ECLI:CZ:NSS:2004:7.AS.60.2003
sp. zn. 7 As 60/2003 - 75
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Věry Šimůnkové v právní věci stěžovatele
JUDr. A. U., za účasti České advokátní komory, se sídlem Praha 1, Národní třída 16,
zastoupené JUDr. Janem Sykou, advokátem se sídlem v Praze 1, Školská 12, v řízení o
kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2003, č. j. 28 Ca
423/2001 – 41,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2003, č. j. 28 Ca 423/2001 – 41,
se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2003 č. j. 28 Ca 423/2001 – 41,
byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí odvolacího senátu České advokátní
komory (dále jen ČAK) ze dne 22. 5. 2001, sp. zn. K 78/00, jímž bylo zamítnuto odvolání
a potvrzeno rozhodnutí kárné komise ČAK ze dne 6. 10. 2000, sp. zn. K 78/00, kterým byl
stěžovatel uznán vinným, že nabízel své právní služby v obchodním, občanském a trestním
právu společnosti T., a. s., a v uvedeném jednání bylo spatřováno kárné provinění a porušení
§17 zákona č. 85/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o advokacii) a čl. 31
odst. 1 usnesení představenstva ČAK, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky pod č.
1/1997 ve znění platném v době rozhodování správního orgánu (dále jen „Pravidla“), přičemž
podle §32 odst. 5 citovaného zákona bylo upuštěno od uložení kárného opatření.
V odůvodnění napadeného rozsudku městský soud uvedl, že má za prokázané, že stěžovatel
zaslal mimo jiné společnosti T., a. s., oznámení o poskytování právních služeb (dále jen
„oznámení“), které bylo učiněno v souvislosti se zápisem do seznamu advokátů, a obsahovalo
údaje, které je oprávněn v souvislosti se svým obchodním jménem zveřejňovat podle čl. 22
Pravidel. Protože však uvedené údaje obsahovala listina zaslaná konkrétnímu subjektu a nešlo
o informaci uveřejněnou v periodickém tisku, v neperiodických publikacích, rozhlasu, televizi
ani audiovizuálních prostředcích, nepovažoval městský soud za důvodnou námitku
stěžovatele, že postupoval v souladu s čl. 25 odst. 1 Pravidel. Městský soud dále rozvedl,
proč stěžovatel nemohl postupovat ani podle čl. 25 odst. 2, 3 Pravidel a dovodil z toho,
že naopak tímto postupem porušil čl. 31 Pravidel upravující nabídku právních služeb,
když oslovení konkrétního subjektu způsobem, který zvolil, tj. doručením písemnosti
obsahující údaje o tom, jaké služby stěžovatel poskytuje, je třeba vnímat jako nabídku
těchto služeb.
V kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě stěžovatel namítal, že společnosti T., a. s.,
a dalším subjektům nenabízel právní služby a neporušil tak ustanovení §17 zákona o
advokacii a čl. 31 odst. 1 Pravidel, ale postupoval podle čl. 25 odst. 1 v platném znění, které
mu dávalo právo informovat veřejnost, např. neperiodickými publikacemi, o svém podnikání
v advokacii po dobu 60 dnů ode dne 1. 1. 2000, kdy byl zapsán do seznamu advokátů.
Nenabízel poskytnutí právní služby, nýbrž pouze obecně informoval o podnikání v advokacii
s uvedením obecných oblastí. V napadeném rozsudku se oznámení vydává za nabídku. Přitom
jak v obecném pojetí, tak v právní terminologii se nabídkou rozumí návrh na uzavření
smlouvy. Oznámení stěžovatele není takového charakteru, aby se adresát mohl oprávněně
domnívat, že byl vyzván k uzavření smlouvy o poskytování právních služeb. Napadený
rozsudek se ztotožnil s tím, jak správní orgán použil slova nabídka a leták a nepřihlédl
k tomu, co správní orgán v jiných případech za nabídku právních služeb a leták považoval.
V této souvislosti poukázal na rozhodnutí kárné komise ČAK K 208/98 a K 3/91. Napadený
rozsudek se také ztotožnil se závěry správního orgánu, čímž účelovou manipulací se slovy
v rozporu s jejich skutečným významem vydává oznámení o obecném podnikání v advokacii
datované 1. 1. 2000 za nabídku právních služeb a z důstojné formy oznámení (tiskovina na
ručním papíře, kvalitní značková obálka) se činí leták. Městský soud nesprávně posoudil
právo stěžovatele na publicitu při zahájení podnikání v advokacii. Nezákonnost tudíž spatřuje
stěžovatel v nesprávném posouzení čl. 25 odst. 1, čl. 31 Pravidel a §17 zákona o advokacii a
také v tom, že napadený rozsudek nesprávně posoudil právo na svobodu projevu dle čl. 10
Evropské úmluvy o lidských právech. Stěžovatel také poukázal na to, že ve spisech není
obálka, ve které bylo oznámení zasláno T., a. s., protože pokud by byly spisy úplné, bylo by
zřejmé přesné určení konečného adresáta, jímž byly konkrétní fyzické osoby stěžovateli
osobně známé. Skutková podstata, z níž správní orgán ve svém rozhodování vycházel,
odporuje argumentaci a důkazům, jež byly stěžovatelem předloženy. Navíc ve prospěch
stěžovatele je ta skutečnost, že nepříliš jednoznačné znění čl. 25 Pravidel bylo v roce 2003
nahrazeno textem zcela jednoznačným a informace o právních službách již nemůže být
účelově vydávána za nabídku právních služeb. Ze všech těchto důvodů stěžovatel navrhl, aby
napadený rozsudek byl v napadené části, kterou se zamítá žaloba, zrušen.
ČAK ve svém vyjádření ke kasační stížnosti poukázala na to, že stěžovatel rozeslal
předmětný text individuálním adresátům, ať již fyzickým nebo právnickým osobám,
které si nabídku nevyžádaly a upoutával jejich pozornost zcela jiným způsobem než volně
přístupný nosič informací obsahující stejné oznámení, do kterého se případný zájemce může
až po svém rozhodnutí, že zájem má, podívat. Pokud se stěžovatel dovolává jiných kárných
rozhodnutí, z faktu, že existují i závažnější případy, nelze dovozovat, že jeho případ
je bezvýznamný. Pokud se stěžovatel dovolává změny čl. 25 odst. 1 Pravidel, jde rovněž
o námitku nedůvodnou, neboť tato změna nastala až tři a půl roku po předmětném jednání.
Okolnosti případu byly dostatečně zhodnoceny rozhodnutím o upuštění od uložení kárného
opatření. Stěžovatelovo tvrzení, že městský soud se ztotožnil s názorem správního orgánu,
aniž se zabýval argumentací a důkazy stěžovatelem předloženými, je v rozporu se skutečností
a s odůvodněním napadeného rozsudku. ČAK podrobně vyjádřila výhrady k výroku o náhradě
nákladů řízení s tím, že ani právnické osobě nelze upírat právo nechat se zastupovat
a v důsledku toho nelze ani u právnické osoby, v jejímž seznamu jsou zapsáni advokáti,
považovat náklady za zastupování za nedůvodné. Protože stěžovatel neprokázal, že by byl
naplněn některý z důvodů kasační stížnosti, ČAK navrhla, aby kasační stížnost byla zamítnuta
a stěžovateli uloženo nahradit jí náklady řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
v souladu s ust. §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. v rozsahu a z důvodů, které uplatnil stěžovatel
v kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Stěžejní pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti je otázka, zda oznámení
o poskytování právních služeb, které stěžovatel zaslal mj. společnosti T., a. s., je zakázanou
nabídkou právních služeb nebo naopak povolenou publicitou.
Podle §17 zákona o advokacii advokát postupuje při výkonu advokacie tak,
aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu; za tím účelem je zejména povinen dodržovat
pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže. Pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže
advokátů jsou stanovena usnesením představenstva ČAK ze dne 31. října 1996
(dále jen „Pravidla“)
Podmínky informování o činnosti advokáta jsou upraveny v čl. 25 Pravidel
a podle jeho odst. 1 ve znění účinném do 27. 9. 2003 smí advokát v periodickém tisku,
neperiodických publikacích, rozhlasu, televizi a v audiovizuálních prostředcích v přiměřeném
rozsahu informovat veřejnost o svém podnikání jen v souvislosti s tím, že údaje
o jeho podnikání byly zapsány v seznamu advokátů, a to nejdéle po dobu 60 dnů od tohoto
zápisu. Taková informace smí obsahovat jen obchodní jméno advokáta a doplňující údaje
podle čl. 22, podle kterého v souvislosti se svým obchodním jménem může advokát, sdružení
advokátů a veřejná obchodní společnost advokátů zveřejňovat i doplňující údaje o tom,
že advokát je soudním znalcem, nebo tlumočníkem, údaje o preferovaných právních
oblastech, v nichž působí, údaje o tom, že je oprávněn vykonávat advokacii na jiném území,
údaje o trvalé spolupráci s tuzemskými i zahraničními advokáty, údaje o svém sídle
a pobočkách a v případech zvláštního zřetele hodných i své rodné jméno anebo pseudonym.
Z uvedeného vyplývá, že informování veřejnosti o podnikání (publicita) podle čl. 25
odst. 1 Pravidel má svou obsahovou stránku spočívající v přiměřené informaci o podnikání
advokáta učiněné v souvislosti s jeho zápisem do seznamu advokátů, včetně doplňujících
údajů (čl. 22 Pravidel), a dále svou stránku formální spočívající ve výčtu prostředků,
jejichž prostřednictvím může být tato informace poskytnuta, a to mimo jiné prostřednictvím
neperiodické publikace.
Čl. 31 Pravidel stanoví, že advokát nesmí nabízet poskytnutí právní služby osobě,
která ji na něm sama nepožaduje, ledaže jde o osobu, s níž se soukromě nebo při výkonu
advokacie stýká. Výjimečně tak smí učinit, je-li zřejmé, že neprodlené poskytnutí právní
služby je v zájmu takové osoby nezbytné. Při nabízení svých právních služeb se advokát musí
zdržet jakéhokoliv naléhání, zvlášť je-li z okolností nebo projevu osoby, které je služba
nabízena, zřejmé, že o ni nemá zájem.
Z uvedených pravidel vyplývá, že mezi nabídkou právních služeb a zveřejněním
informace podnikání advokáta (publicitou) je úzký vztah, který vychází z logické premisy,
že to, co je dovoleno, nemůže být zároveň zakázáno. Proto oprávněná publicita je vlastně
jen další dovolenou nabídkou právních služeb nad rozsah dovolené nabídky právních služeb
vyplývající z čl. 31 Pravidel.
Oznámení o podnikání stěžovatele obsahuje datum 1. 1. 2000, jméno a titul
stěžovatele a text: „Právní služby v obchodním, občanském a trestním právu. Posuzování
obchodních kontraktů, právní rozbory a řešení situací včetně investiční výstavby,
také podle rakouského a německého práva. Zastoupení a jiné právní služby při obchodních
jednáních vedených v německém jazyce“ s uvedením sídla stěžovatele, telefonního spojení
a internetové adresy. Z data uvedeného na listině lze dovodit, že písemnost byla odeslána
v souvislosti se zápisem stěžovatele do seznamu advokátů a obsahově ji lze považovat
za přiměřenou informaci o podnikání stěžovatele jako advokáta, když další v ní obsažené
údaje lze hodnotit jako doplňující údaje podle čl. 22 Pravidel. Jako takovou ji hodnotil
v napadeném rozsudku i městský soud. Protože však uvedené údaje obsahovala listina zaslaná
konkrétnímu subjektu a oznámení o podnikání nebylo zveřejněno prostředky uvedenými
v čl. 25 odst. 1 Pravidel, tj. v periodickém tisku, rozhlasu, televizi a v audiovizuálních
prostředcích, dovodil městský soud, že listina není neperiodickou publikací. Skutečnost,
že listina s oznámením o poskytování právních služeb byla doručena konkrétnímu subjektu
či blíže neurčitému počtu subjektů je podle názoru Nejvyššího správního soudu pro věc
samu nepodstatná. Protože není sporu o tom, že oznámení o podnikání nebylo zveřejněno
v periodickém tisku, rozhlasu, televizi a audiovizuálních prostředcích, namítal stěžovatel
v žalobě, že listina obsahující předmětné oznámení o podnikání je neperiodickou publikací.
Městský soud tuto námitku odmítl, aniž by tento svůj právní názor jakkoliv blíže odůvodnil.
Při splnění obsahových požadavků přiměřené informace o podnikání advokáta
podle čl. 25 odst. 1 Pravidel je právě vypořádání se s námitkou, že listina, na které bylo
oznámení vytištěno, je neperiodickou publikací, klíčové pro posouzení otázky, zda stěžovatel
oprávněně informoval veřejnost o svém podnikání a v tomto rozsahu i dovoleně nabízel
právní služby v souladu s čl. 25 odst. 1 Pravidel, či zda šlo naopak o nedovolenou nabídku
právních služeb podle čl. 31 Pravidel. Vypořádání se s touto námitkou však musí být
přezkoumatelné a musí být zřejmé, jakými úvahami se při něm krajský soud řídil. Pojem
neperiodická publikace je přitom pojmem právním, který je upraven v celé řadě právních
předpisů, mimo jiné v zákoně č. 37/1995 Sb., o neperiodických publikacích, ve znění
pozdějších předpisů, který v §1 obsahuje definice jednotlivých druhů neperiodických
publikací. Proto pouhé odmítnutí možnosti, že listina s oznámením je neperiodickou
publikací, aniž by městský soud tento závěr odůvodnil, je naprosto nedostatečné a činí
napadený rozsudek nepřezkoumatelným.
Pokud stěžovatel poukazuje na kvalitu papíru použitého pro oznámení, případně
polemizuje s tím, že tato listina byla správními orgány (a potažmo i městským
soudem) označována jako leták, jde o skutkové otázky, které souvisí s nepřezkoumatelností
napadeného rozsudku, tj. s posouzením, zda se jedná o neperiodickou publikaci či nikoliv,
a proto bude na městském soudu, aby se při výkladu uvedeného pojmu těmito námitkami
zabýval.
Stěžovatel dále namítal, že napadeným rozsudkem došlo k porušení jeho práva
na svobodu projevu podle čl. 10 Evropské úmluvy o lidských právech, avšak tuto stížnostní
námitku nijak nezdůvodnil. Proto se jí Nejvyšší správní soud nemohl zabývat.
Námitku stěžovatele týkající se změny textu čl. 25 Pravidel v roce 2003, v důsledku
níž již nemůže být informace o právních službách účelově vydávána za nabídku právních
služeb nepovažuje Nejvyšší správní soud za důvodnou, neboť je třeba vycházet z právního
stavu platného v době rozhodování správního orgánu.
K připomínce ČAK uplatněné ve vyjádření ke kasační stížnosti týkající se nepřiznání
náhrady nákladů řízení v řízení před městským soudem se Nejvyšší správní soud nevyjadřuje,
protože předmětný výrok nebyl napaden kasační stížností .
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Městského soudu
v Praze pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc
vrátil k dalšímu řízení. V novém rozhodnutí rozhodne městský soud i o náhradě nákladů
řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s). Podle §110 odst. 3 s. ř. s. je městský soud
vázán právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. října 2004
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu