ECLI:CZ:NSS:2004:7.AS.20.2004
sp. zn. 7 As 20/2004 - 87
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Věry Šimůnkové v právní věci stěžovatele M. S.,
zastoupeného JUDr. Helenou Teissingovou, advokátkou se sídlem v Praze, Křižíkova 1/332,
za účasti Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru vnitřních věcí a krajského
živnostenského úřadu, se sídlem v Praze, Zborovská 11, v řízení o kasační stížnosti proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2003, č. j. 4 Ca 16/2003 - 45,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna advokátky JUDr. Heleny Teissingové se u r č u je částkou 2150 Kč.
Tato částka bude uhrazena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní
moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Stěžovatel se včas podanou kasační stížností domáhá přezkoumání usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2003, č. j. 4 Ca 16/2003 - 45, kterým byl odmítnut
jeho návrh na přezkoumání dopisu Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru vnitřních
věcí a krajského živnostenského úřadu (dále jen „správní orgán“), neboť soud dospěl
k závěru, že v projednávaném případě nebyly splněny podmínky řízení, protože stěžovatel
napadl dopis správního orgánu, který nebyl rozhodnutím ve smyslu ust. §65 odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Vzhledem k okolnosti, že se jednalo o neodstranitelný nedostatek, návrh odmítl.
V kasační stížnosti namítá stěžovatel stížní důvody uvedené v ust. §103 odst. 1
písm. b) a e) s. ř. s. Rekapituluje průběh celého předchozího řízení a poukazuje na důležitá
fakta. Namítá, že správní orgán nedbal pokynů Ministerstva vnitra a nepřezkoumal podání
stěžovatele tak, jak mu bylo nařízeno. Domnívá se, že celé předchozí správní řízení bylo
vedeno v rozporu se zákonem. Navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit k dalšímu
řízení.
Správní orgán ve svém vyjádření uvádí, že jeho dopis ze dne 5. 2. 2003 je pouhým
vysvětlením stěžovateli, že v předmětné přestupkové věci nebude řízení dle ust. §65
správního řádu zahajováno a pokusem o objasnění důvodů, pro které správní orgán
stěžovatelův podnět neakceptoval. Nejedná se tedy, jak se mylně domnívá stěžovatel,
o rozhodnutí, které by bylo přezkoumatelné v rámci správního soudnictví. Z tohoto důvodu
navrhuje zamítnutí kasační stížnosti.
Ze správního spisu, který soudu předložil správní orgán, vyplynuly následující
podstatné skutečnosti:
Podáním ze dne 6. 12. 2002 se stěžovatel domáhal „přezkoumání věci mimo odvolací
řízení dle ust. §65 správního řádu“, které urgoval dopisem ze dne 25. 1. 2003. Správní orgán
odpověděl stěžovateli přípisem ze dne 5. 2. 2003, č. j. vnitř. 925/2003 a vnitř. 765/2003,
v němž mu sdělil, že již v roce 2002 mu bylo velmi podrobně vysvětleno, z jakých důvodů
nebylo zahájeno řízení o přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení. Vzhledem
k okolnosti, že ani nyní nedošel správní orgán k závěru, že jsou zákonné podmínky pro postup
dle ust. §65 správního řádu, opakovaně konstatoval, že nebyl shledán nezákonný postup
správních orgánů, a proto nebylo řízení mimo odvolací řízení zahájeno.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené rozhodnutí městského
soudu z důvodů v této stížnosti uplatněných a dospěl k závěru, že kasační stížnost není
důvodná.
Dle ust. §65 odst. 1, věty první, zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), rozhodnutí, které je v právní moci, může
z vlastního nebo jiného podnětu přezkoumat správní orgán nejblíže vyššího stupně nadřízený
správnímu orgánu, který toto rozhodnutí vydal (§58).
Dle ust. §70 písm. a) s. ř. s. ze soudního přezkoumání jsou vyloučeny úkony
správního orgánu, které nejsou rozhodnutími.
Dle ust. §65 odst. 1 citovaného zákona kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen
přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního
orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (dále
jen „rozhodnutí"), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě
vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.
Dle ust. §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu
tvrzené vady ří zení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném
rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím
zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým
způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud,
který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu
řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Dle písm. e) citovaného ustanovení kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené
nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.
V daném případě je napadáno usnesení městského soudu, kterým byl odmítnut návrh
stěžovatele pro nesplnění podmínek řízení. Je tedy zřejmé, že soud neprojednával návrh
stěžovatele meritorně, nýbrž jej odmítl z procesních důvodů. Nerozhodoval tedy ve věci samé,
proto na tento případ nelze aplikovat stížní důvod uvedený v ust. §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Stěžovatel ve své kasační stížnosti opakuje průběh správního řízení a vznáší mnoho námitek.
Nejvyšší správní soud však přezkoumává pouze postup soudu v řízení napadeném kasační
stížností, v tomto případě zákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Nemůže se tedy zabývat
poukazy stěžovatele na nesprávnosti jiných správních řízení, ve kterých byla vydána
pravomocná rozhodnutí, neboť tato nejsou předmětem soudního přezkumu v této věci.
Ze shora uvedených důvodů se Nejvyšší správní soud zabýval pouze přezkumem
zákonnosti odmítnutí návrhu stěžovatele. Stěžovatel podal podnět k zahájení řízení
dle ust. §65 správního řádu. Z konstrukce tohoto zákonného ustanovení je zřejmé,
že se nejedná o řádný či mimořádný opravný prostředek, ale o zvláštní prostředek ochrany
dozorčího práva, který byl svěřen do rukou správních orgánů a na který není právní nárok.
V případě, že příslušný správní orgán dojde k závěru, že chybí důvod pro přezkoumání
napadeného rozhodnutí, a podnět k zahájení učinil jiný subjekt než správní orgán, v tomto
případě stěžovatel, vyrozumí jej o tom, že neshledal důvod pro zahájení řízení. Nevydává
však o tomto zjištění rozhodnutí, neboť není důvodu zasahovat do právní sféry účastníků
správního řízení, protože jejich práva a povinnosti nebyly dotčeny. Oznámení o nezahájení
přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení je pouhým sdělením úřadu stěžovateli.
Vzhledem k ust. §70 písm. a) a §65 odst. 1 s. ř. s. citovaným výše je úkon, který není
rozhodnutím, vyloučen z přezkumu ve správním soudnictví, Nejvyšší správní soud
se proto plně ztotožňuje s právním závěrem Městského soudu v Praze, který žalobu
stěžovatele proti přípisu správního orgánu ze dne 5. 2. 2003, č. j. vnitř. 925/2003
a vnitř. 765/2003, odmítl, neboť nebyly splněny podmínky řízení.
Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí soudu přezkoumal v souladu
s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel
ve své kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti. Ze všech shora uvedených důvodů shledal kasační stížnost
jako nedůvodnou, a proto ji podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl bez jednání
postupem dle §109 odst. 1 citovaného zákona, dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje
Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 1, větu první, s. ř. s.,
dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo
na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Správní orgán nárok na náhradu nákladů řízení nevznesl,
proto mu ho soud nepřiznal.
Stěžovateli byl pro toto řízení před soudem ustanoven zástupcem advokát; v takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7, §120 s. ř. s.). Soud
proto určil odměnu advokáta částkou 2 x 1000 Kč za dva úkony právní služby – převzetí
a příprava věci a písemné podání soudu týkající se věci samé a 2 x 75 Kč na úhradu hotových
výdajů, v souladu s §9 odst. 3 písm. f), §7, §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, celkem 2150 Kč. Tato částka bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. 7. 2004
JUDr. Radan Malík
předseda senátu