ECLI:CZ:NSS:2004:7.AFS.11.2003
sp. zn. 7 Afs 11/2003 – 59
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Hany Pipkové v právní věci žalobce V. n., s. r. o.
zastoupeného advokátkou Mgr. Monikou Wetzlerovou se sídlem Bedřicha Smetany 2, Plzeň,
proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Brně se sídlem nám. Svobody 4, Brno, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2003 čj. 30
Ca 378/2000 - 31,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce podal včas kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
18. 2. 2003 čj. 30 Ca 378/2000 - 31, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí
Finančního ředitelství v Brně ze dne 29. 5. 2000 čj. 1158/FŘ/140, a rozhodnuto, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Kasační stížnost je podána z důvodu
uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen
„s. ř. s.“). Důvody kasační stížnosti jsou uvedeny
takto:
1. Způsob, jakým žalovaný ověřil nulitu platebního výměru na penále č. 7, byl v rozporu
s §32 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „daňový
řád“) a aplikované ustanovení daňového řádu je v rozporu se zásadami spravedlivého
procesu. Podmínky pro neplatnost rozhodnutí splněny nebyly. Příjemce platebního
výměru byl dostatečně přesně označen svou obchodní firmou (tehdy obchodním
jménem) a identifikačním číslem. Pokud v platebním výměru bylo uvedeno předchozí
sídlo příjemce rozhodnutí, nemohlo to způsobit neplatnost platebního výměru a nelze
tedy vycházet z fikce, že platební výměr nebyl nikdy vydán. Proti původnímu
platebnímu výměru podal žalobce řádné odvolání a platební výměr byl zrušen teprve
po podání tohoto odvolání. Pokud zákon umožňuje správnímu orgánu, aby svá chybná
rozhodnutí zrušil po podání opravného prostředku mimo rámec opravného řízení,
poškozuje toto ustanovení práva účastníka řízení, který podal oprávněný opravný
prostředek, a je tedy v rozporu se zásadami spravedlivého procesu.
2. Podle názoru žalobce i ve správním řízení musí platit zásada, že není možno
rozhodnout o již pravomocně rozhodnuté věci. Žalobce zastává názor, že rozhodnutí
o zrušení původního platebního výměru bylo konečným rozhodnutím ve věci a nebylo
možno vydávat rozhodnutí nové.
3. Žalobcovo prodlení s úhradou odvodu za trvalé odnětí zemědělské půdy bylo
způsobeno liknavostí správních úřadů, jmenovitě Okresního úřadu ve Vyškově.
Jestliže rozhodnutí o povinnosti uhradit odvod nabylo právní moci dne 31. 3. 1999
a Okresní úřad ve Vyškově tuto skutečnost sdělil žalobci až dne 29. 4. 1999,
pochybení nebylo na straně žalobce, protože odvod poté do 15 dnů uhradil.
Tím prokázal, že neměl v úmyslu jakkoli se této povinnosti vyhýbat. Soud neměl
striktně vycházet pouze z textu zákona, ale měl zvážit i smysl a účel uvedeného
ustanovení. Tento účel žalobce nepochybně naplnil.
Žalobce se domáhá, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil
Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její zamítnutí.
K prvému důvodu kasační stížnosti argumentoval především odůvodněním nálezu
Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 8/98. Rozhodnutím o ověření neplatnosti rozhodnutí,
vydaným podle §32 odst. 7 daňového řádu, nejsou v žádném případě odstraňovány věcné
nedostatky neplatného rozhodnutí, k tomu slouží opravné prostředky. Pouze se prohlašuje
neplatnost (nulita) rozhodnutí z důvodu absence některé z jeho základních náležitostí.
Ověřením neplatnosti se vytvářejí podmínky pro vydání nového rozhodnutí ve věci.
Z hlediska zachování práv účastníka a zásad spravedlivého procesu je podstatné, že proti
novému rozhodnutí ve věci zajišťuje zákon vždy plnou procesní ochranu včetně soudního
přezkumu ve správním soudnictví.
K druhému důvodu kasační stížnosti žalovaný uvedl, že rozhodnutí o ověření
neplatnosti rozhodnutí není a v žádném případě nebylo meritorním rozhodnutím. Ověřením
neplatnosti naopak vznikly podmínky pro vydání nového rozhodnutí ve věci.
Ke třetímu důvodu kasační stížnosti žalovaný uvedl, že splatnost odvodu byla jasně
určena ust. §12 odst. 1 zákona č. 334/1992 Sb. ve znění účinném v té době. Zákon ostatně
ani neukládal správnímu orgánu povinnost, aby žalobce vyrozumíval o právní moci
rozhodnutí. Lhůta splatnosti je zákonem stanovena objektivně.
Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 29. 5. 2000 čj. 1158/FŘ/140 bylo zamítnuto odvolání
žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu ve Vyškově ze dne 17. 1. 2000, platebnímu
výměru na penále č. 1 na částku 46 726 Kč, čj. 2136/00/960/2000, za neoprávněné zadržení
prostředků státního rozpočtu ve výši 3 337 560 Kč po dobu 28 dnů. Z odůvodnění rozhodnutí
vyplývá, že žalobci byl stanoven odvod za trvalé odnětí zemědělské půdy ve výši
3 337 560 Kč, který byl splatný do 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o odvodu,
tedy do 15. 4. 1999. Žalobce však odvod zaplatil až dne 13. 5. 1999, tedy se zpožděním
28 dnů. Proto bylo žalobci předepsáno penále ve výši 46 726 Kč.
Finanční úřad ve Vyškově vydal dne 26. 8. 1999 pod čj. 390116/99/341960/2002 rozhodnutí
podle ust. §32 odst. 7 daňového zákona, jímž ověřil neplatnost svého původního rozhodnutí –
platebního výměru na penále č. 7. Nepřesně však uvedl, že se toto rozhodnutí ruší.
V žalobě žalobce poukázal na to, že daňové řízení mělo být zastaveno podle §27
odst. 1 písm. e) daňového řádu, neboť o penále bylo již jednou pravomocně rozhodnuto.
Dne 14. 6. 1999 vydal Finanční úřad ve Vyškově platební výměr č. 7 na penále
čj. 30299/341/960/2002, kterým žalobci předepsal penále ve stejné výši a ze stejného
právního důvodu jako v později vydaném platebním výměru č. 1. K odvolání žalobce byl
tento platební výměr zrušen rozhodnutím Finančního úřadu ve Vyškově
čj. 39016/99/341960/2002 ze dne 26. 8. 1999. Rozhodnutí, kterým je zrušen platební výměr,
nelze považovat za rozhodnutí procesní, ale za rozhodnutí ve věci samé, kterým je rozhodnuto
jinak než původním rozhodnutím. Základním znakem spravedlivého procesu je respektování
zásady nemožnosti rozhodnout ve věci, ve které již bylo pravomocně rozhodnuto.
Žalobce nesplnil svou povinnost uhradit odvod za trvalé odnětí zemědělské půdy opožděně.
Žalobce se o právní moci rozhodnutí dozvěděl až z dopisu Okresního úřadu ve Vyškově
ze dne 15. 4. 1999, který mu byl doručen dne 29. 4. 1999. Ve lhůtě 15 dnů od doručení
tohoto oznámení platbu provedl. Včasnost platby je třeba posoudit s ohledem na vědomost
žalobce o právní moci rozhodnutí o povinnosti uhradit odvod.
Krajský soud v Brně shora uvedeným rozsudkem žalobu zamítl. V odůvodnění uvedl,
že zastavení řízení podle §27 odst. 1 písm. e) daňového řádu nepřichází v úvahu,
protože původní platební výměr na penále byl pravomocným rozhodnutím podle §32 odst. 7
daňového řádu ověřen jako nulitní. Nelze přisvědčit názoru, že počátek lhůty splatnosti penále
je dán okamžikem, kdy žalobce nabyl vědomost o právní moci rozhodnutí. Podle §12 odst. 1
zákona č. 334/1992 Sb. v tehdy platném znění lhůta pro splacení odvodu běží ode dne nabytí
právní moci rozhodnutí o odvodu. V dané věci tato lhůta běžela od 31. 3. 1999, nikoli
od 29. 4. 1999, jak se domnívá žalobce.
Nejvyšší správní soud, vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti (§109 odst. 2 a 3
s. ř. s.), kasační stížnost posoudil
takto:
Nepřihlédl k prvému důvodu kasační stížnosti, protože jde o důvod, který žalobce
ani neuplatnil v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. V této žalobě žalobce nenamítal
nesprávný postup správce daně při ověření neplatnosti rozhodnutí o penále č. 7, takže jej
nemůže tvrdit jako důvod kasační stížnosti.
Pokud jde o druhý důvod kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud považuje shora
uvedené rozhodnutí Finančního úřadu ve Vyškově podle svého obsahu za rozhodnutí,
jímž se osvědčuje neplatnost rozhodnutí správce daně ve smyslu §32 odst. 7 daňového řádu.
Na takové rozhodnutí se hledí jako na neexistující od počátku a nejsou jím odstraňovány
věcné nedostatky neplatného rozhodnutí. Prohlašuje se pouze neplatnost (nulita) takového
rozhodnutí pro absenci některé z jeho základních náležitostí. Po nabytí právní moci
rozhodnutí, jímž byla osvědčena neplatnost platebního výměru č. 7, vydal správce daně nový
platební výměr. Tento postup je v souladu se zákonem, neboť osvědčení neplatnosti
rozhodnutí nezakládá překážku věci rozhodnuté.
Pokud jde o třetí důvod kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud odkazuje na §12
odst. 1 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění platném
v době rozhodování. Podle tohoto ustanovení odvod placený jednorázově je splatný do 15 dnů
ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o odvodu. V této lhůtě žalobce odvod nezaplatil
a proto mu bylo právem vyměřeno penále.
Rozsudek Krajského soudu v Brně byl vydán v souladu se zákonem a kasační stížnost
není důvodná. Nejvyšší správní soud ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1 s. ř. s.
Žalobce neměl ve věci úspěch a proto mu náhrada nákladů nebyla přiznána. Žalovanému
podle obsahu spisu nevznikly náklady přesahující jeho běžnou úřední činnost.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. srpna 2004
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu