ECLI:CZ:NSS:2004:7.AS.36.2003
sp. zn. 7 As 36/2003 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Věry Šimůnkové v právní věci
stěžovatelky Obec J., zastoupené JUDr. Ladislavem Novotným, advokátem se sídlem v
Táboře, tř. 9. května 1282, za účasti Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje,
územního odboru Tábor, se sídlem v Táboře, Chýnovská 276, v řízení o kasační stížnosti
proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 7. 2003, č. j. 10 Ca
130/2003 – 15,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 7. 2003,
č. j. 10 Ca 130/2003 – 15, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 7. 2003,
č. j. 10 Ca 130/2003 - 15 byla odmítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí Hasičského
záchranného sboru Jihočeského kraje s odůvodněním, že v dané záležitosti nebyly splněny
předpoklady pro podání žaloby podle §60 a násl. s. ř. s. Správní orgán totiž řízení o přestupku
podle §76 odst. 1 písm. e) zákona č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen
zákon o přestupcích) zastavil a vzhledem k tomu, že proti rozhodnutí o zastavení řízení
není odvolání přípustné, vyznačí se tato skutečnost ve spise a účastníci řízení se o tom
vyrozumívají. Poškozenému je umožněno odvolat se pouze do náhrady škody. Vzhledem
k tomu, že o přestupku nebylo rozhodnuto věcně, když řízení bylo zastaveno, nebylo
rozhodnuto ani o otázce náhrady škody a stěžovatel jako poškozený byl odkázán se svým
nárokem na řízení občanskoprávní. Otázka povinnosti nahradit škodu představuje
soukromoprávní nárok, proto přichází postup podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a je nutno
návrh odmítnout. Ze všech těchto důvodů krajský soud shrnul, že v daném případě se jednalo
ve smyslu citovaného ustanovení o návrh nepřípustný. Stěžovatel neprokázal základní žalobní
předpoklad, tedy že byl rozhodnutím správního orgánu, kterým se zakládají, mění nebo ruší
nebo závazně určují jeho práva a povinnosti zkrácen na svých právech, neboť takové
rozhodnutí nebylo v dané záležitosti vydáno.
Stěžovatel podal v zákonné lhůtě kasační stížnost, v níž vyjádřil souhlas se závěry
krajského soudu, že jako poškozený neměl právo se odvolat a že by takové právo měl
jen v případě pokud by o jeho nároku na náhradu škody bylo rozhodnuto. Vyjádřil souhlas
i s tím, že byl správně správním orgánem odkázán s náhradou škody na řízení
občanskoprávní. Stěžovatel ale v žalobě namítal, že v tomto případě, kdy bylo řízení
zastaveno pro nepříčetnost pachatele, aniž by byla zákonným způsobem zkoumána
a dokazována, byl stěžovatel zkrácen na svém zákonném právu domáhat se škody ve věcech
občanskoprávních, neboť rozhodnutí o přestupku je pro soud rozhodnutou předběžnou
otázkou podle §135 o. s. ř. Pokud je pachatel skutečně nepříčetný, pak je i vyloučeno
přisouzení škody stěžovateli ve věcech občanskoprávních, a to s ohledem na §422 o. z.
Protože stěžovatel neměl jinou možnost obrany, využil §65 odst. 2 s. ř. s., v němž se přiznává
žalobní legitimace i účastníku řízení, který není k žalobě oprávněn podle odst. 1 citovaného
ustanovení, tvrdí-li, že postupem správního orgánu byl zkrácen na svých právech,
která mu příslušejí, takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí.
Stěžovatel se domnívá, že toto ustanovení dává možnost podat žalobu na nezákonná
rozhodnutí správních orgánů v těch případech, kdy účastník řízení je poškozen na svých
právech, aniž by přímo o nich rozhodnutí vydával správní orgán. Krajský soud žalobu odmítl,
aniž by se s touto argumentací stěžovatele vypořádal. Rozhodnutí soudu navíc není
přesvědčivé, neboť tuto věc vyloučilo z dalšího projednávání před správním soudem
a na druhé straně naznačilo, že jen v případě rozhodnutí o škodě správním orgánem by měl
žalobce možnost obrátit se na civilní soud do jednoho měsíce po právní moci usnesení
o odmítnutí návrhu. V takovém případě, o kterém byla žaloba podána, je to však vyloučené,
neboť správní orgán rozhodnutím, o němž stěžovatel tvrdí, že je nezákonné, mu znemožnil
i úspěšné podání soukromoprávní žaloby na náhradu škody způsobené přestupkem.
Proto se domáhal zrušení usnesení krajského soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu a v mezích kasační stížnosti napadené
usnesení a dospěl k závěru, že napadené usnesení je nepřezkoumatelné.
Podle ustanovení §75 odst. 2 s. ř. s. přezkoumá soud napadené výroky rozhodnutí
vydaného správním orgánem v mezích žalobních důvodů. Krajský soud však v daném případě
v souladu s citovaným ustanovením nepostupoval. Stěžovatel v podané žalobě zpochybňoval
správnost závěru správního orgánu o nepříčetnosti pachatele přestupku s poukazem na to,
že k dokazování týkající se nepříčetnosti v dané věci vůbec nedošlo. Žádné další žalobní body
žaloba neobsahovala. Krajský soud se však tímto žalobním bodem vůbec nezabýval a dovodil
nepřípustnost žaloby v souvislosti s nárokem na náhradu škody, kterého se stěžovatel podanou
žalobou nedomáhal. Při posuzování žalobní legitimace vycházel krajský soud
pouze z ustanovení §65 odst. 1 s. ř. s., ale zcela bez povšimnutí ponechal možnost
či nemožnost aplikace odst. 2 citovaného ustanovení, jak to také namítá stěžovatel v kasační
stížnosti. Vzhledem k tomu, že se krajský soud nevypořádal se žalobní legitimaci stěžovatele
v celém rozsahu, tj. i ve smyslu §65 odst. 2 s. ř. s., je jeho usnesení o odmítnutí žaloby
nepřezkoumatelné.
Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud napadené usnesení Krajského soudu
v Českých Budějovicích zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 věta
první s. ř. s.). V dalším řízení je krajský soud vázán právním názorem, který je vysloven
v tomto rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud i o nákladech řízení včetně nákladů
soudem ustanoveného zástupce.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. července 2004
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu