ECLI:CZ:NSS:2005:1.ADS.1.2004
sp. zn. 1 Ads 1/2004-47
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Petra Příhody a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobkyně V. M.,
zastoupené JUDr. Jiřinou Fellnerovou, advokátkou v Olomouci, Resslova 9, 779 00
Olomouc, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, Křížová 25, 225 08 Praha
5, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
31. 7. 2003, čj. 43 Ca 216/2002-17,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalovaná rozhodnutím ze dne 12. 6. 2002, zamítla žádost žalobkyně o plný invalidní
důchod pro nesplnění podmínek stanovených v §38 zákona č. 155/1995 Sb., o
důchodovém pojištění. Žalobkyně dle posudku lékaře Okresní správy sociálního
zabezpečení (dále jen „OSSZ“) ze dne 31. 5. 2005 není plně invalidní, neboť její
schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla pouze o 50 %.
Žalobkyně proti tomuto rozsudku podala opravný prostředek u Krajského soudu v
Ostravě. Krajský soud řízení o opravném prostředku v souladu s §129 odst. 2 s. ř. s.
dokončil podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního soudního řádu správního
(jako řízení o žalobě podle nového procesního předpisu), a žalobu rozsudkem ze dne
31. 7. 2003, čj. 43 Ca 216/2002-17, zamítl. K ověření správnosti posouzení zdravotního
stavu žalobkyně si opatřil posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí
(dále jen „MPSV“). Z posudku ze dne 5. 6. 2003 přitom vyplynulo, že k datu vydán í
rozhodnutí žalované byla žalobkyně částečně invalidní podle §44 odst. 1 zákona o
důchodovém pojištění a nebyla plně invalidní podle §39 citovaného zákona. Posudková
komise hodnotila míru poklesu soustavné výdělečné činnosti dle kapitoly VII, oddílu B,
položky 4 přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. a stanovila ji na 50 %. V daném případě
šlo tedy o pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 33 %, nedosahoval však 66 % odpovídajících
plné invaliditě, ani nešlo o schopnost vykonávat pro zdravotní postižení soustavnou
výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek. Krajský soud přitom
nepochyboval o úplnosti, správnosti a přesvědčivosti posudkového závěru.
Žalobkyně (stěžovatelka) rozsudek včas napadla kasační stížností. Uplatnila důvody
podle §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. a tvrdila, že dokumentace praktické lékařky MUDr.
Č., z níž vycházel posudek posudkové komise MPSV, nebyla předána v úpl nosti, tedy až
do rozhodného data 21. 6. 2002 (pozn. soudu: rozhodný pro posuzování zdravotního stavu
stěžovatelky byl den vydání rozhodnutí žalované, tj. den 12. 6. 2002). Pokud pak posudková
komise MPSV z takové dokumentace vycházela, nemohla dojít k objektivním závěrům a
zdravotní stav nebyl řádně zjištěn. Ke kasační stížnosti přitom přiložila kopii lékařské
zprávy z neurologického vyšetření provedeného ze dne 2. 7. 2003 ve Fakultní nemocnici
Olomouc.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Kasační stížnost však bylo třeba odmítnout.
Kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto
rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního
rozhodnutí. S výjimkami stanovenými soudním řádem správním je tato stížnost přípustná
proti každému takovému rozhodnutí (§102 s. ř. s.).
Stěžovatelka v kasační stížnosti tvrdila, že posudková komise MPSV při hodnocení
jejího zdravotního stavu nevycházela z úplné zdravotní dokumentace a její zdravotní stav
proto nezjistila řádně. Subsumovala-li tato tvrzení pod důvody podle §103 odst. 1 písm.
a) a b) s. ř. s., nečinila správně, neboť podle obsahu námitky se jedná o důvod podle §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s., tj. námitka jiné vady řízení před soudem, jež mohla mít za následek
nezákonnost rozhodnutí o věci samé. K takto uplatněné námitce je přitom možné
rozsudek krajského soudu věcně přezkoumat pouze za předpokladu, že je kasační stížnost
přípustná. Tak tomu ale není, jestliže se kasační stížnost opírá o důvody, které
stěžovatelka neuplatnila v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáváno,
ač tak učinit mohla (§104 odst. 4 s. ř. s. in fine); je to přitom případ právě předložené
kasační stížnosti. Výhradu, že posudková komise vycházela z neúplné zdravotní
dokumentace, stěžovatelka v řízení před krajským soudem nevznesla, ačkoli jí tato
skutečnost musela být známa již v době, kdy krajský soud rozhodoval, a to z následujících
důvodů:
Předně platí, že posudková komise kontroluje správnost a úplnost zdravotní
dokumentace a že následně seznamuje posuzovaného občana s výsledkem posouzení,
včetně poučení o dalším postupu (§1 odst. 2 a §3 odst. 8 vyhlášky č. 182/1991 Sb.) .
Posudková komise tuto povinnost nepochybně splnila; stěžovatelka byla jednání komise
dne 5. 6. 2003 přítomna a dle posudku byla s výsledky posouzení ústně seznámena.
Stěžovatelce bylo doručeno i písemné vyhotovení posudku; převzetí posudku potvrdila
jednak podpisem doručenky, jednak v písemném podání doručeném krajskému soudu dne
9. 7. 2003. Ač měla stěžovatelka nepochybně možnost se s podklady podrobně seznámit
(posudek obsahuje podrobný a srozumitelný seznam všech lékařských zpráv, ze kterých
posudková komise vedle vlastního vyšetření vycházela), neměla proti úplnosti zdravotní
dokumentace soustředěné posudkovou komisí žádné výhrady. Pokud je snad měla, pak je
soudu nesdělila; nevyužila ani svého práva účastnit se ústního projednání věci, k němuž
byla řádně předvolána.
To, že důvod kasační stížn osti stěžovatelka mohla uplatnit již v řízení před krajským
soudem, potvrzuje i fakt, že stěžovatelka své stížní tvrzení podložila lékařskou zprávou z
neurologického vyšetření, které proběhlo dne 2. 7. 2003. Má -li snad právě tato zpráva být
tou, která chyběla v posuzované zdravotní dokumentaci a která zpochybňuje posudkový
závěr, pak mohla a měla být předložena již krajskému soudu (ústní jednání bylo nařízeno
až na den 31. 7. 2003). V takovém případě by tato lékařská zpráva vypracovaná odborným
lékařem (pokud by se ovšem vztahovala ke zdravotnímu stavu, který tu byl v době vydání
rozhodnutí žalované) byla skutečností, kterou by se musel doplňující posudek posudkové
komise zabývat, z níž by měl vycházet a s jejímž obsahem by se musel vypořádat. Není
rovněž vyloučeno, že by tato zpráva mohla být podnětem ke zjištění zdravotního stavu
stěžovatelky jiným způsobem než posudkem posudkové komise MPSV (např. pokud by
závěry posudku posudkové komise byly v rozporu s lékařskou zprávou vypra covanou
odborným lékařem, pokud by ovšem tento rozpor nebyl přesvědčivým způsobem
vysvětlen a nebylo zdůvodněno, proč je zpráva odborného lékaře v rozporu se
skutečností).
Z vyložených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost pro nepřípustnost
odmítl [§104 odst. 4 s. ř. s., §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §120 s. ř. s.].
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením §
60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na
náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 29. prosince 2005
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu