ECLI:CZ:NSS:2004:7.AS.26.2004
sp. zn. 7 As 26/2004 - 72
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci stěžovatele
T. I. C. C. R., a. s., zastoupeného Mgr. Zbyškem Jarošem, advokátem se sídlem v Praze 4,
Zelený pruh 95/97, za účasti Krajského úřadu Olomouckého kraje, se sídlem v Olomouci,
Jeremenkova 40a, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě
ze dne 15. 1. 2004, č. j. 22 Ca 509/2002 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedeného
usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutím
Okresního úřadu Přerov, referátu regionálního rozvoje, jehož právním nástupcem je Krajský
úřad Olomouckého kraje, ze dne 3. 10. 2002, č. j. RR-751/1016/02, ze dne 3. 10. 2002,
č. j. RR-752/1017/02, ze dne 7. 10. 2002, č. j. RR-753/1018/02, ze dne 21. 10. 2002,
č. j. RR-754/1019/02, ze dne 25. 10. 2002, č. j. RR-764/1032/02, a ze dne 1. 11. 2002,
č. j. RR-765/1033/02, které zamítly odvolání stěžovatele proti rozhodnutím stavebního úřadu
Městského úřadu v Přerově a v Lipníku nad Bečvou, blíže konkretizovaným ve výše
uvedených rozhodnutích, kterými byly zamítnuty návrhy stěžovatele na vydání rozhodnutí
o zřízení věcného břemene k nemovitostem v rozhodnutí blíže specifikovaným dle ust. §91
odst. 3 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění
platném pro projednávanou věc, a napadená rozhodnutí byla potvrzena.
Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2004, č. j. 7 As 26/2004 - 48,
byla kasační stížnost stěžovatele zamítnuta. Toto rozhodnutí však bylo zrušeno současně
se shora uvedeným rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě usnesením zvláštního senátu
zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů,
ze dne 13. 10. 2005, č. j. Konf 91/2005 - 6.
Dle ust. §46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nestanoví-li tento zákon jinak, soud
usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení
u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek
je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.
S ohledem na okolnost, že zvláštní senát svým usnesením specifikovaným výše zrušil
nejen rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, ale i předcházející rozhodnutí Krajského soudu
v Ostravě, přešla rozhodovací pravomoc v předmětné věci zpět na krajský soud. Nejvyšší
správní soud je proto nucen kasační stížnost stěžovatele dle ust. §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
odmítnout, neboť neexistuje napadené rozhodnutí krajského soudu, a tudíž nejsou splněny
podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný, takže v řízení nelze pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo -li řízení zastaveno
nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. ledna 2006
JUDr. Radan Malík
předseda senátu