ECLI:CZ:NSS:2004:VOL.8.2004:35
sp. zn. Vol 8/2004 -35
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy
a soudců JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Marie Turkové, JUDr.
Milana Kamlacha, JUDr. Petra Průchy a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci navrhovatele:
Z. D., zast. Mgr. Zdeňkem Hrouzkem, advokátem, se sídlem AK Jana Uhra 13, 602 00 Brno,
proti odpůrcům: 1) MUDr. M. Š., zast. JUDr. Petrem Zderčíkem, advokátem, se sídlem AK
Bělehradská 77, 120 00 Praha 2, 2) Státní volební komise, se sídlem U Obecního domu 3,
112 20 Praha 1, 3) Městský úřad Znojmo, se sídlem Obrokova 12, 669 02 Znojmo, osoba
zúčastněná na řízení: K., zast. JUDr. Petrem Zderčíkem, advokátem, se sídlem AK
Bělehradská 77, 120 00 Praha 2, o návrhu na neplatnost volby kandidáta MUDr. M. Š. do
Senátu Parlamentu České republiky konané v doplňovacích volbách dne 8. a 9. 10. 2004 ve
volebním obvodě č. 54,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Navrhovatel je povinen uhradit na nákladech řízení odpůrci ad) 1
částku 2150 Kč do 10ti dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. Odpůrci ad) 2 a ad) 3 se náhrada nákladů nepřiznává .
IV. Zúčastněné osobě se náhrada nákladů nepřiznává .
Odůvodnění:
Návrhem z 21. 10. 2004 se navrhovatel domáhá vyslovení neplatnosti volby
MUDr. M. Š. v doplňovacích volbách do Senátu Parlamentu České republiky konaných dne 8.
a 9. 10. 2004 ve volebním obvodě č. 54. Zdůvodňuje to tím, že zvolený kandidát byl
nesprávně označen na volebním lístku jako člen KDU-ČSL, ačkoliv jím již nebyl, čímž uvedl
voliče v prvním i ve druhém kole těchto voleb v omyl a způsobil tím takové porušení zákona
č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „volební zákon“), které mohlo zásadním způsobem ovlivnit výsledky hlasování a tím
i výsledky volby jmenovaného. MUDr. M. Š. byl podle navrhovatele přihlášen do těchto
voleb politickou stranou K. s tím, že se jedná o jejich člena a zůstal jím i po celou dobu
volební kampaně. Přitom v průběhu volební kampaně i v průběhu voleb řada českých médií
přinesla informace, že jmenovaný kandidát je registrován v materiálech bývalé třetí Správy
StB jako její spolupracovník v kategorii důvěrník. Vzhledem k tomu, že při vstupu do
registrované politické strany K. i při přijetí nových stanov této politické strany zamlčel tuto
okolnost, nemohl by dle názoru navrhovatele v době podání přihlášky k volbám v době voleb
a v době okamžiku svého zvolení být členem této politické strany. Domnívá se, že jeho
členství po zjištění, že kandidátovo prohlášení podle §3 odst. 2 Stanov K. nebylo pravdivé,
zaniklo do minula, event. dnem učinění tohoto nepravdivého prohlášení. Ve svém návrhu
poukazuje na článek v Lidových novinách ze dne 20. 10. 2004, ve kterém oznámil kandidát
tuto překážku členství stranickým funkcionářům pravděpodobně teprve až 4. 10. 2004 na
základě předchozí medializace své kauzy, tedy před prvním kolem doplňovacích voleb.
Domnívá se, že tímto dnem, t. j. 4. 10. 2004, mohlo dojít k zániku členství MUDr. M. Š. v K.
Protože přihláška do voleb však obsahovala údaj, že se jedná o člena této politické strany, a
tato skutečnost byla spojována se jménem kandidáta po celou dobu volební kampaně, a byl
tento údaj uveden také na hlasovacích lístcích, uvedl tím voliče v prvním i ve druhém kole
voleb v omyl a způsobil tím takové porušení volebního zákona, které mohlo zásadním
způsobem ovlivnit výsledky volby tohoto kandidáta.
Státní volební komise k dožádání soudu sdělila, že svým usnesením č. 38
z 11. 10. 2004 vzala na vědomí celkové výsledky prvního kola doplňovacích voleb do Senátu
Parlamentu ČR, které ve volebním obvodě č. 54 (Znojmo) dopadlo tak, že jako druhý skončil
MUDr. M. Š. s počtem hlasů 4995, jako třetí Ing. F. A. se 4735 hlasy a jako první skončil M.
J. P. s 5161 hlasy. Ve druhém kole těchto voleb do Senátu Parlamentu ČR podle usnesení č.
39 z 18. 10. 2004 Státní volební komise se MUDr. M. Š. umístil jako první s 6734 hlasy a M.
J. P. se umístil na druhém místě s celkovým počtem hlasů 5896.
Městský úřad ve Znojmě, který jako pověřený obecní úřad zajišťoval ve volebním
obvodu č. 54 organizačně a technicky přípravu, průběh a provedení voleb, se k věci vyjádřil
tak, že výklad stanov politické strany K., zejména posouzení, zda žadatel o členství
v politické straně splňuje stanovené podmínky, a rozhodnutí o jeho členství v této politické
straně je pouze vnitřní věcí politické strany a vnějším subjektům nepřísluší toto posuzovat
a rozhodovat. Protože podle jeho názoru nebyl porušen zákon, doporučil návrh na neplatnost
volby kandidáta zamítnout. Zároveň předložil soudu rozhodnutí Městského úřadu ve Znojmě
z 25. 8. 2004, podle kterého ve smyslu §62 odst. 3 zákona o volbách zaregistroval přihlášku
politické strany – K. pro doplňovací volby do Senátu Parlamentu ČR ve volebním obvodu č.
54, konaných ve dnech 8. a 9. 10. 2004. V odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo konstatováno,
že přihláška k registraci byla podána 19. 8. 2004 a při podání nevykazovala žádné vady.
Rovněž byly předloženy soudu hlasovací lístky MUDr. M. Š. pro obě kola, v nichž je uvedeno
jméno a příjmení kandidáta, věk, povolání, trvalý pobyt a příslušnost k politické straně – K..
Kromě jiných potřebných dokladů obsahovala též prohlášení MUDr. M. Š., že souhlasí
s kandidaturou, nejsou mu známy překážky jeho volitelnosti a že je členem K.. Dále volební
dokumentace obsahuje zmocnění politické strany K. pro P. Š., který jako zmocněnec byl
způsobilý činit úkony ve volbách.
Odpůrce MUDr. M. Š. a osoba zúčastněná na řízení – K. se k návrhu vyjádřili tak, že
jmenovaný nikdy nebyl, a to v jakékoliv formě, spolupracovníkem bývalé Státní bezpečnosti
a nikdy tuto spolupráci nepřiznal. Pokud jde o listiny uveřejněné v týdeníku Znojemský týden,
z nichž podle navrhovatele vyplývá, že odpůrce byl registrován jako důvěrník StB, odpůrce
odmítá jejich pravost a správnost. Je vlastníkem negativního lustračního osvědčení, čímž
splnil podmínky pro členství v K. a pro možnost kandidovat do zastupitelských orgánů.
Společně uvádí, že členství MUDr. M. Š. v K. nelze zpochybňovat, jak to činí navrhovatel,
když tvrdí, že MUDr. Š. měl při vstupu do K. zamlčet spolupráci s StB. Údaj o členství v K.
je podle vyjádření politické strany pravdivý a správný. Na přihlášce k registraci kandidátky
k volbám byl uveden jako člen její strany, a toto členství trvalo nepřetržitě po celou dobu
voleb a tak tomu je i v současné době. Soudu bylo předloženo Osvědčení z 10. 8. 1993
a z 18. 10. 2004 (č. j. SP8850/1-014/01-LU-93, SP8850/1-014/1-LU-93), kterými
Ministerstvo vnitra potvrzuje, že MUDr. M. Š. nebyl evidován jako osoba uvedená v §2
odst. 1 písm. a) nebo b) zákona č. 451/1991 Sb.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou procesních náležitostí podaného
návrhu podle §90 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)
a §86 a násl. volebního zákona. Konstatuje, že návrh byl podán včas v požadované lhůtě 10ti
dnů po vyhlášení výsledku voleb Státní volební komisí. Navrhovatel je aktivně legitimován
k podání návrhu, protože se nachází ve stálém seznamu voličů v příslušném volebním okrsku.
Účastníky řízení o neplatnosti voleb jsou navrhovatel, odpůrci, t. j. zvolený kandidát MUDr.
M. Š. a dva volební orgány, t. j. Státní volební komise a pověřený obecní úřad v sídle
volebního obvodu, v tomto případě Městský úřad Znojmo. Jako s osobou zúčastněnou
na řízení soud jednal s politickou stranou K., která ve smyslu §34 s. ř. s. by mohla být přímo
dotčena ve svých právech a povinnostech vyslovením neplatnosti doplňovacích voleb do
Senátu. Vzhledem ke specifičnosti řízení podle §90 s. ř. s. a krátké lhůtě, kterou má Nejvyšší
správní soud pro rozhodnutí ve věci, neaplikoval soud §34 odst. 1 s. ř. s., podle kterého je
třeba, aby se osoba zúčastněná na řízení k tomuto účastenství výslovně přihlásila.
Nejvyšší správní soud po zjištění, že jsou dány podmínky řízení, posoudil návrh
po věcné stránce v rozsahu jím vymezeném bez nařízení jednání, tak jak mu to umožňuje §80
odst. 3 s. ř. s., a dospěl k závěru, že návrh není důvodný.
Soud vycházel z příslušných ustanovení volebního zákona a Stanov K., schválených
Sjezdem K. konaném dne 8. a 9. 11. 2003, registrovaných Ministerstvem vnitra pod č. j. VS-
3826/SDR/1-2001 dne 4. 12. 2003. Z §87 odst. 5 volebního zákona vyplývá, že soud může
vyslovit neplatnost volby kandidáta pokud, byla porušena ustanovení tohoto zákona
způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby kandidáta. Podle §16 odst. 2 volebního zákona
musí volební kampaň probíhat čestně a poctivě, zejména nesmí být o kandidátech
zveřejňovány nepravdivé údaje. Podle §3 odst. 2 Stanov K. dochází k přijetí za člena strany
na základě písemné přihlášky a prohlášení, že zájemce o členství nebyl kromě jiného členem
StB nebo spolupracovníkem StB. Členství v této politické straně mimo jiné zaniká zjištěním,
že prohlášení o této skutečnosti není pravdivé (§4 odst. 1 písm. g/ Stanov). O zániku členství
v K. musí být dotyčný člen příslušným stranickým orgánem písemně vyrozuměn (§4 odst. 3
Stanov).
Při posuzování čestnosti a poctivosti vedení volební kampaně považuje Nejvyšší
správní soud za rozhodující, zda odpůrce ad 1) sám anebo politická strana, na jejíž kandidátní
listině kandidoval, zveřejnil nepravdivé údaje, které by voliče uvedly v omyl, což se mělo stát
registrací přihlášky k volbám, která byla opatřena mimo jiné údajem, že je členem K. Jelikož
podle tvrzení navrhovatele mělo ke zveřejnění nepravdivých údajů dojít tímto způsobem,
zkoumal Nejvyšší správní soud, zda členství kandidáta existovalo po celou dobu od přihlášení
do voleb až do jejich skončení.
Požadavek Stanov K., že pro zánik členství je třeba zjištění, že prohlášení MUDr. M.
Š. ve smyslu §3 odst. 2 Stanov K. nebylo pravdivé, nebyl v daném případě naplněn.
Vzhledem k tomu, že Stanovy K. nepředpokládají pro zjištění, že členství ve straně zaniklo,
žádné formální řízení, ve kterém má k takovému zjištění dojít autoritativním způsobem, je
nutné, aby soud k takovému objektivnímu nezpochybnitelnému zjištění dospěl sám. Soud
proto vyhodnotil jednotlivé články, které vycházely v tisku v průběhu volební kampaně i po
jejím skončení, a dospěl k závěru, že obsahují pouze tvrzení o spolupráci uvedené osoby s StB
v kategorii „důvěrník“. Vycházel přitom z nálezu Ústavního soudu ČSFR sp. zn. Pl. ÚS 1/92
(Sb.n.u.US 92, čl. 14, str. 56 a násl.), kterým byl mimo jiné zrušen §2 odst. 1 písm. c) a §2
odst. 2 zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon
některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní
Republiky, České republiky a Slovenské republiky. V těchto ustanoveních bylo upraveno,
že vědomou spoluprací se státní bezpečností se rozumí, že občan byl evidován v materiálech
Státní bezpečnosti i jako důvěrník. Podle názoru Ústavního soudu ČSFR, na jehož judikaturu
navazuje Ústavní soud České republiky, mohla být taková evidence osob založena i bez
písemného závazku a jejich vědomí. Tento soud dále konstatuje, že evidence osob v této
kategorii byla založena na osobním styku s vybranými kandidáty, přičemž tento styk měl
sloužit „osobnímu poznání k ověření a prohloubení poznatků, které byly získány
administrativní prověrkou a kontrarozvědnými prostředky“, přičemž takový styk měl být
uskutečňován tak, „aby nebyla předem narušena konspirace budoucího tajného
spolupracovníka a nebyly mu odkryty formy a metody práce kontrarozvědky a skutečný důvod
styku“ (směrnice č. A-oper-I-3 čl. 26 a následující). Právě tyto směrnice ukazují, že na
vědomou spolupráci s příslušníky Státní bezpečnosti u těchto osob nelze spolehlivě a bez
jakýchkoli pochybností usoudit. V dané věci nelze z podkladů, které Nejvyššímu správnímu
soudu poskytl navrhovatel ani z těch, které si soud obstaral sám, zcela jasně zjistit kvalitu
kontaktu.
Z článků v tisku, na které navrhovatel odkazoval, nebylo tedy možné objektivně
a nezpochybnitelně ověřit, že MUDr. M. Š. vědomě spolupracoval s StB. Proto nelze tvrdit,
že na základě uvedených skutečností mohlo dojít k zániku členství tak, jak to Stanovy K.
předpokládají. Tím ani nelze dospět k závěru, že by došlo ve shora uvedených volebních
dokumentech ke zveřejnění nepravdivých údajů ohledně jeho členství v K. Protože šlo o
posouzení vztahu politické strany a jejího člena, Nejvyšší správní soud též přihlédl
k vyjádření K., ve kterém potvrzuje nepřetržité trvání členství MUDr. M. Š. v této politické
straně.
Na základě výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že nedošlo
k porušení volebního zákona, a proto nevyhověl návrhu na vyslovení neplatnosti volby
kandidáta MUDr. M. Š. a návrh podle §90 s. ř. s. zamítl.
Soud přiznal odpůrci MUDr. M. Š.náhradu nákladů řízení podle §60 odst. 1 s. ř. s.,
podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení
před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.
Odměna advokáta je stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a
náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve výši 2150 Kč za dva
úkony právní služby, přičemž tarifní hodnota byla stanovena ve výši 1000 Kč na základě §9
odst. 1 advokátního tarifu. Výše hotových výdajů, které jsou součástí nákladů řízení byla
stanovena podle §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 150 Kč. Ostatním dvěma odpůrcům
nebyla náhrada nákladů přiznána, protože jim podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Osobě zúčastněné soud náhradu nákladu podle §60 odst. 5 s. ř. s. nepřiznal, protože jí
nevznikly náklady v souvislosti s plněním povinnosti uložené soudem, a také zde soud
nezjistil žádné důvody zvláštního zřetele hodné pro přiznání práva na náhradu dalších
nákladů.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. 11. 2004
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu