ECLI:CZ:NSS:2004:7.AZS.94.2004
sp. zn. 7 Azs 94/2004 - 56
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Věry Šimůnkové v právní věci stěžovatele N. T. D.,
zastoupeného Narcisem Tomáškem, advokátem se sídlem v Děčíně, Masarykovo nám.
193/20, za účasti Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v
Praze, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti podané proti rozsudku Krajského soudu
v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 9. 10. 2003, č. j. 59 Az 111/2003 – 39,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky
(dále jen „správní orgán“), ze dne 25. 4. 2002, č. j. OAM-2680/CU-09-P08-2001, bylo
zastaveno řízení o azylu dle ust. §25 písm. h) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“), neboť v průběhu správního řízení stěžovatel neoprávněně vstoupil
na území sousedního státu.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel žalobu, která byla zamítnuta napadeným
rozhodnutím krajského soudu, protože soud dospěl k závěru, že rozhodnutí bylo vydáno
v souladu se zákonem.
Ve včas podané kasační stížnosti nesouhlasí stěžovatel s tím, že ekonomické důvody
jsou těmi jedinými, pro které žádá o azyl. Cítí se dotčen zamítnutím své žádosti jako zjevně
nedůvodné dle ust. §16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu. Namítá, že se krajský soud vůbec
nevypořádal s otázkou jeho tvrzených obav před pronásledováním z důvodu příslušnosti
k určité sociální skupině a pro zastávání politických názorů. Navrhuje zrušení napadeného
rozhodnutí a vrácení věci zpět k dalšímu řízení. Současně žádá soud o přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti.
Správní orgán ve svém vyjádření uvedl, že nesouhlasí s přiznáním odkladného účinku
kasační stížnosti a navrhl její zamítnutí.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle ust. §103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost lze podat pouze z důvodu
tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném
rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím
zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým
způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud,
který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu
řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Podle ust. §25 písm. h) zákona o azylu se řízení zastaví, jestliže žadatel o udělení
azylu v průběhu řízení neoprávněně vstoupil na území jiného státu nebo se o neoprávněný
vstup na území jiného státu pokusil.
Jak je patrné ze stručného obsahu kasační stížnosti uvedeného výše, stížní body,
které uvádí stěžovatel, dopadají svým vymezením zcela mimo rámec přezkumné činnosti
vymezené napadeným rozhodnutím krajského soudu. Stěžovatel brojí proti zamítavému
rozhodnutí správního orgánu, kdy, jak výslovně uvádí v kasační stížnosti, mu byla žádost
o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná dle ust. §16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu,
avšak v jeho případě došlo k zastavení řízení, neboť tento ilegálně opustil území České
republiky. V takto vymezené rovině se pohyboval i soudní přezkum, v němž krajský soud
došel k závěru, že napadené rozhodnutí správního orgánu bylo vydáno na základě řádných
skutkových a právních závěrů, s čímž se Nejvyšší správní soud zcela ztotožňuje. Pro věc
jsou zcela bez významu argumenty stěžovatele týkající se jeho údajného pronásledování
pro příslušnost k určité sociální skupině, kterou však stěžovatel nikterak nekonkretizuje,
a pro zastávání politických názorů. Podstatnou je skutečnost, že se stěžovatel v průběhu
správního řízení pokusil o neoprávněný vstup na území jiného státu. Tento závěr dokládá
„Úřední záznam“ ze dne 12. 4. 2002, č. j. SCPP-4-39/UL-16-01-2002, který je součástí
správního spisu. Z něho vyplývá, že stěžovatel neoprávněně vstoupil na území Německa.
Tento fakt stěžovatel ve svých vyjádřeních nikterak nezpochybnil. Tímto svým jednáním
naplnil zákonnou dikci ust. §25 písm. h) zákona o azylu, a proto bylo řízení o azylu
zastaveno.
Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí soudu přezkoumal v souladu
s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel
ve své kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti. Ze všech shora uvedených důvodů shledal kasační stížnost
jako nedůvodnou, a proto ji podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl bez jednání
postupem dle §109 odst. 1 citovaného zákona, dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje
Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
Stěžovatel podal návrh, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek
dle ust. §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud o návrhu nerozhodl, neboť se jedná o věc,
která byla vyřízena v souladu s ust. §56 odst. 2 s. ř. s., ve spojení s ust. §120 s. ř. s.,
přednostně.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, větu první, s. ř. s.,
dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo
na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Správní orgán nárok na náhradu nákladů řízení nevznesl,
proto mu ho soud nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. 7. 2004
JUDr. Radan Malík
předseda senátu