ECLI:CZ:NSS:2005:4.ADS.10.2005
sp. zn. 4 Ads 10/2005 - 51
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petr a Průchy v právní věci žalobkyně:
M. B., zast. Mgr. Magdou Havlovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Nové Sady 27, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, Křížová 25, o plný
invalidní důchod, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v
Brně ze dne 15. 11. 2004, č. j. 33 Cad 92/2004 – 19,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna zástupkyni stěžovatelky, Mgr. Magdě Havlové, advokátce, se sídlem
v Brně, Nové Sady 27, se s t a n o v í ve výši 2150 Kč a bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále jen „žalované“) ze dne
15. 7. 2004, č. X, byla zamítnuta žádost žalobkyně o plný invalidní důchod pro nesplnění
podmínek ustanovení §38 zákona č. 155/1995 Sb. s odůvodněním, že podle posudku lékaře
„OSSZ v Brně – město“ ze dne 11. 6. 2004 není žalobkyně plně invalidní, neboť z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její schopnost soustavné výdělečné
činnosti pouze o 40 %. a nedosahuje tak hodnoty nejméně 66 % potřebné pro vznik plné
invalidity ve smyslu ustanovení §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění
(dále jen „zákon o důchodovém pojištění“).
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně včas žalobu, ve které požádala
o přezkoumání jejího zdravotního stavu posudkovou komisí MPSV ČR v Brně,
neboť se svým zdravotním stavem není schopna vykonávat žádné zaměstnání, přičemž
odkázala na lékařské nálezy nacházející se ve zdravotní dokumentaci Městské správy
sociálního zabezpečení v Brně.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. 11. 2004, č. j. 33 Cad 92/2004 – 19, žalobu
zamítl, když dospěl k závěru, že žalobkyně k datu přezkoumávaného rozhodnutí správního
orgánu nesplnila podmínky pro přiznání plného invalidního důchodu jak stanoví §39 odst. 1
zákona o důchodovém pojištění. Stěžejním důkazem pro tento závěr soudu byl posudek
Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Brně ze dne 26. 10. 2004,
ze kterého vyplynulo, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobý nepříznivý stav jehož
rozhodující příčinou byl chronický zánět průdušek. Krajský soud shledal tento posudek
úplným, objektivním a přesvědčivým, neboť vycházel z kompletní zdravotní dokumentace.
Stanovená míra poklesu schopností soustavné výdělečné činnosti (40 %) byla přesvědčivě
zdůvodněna.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“)
včas kasační stížnost, ve které uvedla, že s rozhodnutím, jakož i s posouzením
jejího zdravotního stavu, nesouhlasí a žádá o nové posouzení. Ze zdravotních důvodů,
které už nebudou lepší, ale naopak se budou horšit, dále žádá a trvá na plném invalidním
důchodu. Prostřednictvím ustanovené právní zástupkyně posléze doplnila, že důvod,
pro který napadá v celém rozsahu rozhodnutí Krajského soudu v Brně, vychází z ustanovení
§103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu sprá vního (dále jen „s. ř. s.“).
Při projednávání stěžovatelčiny žádosti o plný invalidní důchod došlo k pochybení správního
orgánu a soudu. Rozhodnutí správního orgánu je nezákonné, neboť správní orgán nezjistil
přesně a úplně skutkový stav věci ve vztahu k podmínkám ustanovení §38 zákona
o důchodovém pojištění, čímž porušil ustanovení §3 odst. 4 zákona č. 71/1967 Sb.,
o správním řízení (správní řád), a v důsledku toho i nesprávně posoudil její žádost o plný
invalidní důchod. Posudek lékaře OSSZ v Brně – městě ani odborný posudek zpracovaný
posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR nejsou objektivní a neodpovídají
jejímu zdravotnímu stavu. Stěžovatelka proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud ČR zrušil
napadený rozsudek Krajského soudu v Brně.
Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný uvedl, že proti dosavadnímu způsobu řízení
nemá námitky a ztotožňuje se s právním názorem soudu vysloveném v napadeném rozsudku.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s ustanovením §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti,
a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu
tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném
rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím
zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým
způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud,
který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu
řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Nejvyšší správní soud předně zdůrazňuje, že rozhodnutí o nároku na invalidní
(částečný invalidní) důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení.
V přezkumném soudním řízení ve věcech důchodového pojištění je k takovému posouzení
povolána ze zákona (§4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., v platném znění) posudková komise
Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (dále jen MPSV ČR), a to nejen k celkovému
přezkoumání zdravotního stavu a vymezení dochované pracovní schopnosti pojištěnce,
nýbrž i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě (částečné invaliditě), jejím vzniku, dalším
trvání či zániku, třebaže jde při rozhodování o těchto nárocích především o pojmy právní.
Posudek uvedené komise soud sice hodnotí jako kterýkoliv jiný důkaz podle zásad
upravených v §77 odst. 2 s. ř. s., nicméně nevzbuzuje-li takový posudek (posudky) z hlediska
své celistvosti a přesvědčivosti žádnou pochybnost, a nejsou -li v řízení zjišťovány
a prokazovány jiné skutečnosti, jimiž by správnost posudku (posudků) byla zpochybňována,
je zpravidla důkazem stěžejním. Přitom zdravotní stav a pracovní schopnost účastníka je třeba
hodnotit k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí.
Ve shodě s přesvědčením Krajského soudu v Brně pokládá i Nejvyšší správní soud
posudek PK MPSV ČR v Brně ze dne 26. 10. 2004 za úplný, objektivní a do té míry
přesvědčivý, že jím bylo spolehlivě prokázáno, že stěžovatelka k datu vydání
přezkoumávaného rozhodnutí podmínky plné invalidity ve smyslu ustanovení §39 zákona
č. 155/1995 Sb. nesplňovala.
Uvedená komise zpracovala posudek v řádném složení, za účasti lékařů specialistů
podle povahy dominantního postižení stěžovatelky, po studiu a vyhodnocení veškeré
zdravotní dokumentace a lékařských nálezů; posudková komise měla k dispozici celou
posudkovou dokumentaci, v níž jsou založeny lékařské nálezy již od prvního uplatnění
žádosti stěžovatelky o plný invalidní důchod v roce 2001. Na základě prostudované zdravotní
dokumentace a stavu zjištěného při jednání posudková komise konstatovala, že stěžovatelka
je sledována a léčena pro chronickou kuřáckou bronchitidu, bolesti zad a dále je v péči
endokrinologie pro benigní onemocnění štítnice. Poslechový nález na plicích byl
a je negativní, ale při opakovaných spirometrických vyšetřeních byla prokázána smíšená
ventilační porucha. Byla zavedena léčba betamimetiky s dobrým efektem po stránce dušnosti,
kašel s vykašláváním však přetrvává, při infektech je zhoršení zdravotního stavu. Jedná
se o chronickou bronchitidu, s prokázanou středně těžkou ventilační poruchou bez respirační
insuficience. Páteřní postižení dle doložené dokumentace a objektivního vyšetření při jednání
posudková komise hodnotí jako recidivující bolesti zad při nepřítomnosti významných
rentgenologických změn a s prakticky normálním neurologickým nálezem. Jedná
se prokazatelně jen o lehkou funkční poruchu. Pro uzlovou strumu štítnice je žalobkyně v péči
endokrinologie při zavedené substituční léčbě je stav dlouhodobě bez poruchy funkce.
Orgánová patologie na zažívacím traktu nebyla při komplexním vyšetření v roce 2001
prokázána. Tělesný hmotnostní index je v normě.
Posudková komise po zhodnocení doplněné zdravotní dokumentace a vyšetření
v posudkové komisi zjistila, že se u stěžovatelky jedná o dlouhodobý nepříznivý zdravotní
stav způsobený vícečetným zdravotním postižením a k datu vydání napadeného rozhodnutí
15. 7. 2004 šlo u stěžovatelky o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující
příčinou byl chronický zánět průduše k. Ostatní zdravotní postižení uvedená v diagnostickém
souhrnu nemají podstatný dopad na výdělečnou schopnost stěžovatelky. Posudková komise
stanovila míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti podle přílohy č. 2 vyhlášky
č. 284/95 Sb., v platném znění, podle kap. VIII, odd. B, pol. 5, písm. b) na 40 % shodně
s lékařkou MěSSZ v Brně, přičemž míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
byla pod střední hodnotou procentního rozmezí pro výsledky funkčního vyšetření a objektivní
poslechový nález, protože samotná porucha funkce chronickým zánětem průdušek způsobená
by byla hodnocena na dolní hranici rozmezí. Jedná se o léčbou dobře ovlivnitelný stav,
terapeutické možnosti léčby nebyly dosud vyčerpány, četnost akutních vzplanutí zánětu není
vysoká, léčba byla vedena vždy ambulantně a většinou symptomaticky bez nutnosti
hospitalizace a nutnosti antibiotické léčby. Stanovení míry poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti bylo provedeno se zřetelem k ostatním, nyní kompenzovaným zdravotním
postižením, které se na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu žalobkyně podílejí
a s ohledem na dříve vykonávanou výdělečnou činnost. Pro zařazení rozhodujícího
zdravotního postižení pod jiné písmeno či položku přílohy č. 2 výše uvedené vyhlášky
a tím stanovení vyšší hodnoty míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
posudková komise neshledala objektivní podklady. Stěžovatelka byla posouzena k profesi
vyučené dělnice. Nálezy obsažené v zapůjčené zdravotní dokumentaci praktické lékařky
a z ambulance pro choroby plicní potvrzují výše uvedené skutečnosti a nepřinášejí nová
posudkově významná fakta. Stěžovatelka není schopna vykonávat práce fyzicky náročné,
práce v klimaticky a hygienicky nevhodném prostředí, je však schopna lehčích prací
při dodržení výše uvedených opatření s využitím dosažené kvalifikace, znalostí a zkušeností
z dříve vykonávané praxe v dělnických profesích, ve službách, ve stravovacích a ubytovacích
provozech, při montáži a drobné ruční výrobě. Je také schopna zaučení i případné
rekvalifikace.
Jestliže tedy podle přesvědčivého posudkového závěru posudkové komise MPSV
nedosahuje procentní míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky
66 % a zjištěný zdravotní stav ji nečiní schopnou vykonávat pro zdravotní postižení
soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek ve smyslu přílohy č. 3
k vyhlášce č. 284/1995 Sb., lze uzavřít, že žalovaná nepochybila, když žádost stěžovatelky
o plný invalidní důchod zamítla. Stěžovatelka tak zůstává poživatelkou částečného
invalidního důchodu. Skutková podstata, z níž správní orgán vycházel při svém rozhodování,
nebyla s těmito závěry v rozporu, a proto Krajský soud v Brně právem žalobu zamítl,
neboť nebyla důvodná.
V návaznosti na uvedené proto Nejvyšší správní soud uzavírá, že není dán důvod
uvedený v ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., pro které by bylo třeba napadené
rozhodnutí Krajského soudu v Brně zrušit, neboť zdejší soud neshledal žádnou vadu řízení,
jež by spočívala v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí
vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl
porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem,
že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci
rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit, přičemž rozhodnutí správního
orgánu není nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost. Proto Nejvyšší správní soud dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná a v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. ji zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 1 věty
první s. ř. s., neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému
v souvislosti s řízením o kasační stížností žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední
činnosti nevznikly.
Odměna zástupkyni stěžovatelky, Mgr. Magdě Havlové, která byla ustanovena
stěžovatelce k její žádosti usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 12. 2004,
č. j. 33 Cad 92/2004 – 33, byla stanovena za jeden dva úkony právní pomoci po 1000 Kč
[převzetí a příprava zastoupení a doplnění kasační stížnosti – §9 odst. 1 písm. f) vyhlášky
č. 177/1996 Sb.], k čemuž byl přičten režijní paušál ve výši 2 x 75 Kč ve smyslu §13 odst. 3
téže vyhlášky, celkem tedy 2150 Kč. Uvedená částka bude zástupkyni stěžovatelky vyplacena
do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. října 2005
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu