ECLI:CZ:NSS:2005:2.AS.39.2004
sp. zn. 2 As 39/2004 - 80
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce Mgr. M. P.,
zastoupeného Mgr. Lilianou Vochalovou, advokátkou se sídlem Praha 2, nám. I. P.
Pavlova 3, proti žalovanému Kolegiu na úseku ochrany utajovaných skutečností
Nejvyššího státního zastupitelství, Brno, Jezuitská 4, o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2003, čj. 9 Ca 109/2003 – 29,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2003,
čj. 9 Ca 109/2003 - 29 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále též stěžovatel) domáhal
přezkoumání a zrušení shora označeného usnesení Městs kého soudu v Praze, kterým
byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 2. 2003,
sp. zn. KI 34/2002. Tímto (posledně uvedeným) rozhodnutím byl zamítnut opravný
prostředek žalobce proti rozhodnutí ředitele Národního bezpečnostního úřadu
ze dne 13. 11. 2002, čj. 3239/2002-NBÚ/07. Jak vyplývá z odůvodnění tohoto usnesení,
městský soud vycházel ze závěru, že vzhledem k §77 k odst. 6 zákona č. 148/1998 Sb.,
o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů [s přihlédnutím
k §70 písm. f) s. ř. s.] je toto rozhodnutí žalovaného ze soudního přezkumu vyloučeno.
Stěžovatel se dovolává důvodu kasační stížnosti uvedeného v §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s. a dovozuje, že městský soud se nez abýval skutečností, že ve smyslu
čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále též „Listina“) nemůže být
z přezkoumání soudem vyloučeno rozhodnutí týkající se základních práv. Takovýmto
právem je dle čl. 26 Listiny i právo na svobodnou volbu povolá ní. Stěžovatel má zato,
že soudní přezkum není možno suplovat přezkumem žalovaného se zdůvodněním,
že se jedná o nezávislý orgán soudního typu. Poukazuje zejména na čl. 91 Ústavy České
republiky, ve kterém je taxativní výčet co se rozumí soustavou soudů. Se zřetelem
na čl. 36 odst. 2 Listiny a čl. 81 Ústavy není možno pod pojmem nestranný a nezávislý
soud rozumět žádný jiný orgán.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti zejména dovozuje, že počínaje
dnem 1. 1. 2003 lze podle §73 odst. 2 zákona č. 148/1998 Sb., ve znění pozdějších
předpisů podat do 15 dnů od doručení rozhodnutí o nevydání osvědčení žalobu.
Proti ostatním rozhodnutím od 12. 7. 2002 přichází v úvahu přezkumná činnost Kolegia
(tedy i rozhodnutí o zániku platnosti osvědčení, jak tomu bylo i v daném případě).
Lze (dle žalovaného) dovodit, že soudnímu přezkumu nepodléhají rozhodnutí
Kolegia v řízení o opravném prostředku (bezvýjimečně) a dále i j iná rozhodnutí
a opatření podle zákona č. 148/1998 Sb., s výjimkou rozhodnutí o nevydání osvědčení.
To tedy znamená, že platné právo počínaje dnem 1. 1. 2003 umožňuje přezkoumání
rozhodnutí o nevydání osvědčení souběžně (nikoli však následně) jednak na základě
opravného prostředku Kolegiem a jednak na základě žaloby soudem. Žalovaný navrhl,
aby kasační stížnost byla jako nedůvodná zamítnuta, pokud nebude shledáno, že kasační
stížnost je ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná, neboť se opírá jen o jiné důvody,
než které jsou uvedeny v §103 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud především dospěl k závěru, že není dán důvod k odmítnutí
kasační stížnosti; jak (in eventum) navrhoval žalovaný. Napadené rozhodnutí
je usnesením o odmítnutí žaloby a proto se stěžovatel právem dovolává důvodu
uvedeného v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Jasně pak dovozuje, proč má zato, že důvod
k rozhodnutí podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. dán nebyl. Proto soud posoudil důvodnost
kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů, přičemž vycházel
z následujících skutečností, úvah a závěrů.
Městský soud v Praze napadené usnesení opírá o §77k odst. 6 zákona
č. 148/1998 Sb. Toto ustanovení však bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne
26. 4. 2005, sp. zn. Pl ÚS 11/04 (publikovaným pod č. 220/2005 Sb.). Ústavní soud
především konstatoval, že zákaz soudního přezkumu stanovený §77k odst. 6 cit. zákona
je v rozporu s ústavním pořádkem, protože odporuje ústavně garantovanému právu
na soudní ochranu (čl. 36 odst. 2 Listiny), jakož i principům právní jistoty
a předvídatelnosti práva vyplývajících z konceptu právního státu. I když k prohlášení
protiústavnosti a k jeho zrušení došlo až následně poté, kdy bylo vydáno usnesení
napadené kasační stížnosti, je zjevné, že citované ustanovení zákona vykazovalo znaky
protiústavnosti už době odmítnutí žaloby. Již v rozsudk u Nejvyššího správního soudu
ze dne 13. 6. 2005, čj. 5 As 40/2004 – 33 bylo konstatováno, že stěžovateli
nelze odejmout právo na spravedlivý proces v případě, kdy rozhodnutí Kolegia na úseku
ochrany utajovaných skutečností bylo v době jeho vydání vyloučeno z přezkumu
nezávislým soudním orgánem, jestliže Ústavní soud ustanovení bránící přezkoumání
soudem následně pro neústavnost zrušil. Soud ani v této (nyní projednávané) právní věci
neshledal důvod od tohoto právního závěru se odchýlit.
Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud napadené usnesení Městského soudu v Praze
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, ve kterém je tento soud vázán stanoviskem
zdejšího soudu (§110 odst. 3 s. ř. s.).
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodne Městský soud v Praze v novém
rozhodnutí (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 27. října 2005
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu