ECLI:CZ:NSS:2004:NAD.19.2003:1
sp. zn. Nad 19/2003 – 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Antonína Koukala a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci
žalobkyně M. P., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, Křížová 25, Praha 5,
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 6. 2001, č. j. xxx,
takto:
Věc se přikazuje Krajskému soudu v Ostravě.
Odůvodnění:
Opravným prostředkem podaným ke Krajskému soudu v Ostravě se žalobkyně
domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalované, kterým byla žalobkyni zamítnuta
žádost o zápočet doby osobní péče o blízkou osobu pro nesplnění podmínek ustanovení §5
zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen zák. č. 155/1995 Sb.).
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 1. 2002 č. j. 22 Ca 7/2002 -13 postoupil
věc Městskému soudu v Praze, protože dle jeho názoru věci rozhodování o době a rozsahu
péče o blízkou osobu podle §85 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., jsou věcmi sociálního
zabezpečení sui genesis, které nelze řadit mezi věci důchodového pojištění ve smyslu §89
odst. 1 téhož zákona. Zatímco za „věci důchodového pojištění“ ve smyslu ust. §89 odst. 1
zák. č. 582/1991 Sb. považuje ustálená soudní praxe rozhodnutí o dávkách důchodového
pojištění nebo důchodového zabezpečení, tj. rozhodnutí o nárocích na tyto dávky a o nárocích
na výplatu těchto dávek, je rozhodnutí podle §6 odst. 4 písm. a) bodu 11 tohoto zákona svým
charakterem rozhodnutím o tom, zda doba a rozsah péče o bezmocnou osobu budou
či nebudou v řízení o dávce důchodového pojištění zhodnoceny jako doby pojištění. Nejde
tedy o rozhodnutí o samotné dávce důchodového pojištění, a není tedy věcí důchodového
pojištění ve smyslu ust. §89 zák. č. 582/1991 Sb., v platném znění. Protože tedy opravný
prostředek podaný žalobkyní nesměřuje proti rozhodnutí správního orgánu vydaného ve věci
důchodového pojištění, důchodového zabezpečení nebo nemocenského pojištění,
je k přezkoumání napadeného rozhodnutí ve smyslu ust. §246 a odst. 1 o. s. ř. místně
příslušný soud, v jehož obvodu má tento správní orgán sídlo, tj. Městský soud v Praze.
Městský soud v Praze dne 28. 2. 2003 předložil spis Nejvyššímu správnímu soudu
s tím, že ve věci bylo rozhodnuto žalovanou dle ust. §5 zák. č. 155/1995 Sb., tedy podle
zákona o důchodovém pojištění, místní příslušnost soudu je tedy dána §7 odst. 3 s. ř. s.
(před 1. 1. 2003 pak ust. §246a odst. 2 o. s. ř.).
Dle §7 odst. 6 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), není-li
soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení místně příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu
příslušnému. Nesouhlasí-li tento soud s postoupením věci, předloží spisy k rozhodnutí
o příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o této
otázce jsou soudy vázány.
Dle §7 odst. 1 s. ř. s. nestanoví-li tento nebo jiný zákon jinak, je k řízení o žalobách
proti rozhodnutí správního orgánu věcně příslušný krajský soud. Dle §7 odst. 2 s. ř. s.
nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu
je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v posledním stupni nebo jinak
zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Dle §7 odst. 3 s. ř. s. ve věcech
důchodového pojištění a důchodového zabezpečení je k řízení příslušný krajský soud, v jehož
obvodu má navrhovatel bydliště, popřípadě v jehož obvodu se zdržuje.
Nejvyšší správní soud tedy musel posoudit, zda v dané věci bylo napadené rozhodnutí
žalované rozhodnutím ve věci důchodového pojištění, v tom případě by byl v souladu s §7
odst. 3 s. ř. s. k řízení místně příslušný Krajský soud v Ostravě, v jehož obvodu má žalobkyně
bydliště. V opačném případě by byla místní příslušnost soudu určena §7 odst. 2 s. ř. s.,
popř. §7 odst. 4 s. ř. s.
V dané věci rozhodla Česká správa sociálního zabezpečení tak, že zamítla žádost
žalobkyně o zápočet doby osobní péče o blízkou osobu pro nesplnění podmínek ustanovení
§5 zák. č. 155/1995 Sb., v platném znění. V odůvodnění žalovaná uvedla, že dobu osobní
péče žalobkyně o její matku nelze hodnotit, neboť dle §9 písm. k) zák. č. 100/1998 Sb.,
o sociálním zabezpečení se doba osobní péče o blízkou osobu hodnotí v případě, že se jedná
o osobu převážně nebo úplně bezmocnou a nebyla umístěna v ústavu sociální péče, nebo
v obdobném zdravotnickém zařízení, a to nejdříve od 1. 1. 1976. Vzhledem k tomu,
že dle posouzení posudkového lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Ostrava – město
ze dne 30. 4. 2001 zdravotní stav matky žalobkyně odpovídal v uvedené době pouze částečné
bezmocnosti podle §47 zák. č. 121/1975 Sb., a §29 odst. 1 vyhl. č. 128/1975, nelze dobu
osobní péče o matku žalobkyně v době od 1. 3. 1974 do 31. 12. 1978 a od 1. 1. 1979
do 30. 9. 1979 hodnotit pro účely důchodového pojištění.
Z citovaného rozhodnutí žalované je zřejmé, že zápočet doby péče o osobu blízkou byl
posuzován pro účely důchodového pojištění. I když je řízení o prokázání doby a rozsahu péče
osob pečujících osobně o převážně nebo úplně bezmocnou osobu nebo částečně bezmocnou
osobu starší 80 let upraveno v §85 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění
sociálního zabezpečení, jedná se o rozhodnutí, které má význam pro řízení o dávce
důchodového pojištění, v daném případě starobního důchodu. To vyplývá i z dikce ust. §85
odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb. ve znění platném ke dni vydání napadeného rozhodnutí žalované,
podle něhož lze návrh na zahájení řízení o uznání doby péče uvedené v §6 odst. 4 písm. a)
bodu 11 podat nejdříve po skončení uvedené péče nebo v době jejího trvání v souvislosti
s podáním žádosti o přiznání důchodu, ne však dříve, než byla podána přihláška účasti
na důchodovém pojištění podle §5 odst. 3 věty druhé a odst. 4 zákona o důchodovém
pojištění, nejpozději však do dvou let od skončení této péče.
Je pravdou, že se v dané věci jedná o řízení, jehož výsledkem je nikoli rozhodnutí
o samotné dávce důchodového pojištění, nýbrž rozhodnutí o tom, zda bude doba a rozsah
péče osob pečujících osobně o převážně nebo úplně bezmocnou osobu nebo částečně
bezmocnou osobu starší 80 let v řízení o dávce důchodového pojištění uznány jako doba
pojištění. Nejvyšší správní soud však nesdílí názor Krajského soudu v Ostravě, že rozhodnutí,
které není rozhodnutím o dávce důchodového pojištění, není tedy věcí důchodového pojištění.
Na tom nic nemění ani skutečnost, že řízení o prokázaní doby a rozsahu péče osob pečujících
osobně o převážně nebo úplně bezmocnou osobu nebo částečně bezmocnou osobu starší 80 let
je upraveno v §85 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního
zabezpečení. V dané věci byla žádost žalobkyně o zápočet doby osobní péče o blízkou osobu
zamítnuta pro nesplnění podmínek ustanovení §5 zák. č. 155/1995 Sb., tedy ustanovení
zákona o důchodovém pojištění, které upravuje okruh osob účastných na důchodovém
pojištění. Předmětem posouzení přitom bylo, zda dobu, kdy žalobkyně pečovala o svou
matku, lze hodnotit pro účely důchodového pojištění.
Také rozdílná právní úprava opravných prostředků zakotvená v §85 odst. 2 a §89
odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb. neznamená, že by rozhodnutí o prokázání doby a rozsahu péče
osob pečujících osobně o převážně nebo úplně bezmocnou osobu nebo částečně bezmocnou
osobu starší 80 let nebylo věcí důchodového pojištění. Dle názoru Nejvyššího správního
soudu ustanovení §85 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb. ve znění platném ke dni vydání
napadeného rozhodnutí žalované pouze vymezuje určitou skupinu rozhodnutí a stanoví
pro ni jinou úpravu opravných prostředků, než je uvedena v §89 odst. 1 zák. č. 582/1991 Sb.,
neboť se jedná o rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení a o odvolání
proti takovému rozhodnutí dle §85 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb. rozhoduje Česká správa
sociálního zabezpečení, teprve o opravném prostředku proti rozhodnutí České správy
sociálního zabezpečení o odvolání rozhoduje soud.
Rozhodnutí o prokázání doby a rozsahu péče osob pečujících osobně o převážně
nebo úplně bezmocnou osobu nebo částečně bezmocnou osobu straší 80 let nemají sama
o sobě právní význam bez vazby na rozhodnutí o dávce důchodového pojištění, a je tedy
i smyslem zákona, aby taková rozhodnutí (v druhém stupni) přezkoumával tentýž soud,
který by rozhodoval o žalobě proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení
o samotné dávce důchodového pojištění.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že rozhodnutí žalované o zamítnutí žádosti
o zápočet doby osobní péče o osobu blízkou pro nesplnění podmínek §5 zák. č. 155/1995 Sb.
je rozhodnutím ve věci důchodového pojištění, proto v souladu s ust. §7 odst. 3 a §7 odst. 6
s. ř. s. přikázal věc Krajskému soudu v Ostravě.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. ledna 2004
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu