ECLI:CZ:NSS:2004:7.AS.2.2004:75
sp. zn. 7 As 2/2004 - 75
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Radana Malíka v právní věci
stěžovatelky Ing. A. M., zastoupené JUDr. Ivanou Syrečkovou, advokátkou se sídlem v Praze
5, Plzeňská 4, za účasti Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu se sídlem v Praze 8,
Pod Sídlištěm 9, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
28. 8. 2003, č. j. 28 Ca 782/2002 - 40,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se podanou žalobou domáhala přezkoumání rozhodnutí Zeměměřičského
a katastrálního inspektorátu (dále jen „ZKI“) ze dne 20. 9. 2002, č.j. O-58/527/2001-2/Pav,
kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Katastrálního úřadu
Praha - východ ze dne 14. 6. 2001, č. j. 19020-OR-22/2001 ve věci opravy chyby
v katastrálním operátu podle §8 zákona č. 344/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů,
jímž byl zrušen zápis pozemku p. č. 1585 na LV č. 2846 pro k.ú. Stará Boleslav a byly
zapsány pozemky p.č. 15851 až 1585/8.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 8. 2003, č. j. 28 Ca 782/2002 - 40 žalobu
odmítl a v odůvodnění usnesení poukázal na novou právní úpravu, která nabyla účinnosti
dnem 1. 1. 2003, podle níž je soudní ochrana ve vztahu k rozhodnutím správních orgánů
ve věcech, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů,
tj. ve věcech soukromoprávních, upravena odlišně, a to v části páté o. s. ř.
Protože mezi účastníky vznikl spor o opravu údaje na listu vlastnictví, který vyplývá
ze vztahu občanského práva vzniklého na základě dohody o vydání věci podle zákona
č. 87/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nepřísluší Městskému soudu v Praze
ve správním soudnictví napadené rozhodnutí ZKI přezkoumat. Městský soud také poučil
stěžovatelku, že může do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení podat žalobu
podle §246 o. s. ř. k okresnímu (obvodnímu) soudu.
Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka kasační stížnost, v níž vyjádřila
přesvědčení, že soud nesprávným způsobem posoudil obsah posuzovaného právního vztahu,
když dospěl k závěru, že správní orgán rozhodoval o věci, která vyplývá ze vztahů práva
soukromého, neboť podle jejího přesvědčení se jedná o vztah veřejnoprávní. V dané věci
se jedná o nezákonný zásah do veřejného souboru údajů o nemovitostech. S odkazem na §1,
§21 zák. 344/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů a zákony č. 265/1992 Sb. ve znění
pozdějších předpisů a č. 359/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů stěžovatelka dovozuje,
že rozhodnutí vydané ZKI je rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem
územního samosprávného celku o veřejném subjektivním právu a ne ve věci, která vyplývá
ze vztahů soukromého práva. Dále poukázala na to, že městský soud se vůbec nezabýval
skutečností, která je vlastně podstatou tohoto sporu, na kterou stěžovatelka
opětně ve svých podáních poukazovala, a to že s účinností od 1. 1. 1951 byla zrušena
konstitutivnost zápisu do pozemkové knihy a vlastnická práva vznikala pouhou smlouvou.
Zápis vlastnických práv, a tedy i opravu chyby v katastrálním operátu, nelze provést
na základě pouhého zápisu v dávno uzavřené pozemkové knize, ale pouze na základě
řádné listiny, což odmítá vzít vůbec na vědomí jak Katastrální úřad Praha - východ, tak ZKI.
Výrok správních orgánů je proto zcela nezákonný, když oprava chyby byla provedena
na základě nezávazného zápisu v pozemkové knize. Stěžovatelka vyjádřila nesouhlas
se závěrem soudu, že mezi účastníky řízení vznikl spor o opravu údaje na listu vlastnictví
na základě dohody o vydání věci, protože se nedomáhala opravy údaje na listu vlastnictví,
ale domáhala se pouze zrušení nezákonných rozhodnutí o opravě chyby v katastrálním
operátu a prokazovala, že k žádné chybě, kterou by bylo nutno opravit, nedošlo. Předmětným
usnesením tak byl vytvořen nezákonný stav, který stěžovatelku podstatným způsobem
poškozuje na jejích právech.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek a dospěl
k závěru, že není důvodná.
Podle §68 písm. b) s. ř. s. je žaloba nepřípustná, jestliže jde o rozhodnutí
v soukromoprávní věci vydané v mezích zákonné pravomoci správního orgánu.
Podle §244 odst. 1 o. s. ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního
samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popř. smírčí orgán zřízený
podle zvláštního předpisu (dále jen „správní orgán“) o sporu nebo o jiné právní věci,
která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů a nabylo-li
rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh
v občanském soudním řízení.
Od účinnosti s. ř. s. a novelizace páté části o.s.ř. zákonem č. 151/2002 Sb.,
tj. 1. 1. 2003, jsou správní soudy, tj. specializované senáty krajských soudů a Nejvyšší správní
soud, koncipovány výlučně jako soudy veřejného práva a je jim svěřeno výsl ovně
poskytování ochrany veřejným subjektivním právům (§2 s. ř. s.). Při svém procesním
postupu se řídí samostatným zákonem, jímž je s. ř. s. Ve vztahu k rozhodnutím ve věcech
soukromoprávních vydaných v mezích zákonné pravomoci správním orgánem
je však nyní dána příslušnost obecným soudům, které postupují podle o. s. ř. Požadavek,
aby věci soukromého práva, pokud o nich bylo rozhodnuto správním orgánem,
byly podrobeny zvláštnímu procesu, vyplývá z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod, která je pro Českou republiku závazná. Věci „občanských práv
a závazků“, o nichž bylo rozhodnuto správním orgánem, musí být projednány způsobem,
který judikatura Evropského soudu pro lidská práva označila termínem „plná jurisdikce“.
Tento pojem znamená, že soud posuzuje nejen zákonnost správního rozhodnutí,
ale i skutkovou stránku věci. Součástí reformy správního soudnictví bylo proto i vyloučení
soukromoprávních věcí, o nichž rozhodl správní orgán, z pravomoci správních soudů s tím,
že budou projednávány v občanském soudním řízení postupem podle páté části o. s. ř.,
protože právě tento postup zajišťuje účastníkům takových sporů podstatně vyšší ochranu
jejich práv než v řízení před správními soudy.
Protože rozhodnutím katastrálního úřadu, a následně ZKI, podle §8 zákona
č. 344/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů o opravě chyby došlo k zásahu do vlastnického
práva stěžovatelky k nemovitosti, jedná se nesporně v tomto případě o rozhodnutí
o občanskoprávní věci. Jestliže tedy Městský soud v Praze rozhodl o odmítnutí návrhu s tím,
že věc opravy chyby v katastru nemovitosti, jímž došlo ke změně zápisu týkajícího
se vlastnictví pozemků je věcí soukromoprávní, o níž nemohou soudy nadále rozhodovat
podle s. ř. s., rozhodl v souladu se zákonem. V důsledku toho se městský soud nemohl
zabývat otázkou, jak požadovala stěžovatelka, zda bylo možno opravou chyby provést změnu
zápisu v katastru a zda byl tedy postup správních orgánů v souladu se zákonem.
Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle
§110 odst. 1 poslední věta s. ř. s. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s.ř.s., když stěžovatelka neměla ve věci úspěch a ZKI žádné náklady s tímto řízením
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. března 2004
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu