ECLI:CZ:NSS:2004:KONF.92.2003:18
sp. zn. Konf 92/2003-18
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, rozhodl ve složení: předseda JUDr. Michal Mazanec a soudci:
JUDr. Marie Žišková, JUDr. Roman Fiala, JUDr. Pavel Pavlík, JUDr. Karel Podolka a
JUDr. Petr Příhoda, o návrhu Obvodního soudu pro Prahu 9 na rozhodnutí sporu
o věcnou příslušnost mezi tímto soudem a Městským soudem v Praze, za další účasti:
A) Č. T., a. s., zastoupený JUDr. Karlem Muzikářem, advokátem v Praze, Křižovnické
nám. 1/193, 110 00 Praha 1, a B) Český telekomunikační úřad, Sokolovská 219, Praha
9, ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 14 C 149/2003,
takto:
I. Příslušný vydat rozhodnutí o žalobě proti cenovému rozhodnutí
č. 06/PROP/2002 Českého telekomunikačního úřadu ze dne 3. 9. 2002, čj.
18637/2002-611, je soud ve správním soudnictví.
II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2003, čj. 38 Ca 743/2002 –
41, se zrušuje.
Odůvodnění:
Dne 24. 10. 2003 se obrátil Obvodní soud pro Prahu 9 na zvláštní senát
s návrhem na rozhodnutí sporu o věcnou příslušnost (kompetenčního sporu) podle
zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, který vznikl
mezi ním a Městským soudem v Praze (specializovaným senátem pro věci správního
soudnictví) ve věci obvodního soudu sp. zn. 14 C 149/2003, u něhož napadla žaloba
žalobce Č. T., a. s., proti žalovanému Českému telekomunikačnímu úřadu o nahrazení
výroku cenového rozhodnutí č. 06/PROP/2002, vydaného žalovaným dne 3. 9. 2002,
čj. 18637/2002-611.
Ze spisu vyplynuly tyto pro rozhodnutí podstatné skutečnosti:
Český telekomunikační úřad (dále též „žalovaný“) dne 3. 9. 2002 pod čj.
18637/2002-611 vydal cenové rozhodnutí č. 06/PROP/2002, kterým se stanoví
způsob výpočtu cen za propojení veřejných telekomunikačních sítí pro službu
koncového volání do veřejných pevných telekomunikačních sítí. Rozhodnutí bylo
zveřejněno v Telekomunikačním věstníku dne 23. 9. 2002 a v Cenovém věstníku dne
20. 9. 2002. Předmětným cenovým rozhodnutím, s odkazem na §78 odst. 2 a 5 (nyní
odst. 6), §95 bod 7 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších
zákonů (dále též „zákon o telekomunikacích“), §2b odst. 2 zákona č. 265/1991 Sb., o
působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů a §10
zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů a v návaznosti na
cenové rozhodnutí č. 01/PROP/2002, část. II, čl. 1, stanovil v čl. 1 konkrétně
uvedené maximální ceny za propojení místní, 1 tranzit a 2 tranzity, v čl. 2 určil
podmínky, čl. 3 zrušil své cenové rozhodnutí č. 02/PROP/2002 ze dne 21. 3. 2002,
v čl. 4 pak stanovil nabytí účinnosti cenového opatření dnem 3. 9. 2002.
Žalobou podanou dne 29. 10. 2002 u Městského soudu v Praze se Č. T., a. s. (dále
též „žalobce“), domáhal zrušení předmětného cenového rozhodnutí. Namítal zejména,
že napadeným rozhodnutím žalovaný překročil svou pravomoc danou ustanovením §
78 odst. 2 zákona o telekomunikacích, opravňující jej určit způsob výpočtu ceny za
propojení, která musí vycházet z nákladů na poskytovanou službu propojení včetně
přiměřeného zisku, nikoliv však cenu konkrétní.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 7. 2003, čj. 38 Ca 743/2002–41,
žalobu odmítl. Z odůvodnění vyplývá, že soud dospěl k závěru, že napadeným
cenovým rozhodnutím žalovaný správní úřad na základě zákonem mu svěřené
pravomoci rozhodl o sporu vyplývajícím z obchodních vztahů mezi provozovateli
telekomunikačních sítí, resp. poskytovateli služeb, a to ve sporu o cenu za propojení.
Propojení telekomunikačních sítí existuje na základě smluvního vztahu mezi
provozovateli veřejných telekomunikačních sítí a zákon předpokládá také ohledně
ceny za propojení existenci smluvního ujednání mezi provozovateli. Právo jedné
smluvní strany na zaplacení kupní ceny, a to ceny v konkrétní sjednané výši (a tomu
odpovídající povinnost smluvní strany druhé cenu za propojení zaplatit) tak vyplývá ze
smluvního vztahu mezi provozovateli sítí a je jeho samozřejmou součástí. Uvedený
smluvní vztah je vztahem soukromoprávním (obchodním), v němž si jsou strany
takového vztahu rovny. Pokud v případě nedohody smluvních stran rozhoduje o ceně
za propojení správní orgán, rozhoduje o právu soukromém, nikoliv veřejném, nejedná
se o vztah jednotlivce a veřejné moci, nýbrž o závazkový vztah mezi provozovateli sítí,
ve kterém je oprávněn správní orgán v konkrétním zákonem stanoveném případě
rozhodnout o subjektivních soukromých právech. Za použití §130 odst. 1, §68 písm.
b) a §46 odst. 2 s. ř. s. Městský soud v Praze žalobu odmítl a žalobce poučil o
možnosti domáhat se svého práva podáním žaloby podle části páté o. s. ř., ve znění
účinném po 1. 1. 2003.
Žalobce, byť považuje rozhodnutí Městského soudu v Praze za nesprávné a podal
proti němu kasační stížnost, z opatrnosti podal v souladu s daným poučením dne
11. 9. 2003 žalobu u Obvodního soudu pro Prahu 9, jíž se domáhal přezkoumání
cenového opatření žalovaného v občanském soudním řízení podle části páté o. s. ř., ve
znění účinném po 1. 1. 2003. V ní, v zásadě ze shodným důvodů jako v předchozí
žalobě, zpochybnil zákonnost vydaného cenového opatření a domáhá se jeho zrušení.
Obvodní soud pro Prahu 9 předložil věc zvláštnímu senátu k rozhodnutí sporu o
věcnou příslušnost. Namítl, že není dána věcná příslušnost soudu v občanském
soudním řízení, ale náleží do věcné příslušnosti soudu ve správním soudnictví;
předmětné cenové rozhodnutí bylo žalovaným vydáno s výslovným odkazem na jeho
veřejnoprávní, správní a regulatorní pravomoc, cenové rozhodnutí žalovaný vydal
mimo správní řízení z vlastní iniciativy bez prvků smluvní autonomie a dispozice
řízením ze strany dotčených subjektů, přičemž toto rozhodnutí není rozhodnutím
konkrétního sporu mezi rovnými subjekty ze strany správního orgánu, naopak se jedná
o výkon veřejné správy a aplikaci veřejného práva správním orgánem.
Městský soud ve svém písemném vyjádření k návrhu obvodního soudu odkázal na
odůvodnění svého usnesení ze dne 25. 7. 2003 s tím, že na svých závěrech trvá.
Rovněž žalovaný považuje rozhodnutí městského soudu za správné. Podle něj bylo
účelem cenového rozhodnutí sporu podle §78 odst. 6 zákona o telekomunikacích
v platném znění, k němuž dali podnět zájemci o uzavření smluv o propojení sítí se
žalobcem poté, kdy nebylo dosaženo dohody o ceně za propojení sítí na základě
jednání se žalobcem.
Naproti tomu další účastník řízení – Č. T., a. s., se ztotožnil s návrhem
Obvodního soudu pro Prahu 9 a je přesvědčen o nesprávnosti rozhodnutí městského
soudu. Poukázal na to, že Český telekomunikační úřad vydal napadené cenové
rozhodnutí s výslovným odkazem na jeho veřejnoprávní správní a regulatorní
pravomoci a cenové rozhodnutí představuje vrchnostenský správní akt, jímž žalovaný
jako vykonavatel veřejné správy podrobil žalobce regulaci v oblasti cen za propojení.
Cenové rozhodnutí vydal žalovaný mimo správní řízení a z vlastní iniciativy.
Rozhodnutí postrádá jakékoliv prvky smluvní autonomie a dispozice řízením ze strany
dotčených subjektů a nelze je považovat za projev quasi-judiciálního rozhodování
konkrétního sporu mezi rovnými subjekty ze strany správního orgánu. Podle tohoto
účastníka se jedná o zcela zřejmý případ výkonu veřejné správy a aplikaci čistě
veřejného práva správním orgánem, jenž je charakteristický nerovným postavením
subjektů mimo jakýkoliv konkrétní soukromoprávní vztah. O soukromoprávní vztah
by se jednalo tehdy, pokud by předmětem žaloby bylo rozhodnutí žalovaného vydané
podle §40 odst. 2 zákona o telekomunikacích (kdy je správním rozhodnutím
žalovaného nahrazována smlouva o propojení mezi konkrétními subjekty), nebo
rozhodnutí v konkrétním sporu s konkrétním dalším provozovatelem telekomunikační
sítě o cenu za propojení dle §78 odst. 6 zákona o telekomunikacích, na které se sice
žalovaný v napadeném rozhodnutí odvolal, ale jež na danou situaci v žádném případě
nedopadá ani se nijak nevztahuje. V daném případě se cenové rozhodnutí netýká
žádného konkrétního smluvního vztahu ani konkrétního propojení telekomunikačních
sítí; neodkazuje ani na žádného dalšího provozovatele coby stranu konkrétního sporu.
Městský soud při svém rozhodování vycházel z nesprávného právního závěru o
předmětu daného řízení, jehož skutečným předmětem je nikoliv soukromoprávní spor,
ale vrchnostenská regulace cen mimo konkrétní právní vztah dvou nebo více
rovnoprávných subjektů.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem
se zvláštní senát řídil následující úvahou:
Do působnosti Českého telekomunikačního úřadu podle zákona o
telekomunikacích náleží v oblasti cen
• výkon působnosti při uplatňování, regulaci a kontrole cen
telekomunikačních služeb, cen za propojení a cen za zpřístupnění [§95
bod 7 písm. a)],
• vydávání cenových rozhodnutí [§95 bod 7 písm. b)], a
• rozhodování o sporech v oblasti cen za propojení a přístup k síti [§85 bod
7 písm. c)].
Cena za propojení mezi provozovateli veřejných telekomunikačních sítí se podle §
78 odst. 1 zákona o telekomunikacích řídí dohodou smluvních stran s tím, že sjednaná
cena nesmí diskriminovat žádnou ze smluvních stran ani ostatní provozovatele
propojených veřejných telekomunikačních sítí a musí umožňovat ověření způsobu
jejího výpočtu. Pro případ, že k dohodě o ceně za propojení nedojde, použije se
způsob výpočtu cen stanovený cenovým opatřením Českého telekomunikačního
úřadu, zveřejněným v Telekomunikačním věstníku. Ve stanovených případech musí
cena za propojení vycházet z nákladů na propojení včetně přiměřeného zisku (§78
odst. 2, 3 zákona o telekomunikacích). Pokud mezi smluvními stranami vznikne spor,
rozhoduje o něm Český telekomunikační úřad; ten, obrátí-li se na něj některá ze
smluvních stran s návrhem na řešení sporu, je povinen použít způsob výpočtu cen
stanovený cenovým rozhodnutím (§78 odst. 4 a 6 zákona o telekomunikacích,
v platném znění).
Z výše uvedeného vyplývá, že Český telekomunikační úřad je oprávněn v oblasti
cen za propojení jednak rozhodovat konkrétní spory v oblasti cen za propojení mezi
konkrétními provozovateli, přičemž postup v řízení se řídí správním řádem (§102
odst. 1 zákona o telekomunikacích), jednak vydávat cenová rozhodnutí, jimiž, a to bez
vztahu ke konkrétním provozovatelům, stanoví způsob výpočtu cen za propojení,
jimiž jsou při stanovení konkrétní ceny za propojení povinny se smluvní strany řídit
v případě, že nedojde ke sjednání ceny podle §78 odst. 1 zákona o telekomunikacích a
jimiž je povinen se řídit i Český telekomunikační úřad sám, pokud rozhoduje k návrhu
některé ze smluvních stran spor o cenu za propojení. Je proto třeba důsledně odlišovat
rozhodnutí vydané ve sporu o cenu za propojení a cenové rozhodnutí jako správní akt
obecné regulace způsobu výpočtu cen za propojení.
I když žalovaný vydání napadeného rozhodnutí odůvodnil jak odkazem na §78
odst. 2 zákona o telekomunikacích, opravňujícím ho k vydání cenového rozhodnutí,
tak i o ustanovení §78 odst. 6 zákona o telekomunikacích, v platném znění, je třeba
vycházet ze samotného obsahu napadeného rozhodnutí. Tím je zcela nepochybně
cenové rozhodnutí ve smyslu §78 odst. 2 zákona o telekomunikacích, neboť v obecné
podobě, bez vztahu ke konkrétnímu sporu konkrétních smluvních stran a konkrétní
smlouvě o ceně za propojení obecně reguluje cenu za propojení. Rozhodnutí je i
formálně označeno za „cenové rozhodnutí“ a je zveřejněno způsobem zákonem
předepsaným pro cenová rozhodnutí. Je pak nerozhodné, zda k vydání takového
cenového rozhodnutí přistoupil žalovaný z vlastního podnětu či z podnětu zájemců o
uzavření smluv o propojení sítí se žalobcem. Z hlediska rozhodnutí sporu o věcnou
příslušnost mezi soudy jednajícími a rozhodujícími ve správním soudnictví a
v občanském soudním řízení není ani rozhodné, zda - jak tvrdí žalobce - žalovaný při
vydání cenového rozhodnutí překročil pravomoc k vydání cenového rozhodnutí
založenou v ustanovení §78 odst. 2 zákona o telekomunikacích.
Cenové rozhodnutí je nepochybně rozhodnutím, jímž správní orgán
autoritativním vrchnostenským rozhodnutím a bez vztahu ke konkrétním smluvním
stranám stanoví obecná pravidla pro stanovení ceny za propojení a je ho třeba
považovat za veřejnoprávní regulaci v oblasti cen. Věc proto nepatří do věcné
příslušnosti soudů rozhodujících věci soukromého práva.
Z vyložených důvodů proto zvláštní senát vyslovil podle §5 odst. 1 zákona č.
131/2002 Sb., že rozhodovat o žalobě proti cenovému rozhodnutí Českého
telekomunikačního úřadu č. 06/PROP/2002, kterým se stanoví způsob výpočtu cen
za propojení veřejných telekomunikačních sítí pro službu koncového volání do
veřejných pevných telekomunikačních sítí, náleží soudu ve správním soudnictví. Jiná je
tu ovšem otázka, zda v mezích takto obecně určené pravomoci správních soudů jako
soudů veřejného práva bude napadené rozhodnutí posouzeno jako rozhodnutí
přezkumu vůbec způsobilé (§65 s. ř. s.). Tuto otázku ale nemůže řešit zvláštní senát a
vypořádá se s ní v dalším řízení Městský soud v Praze.
V důsledku tohoto rozhodnutí pak zvláštní senát dále zrušil podle §5 odst. 3
téhož zákona usnesení Městského soudu v Praze, jímž byla věcná příslušnost
Městského soudu v Praze popřena a odstranil tak překážku věci rozhodnuté.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb. závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl,
pro správní orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy Městský soud
v Praze pokračovat v původním řízení o podané správní žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 9. července 2004
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu