ECLI:CZ:NSS:2005:2.ADS.5.2004
sp. zn. 2 Ads 5/2004 - 84
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobkyně Mgr. D. K.,
zastoupené JUDr. Pavlou Tomkovou, advokátkou se sídlem Ostrava 1, Českobratrská 13,
proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25,
v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 2. 2003, čj. 18 Ca 3/2002 – 28,
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 2. 2003,
čj. 18 Ca 3/2002 – 28 se zrušuje.
II. Návrh žalobkyně na povolení obnovy řízení ve věci vedené u Krajského
soudu v Ostravě pod sp. zn. 20 Ca 90/97 se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobkyně (dále též stěžovatelka)
domáhá přezkoumání usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 2. 2003,
čj. 18 Ca 3/2002 – 28. Tímto usnesením bylo vysloveno, že návrh, aby byla povolena
obnova řízení ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě se zamítá. Jak vyplývá
z odůvodnění tohoto usnesení krajský soud vycházel z toho, že žalobkyně doručila
tomuto soudu podání ze dne 30. 12. 2001 označené jako „návrh na obnovu řízení
ve věci 20 Ca 90/97“. V průběhu řízení doručila žalobkyně tomuto soudu další podání
ze dne 12. 11. 2002 ve kterém vyjadřuje zejména nesouhlas s rozsudkem ve věci
sp. zn. 20 Ca 90/97.
Ze spisu v této věci bylo zjištěno, že na základě opravného prostředku žalobkyně
bylo přezkoumáváno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 6. 2. 1997,
kterým byl žalobkyni odňat nárok na plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek
podle ustanovení §39 zákona č. 155/1995 Sb. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze
dne 30. 3. 1998, čj. 20 Ca 90/97 – 25 bylo rozhodnutí odpůrce (t. j. České správy
sociálního zabezpečení) potvrzeno. Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne
12. 2. 1999 byl k odvolání žalobkyně tento rozsudek krajského soudu
potvrzen. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2000, čj. 30 Cdo 2845/2000 – 125
bylo odmítnuto dovolání žalobkyně. Usnesením Ústavního soudu ze dne 19. 11. 2001,
sp. zn. IV ÚS 284/01 byla zamítnuta ústavní stížnost žalobkyně. Krajský soud
dále poukázal na to, že již usnesením ze dne 5. 2. 2002 poučil žalobkyni o tom,
za jakých podmínek může účastník řízení napadnout pravomocný rozsudek
nebo pravomocné usnesení žalobou na obnovu řízení s upozorněním i na ustanovení
§250 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2002, z kterého vyplývalo, že ve věcech
důchodového pojištění a důchodového zabezpečení nebylo možné podat žalobu
na obnovu řízení. Dále soud odkázal i na nyní účinné ustanovení §114 odst. 1 s. ř. s.,
které připouští obnovu řízení jen v případech v něm uvedených. Z těchto všech důvodů
krajský soud dospěl k závěru, že nezbylo, než návrh žalobkyně na povolení obnovy řízení
zamítnout.
Stěžovatelka v kasační stížnosti a dodatcích se domáhá, aby obnova řízení ve věci
vedené u Krajského soudu v Ostravě byla povolena. Jinak znovu zpochybňuje závěry
uvedeného správního rozhodnutí a rozsudku Krajského soudu v Ostravě.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené usnesení,
přičemž vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů. Rozsudek Krajského soudu
v Ostravě ze dne 30. 3. 1998, čj. 20 Ca 90/97 – 25 je nesporně rozhodnutím soudu
ve správním soudnictví, vydaným v řízení o opravném prostředku podle části páté hlavy
třetí o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2002. Jak vyplývalo z (tehdy účinného)
ustanovení §250s o. s. ř., nebylo možné proti tomuto rozhodnutí podat návrh na obnovu
řízení. Ani podle současné právní úpravy takovýto návrh není přípustný. Podle ustanovení
§114 odst. 1 s. ř. s. je obnova řízení přípustná jen proti rozsudku vydanému v řízení
a) o ochraně před zásahem správního orgánu, b) ve věcech politických stran a politických
hnutí. O takovouto věc se však v daném případě nejednalo. Blíže k tomu viz též rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2003, čj. 2 As 7/2003 – 42, publikovaný
pod č. 275/2004 ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
Jednalo se tedy o návrh, který je podle tohoto zákona nepřípustný. Proto měl krajský
soud takovýto návrh podle ustanovení §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítnout. Jestliže
však krajský soud vyslovil, že se návrh na obnovu řízení zamítá, nezbylo, než napadené
usnesení zrušit, přičemž o odmítnutí tohoto návrhu rozhodl Nejvyšší správní soud
sám (§110 odst. 1, věta prvá za středníkem s. ř. s.). V souladu s ustanovením §110 odst. 2
věta druhá s. ř. s. rozhodl tento soud i o nákladech řízení, přičemž vycházel z ustanovení
§60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. května 2005
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu