ECLI:CZ:NSS:2004:7.AFS.10.2003
sp. zn. 7 Afs 10/2003 - 72
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Věry Šimůnkové v právní věci stěžovatele
Finančního ředitelství v Brně , se sídlem v Brně, nám. Svobody 4, za účasti Ing. Z. Z.,
v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2003, č. j. 30
Ca 359/2000 – 43,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2003, č. j. 30 Ca 359/2000 - 43,
se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2003, č. j. 30 Ca 359/2000 – 43, bylo
zrušeno rozhodnutí stěžovatele ze dne 3. 5. 2000 č. j. 9391/1999/FŘ/130 a věc byla vrácena
k dalšímu řízení. V odůvodnění krajský soud uvedl, že napadené rozhodnutí
je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, protože z něho není zřejmý předcházející průběh
řízení, nebylo specifikováno, co bylo předmětem řízení o přezkumu, nebyla dostatečně
popsána skutková zjištění tohoto řízení a nebylo uvedeno, z jakých důkazů správce daně,
popřípadě stěžovatel, vycházel a jak je hodnotil. Jsou uvedena pouze zjištění k samotnému
výsledku přezkumu, ale zjištění správce daně nebylo v souvislosti s právní úpravou
stěžovatelem nikterak hodnoceno a stejně tak tomu bylo i v rozhodnutí správce daně.
Postup stěžovatele, kdy v rozhodnutí nejsou uvedeny všechny důkazy, všechny souvislosti,
není provedeno řádné hodnocení spolu s právním rámcem věci, a posléze je vše srozumitelně
vysvětleno ve vyjádření stěžovatele k žalobě, nelze akceptovat. Z rozhodnutí stěžovatele
nelze podle názoru krajského soudu zjistit žádný skutkový závěr, když stěžovatel neuvedl
výčet provedených důkazů a tyto ani v rozporu s §2 odst. 3 zák. č. 337/1992 Sb. ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“) nehodnotil.
V kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě stěžovatel namítal, že rozsudek krajského
soudu spočívá na nesprávném posouzení právní otázky, a proto je nezákonný. K nedostatku
důvodů rozhodnutí poukázal stěžovatel na to, že předmětem soudního řízení bylo rozhodnutí
o odvolání proti rozhodnutí o výsledku přezkoumání podle §55b zákona o správě daní
a poplatků vydaného Finančním úřadem v Jihlavě. Přezkoumávané rozhodnutí bylo tedy
vydané v rámci daňového řízení o mimořádném opravném prostředku, kterému předcházelo
daňové řízení vyměřovací. Rovněž předmět řízení o přezkumu podle citovaného ustanovení
je v souladu s citovaným zákonem výstižně a nezaměnitelně specifikován v rozhodnutí,
kterým bylo povoleno přezkoumání daňového rozhodnutí správce daně v mimoodvolacím
řízení. V souladu s danou právní úpravou je popis skutkových zjištění celého řízení
o přezkoumání daňových rozhodnutí podle §55b zákona o správě daní a poplatků,
jako i uvedení a hodnocení důkazů, ze kterých jak správce daně, tak stěžovatel vycházel,
uveden v jednotlivých vydaných rozhodnutích v rámci předmětného řízení, které dohromady
tvoří organický celek s dostatečnou výpovědní schopností o skutkových zjištěních
i provedených důkazech včetně jejich hodnocení. Stěžovatel má však zato, vzhledem
ke specifičnosti právní úpravy přezkoumání daňových rozhodnutí podle §55b zákona
o správě daní a poplatků, že důkazy, jejich hodnocení s právním rámcem věci včetně
všech souvislostí celého daňového řízení, je uvedeno a vyplývá z jednotlivých rozhodnutí
vydaných v rámci přezkoumání, která tvoří jeden celek, a ne jen z rozhodnutí o odvolání.
K otázce obsáhlosti a podrobnosti odůvodnění rozhodnutí a obsahové náplni obecného pojmu
„srozumitelně vysvětlit“, který v sobě zahrnuje i větší část subjektivního hodnocení věci,
odkázal stěžovatel na znění §50 odst. 3 a 7 zákona o správě daní a poplatků a navrhl,
aby rozsudek krajského soudu byl zrušen.
Ing. Z. Z. se ve vyjádření ke kasační stížnosti neztotožnil s názory stěžovatele, neboť
ze skutečnosti, že z kompletního spisového materiálu vedeného správními orgány lze vymezit
předmět i průběh předchozího řízení, není pro daný případ relevantní. Důvodem, pro který,
mimo jiné, krajský soud rozhodnutí zrušil, je to, že vymezení předmětu a průběhu
předchozího řízení nejsou z rozhodnutí zřejmé a tento závěr soudu stěžovatel nenapadá.
Pokud jde o zásadní právní názor stěžovatele, podle kterého postačuje, vyplývají-li skutková
zjištění a právní hodnocení věci ze spisového materiálu, je v rozporu jednak se závěrem soudu
a jednak i s právním názorem vyjádřeným v dostupné judikatuře, např. v rozhodnutí
Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 2. 2001, sp. zn. 30 Ca 52/2000. Právní názor stěžovatele,
že na přezkoumatelnost rozhodnutí vydaných podle §55b zákona o správě daní a poplatků je
možno klást jiná, méně přísná, kritéria než na přezkoumatelnost jiných rozhodnutí v daňovém
řízení, nemá výslovné zakotvení v platné právní úpravě a navíc by takový výklad byl
nepřípustně extenzivním rozšiřováním okruhu uplatňování státní moci. Proto navrhl, aby
kasační stížnost byla zamítnuta.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Brně
v rozsahu důvodu uplatněného v kasační stížnosti (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.) a dospěl k závěru,
že kasační stížnost je důvodná.
Stěžovatel uplatnil důvod kasační stížnosti obsažený v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném
posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
Podle §50 odst. 7 zákona o správě daní a poplatků musí být rozhodnutí o odvolání
odůvodněno, pokud se v něm nevyhovuje odvolání v plném rozsahu. V odůvodnění se musí
odvolací orgán vypořádat se všemi důvody v odvolání uvedenými.
Ing. Z. Z. s poukazem na citované ustanovení namítal v žalobě, že se stěžovatel
nevypořádal se všemi důvody uvedenými v odvolání a příkladmo také uvedl, o které odvolací
důvody se jedná, a dále dovozoval porušení §2 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků, když
podle jeho přesvědčení správce daně neprovedl správné hodnocení důkazů. S těmito
žalobními body se krajský soud nevypořádal, neboť dovodil, že napadené rozhodnutí
stěžovatele je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, protože v rozhodnutí měl být uveden
předcházející průběh řízení, mělo být specifikováno, co je předmětem řízení o přezkumu,
měla být dostatečně popsána skutková zjištění tohoto řízení, měly být uvedeny důkazy,
z nichž správní orgány vycházely, a jejich hodnocení. Tento závěr krajského soudu však nemá
oporu v §50 odst. 7 zákona o správě daní a poplatků, neboť z něj vyplývá pouze povinnost
odvolacího orgánu vypořádat se se všemi odvolacími důvody, ale nikoliv uvádět výčet všech
provedených důkazů, všechny souvislosti, provést řádné hodnocení spolu s právním rámcem
věci. Rozhodující je, jaké důvody uvede odvolatel v odvolání a tímto rámcem je odvolací
orgán vázán. Nelze proto vyloučit, že se odvolací orgán může zabývat v odůvodnění
svého rozhodnutí jen některou dílčí otázkou, např. procesního charakteru, aniž by uváděl
další souvislosti, pokud by to nebylo nezbytně nutné. V dalším řízení proto přezkoumá
krajský soud napadené rozhodnutí stěžovatele v souladu s §75 odst. 2 s. ř. s. v mezích
žalobních bodů.
Z důvodů výše uvedených dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
je důvodná, a proto napadený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení (§110 odst. 1 věta první s. ř. s.). V dalším řízení je krajský soud vázán
právním názorem, který je vysloven v tomto rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud i o nákladech řízení (§110 odst. 2 věta
první s. ř. s.)
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. května 2004
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu