ECLI:CZ:NSS:2004:7.AS.29.2004
sp. zn. 7 As 29/2004 - 56
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci stěžovatele T. I. C.
C. R., a. s., zastoupeného Mgr. Zbyškem Jarošem, advokátem se sídlem v Praze 4,
Zelený pruh 95/97, za účasti Krajského úřadu Olomouckého kraje, se sídlem v Olomouci,
Jeremenkova 40a, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě
ze dne 15. 1. 2004, č. j. 22 Ca 515/2002 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutími Okresního úřadu v Přerově, referátu regionálního rozvoje, jehož
právním nástupcem je Krajský úřad Olomouckého kraje (dále jen „správní orgán“)
ze dne 23. 10. 2002, č. j. RR-766/1034/02, ze dne 31. 10. 2002, č. j. RR-767/1035/02,
ze dne 4. 11. 2002, č. j. RR-809/1088/02, ze dne 5. 11. 2002, č. j. RR-810/1089/02,
ze dne 5. 11. 2002, č. j. RR-812/1091/02, ze dne 8. 10. 2002, č. j. RR-815/1101/02, byla
zamítnuta odvolání stěžovatele proti rozhodnutím stavebních úřadů Městských úřadů
v Hranicích, Lipníku nad Bečvou a Přerově, blíže konkretizovaným ve výše uvedených
rozhodnutích, kterými byly zamítnuty návrhy stěžovatele na vydání rozhodnutí o zřízení
věcného břemene k nemovitostem v rozhodnutí blíže specifikovaným dle ust. §91 odst. 3
zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění platném
pro projednávanou věc, a napadená rozhodnutí byla potvrzena.
Proti těmto rozhodnutím podal stěžovatel žaloby, jenž byly Krajským soudem
v Ostravě spojeny ke společnému projednání a o kterých rozhodl tento soud napadeným
usnesením tak, že je dle ust. §46 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu spr ávního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), ve spojení s ust. §68 písm. b) s. ř. s., odmítl,
neboť rozhodování o zřízení práva odpovídajícího věcnému břemeni ke stavbě na cizím
pozemku je rozhodováním o vlastnickém vztahu v otázce upravené občanským zákoníkem.
Rozsudkem ze dne 30. 9. 2004, č. j. 7 As 29/2004 - 44, zamítl Nejvyšší správní soud kasační
stížnost stěžovatele směřující proti výše uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě.
Usnesením zvláštního senátu zřízeného dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování
některých kompetenčních sporů, ze dne 24. 8. 2005, č. j. Konf 60/2005 - 10, byla shora
uvedená rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ostravě zrušena
a současně byla vyslovena příslušnost soudů ve správním soudnictví vydat rozhodnutí
v předmětné věci.
Dle ust. §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením
odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá
nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo
přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.
S ohledem na okolnost, že zvláštní senát zřízený dle zákona č. 131/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních sporů, zrušil svým usnesením jak rozsudek
Nejvyššího správního soudu, tak i předcházející usnesení krajského soudu, přešla rozhodovací
pravomoc ve sporné věci zpět na krajský soud. Nejvyšší správní soud je proto nucen kasační
stížnost stěžovatele dle ust. §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ve spojení s ust. §120 s. ř. s.,
odmítnout, neboť neexistuje napadené rozhodnutí krajského soudu, tudíž nejsou splněny
podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný, takže v řízení nelze pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo -li řízení zastaveno
nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. září 2005
JUDr. Radan Malík
předseda senátu