ECLI:CZ:NSS:2005:2.ANS.2.2005
sp. zn. 2 Ans 2/2005 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: T. R.,
zastoupeného JUDr. Rudolfem Postlem, advokátem se sídlem Masarykovo nám. 14,
Podbořany, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 48,
Ústí nad Labem, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí
nad Labem ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. 15 Ca 52/2005,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce JUDr. Rudolfa
Postla do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku
2150 Kč.
Odůvodnění:
Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) brojí kasační stížností proti v záhlaví
označenému usnesení krajského soudu, kterým soud (I.) spojil ke společnému projednání
věci vedené pod sp. zn. 15 Ca 52/2005, sp. zn. 15 Ca 53/2005, sp. zn. 15 Ca 54/2005,
sp. zn. 15 Ca 55/2005 a sp. zn. 15 Ca 56/2005, (II.) řízení zastavil a (III.) rozhodl o povinnosti
žalovaného zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3225 Kč.
Z obsahu napadeného usnesení krajského soudu je patrno, že soud zastavil řízení
z důvodu zpětvzetí všech pěti žalob podle ustanovení §47 písm. a) s. ř. s. a stěžovateli uložil
povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení, jelikož k zastavení řízení nedošlo
z žalobcovy svobodné vůle, nýbrž proto, že žalovaný učinil to, čeho se žalobce po řadu
měsíců bezvýsledně domáhal.
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvod obsažený v ustanovení §103 odst. 1
písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), podle něhož lze podat
kasační stížnost z důvodu nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti
nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít
taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Tento kasační důvod spatřuje stěžovatel v tom, že jej krajský soud výzvami
ze dne 1. 4. 2005 vyzval k předložení úplného spisového materiálu a k písemnému vyjádření k
žalobám, a to ve lhůtě dvou měsíců, nicméně ještě před uplynutím této lhůty rozhodl
o zastavení řízení, tzn. bez vyjádření stěžovatele. Nerozhodl tak na základě skutkového stavu
zjištěného ke dni rozhodnutí. Důvodem rozhodnutí soudu totiž bylo zpětvzetí žalob žalobcem
a soud dovodil, že k zastavení řízení nedošlo ze žalobcovy svobodné vůle, nýbrž proto,
že žalovaný učinil to, čeho se žalobce po řadu měsíců bezvýsledně domáhal. S tím stěžovatel
nesouhlasí a uvádí, že v dané věci rozhodoval o odvoláních proti rozhodnutím Městského
úřadu v Podbořanech, odboru životního prostředí, která byla stěžovateli zaslána v měsících
srpen-září 2004. Stěžovatel jako odvolací orgán následně zjišťoval potřebné skutečnosti
pro konečné rozhodnutí a všech pět rozhodnutí o odvolání bylo doručeno právnímu zástupci
žalobce dne 29. 3. 2005, resp. 30. 3. 2005. Žaloby ze dne 14. 3. 2005 tedy byly podány
v době, kdy stěžovatel již konal (ačkoliv o nich nevěděl) a za tohoto stavu proto krajský soud
neměl zasílat stěžovateli standardní výzvu k předložení spisového materiálu a k vyjádření,
nýbrž měl žaloby zamítnout jako nedůvodné.
Proto stěžovatel navrhuje napadené usnesení zrušit jako nezákonné a žádá rovněž
přiznat odkladný účinek kasační stížnosti.
Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že odvolání proti rozhodnutím
správního orgánu I. stupně podal dne 15. 4. 2004, resp. 5. 5. 2004. Rozhodnutí
o odvolání měla být vydána do 30 dnů, tzn. do 15. 5. 2004, resp. do 5. 6. 2004.
Protože se tak však nestalo, podal žalobce žaloby proti nečinnosti, a to až 10 měsíců
po marném uplynutí zmíněné lhůty, těsně před uplynutím lhůty jednoho roku, v níž tyto
žaloby mohly být podány. O žádném konání žalovaného v době podání žalob nevěděl
a pokud rozhodnutí o odvolání byla zpracována ve dnech 7. - 9. 3. 2005, není zřejmé,
proč byla odeslána teprve 24. 3. 2005.
Proto žalobce navrhuje kasační stížnost zamítnout.
Nejvyšší správní soud především konstatuje, že stěžovatel chybně označil důvod
kasační stížnosti jako důvod podřazený ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
ačkoliv na projednávanou věc dopadá speciální důvod, zakotvený v písm. e) stejného
zákonného ustanovení („Kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti
rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.“). Jak je totiž patrno ze shora
uvedeného, v daném případě došlo k zastavení řízení. Protože však každé podání
je posuzováno z hlediska jeho obsahu a nikoliv formy, zaměřil se Nejvyšší správní soud
v dalším na naplnění kasačního důvodu obsaženého v citovaném ustanovení písm. e).
V projednávané věci je dále zřejmé, že stěžovatel brojí proti rozhodnutí o zastavení
řízení, které však v daném případě představuje přímý dopad kogentního ustanovení
§47 písm. a) s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto nemá jakýkoliv procesní prostor
pro jeho meritorní přezkum a možnost zrušení takovéhoto usnesení připadá do úvahy
ve výjimečných případech např. tehdy, pokud by bylo prokázáno, že k účinnému zpětvzetí
žaloby vůbec nedošlo. Nic takového však stěžovatel netvrdí, když svoji stížnostní
argumentaci směřuje toliko proti důvodům, pro které žalobce vzal žaloby zpět a samotný fakt
jejich zpětvetí tak nikterak nezpochybňuje.
K námitce, že krajský soud neměl rozhodnout o zastavení řízení, nýbrž o zamítnutí
žalob jako nedůvodných, je nutno uvést, že zastavení řízení představuje procesní rozhodnutí,
které soud vydá vždy, když dojde ke zpětvzetí žaloby. Nemá proto za takovéto procesní
situace možnost volby mezi meritorním přezkumem napadených rozhodnutí (tzn. posouzením
důvodnosti žaloby, jak požaduje stěžovatel) a ukončením řízení z procesního důvodu,
když určujícím momentem je v tomto případě dispozitivní povaha žalobního řízení. Krajský
soud se proto nedopustil nezákonnosti, když v projednávané věci zastavil řízení z důvodu
zpětvzetí podaných žalob.
Pokud dále stěžovatel polemizuje s tím, z jakých důvodů žalobce vzal svoje žaloby
zpět, tj. zda tak učinil skutečně nikoliv ze svojí svobodné vůle, zde se Nejvyšší správní soud
plně ztotožňuje s právním názorem krajského soudu, že k zpětvzetí žalob došlo teprve poté,
co stěžovatel učinil to, čeho se žalobce po řadu měsíců bezvýsledně domáhal. Vysvětlení
délky řízení stěžovatelem v tomto směru není přesvědčivé, když např. argumentace předání
agendy z jednoho zaměstnance na zaměstnance jiného představuje interní problém
stěžovatele, jehož negativní dopady na účastníky správních řízení nelze tímto způsobem
omluvit.
Konečně námitky proti tomu, že krajský soud rozhodl o zastavení řízení za situace,
kdy požádal stěžovatele o vyjádření k žalobám a o zaslání správních spisů, nemají žádnou
právní relevanci, neboť se týkají toliko vhodnosti procesního postupu krajského soudu,
bez jakéhokoliv vlivu na zákonnost napadeného rozhodnutí.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl po přezkoumání kasační
stížnosti k závěru, že tato není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl
neprodleně po jejím obdržení, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalobce naopak měl v řízení před Nejvyšším správním
soudem plný úspěch, a proto má právo na náhradu nákladů, které důvodně vynaložil,
proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobci takové náklady vznikly v podobě
nákladů na právní zastoupení advokátem a činily celkem 2150 Kč. Byly tvořeny odměnou
za dva úkony právní služby ve výši 2x 1000 Kč [§7, §9 odst. 3 písm. f), §11 odst. 1
písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů] a 2x paušálem
75 Kč (§13 odst. 3 tarifu). Nejvyšší správní soud proto rozhodl, že žalobce má právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 2150 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. července 2005
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu