ECLI:CZ:NSS:2004:NAO.42.2003:158
sp. zn. Nao 42/2003-158
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobců:
a) B. V ., b) J. V., proti žalovanému Městskému úřadu Čáslav, odboru výstavby a
regionálního rozvoje, Žižkovo nám. č. 1, Čáslav, o žalobě na ochranu proti nečinnosti
žalovaného, o vyloučení soudců, ve věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 44 Ca
30/2003,
takto:
Soudkyně JUDr. Olga Stránská, JUDr. Eva Havlová a JUDr. Olga Píšová nejsou
vyloučeny z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn.
44 Ca 30/2003.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Krajského soudu v Praze dne 17. 2. 2003 se žalobce domáhá
ochrany proti nečinnosti Městského úřadu Čáslav, odboru výstavby a regionálního rozvoje
s tím, aby bylo žalovanému uloženo vydat rozhodnutí v č. j. výst. 1008/98 na základě
požadavku žalobců ze dne 11. 8. 1998 dle §135 zákona č. 50/1976 Sb.
Žalobce B. V. při jednání soudu v předmětné věci dne 2. 12. 2003 vznesl námitku
podjatosti soudkyň JUDr. O. Stránské, JUDr. E. Havlové a JUDr. O. Píšové dle §8 s. ř. s.,
kterou doložil písemným podáním ze dne 5. 12. 2003, a to i v zastoupení žalobkyně J. V.,
přičemž současně žalobci uplatnili požadavek dle §9 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů („s. ř. s.“) pro narušení soudcovské nezávislosti.
Po vyjádření všech v návrhu na vyloučení uvedených soudkyň byla věc předložena
k rozhodnutí o námitce podjatosti Nejvyššímu správnímu soudu (§8 odst. 5 s. ř. s.). Ten
vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů:
Ze spisu č. j. 44 Ca 30/2003 vyplývá, že žalobci vznesli v předmětné věci námitku
podjatosti dle §8 s. ř. s. u soudkyň JUDr. O. Stránské, JUDr. E. Havlové a JUDr. O. Píšové,
se zdůvodněním, že soudkyně nejednaly objektivně a nestraně, žalobce B. V. byl arogantně
napadán a urážen a bylo vyloženě straněno žalovanému. Žalobci toto zdůvodňují tím, že
„zdejší starosta“ (pozn. NSS – starosta města Čáslav) uvedl 26. 8. 2003 takové tvrzení při
zdůvodnění vzneseného křivého obvinění žalobce B. V., na základě něhož bylo
„vyinscenováno“ jeho trestní stíhání, z něhož šlo dovozovat, že došlo k narušení soudcovské
nezávislosti ve věci sp. zn. 44 Ca 30/2003, a stejně tak i ve věci sp. zn. 44 Ca 60/2003.
Současně žalobci vznesli požadavek dle §9 s. ř. s. na přikázání věci k projednáni
ke Krajskému soudu v Hradci Králové.
Všechny soudkyně se k podané námitce podjatosti vyjádřily tak, že jim nejsou známy
žádné skutečnosti, pro které by byla z projednávání a rozhodnutí ve věci sp. zn.
44 Ca 30/2003 vyloučeny. Současně shodně výslovně uvedly, že nemají žádný vztah
k účastníkům řízení a ani k projednávané věci.
V době, kdy bylo v předmětné věci již vedeno řízení u Nejvyššího správního soudu
stran námitky podjatosti, žalobci zaslali soudu ve věci další podání ze dne 30. 12. 2003, které
označili jako „Doplnění důvodů podjatosti dle §8 a ev. dle §9 zák. č. 150/2002 Sb.“.
V tomto svém podání žalobci zdůrazňují, že namítanou podjatost soudkyň namítají
„bezpodmínečně“, a po bližším vyložení svých názorů na postup pracovníků žalovaného
uzavírají, že jmenované soudkyně cíleně a vědomě připravily tendenční postup, aby tak kryly
křivé obvinění žalobce B. V. starostou města Čáslavi za součinnosti dalších pracovníků MÚ
Čáslav.
Nejvyšší správní soud posoudil všechny vznesené námitky podjatosti a dospěl
k závěru, že námitky podjatosti v předmětné věci nejsou důvodné.
Podle §8 odst. 1 „s. ř. s.“ jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán
důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním
řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
V projednávané věci však žádný z těchto důvodů podjatosti zjištěn nebyl. Rovněž
samy soudkyně se vyjádřily tak, že nemají k účastníkům žádný vztah, a stejně tak nemají
žádný vztah ani k věci samé. Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního
zájmu soudce na projednávané věci, tedy zejména v případech, kdy by mohl být rozhodnutím
soudu přímo dotčen ve svých právech. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům
může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít také
o vztah ekonomické závislosti.
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím,
že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc
odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup
výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci
jen vskutku výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout
v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Shora rekapitulované důvody tvrzené ze strany
žalobců však tohoto charakteru nejsou.
Z uvedených důvodů soud rozhodl, jak je ve výroku uvedeno, že soudkyně JUDr. Olga
Stránská, JUDr. Eva Havlová a JUDr. Olga Píšová nejsou vyloučeny z projednávání
a rozhodnutí předmětné věci.
Za této situace se již Nejvyšší správní soud nezabýval návrhem žalobců na postup
podle §9 odst. 1 s. ř. s., v jehož smyslu Nejvyšší správní soud přikáže věc jinému než místně
příslušnému senátu krajského soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaného senátu
místně příslušného soudu nelze sestavit senát.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 1. 2004
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu