ECLI:CZ:NSS:2004:7.AZS.174.2004
sp. zn. 7 Azs 174/2004 – 51
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci stěžovatele
Prof. Dr. JUDr. K. E., zastoupeného Mgr. Václavem Hajšmanem, advokátem se sídlem
v Plzni, Perlova 9, za účasti 1) M. M., 2) Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad
Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne
27. 4. 2004, č. j. 24 Az 1775/2003 – 37,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 4. 2004, č. j. 24 Az 1775/2003 – 37,
ustanovil účastníkovi 1) pro řízení o jeho kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 19. 2. 2004, č. j. 24 Az 1775/2003 - 22 zástupcem stěžovatele.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost a jako důvod
jejího podání uvedl, že v seznamu advokátů měl evidované sídlo na adrese Sokolov, Jednoty
1628 a mimo jiné z tohoto důvodu došlo k jeho ustanovení zástupcem účastníkovi 1),
který je t. č. ve věznici v Horním Slavkově. Registrovaný údaj o sídle stěžovatele
však neodpovídá skutečnosti, neboť má již delší dobu sídlo na adrese Plzeň, Perlová 9.
Oznámení o této změně zaslal stěžovatel České advokátní komoře (dále jen „ČAK“) dne
14. 5. 2004 a změna zápisu sídla advokáta v registru ČAK má deklaratorní povahu. Stěžovatel
také poukázal na to, že je zaměstnancem Západočeské university v Plzni, kde působí
jako vedoucí katedry obchodního práva s týdenním úvazkem 42,5 hod. V Plzni stěžovatel
také bydlí. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že s není sokolovským advokátem. Pro dokreslení
celé situace zmínil, že jej váže povinnost vypracovat návrh rekodifikace občanského zákoníku
v termínu, který si vyžaduje každodenní práci. S ohledem k tomu všemu je jasné,
že se zastupování účastníka 1) objektivně nemůže věnovat tak, jak by bylo třeba.
Není s to prosazovat jeho práva, resp. poskytnout mu právní pomoc způsobem zaručeným
čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, což samo implikuje porušení práva účastníka
1) na spravedlivý proces. Proto navrhl napadené usnesení zrušit, věc vrátit krajskému soudu
k dalšímu řízení a přiznat kasační stížnosti odkladný účinek.
Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu a v mezích kasační stížnosti napadené
usnesení a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle §29 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o advokacii“) je advokát povinen oznámit ČAK bez odkladu po zahájení
výkonu advokacie své sídlo, způsob, jakým vykonává advokacii, jakož i další skutečnosti
nezbytné pro vedení seznamu advokátů stanovené stavovským předpisem; advokát je povinen
oznámit ČAK bez odkladu i změny těchto skutečností, a to do jednoho týdne poté, co nastaly.
Případy, kdy je advokát povinen a oprávněn požádat o zrušení ustanovení
jsou taxativně uvedeny v §20 odst. 1, 2 citovaného zákona. Podle odst. 1 citovaného
ustanovení je advokát povinen požádat o zrušení ustanovení, zjistí-li dodatečně skutečnosti
uvedené v §19 a podle odst. 2 citovaného ustanovení je advokát oprávněn požádat o zrušení
ustanovení, dojde-li k narušení nezbytné důvěry mezi ním a klientem nebo neposkytuje-li
klient potřebnou součinnost.
Krajský soud při ustanovení stěžovatele zástupcem účastníka 1) pro řízení o kasační
stížnosti vycházel z údajů uvedených v seznamu advokátů ČAK a usnesení o ustanovení
také stěžovateli dne 30. 4. 2004 doručil na adresu Sokolov, Jednoty 1628. Teprve následně
dne 14. 5. 2004 zaslal stěžovatel ČAK oznámení o změně sídla a současně podal kasační
stížnost. Proto tvrzení stěžovatele o tom, že má již delší dobu sídlo v Plzni, Perlová 9 hodnotí
Nejvyšší správní soud vzhledem k uvedeným skutečnostem jako účelové.
Pokud stěžovatel spatřuje důvod pro zrušení svého ustanovení v tom, že nemá
jako advokát sídlo v Sokolově a dále poukazoval na svou pracovní vytíženost,
pro kterou není schopen poskytnout účastníkovi 1) kvalitní právní služby, nejedná
se o důvody, pro které musí nebo může být podle §20 odst. 1, 2 zákona č. 85/1996 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů zrušeno ustanovení advokáta, neboť se nejedná o skutečnosti
uvedené v §19 citovaného zákona ani nedošlo k narušení nezbytné důvěry mezi advokátem
a klientem ani se nejedná o případ, že klient neposkytuje potřebnou součinnost.
Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud kasační stížnost
podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O stěžovatelem podaném návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek
dle §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť věc byla vyřízena přednostně
v souladu s ustanovením §56 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, věta první
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl
ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil,
proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení a účastníkům žádné náklady s tímto řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. srpna 2004
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu