ECLI:CZ:NSS:2005:2.AFS.95.2005
sp. zn. 2 Afs 95/2005 –110
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce:
M., spol. s r. o., zast. Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem, advokátem, se sídlem v Praze 5,
Janáčkovo nábřeží 51/39, proti žalovanému: Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu,
se sídlem v Praze 1, Štěpánská 28, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2005, č. j. 38 Ca 663/2002 – 84, ve znění opravného
usnesení téhož soudu ze dne 28. 4. 2005, č. j. 38 Ca 663/2002 – 100, které bylo vydáno
v souvislosti s kasační stížností žalobce podanou proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 18. 11. 2003, č. j. 38 Ca 663/2002 – 57, vedenou u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. 4 Afs 15/2004,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 11. 2003, č. j. 38 Ca 663/2002 – 57,
zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne
3. 6. 2002, č. j. FŘ-7871CH/12/2000, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému
platebnímu výměru č. 1000000149 ze dne 12. 5. 2000 na daň z příjmu právnických osob
za zdaňovací období roku 1994 v částce 928.620 Kč, vydaného Finančním úřadem
pro Prahu 9 pod č. j. 120006/00/009513/2703. Městský soud v Praze konstatoval, že závěr,
který správce daně učinil, stejně jako žalovaný, na jehož základě bylo rozhodnuto o vydání
dodatečného platebního výměru ze dne 12. 5. 2000 má oporu v provedeném dokazování,
přičemž správní orgány obou stupňů nepřekročily zákonné meze jím stanovené. Žalobu
tudíž neshledal důvodnou, a proto ji podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“), zamítl a současně vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) prostřednictvím k podání
kasační stížnosti zplnomocněného zástupce, advokáta JUDr. Jaroslava Tvrdíka (plná moc
ze dne 23. 12. 2003), osobně dne 2. 1. 2004 kasační stížnost. V ní pouze navrhoval
Nejvyššímu správnímu soudu, aby rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a dále uvedl,
že s ohledem na doručení napadeného rozsudku těsně před vánočními svátky
a z toho vyplývající faktické nemožnosti vypracování kasační stížnosti za konzultace
stěžovatele se svým právním zástupcem, doplní kasační stížnost v souladu s §106 odst. 3
na výzvu soudu ve lhůtě v ní uvedené.
Usnesením ze dne 5. 1. 2004, č. j. 38 Ca 663/2002 – 63, uložil Městský soud v Praze
zástupci stěžovatele podle ustanovení §37 odst. 1, 3, 4, 5 a §106 odst. 1, 2, 3 a §108 odst. 1
s. ř. s., aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení písemně odstranil následující
nedostatky kasační stížnosti: a) uvedl, zda plná moc ze dne 23. 12. 2003 byla žalobcem
udělena pro celé řízení o kasační stížnosti či pouze pro její podání, b) uvedl, v jakém rozsahu
a z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno (§106 dost. 1 s. ř. s.) a konečně též označil
důkazy, které k prokázání svých tvrzení navrhuje provést ve smyslu §71 odst. 1
písm. e) s. ř. s. Stěžovatel byl poučen, že nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti
již při jejím podání, musí být tyto doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení,
kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání, a že jen v této lhůtě může rozšířit
kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit i její důvody. Nebude-li vzdor
této výzvě podání ve stanovené lhůtě opraveno nebo doplněno a v řízení nebude možno
pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání odmítne podle §46 odst. 1
písm. a) s. ř. s. Uvedená výzva byla zástupci stěžovatele JUDr. Jaroslavu Tvrdíkovi doručena
dne 9. 1. 2003, jak o tom svědčí číselný záznam opatřený podpisem advokáta na dodejce
od obálky, která výzvu obsahovala. Vzhledem k tomu, že ve stanovené lhůtě jednoho měsíce
(a ostatně ani později) nebyly vady kasační stížnosti odstraněny, byl spis dne 8. 3. 2004
předložen za tohoto procesního stavu věci Nejvyššímu správnímu soudu s poznámkou,
že v kasační stížnosti není uplatněn důvod uvedený v §103 s. ř. s. a že vady kasační stížnosti,
vzdor snaze soudu o jejich odstranění postupem podle §106 odst. 3 s. ř. s., nebyly
stěžovatelem odstraněny.
V doplňku kasační stížnosti, doručeném osobně přímo Nejvyššímu správnímu soudu
dne 19. 3. 2004, vytýkal stěžovatel Městskému soudu v Praze nesprávné právní posouzení
věci, pokud dospěl k závěru shodnému se závěrem žalovaného, že dodatečný platební výměr
správního orgánu I. stupně ze dne 12. 5. 2000 na daň z příjmu právnických osob za zdaňovací
období roku 1994 v částce 928.620 Kč byl vydán v souladu s daňovými předpisy. Navrhoval
znovu Nejvyššímu správnímu soudu, aby rozsudek Městského soudu v Praze ze dne
18. 11. 2003, č. j. 38 Ca 663/2002 – 57, zrušil a věc vrátil uvedenému soudu k dalšímu řízení.
V kasační stížnosti se dovolával důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
tedy nezákonnosti napadeného rozsudku spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
soudem v předcházejícím řízení a rovněž důvodu uvedeného v ustanovení §103 odst. 1
písm. b) s. ř. s., tedy tvrzené vady řízení spočívající v tom, že při zjišťování skutkové podstaty
byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem,
že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci
rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit, když za takovou vadu řízení
se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Konečně se dovolával též důvodu kasační stížnosti uvedeného v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
tedy nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Doplnění kasační stížnosti bylo sepsáno
novým právním zástupcem stěžovatele advokátem Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem,
přičemž stěžovatel sdělil soudu, že právní zastupování (na základě plné moci ze dne
23. 12. 2004) udělené advokátovi JUDr. Jaroslavu Tvrdíkovi, bylo ukončeno a právní
zastupování v předmětné věci převzal dne 19. 3. 2004 advokát Mgr. et Mgr. Václav Sládek.
Současně s podáním doplňku kasační stížnosti požádal stěžovatel prostřednictvím
svého nového právního zástupce ve smyslu ustanovení §40 odst. 5 s. ř. s. o prominutí
zmeškání lhůty k odstranění nedostatku předmětné kasační stížnosti, a to z vážných
omluvitelných důvodů, spočívajících ve stěžovatelem nezaviněné nečinnosti
jeho dosavadního právního zástupce JUDr. Jaroslava Tvrdíka, který stěžovateli předal výzvu
soudu k odstranění nedostatků kasační stížnosti až dne 11. 3. 2003, čímž stěžovateli
znemožnil vyhovět uvedené výzvě, neboť ten o její existenci bez vlastního zavinění vůbec
nevěděl. Vyslovil přesvědčení, že se jedná o vážný omluvitelný důvod ve smyslu ustanovení
§40 odst. 5 s. ř. s. a své tvrzení doložil přípisem advokáta JUDr. Jaroslava Tvrdíka ze dne
11. 3. 2004 (nadepsaném jako „Předání dokladu“), v němž zmíněný advokát uvádí,
že stěžovateli předává usnesení ze dne 5. 1. 2004, č. j. 38 Ca 661/2002, 38 Ca 662/2002
a 38 Ca 663/2003 Městského soudu v Praze a omlouvá se, že jeho kancelář byla v této věci
nečinná a na žádost stěžovatele podávala nepřesné informace. Situace byla způsobena
skutečností, že advokát po část běhu lhůty pobýval v zahraničí a z tohoto důvodu respektuje
odstoupení od smlouvy o právním zastoupení. Stěžovatel v žádosti zdůrazňuje, že mu nelze
výše uvedenou skutečnost spravedlivě přičítat k tíži a vzhledem k tomu, že ustanovení §106
odst. 3 s. ř. s. výslovně nestanoví, že by zmeškání lhůty k doplnění kasační stížnosti nebylo
možné prominout, využívá této možnosti. Překážka k provedení příslušného úkonu stěžovateli
odpadla tudíž dne 11. 3. 2004, kdy se značným zpožděním obdržel výzvu k odstranění
nedostatků kasační stížnosti. Zákonná lhůta k podání žádosti o prominutí zmeškání lhůty
ve smyslu §40 odst. 5 byla tudíž v předmětné věci dodržena. Současně sdělil, že týmž dnem,
tj. 19. 3. 2004, vyhověl výzvě soudu a doplnil předmětnou kasační stížnost tak, aby byly
odstraněny vytčené nedostatky; zmeškaný úkon je tedy v souladu s ustanovením §40 odst. 5
s. ř. s. spojen s podáním žádosti o prominutí zmeškání lhůty.
Dříve než mohl Nejvyšší správní soud o podané kasační stížnosti (proti rozsudku
o věci samé) rozhodnout, muselo být rozhodnuto o výše uvedené žádosti o prominutí
zmeškání lhůty k jejímu doplňku (odstranění nedostatků kasační stížnosti). Vzhledem k tomu,
že ve smyslu §40 odst. 5 s. ř. s. rozhoduje o této žádosti předseda senátu krajského soudu
(zde Městského soudu v Praze), neboť jinak by nebylo možno podat proti jeho negativnímu
rozhodnutí kasační stížnost, byla věc vrácena znovu Městskému soudu v Praze k rozhodnutí
o podaném návrhu.
Usnesením ze dne 18. 2. 2005, č. j. 38 Ca 663/2002 – 84, ve znění opravného usnesení
ze dne 28. 4. 2005, č. j. 38 Ca 663/2002 – 100, Městský soud v Praze návrh na prominutí
zmeškání lhůty k odstranění nedostatků kasační stížnosti zamítl. (Opravné usnesení bylo
vydáno proto, že ve výroku původního usnesení namísto správného „lhůty k odstranění
nedostatku kasační stížnosti“ bylo uvedeno nesprávně „lhůty k odstranění nedostatku kasační
lhůty“. Postupem podle §54 odst. 4 s. ř. s. předsedkyně senátu tuto zřejmou chybu v psaní,
k níž došlo při písemném vyhotovení usnesení, opravila.) Samotnému návrhu na prominutí
zmeškání lhůty nebylo vyhověno proto, že stěžovatelem uvedený důvod - nečinnost
jeho právního zástupce, navíc pouze v rovině tvrzení, není možné pokládat za závažný důvod,
pro nějž by bylo možno soudem stanovenou lhůtu k podání doplňku kasační stížnosti
prominout. Městský soud v Praze uvedl, že právo být v daném řízení zastupován a svobodně
si zvolit svého právního zástupce z řad advokátů je právem účastníků, které je soud povinen
respektovat, a to včetně všech důsledků, tedy i včetně toho, zda advokát činil jednotlivé úkony
řádně a včas, což odpovídá odborné kvalifikaci, kterou advokát zastoupenému účastníku
poskytuje. Proto musel být návrh na prominutí zmeškání lhůty k odstranění nedostatků
kasační stížnosti zamítnut.
Proti tomuto usnesení (ve znění usnesení opravného) podal stěžovatel včas kasační
stížnost, dovolávaje se důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. nesprávného
posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, a dále též důvodu uvedeného
v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., tedy existence zmatečnostních vad. Znovu popsal nečinnost
svého předchozího právního zástupce, v jejímž důsledku došlo k zmeškání lhůty pro podání
kasační stížnosti a vyslovil přesvědčení, že tato stěžovatelem nezaviněná nečinnost
představuje vážné omluvitelné důvody pro prominutí zmeškání lhůty k odstranění nedostatků
kasační stížnosti. Městskému soudu v Praze vytýká nesprávné právní posouzení předmětné
věci, pokud existenci takového vážného důvodu v projednávané věci neshledal. Vytýká mu,
že při této úvaze vůbec nepřihlédl k tomu, že podle ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. musí být
stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem, což neplatí jen tehdy, má-li
stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje vysokoškolské
právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Jednatel stěžovatele nemá vysokoškolské právnické vzdělání, a proto byl stěžovatel nucen
zvolit si pro řízení o kasační stížnosti právního zástupce, o němž důvodně předpokládal,
že bude prosazovat jeho práva a chránit jeho oprávněné zájmy. Připomněl, že v řízení
před Městským soudem v Praze, v něm byl vydán kasační stížností napadený rozsudek,
byl stěžovatel zastoupen nikoliv advokátem, ale daňovým poradcem, který jej v řízení
o kasační stížnosti již dále zastupovat nemohl. V průběhu lhůty k podání kasační stížnosti
byly vánoční a novoroční svátky, takže k vyhledání advokáta zbylo stěžovateli pouhých
osm pracovních dnů. Stěžovatel nemohl předpokládat, že jím zvolený právní zástupce
jej včas neuvědomí o výzvě soudu k odstranění nedostatků kasační stížnosti a sám neučiní
žádný úkon k vyhovění takové výzvě, neboť tento postup je proti zájmům stěžovatele.
Tvrzení stěžovatele o omluvitelných vážných důvodech prodlení s vyhověním výzvě přitom
stěžovatel osvědčil především dopisem předchozího právního zástupce, což však soud
ignoroval a v napadeném usnesení konstatoval, že údajnou „nečinnost právního zástupce –
navíc pouze v rovině tvrzení – nelze považovat za závažný důvod, pro který by bylo možno
soudem stanovenou lhůtu prominout“.
Stěžovatel dále namítá zmatečnostní vady napadeného rozhodnutí ve smyslu §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s., které spatřuje v tom, že v odůvodnění napadeného usnesení soud
konstatuje, že prominutí zmeškání lhůty se týká lhůty stanovené soudem, ačkoliv jde o lhůtu
zákonnou ve smyslu §106 odst. 3 s. ř. s. Podle názoru stěžovatele by tato vada mohla mít
za následek nezákonné rozhodnutí, neboť nesprávné posouzení charakteru zmeškání lhůty,
které se žádost o prominutí zmeškání týká, se mohlo promítnout do zamítavého výroku
napadeného rozhodnutí. Stěžovatel má za to, že postup soudu při rozhodování o předmětné
žádosti stěžovatele je tzv. „přepjatým formalismem“, který lze v extrémním případě
posuzovat i jako odepření práva na spravedlivý proces ve smyslu rozhodnutí praxe Ústavního
soudu ČR. Opožděné vyhovění výzvě soudu k doplnění kasační stížnosti nemělo žádné
negativní důsledky na průběh procesu rozhodování o kasační stížnosti, neboť příslušný
spis byl předložen Nejvyšším správnímu soudu dne 8. 3. 2004, stěžovatel do podatelny
téhož soudu doručil dne 12. 3. 2004 omluvu za dosavadní nečinnost způsobenou nečinností
jeho právního zástupce a 19. 3. 2004 podal soudu doplnění kasační stížnosti a žádost
o prominutí zmeškání lhůty. Uvedenou žádost stěžovatele přitom zamítla tatáž osoba,
která rozhodla o zamítnutí žaloby stěžovatele podané proti rozsudku napadeného kasační
stížností, jíž se žádost o prominutí zmeškání lhůty týká. Vzhledem k tomu, že při objektivním
posouzení věci jsou dány omluvitelné důvody k prominutí zmeškání lhůty, pak zamítnutí
předmětné žádosti Městským soudem v Praze lze též vyložit i jako jeho snahu zabránit
přezkoumání svého předchozího rozhodnutí a tedy absenci nestrannosti v postupu soudu.
Stěžovatel navrhuje, aby napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2005,
č. j. 38 Ca 663/2002 – 84, bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s ustanovením §109
dost. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti.
Neshledal přitom vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti. Dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu
tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení. Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně
zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný
právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.
Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu
tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů
rozhodnutí, popř. v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé.
Stěžovatelem vytýkaná pochybení, kdy se dovolává výše citovaných ustanovení,
která by měla za následek nezákonné rozhodnutí o zamítnutí žádosti na prominutí zmeškání
lhůty Nejvyšší správní soud v postupu Městského soudu v Praze neshledal.
Podle ustanovení §106 odst. 3 s. ř. s., nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti
již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůty jednoho měsíce od doručení
usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel
rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může
soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc.
V projednávané věci kasační stížnost stěžovatele ze dne 23. 12. 2004, která byla
sepsána tehdejším právním zástupcem stěžovatele advokátem JUDr. Jaroslavem Tvrdíkem,
obsahovala toliko některé obecné náležitosti podání podle §37 odst. 3 s. ř. s., neboť z ní bylo
zřejmé, čeho se týká, kdo toto podání činí, proti komu směřuje, co je navrhováno a podání
bylo podepsáno a datováno, neobsahovala však veškeré obecné náležitosti podání a zejména
neobsahovala náležitosti kasační stížnosti ve smyslu §106 odst. 2 s. ř. s., čehož si byl podatel
vědom, když v kasační stížnosti výslovně uvedl, že s ohledem na datum doručení napadeného
rozsudku těsně před vánočními svátky a tudíž nemožnost vypracování kasační stížnosti
v zákonné lhůtě s ohledem na nutnou konzultaci se stěžovatelem, doplní kasační stížnost
v souladu s §106 dost. 3 s. ř. s. na výzvu soudu ve lhůtě tam uvedené. Správně proto Městský
soud v Praze usnesením ze dne 5. 1. 2004, č. j. 38 Ca 663/2002 – 63, uložil stěžovateli
odstranit nedostatky kasační stížnosti způsobem v tomto usnesení výslovně uvedeným (výše
již konstatovaným), a to písemně ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení tohoto usnesení
v souladu s ustanovením §106 odst. 3 s. ř. s. Jde o zákonem stanovenou lhůtu, která v dané
věci počala běžet dnem následujícím po doručení výzvy zástupci stěžovatele, tj. dnem
10. 1. 2004, a protože jde o lhůtu měsíční, skončila v souladu s ustanovením §40 odst. 2
s. ř. s. v pondělí dne 9. 2. 2004. Tento den se totiž svým označením shoduje s označením dne,
který určil počátek lhůty, tj. den doručení výzvy zástupci stěžovatele. Z obsahu spisu
jednoznačně vyplývá a ostatně mezi účastníky je nesporné, že v uvedené lhůtě stěžovatel
výzvě k odstranění nedostatku kasační stížnosti nevyhověl, aniž by svou nečinnost jakkoliv
vysvětlil a aniž by požádal o prodloužení lhůty, přičemž nutno v této souvislosti uvést,
že lhůtu, která skončila dne 9. 2. 2004 by soud mohl prodloužit na včasnou žádost stěžovatele
z vážných omluvitelných důvodů, nejdéle však o jeden další měsíc, tj. nejdéle do 9. 3. 2004.
Protože taková včasná žádost stěžovatelem podána nebyla, předložil Městský soud v Praze
spis k rozhodnutí o kasační stížnosti Nejvyššímu správnímu soudu, jemuž byl doručen dne
8. 3. 2004. Teprve po uplynutí lhůt uvedených v §106 odst. 3 s. ř. s., konkrétně dne
19. 3. 2004, podal stěžovatel prostřednictvím nově zvoleného právního zástupce kasační
stížnost a současně požádal o prominutí zmeškání zákonné lhůty, v níž měl odstranit
nedostatky podané kasační stížnosti.
Prominutí zmeškání lhůty je procesním institutem umožňujícím odvrátit nepříznivé
procesní následky, jež stíhají účastníka řízení, který zmeškal zákonnou lhůtu, pokud zákon
nestanoví jinak, tj. pokud prominutí zmeškání lhůty nevylučuje. Takovou zákonnou lhůtou,
u níž zákonná úprava připouští prominutí zmeškání lhůty je nepochybně i lhůta,
v níž lze odstranit vady kasační stížnosti podle §106 odst. 3 s. ř. s. (na rozdíl od lhůty
k podání vlastní kasační stížnosti, jejíž zmeškání nelze podle §106 odst. 2 poslední věty
s. ř. s. prominout). Předpokladem pro prominutí zmeškání lhůty je to, že účastník zmeškal
úkon, k němuž je subjektivně legitimován, návrh na prominutí zmeškání lhůty podal
do dvou týdnů po odpadnutí překážky, spojil s ním zmeškaný úkon a především to, že důvod
zmeškání je na straně účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce) omluvitelný.
Tam, kde má účastník zástupce a zmeškaný úkon měl a mohl učinit zástupce, se musí důvod
zmeškání týkat tohoto zástupce. V projednávané věci sdílí Nejvyšší správní soud závěr
Městského soudu v Praze, že na straně tehdejšího zástupce stěžovatele nebyly dány
omluvitelné důvody, pro něž by bylo možno zmeškání lhůty prominout. Jedině totiž
za předpokladu, že tento zástupce, např. pro nemoc, eventuelně z jiných vážných objektivních
příčin, byl z podání úkonu vyloučen, lze zmeškání lhůty prominout. To však v projednávané
věci splněno není, neboť z korespondence mezi stěžovatelem a jeho někdejším zástupcem,
advokátem JUDr. Jaroslavem Tvrdíkem, je patrné, že on sám si je vědom své nečinnosti
ve věci, když se za ni stěžovateli omlouvá a když respektuje stěžovatelovo odstoupení
od smlouvy o právním zastoupení. Na svou obranu uvádí ve vztahu ke stěžovateli pouze tolik,
že po část lhůty, v níž měl podání doplnit, se zdržoval v zahraničí, aniž by sám tuto skutečnost
jakkoliv hodnotil jako důvod z hlediska zákona omluvitelný. Pro posouzení věci je přitom
nerozhodné, že o jeho nečinnosti účastník řízení nevěděl (lze souhlasit se stěžovatelem,
že tato nečinnost je zcela evidentní a nikoliv pouze v rovině tvrzení, jak uváděl v odůvodnění
napadeného usnesení Městský soud v Praze), neboť, jak bylo výše již uvedeno, důvod
zmeškání se musí týkat tohoto zástupce. Je nutno připustit, že stěžovatel se musí cítit
jednáním svého tehdejšího právního zástupce důvodně poškozen, avšak třeba souhlasit
s Městským soudem v Praze, že jde o otázku výběru advokáta a pokud si účastník takového
advokáta zvolí a soudu doloží existenci zastoupení, je i soud povinen tuto skutečnost
respektovat. Účastník nese důsledky s tímto zastoupením spojené, tedy i důsledky eventuelní
nečinnosti či dokonce nedbalosti zástupce. V žádném případě nejde ze strany Městského
soudu v Praze o tzv. „přepjatý formalismus“, pokud návrhu na prominutí zmeškání lhůty
nevyhověl, neboť „lhůta“ v právním slova smyslu, jako přesné vymezení času pro procesní
úkon, je jednou z právních událostí, na níž je vázán vznik nebo zánik právního vztahu,
a proto je nutno dbát na její dodržení. To platí zvláště pro lhůty zákonné, které se vztahují
vždy k provedení úkonu, majícího pro řízení zvláštní důležitost. Procesní úkon,
pro který je lhůta zákonem stanovena, nemůže být po jejím uplynutí účinně vykonán,
přičemž tuto zásadu lze prolomit jen zcela výjimečně a jen z důvodů zákonem
předpokládaných, aby tak nebyl ohrožen princip právní jistoty.
Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že usnesení Městského soudu v Praze o zamítnutí
žádosti o prominutí zmeškání lhůty (ve znění usnesení opravného) netrpí nezákonností
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení,
jak stěžovatel namítá a důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. tudíž není
dán.
K námitce stěžovatele, v níž se dovolává kasačního důvodu uvedeného v §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s., tedy „zmatečnostní vady“, kterou spatřuje v tom, že v odůvodnění
napadeného usnesení Městský soud v Praze označil lhůtu, v níž měl stěžovatel nedostatky
kasační stížnosti podané proti předchozímu rozsudku téhož soudu odstranit, za lhůtu
stanovenou soudem a nikoliv za lhůtu zákonnou, Nejvyšší správní soud připouští, že vytýkaná
formulace, užitá v odůvodnění napadeného usnesení Městského soudu v Praze nebyla zcela
přesná, neboť lhůta jednoho měsíce uvedená v ustanovení §106 odst. 3 věty první s. ř. s.
je lhůtou zákonnou a nikoliv soudcovskou (ostatně jinak by nebylo možno o prominutí
jejího zmeškání rozhodovat). Proto také Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 1. 2004
- v souladu s citovaným ustanovením - tuto lhůtu k odstranění nedostatku kasační stížnosti
stěžovateli stanovil, nezpochybnil tím současně, že uvedená lhůta je lhůtou zákonnou.
V žádném případě však tato skutečnost nemohla a neměla za následek nezákonné rozhodnutí
o projednávané otázce a důvod kasační stížnosti uvedený v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. není
rovněž naplněn.
Totéž pak platí i ve vztahu k námitce stěžovatele, že o prominutí zmeškání lhůty
k odstranění nedostatku kasační stížnosti rozhodovala tatáž osoba, která vydala předchozí
rozsudek soudu, jenž měl být na základě podané kasační stížnosti přezkoumán. K tomu nutno
uvést, že soudní řád správní výslovně v §40 odst. 5 neřeší otázku, který soud (tj. zda soud,
jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, či Nejvyšší správní soud) je příslušný k rozhodnutí
o prominutí zmeškání lhůty, v níž lze odstranit vady kasační stížnosti. Podle ustanovení §64
s. ř. s. je tudíž nutno použít za této situace pro řízení ve správním soudnictví přiměřeně
ustanovení občanského soudního řádu. Podle ustálené judikatury (viz komentář k §58 o. s. ř.)
o návrhu na prominutí zmeškání lhůty rozhoduje soud I. stupně, což platí i u návrhu
na prominutí zmeškání lhůty k odvolání či doplňku odvolání – srovnej §204 odst. 3
a komentář k §204 o. s. ř. Analogicky lze tudíž dovodit, že k rozhodnutí o prominutí
zmeškání lhůty, je i ve správním soudnictví povolán soud, který vydal rozhodnutí (v dané věci
rozsudek), jenž je touto kasační stížností napaden. Ostatně pokud by tomu tak nebylo
a o prominutí zmeškání lhůty měl rozhodovat Nejvyšší správní soud, pak by neúspěšný
účastník řízení byl vyloučen z možnosti podání kasační stížnosti proti takovému rozhodnutí.
Pokud snad stěžovatel svou námitkou míní, že o prominutí zmeškání lhůty by měl
rozhodovat jiný soudce (jiný předseda senátu) téhož soudu, což však ve své kasační stížnosti
výslovně neuvádí, pak pro úplnost nutno dodat, že taková představa odporuje ústavní zásadě,
podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, neboť příslušnost soudu
i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána a postup, kterým je věc odnímána soudu
příslušnému, eventuelně soudci příslušnému podle rozvrhu práce věc rozhodnout, a přikázána
soudu či soudci jinému, je postupem zcela výjimečným. Důvody, které stěžovatel uvádí,
k prolomení této zásady nepostačují, neboť jimi fakticky zpochybňuje samotnou nezávislost
soudce. Funkce soudce totiž s sebou nese atribut nezaujatosti a nestrannosti, a bez toho,
že by se tento atribut nepředpokládal, nebylo by možno konstituovat soudní moc jako jeden
z pilířů právního státu.
Ze všech uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Městský soud
v Praze nepochybil, pokud stěžovatelovu žádost o prominutí zmeškání lhůty k odstranění
nedostatků kasační stížnosti zamítl. Kasační stížnost nebyla shledána důvodnou a Nejvyšší
správní soud ji rovněž zamítl (§110 odst. 3 s. ř. s.).
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. (za použití
ustanovení §120 s. ř. s.). Protože v řízení úspěšný žalovaný žádné náklady neuplatňoval
a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, přičemž stěžovatel
nebyl v řízení nyní úspěšný, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. července 2005
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu