
postupoval v souladu se zákonem, když podle ust. §7 odst. 2 zák. č. 114/1992 sb. uložil
odvolateli povinnost provést nezbytné zásahy při zjištění výskytu nákazy na dřevině,
konkrétně tracheomykózy dubu letního na p. p. č. 1579/1 v k. ú. B.
Proti rozhodnutí žalovaného podala včas žalobu Správa a údržba silnic Česká Lípa –
státní příspěvková organizace, která napadené rozhodnutí nepovažuje za zákonné. Jeho
nezákonnost spatřuje především v tom, že odporuje ust. §14 odst. 1 písm. b/ zák.
č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích ve znění zák. č. 102/2000 Sb. a zák. č. 132/2000 Sb. Namítala, že pokud by ošetřovala či likvidovala silniční vegetaci nad rámec tohoto
ustanovení, porušovala by závazná rozpočtová pravidla, neboť by vynakládala finanční
prostředky určené k údržbě silnic (včetně jejich součástí a příslušenství) na údržbu věci, které
součástmi ani příslušenstvím silnice nejsou. Ve svém podání poukázala na obsah podaného
odvolání s tím, že podle ust. §9 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích vykonává
vlastnické právo k dálnicím a silnicím Ministerstvo dopravy a spojů ČR, které pověřilo
výkonem vlastnických práv Správu a údržbu silnic Česká Lípa. Pověření je v rozsahu zákona
o pozemních komunikacích a tento zákon vylučuje silniční vegetaci v průjezdním úseku
z jejich součástí a příslušenství. Z toho vyplývá, že nemá právo zasahovat do silniční
vegetace na průjezdním úseku silnice, i když v extravilánu tato vegetace je dle ust. §13
písm. d/ cit. zákona příslušenstvím dálnice, silnice a místní komunikace. Z uvedených důvodů
navrhla, aby soud zrušil rozhodnutí žalovaného a uložil žalovanému povinnost nahradit jí
náklady řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 16. 5. 2001 adresovaném Vrchnímu
soudu v Praze a jemu doručeném dne 17. 5. 2001 setrval na svých právních závěrech
obsažených v napadeném rozhodnutí s tím, že strom napadený epidemickou chorobou rostě
na (po opravě správně označené) p. p. č. 1579/1 k. ú. B. Tato pozemková parcela je dle údajů
katastru nemovitostí silnicí ve vlastnictví ČR, kdy za stát vlastnická práva vykonává Správa a
údržba silnic Česká Lípa. Uvedený strom roste na okraji silnice III/26832 Z – B – B v obci B.
Ve smyslu ust. §120 obč. zák. je porost (strom) součástí pozemku a nelze oddělit vlastnictví
stromu od vlastnictví pozemku. Podle ust. §7 odst. 2 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody
a krajině, je péče o dřeviny povinností vlastníků. Žalovaný je toho názoru, že Správa a údržba
silnic Česká Lípa vykonává za stát vlastnická práva k uvedenému pozemku a musí nést stejně
tak i povinnosti s vlastnictvím spojené. Mezi takové povinnosti patří i povinnost pečovat o
dřeviny na tomto pozemku rostoucí. Z uvedených důvodů navrhl zamítnutí žaloby.
O žalobě proti rozhodnutí žalovaného Vrchní soud v Praze nerozhodl do 31. 12. 2002.
Od 1. 1. 2003 nabyl účinnosti zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen
s. ř. s.), upravující pravomoc a příslušnost soudů jednajících a rozhodujících ve správním
soudnictví, postup soudů, účastníků řízení a dalších osob ve správním soudnictví.
Podle ust. §130 odst. 1 zák. č. 150/2002 Sb., se řízení v neskončených věcech –
řízení podle části páté, hlavy druhé občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), účinného
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, v nichž nebylo rozhodnuto do dne nabytí
účinnosti tohoto zákona – dokončí podle ustanovení o řízení proti rozhodnutí správního
orgánu (ustanovení části třetí, hlavy druhé, dílu prvního s. ř. s.).
Podle ust. §132 věta druhá s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, věci správního
soudnictví, v nichž nebylo rozhodnuto do dne účinnosti tohoto zákona a v nichž byla dána
věcná příslušnost k řízení vrchním soudům nebo Nejvyššímu soudu, převezme a dokončí
Nejvyšší správní soud.
V průběhu řízení bylo zjištěno, že Správa a údržba silnic Česká Lípa – státní
příspěvková organizace, ztratila po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení. Jejím
právním nástupcem se stala Krajská správa silnic Libereckého kraje (KSSLK), příspěvková
organizace, Liberec 6, České Mládeže 632/32, IČO: 70946078, a proto Nejvyšší správní soud
usnesením ze dne 1. 7. 2004, č. j. 7 A 46/2001 – 49 rozhodl tak, že v tomto řízení bude s ní
pokračováno jako s žalobcem.
Nejvyšší správní soud rozhodl ve věci v souladu s ust. §51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení
jednání, protože účastníci do dvou týdnů od doručení výzvy podle ust. §51 odst. 1 s. ř. s.
nevyjádřili nesouhlas s takovým projednáním věci.
Žalovaný (i správní orgán I. stupně) v napadeném rozhodnutí postupoval podle §7
odst. 2 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Podle tohoto ustanovení péče
o dřeviny, zejména jejich ošetřování a udržování je povinností vlastníků. Při výskytu nákazy
dřevin epidemickými či jinými jejich vážnými chorobami, může orgán ochrany přírody uložit
vlastníkům provedení nezbytných zásahů, včetně pokácení dřevin. Svůj postup podle tohoto
ustanovení žalovaný vyvozuje z toho, že žalobce (jeho právní předchůdce) je vlastníkem
pozemkové parcely, na které roste dub letní, a to podle něj znamená, že je rovněž vlastníkem
dřevin, které na tomto pozemku rostou. Vycházel přitom z ust. §120 obč. zák., podle něhož
vlastník pozemku je rovněž vlastníkem dřevin (součástí věcí je vše, co k ní podle její povahy
náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila - §120 odst. 1 obč. zák.).
Žalobce však poukazuje na ust. §14 odst. 1 písm. b/ zák. č. 13/1997 Sb. o pozemních
komunikacích, podle něhož silniční vegetace není součástí ani příslušenstvím průjezdního
úseku dálnice a průjezdního úseku silnice. Z toho podle něj vyplývá, že žalobce nemá právo
zasahovat do silniční vegetace na průjezdním úseku silnice, i když v extravilénu tato vegetace
je dle ust. §13 písm. d/ cit. zákona č. 13/1997 Sb. příslušenstvím dálnice, silnice a místní
komunikace.
Podle předloženého výpisu z katastru nemovitostí, vyhotoveného 21. 6. 2004
Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, Katastrálním pracovištěm Č L, je parcela č. 1579/1 o
výměře 22237 m
2
ostatní plochou se způsobem využití – silnice. Vlastnické právo je u ní
zapsáno: L xxx Správa nemovitostí ve vlastnictví kraje je: Krajská správa silnic Libereckého
kraje, příspěvková organizace,xxxxxxx.
Protože p. p. č. 1579/1 má způsob využití jako silnice, je nutno vycházet ze zákona
č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikací, který upravuje kategorizaci pozemních komunikací,
jejich stavbu, podmínky užívání a jejich ochranu, práva a povinnosti vlastníků pozemních
komunikací a jejich uživatelů a výkon státní správy ve věcech pozemních komunikací
příslušnými silničními správními úřady. Pozemní komunikace se dělí na dálnice, silnice,
místní komunikace a účelové komunikace. Silnice se podle §5 odst. 2 cit. zákona rozdělují na
silnice I. třídy, silnice II. třídy a silnice III. třídy. Průjezdní úsek dálnice a silnice upravuje §8
cit. zákona, podle jehož odst. 1 dálnice a silnice mohou vést územím zastavěným nebo
zastavitelným (dále jen „průjezdní úsek dálnice“ nebo „průjezdní úsek silnice“), pokud se tím
převádí převážně průjezdná doprava tímto územím. Podle jeho odst. 2 není-li hranice území
zastavěného nebo zastavitelného obsažena ve schválené územně plánovací dokumentaci, určí
hranici souvislého zastavení pro účely vymezení délky průjezdního úseku dálnice nebo
průjezdního úseku silnice podle stavebně technických podmínek území příslušný stavební
úřad na návrh příslušného silničního správního úřadu a po předchozím projednání s obcí,
o jejíž území jde. Podle §9 (v jeho znění k 31. 12. 2000) cit. zákona je vlastníkem dálnic
a silnic stát, vlastníkem místních komunikací je obec, na jejímž území se místní komunikace
nacházejí. Vlastnické právo státu k dálnicím a silnicím vykonává ministerstvo dopravy
a spojů, přičemž toto ministerstvo nebo obec může pověřit výkonem vlastnických práv
právnickou nebo fyzickou osobu (dále jen „správce pozemní komunikace“). Podle citovaného
§9 (avšak v jeho znění po 31. 12. 2000) zákona o pozemních komunikacích, vlastníkem
dálnic a silnic I. třídy je stát, vlastníkem silnic II. a III. třídy je kraj, na jehož území se silnice
nacházejí a vlastníkem místních komunikací je obec, na jejímž území se místní komunikace
nacházejí. V daném případě se žalovaný (ani správní orgán I. stupně) nezabýval tím, jaké
kategorie je pozemní komunikace p. p. č. 1579/1 v k. ú. B., což však nemělo vliv na
zákonnost jeho rozhodnutí, neboť není pochyb o tom, že tato pozemková parcela užívaná jako
silnice je nyní ve vlastnictví Libereckého kraje a před rozhodnutím o přechodu nemovitosti do
vlastnictví krajů (na základě zákona č. 157/2000 Sb.) ministra dopravy a spojů ČR, č. j.
KM-3796/2001-6 ze dne 10. 9. 2001 byla ve vlastnictví státu. Žalovaný (ani správní orgán
I. stupně) se však nezabýval ani tím, zda tato silnice vede územím zastavěným nebo
zastavitelným a zda tedy jde o průjezdní úsek silnice. Podle ust. §14 odst. 1 písm. b/ zákona
o pozemních komunikací totiž součástmi ani příslušenstvím průjezdního úseku silnice
(ani dálnice) není, mimo jiné, silniční vegetace. Silničním pozemkem se rozumí pozemky,
na nichž je umístěno těleso dálnice, silnice a místní komunikace a silniční pomocný pozemek
(§11 odst. 1 zák. o pozemních komunikacích). Těleso průjezdního úseku silnice
je ohraničeno šířkou vozovky s krajnicemi nebo zvýšenými obrubami chodníku,
zelených pásů nebo obdobných ploch. Na náměstích a podobných prostranstvích
je šířkou průjezdního úseku šířka pruhu odlišeného od okolního povrchu druhem
nebo materiálem vozovky nebo plochými rigoly, a není-li ani jich, šířka pruhu
odpovídající šířce vozovky s krajnicemi navazujících úseků silnice (§11 odst. 3 zákona
o silničních komunikací). Pokud by tedy těleso silnice na p. p. č. 1579/1 k. ú. B. jako silnice
byla průjezdním úsekem silnice a u ní se nacház el dub lesní, o jehož pokácení v daném
případě jde, pak by tento dub letní jako silniční vegetace nebyl součástí ani příslušenstvím
průjezdního úseku silnice ve smyslu §14 odst. 1 písm. b/ zákona o pozemních komunikacích
a nebylo by možno žalobci uložit povinnost podle ust. §7 odst. 2 zák. č. 114/1992 Sb. tento
dub letní pokácet.
Z důvodů v tomto rozsudku uvedených Nejvyšší správní soud rozhodnutí žalovaného
pro vady řízení i nezákonnost zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§78 odst. 1, 4 s. ř. s .)
v němž je žalovaný vázán právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku (§78
odst. 5 s. ř. s.).
V řízení o žalobě měl úspěch žalobce, příslušela by mu proto náhrada nákladů řízení
podle §60 odst. 1 s. ř. s. Protože žalobce tuto náhradu nežádal a podle obsahu spisu mu
prokazatelně náklady ani nevznikly, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, jak je ve výroku
tohoto rozsudku uvedeno.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. 8. 2004
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu