ECLI:CZ:NSS:2005:4.AZS.10.2005
sp. zn. 4 Azs 10/2005 - 45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy a Mgr. Evy Kyselé v právní věci žalobců: a) V. N.
A., b) H. V. P., c) V. V. P., žalobci ad. b) a ad. c) zastoupeni žalobkyní ad. a) jako zákonnou
zástupkyní, všichni zast. JUDr. Ing. Jiřím Malantou, advokátem, se sídlem v Brně, Wurmova
16, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, poštovní
schránka 21/OAM, o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě
ze dne 23. 8. 2004, č. j. 64 Az 46/2004 – 23,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 8. 2004, č. j. 64 Az 46/2004 – 23,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 9. 2. 2004, č. j. OAM-219/VL-07-04-BZ-2004 žalovaný rozhodl,
že se žádost žalobců o udělení azylu zamítá podle §16 odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky (dále jen zákon
o azylu). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že se seznámil se situací v Bulharsku, zemi státní
příslušnosti žalobců a shledal, že splňuje znaky bezpečné země původu. Posoudil žadatelčiny
obavy z výhrůžek adresovaných rodině i na podkladě výpovědi jejího manžela, taktéž žadatele
o azyl a obavy z návratu kvůli výhrůžkám a zastrašování ze strany soukromých osob
nepovažoval za odůvodněné. V průběhu správního řízení bylo objasněno, že v případě
žalobců není možné dovodit, že státní moc nedodržovala lidská práva či že nebyla způsobilá
zajistit dodržování lidských práv a právních předpisů ve smyslu §2 odst. 1 zákona o azylu.
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 17. 2. 2004 žalobu z větší části v jiném
než českém jazyce. Krajský soud ji usnesením ze dne 9. 3. 2004, č. j. 64 Az 46/2004 – 7
vyzval, aby jménem svých a svých nezletilých dětí ve stanovené lhůtě odstranila vady podání,
které je dle obsahu žalobou tak, že předloží překlad svého podání ze dne 17. 2. 2004
do českého jazyka, uvede označení výroků rozhodnutí, které napadá; „to znamená, zda napadá
všechny výroky nebo pouze některý z výroků o neudělení azylu podle §12, §13 odst. 1, 2
a §14“ zákona o azylu, „nebo výrok o nevztažení překážky vycestování ve smyslu ustanovení
§91 zákona o azylu“ a uvede žalobní body. Žalobkyně a) doplnila své podání i jménem
nezletilých dětí tak, že v reakci na výzvu soudu upřesnila, že rozhodnutí žalovaného napadá
v rozsahu výroku o neudělení azylu podle §12 a §14 zákona o azylu a výroku o nevztažení
překážky vycestování ve smyslu §91 téhož zákona. Žalobními body vytýkala porušení
§3 odst. 3 a 4, §32 odst. 1, §46, §47 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení
(dále jen „správní řád“, „s. ř.“) a namítla, že má za to, že splňuje podmínky pro udělení azylu
podle §12 zákona o azylu, resp. minimálně pro vztažení překážky vycestování ve smyslu §91
téhož zákona. Pokud jde o skutkovou stránku, odkázala na obsah správního spisu a dodala,
že má strach vrátit se do Bulharska, protože podpálili manželův obchod. Přeložila
také své vlastnoručně psané podání ze 17. 2. 2004. Navrhla zrušení rozhodnutí žalovaného
a vrácení věci k dalšímu řízení.
Ve výroku označeným rozsudkem soud žalobu všech žalobců zamítl a rozhodl
o nákladech řízení. Uvedl, že žalobci svou žádost o azyl odůvodnili tím, že se v Bulharsku
obávali o život. Neprovedli žádné kroky k oznámení údajných hrozeb v souvislosti s výkonem
bývalé funkce manžela žalobkyně a) v politické straně bulharským orgánům. Neuvedli
tedy žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohli být vystaveni pronásledování,
a to z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu, který v odůvodnění svého rozhodnutí soud
citoval. Žalovaný proto dle soudu správně zamítl žádost žalobců jako zjevně nedůvodnou
podle §16 odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Stručně shrnul, proč podle jeho názoru nejsou
důvodné obecné námitky mířící na porušení jednotlivých ustanovení správního řádu.
Včasnou kasační stížnosti žalobci (dále též jen „stěžovatelé“) napadli tento rozsudek
pro nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím
řízení [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] a rovněž pro vady řízení specifikované v ustanovení
§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. (skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí
vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl
porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem,
že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci
rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení
se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost).
Namítali nedostatky ve zjištění skutkového stavu žalovaným, čímž mělo dojít k porušení §19
odst. 1 zákona o azylu, jakož i §3 odst. 4 a §32 odst. 1 s. ř. Mají za to, že důvody sdělené
ve správním řízení, pro které opustili Bulharsko, představují psychický nátlak ve smyslu §2
odst. 6 zákona o azylu. Vycházel-li žalovaný správní orgán především z jejich tvrzení,
jak se uvádí i v odůvodnění rozsudku, není žádný důkaz, který by jejich tvrzení popřel,
takže byl dán zákonný důvod pro udělení azylu. Řízení před správním orgánem i řízení soudní
trpí vadou nedostatečného zjištění materiální pravdy v otázce, zda byli či nebyli
pronásledováni z důvodů zakládajících právo na udělení azylu pro jejich postavení, případně
příslušnost k určité sociální skupině. Krajský soud neuvedl žádné podklady, které byly
dle jeho názoru dostatečné k úplnému zjištění skutkového stavu věci a posouzení důvodnosti
žádostí o azyl žalovaným. Stěžovatelé nesouhlasili s výkladem ustanovení §12 písm. b)
zákona o azylu, který provedl žalovaný a nímž se ztotožnil i soud. Z jazykově logického
výkladu tohoto ustanovení plyne, že k udělení azylu postačí, má-li stěžovatel odůvodněný
strach z pronásledování, což bylo v jejich případě naplněno. Navrhli zrušení napadeného
rozhodnutí, přiznání náhrady nákladů a požádali o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
Žalovaný ve svém písemném vyjádření popřel oprávněnost kasační stížnosti a setrval
na důvodech svého rozhodnutí. Stěžovatelka a) nepodala během správního řízení důkazy
o opatřeních působících psychický nátlak na ni ani na její děti, která by byla znakem
pronásledování ve smyslu §2 odst. 6 zákona o azylu. Zopakoval, co uvedla stěžovatelka
a) během pohovoru o svých obavách, konstatoval, že skutkový stav byl zjištěn úplně
a odkázal na obsah správního spisu. Navrhl zamítnutí kasační stížnosti a návrh na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti nepodpořil.
Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu přezkoumal v intencích
§109 odst. 2 a 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) a dospěl
k závěru, že je třeba překročit důvody uplatněné kasační stížností, jelikož řízení před soudem
je zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé a zároveň
je rozhodnutí soudu nepřezkoumatelné, tedy trpí vadami, k nimž je podle §109 odst. 3 s. ř. s.
povinen přihlédnout z úřední povinnosti.
Dle §71 odst. 1 s. ř. s. musí žaloba kromě obecných náležitostí podání (§37 odst. 2
a 3 s. ř. s.) obsahovat označení napadeného rozhodnutí a den jeho doručení nebo jiného
oznámení žalobci [písm. a)], označení osob na řízení zúčastněných, jsou-li žalobci známy
[písm. b)], označení výroků rozhodnutí, které žalobce napadá [písm. c)], žalobní body,
z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené
výroky za nezákonné nebo nicotné [písm. d)], jaké důkazy k prokázání svých tvrzení navrhuje
žalobce provést [písm. e)] a návrh výroku rozsudku [písm. f)].
Předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání
a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení
nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením
odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen
(§37 odst. 5 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud souhlasí s krajským soudem v tom, že podání mu doručené dne
19. 2. 2004 mělo vady. Krajský soud správně zvolil postup zahrnující vydání usnesení
s pokyny k odstranění nedostatků, včetně poučení o následcích nevyhovění takové výzvě
ve stanovené lhůtě. Nelze však přehlédnout, že výzva soudu byla se zřetelem k obsahu
žalobou napadeného rozhodnutí správního orgánu, jež bylo přiloženo již u prvního podání
doručeného soudu dne 19. 2. 2004, zavádějící. Žalovaný totiž rozhodl o zamítnutí žádosti
o azyl pro její zjevnou nedůvodnost podle §16 odst. 1 písm. e) zákona o azylu, a tomu
odpovídalo i odůvodnění jeho rozhodnutí. O neudělení azylu podle ustanovení §12, §13
či §14 zákona o azylu vůbec nerozhodoval, naplnění podmínek uvedených
v tomto ustanovení vůbec nezkoumal a rovněž nehodnotil existenci překážek vycestování
ve smyslu §91 zákona o azylu. Požadavek soudu, aby stěžovatelka i jménem
svých nezletilých dětí uvedla, zda žalobou napadá všechny výroky, či pouze některý z výroků
o neudělení azylu podle §12, §13 odst. 1, 2 nebo §14 zákona o azylu nebo výrok
o nevztažení překážky vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu, nebyl za dané situace
splnitelný. Je tomu tak proto, že stěžovatelka, i když se instrukcí soudu řídila a v písemné
reakci na jeho výzvu uvedla, že napadá výroky o neudělení azylu podle §12, §14
a o překážce vycestování dle §91 zákona o azylu, nemohla být v žádném případě úspěšná.
Rozhodnutí žalovaného totiž obsahuje toliko výrok jediný (viz výše), takže pokyn k vyjasnění
rozsahu jeho napadení se mohl vztahovat pouze k tomu, aby bylo postaveno najisto,
zda toto rozhodnutí napadá i jako zákonná zástupkyně svých nezletilých dětí, což nebylo
ze žaloby zřejmé. I když poučení o povinnosti uvést v doplňujícím podání i řádné žalobní
body bylo formulováno obecně, je jasné, že požadavky na uvedení rozsahu napadení
rozhodnutí správního orgánu a skutkových a právních důvodů, pro které je považuje
za nezákonné či nicotné, či jaká další procesní pochybení rozhodnutí žalovaného vytýká,
spolu souvisejí. Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že krajský soud nesplnil
svou povinnost vyzvat žalobce k odstranění vad žaloby a poskytnout jim náležité poučení
o tom, jakým způsobem to mají provést tak, aby žaloba obsahovala všechny zákonné
náležitosti. Protože odpověď na výzvu rozhodujícím způsobem ovlivnila rozsah a hlediska
přezkumu napadeného rozhodnutí správního orgánu soudem, spatřuje Nejvyšší správní soud
ve výše popsaném chybném postupu krajského soudu vadu, jež mohla mít za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé, a která je tedy sama o sobě důvodem pro zrušení
rozhodnutí krajského soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
Druhým závažným nedostatkem, pro který kasační stížností napadený rozsudek
krajského soudu nemůže obstát, je jeho nepřezkoumatelnost pro nesrozumitelnost.
Odůvodnění:
rozsudku soudu, tak jak bylo v úvodu tohoto rozhodnutí reprodukováno,
je jednak nadmíru stručné a navíc vzbuzuje dojem, že jak žalovaný správní orgán, tak i soud
zkoumaly, zda skutečnosti uvedené žalobci (stěžovateli) naplňují pojem pronásledování
z důvodů uvedených v ustanovení §12 zákona o azylu, které udělení azylu odůvodňují.
Správní orgán však existenci důvodů pro udělení azylu vůbec nezkoumal, protože dospěl
k závěru, že v řízení o udělení azylu vyplynula jedna ze skutečností taxativně uvedených
v ustanovení §16 odst. 1 zákona o azylu, která bez dalšího vede k zamítnutí žádosti o azyl
jako zjevně nedůvodné. Soud se zčásti i následkem vlastní nesprávné výzvy žalobcům uvedl
do situace, kdy posuzoval důvodnost žaloby z pohledu tam uplatněných žalobních bodů,
vztahujících se, jak již bylo řečeno, k výrokům rozhodnutí žalovaného, které vůbec nebyly
vyneseny. Přitom jediným možným hlediskem přezkumu (kam však žaloba, jíž je soud vázán,
možná i následkem nesprávné výzvy nemířila) bylo zkoumání, zda skutečně byl u všech
tří žadatelů naplněn důvod pro zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné podle §16 odst. 1
písm. e) zákona o azylu.
Dle §16 odst. 1 písm. e) zákona o azylu se žádost o azyl zamítne jako zjevně
nedůvodná, přichází-li žadatel o azyl ze státu, který Česká republika považuje za třetí
bezpečnou zemi nebo bezpečnou zemi původu, nebude-li prokázáno, že v jeho případě
tento stát za takovou zemi považovat nelze.
Krajský soud opřel svůj závěr o správnosti napadeného rozhodnutí správního orgánu
o konstatování, že žalobci (stěžovatelé) neuvedli žádné okolnosti svědčící o tom, že by mohli
být pronásledováni z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu. Tato skutečnost však může
mít svůj význam toliko v případě, kdy správní orgán rozhodne o zamítnutí žádosti o azyl
jako zjevně nedůvodné podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, tedy proto, že žadatel
neuvádí skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů
uvedených v §12 téhož zákona. V předmětné věci však mělo být přezkoumáno rozhodnutí
vydané podle §16 odst. 1 písm. e) zákona o azylu, kde tvrzení o pronásledování může
ovlivnit jen úvahu o tom, zda v konkrétním případě stěžovatelů lze mít za prokázané,
že Bulharsko, odkud pocházejí, nemůže být ve vztahu k jejich osobnímu příběhu považováno
za bezpečnou zemi původu ve smyslu §16 odst. 1 písm. e) a §2 odst. 1 zákona o azylu.
Z odůvodnění rozhodnutí soudu se však nenaznačuje, že by se soud zabýval jakýmikoli
úvahami o pojmu bezpečná země původu. Formulace pojaté do odůvodnění rozsudku spíše
nasvědčují tomu, že pozornost byla věnována hodnocení skutečností sdělených stěžovatelkou
a) (děti ve správním řízení nebyly vůbec slyšeny) z pohledu jejich podřaditelnosti pod pojem
pronásledování ve smyslu §12 zákona o azylu. Takové rozhodnutí je vnitřně rozporné
a z tohoto důvodu zcela nesrozumitelné. Nesrozumitelnost takto zakládá nepřezkoumatelnost
napadeného rozsudku, která rovněž může být samostatným důvodem pro jeho zrušení, stejně
jako vada řízení vytčená výše. Nejvyšší správní soud v tomto nedostatku spatřuje naplnění
důvodu kasační stížnosti uvedeného v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., k němuž musel
přihlédnout z úřední povinnosti i přes to, že nebyl stěžovateli v kasační stížnosti uplatněn.
V posuzovaném případě Nejvyšší správní soud shledal napadený rozsudek
nepřezkoumatelným, což apriori vylučuje zkoumání důvodnosti jednotlivých bodů kasační
stížnosti. Za této situace se k jednotlivým důvodům kasační stížnosti Nejvyšší správní soud
nemůže vyjádřit.
Jelikož zjištěná pochybení krajského soudu jsou takového charakteru,
že jeho rozsudek nemůže obstát, Nejvyšší správní soud jej zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Krajský soud se v dalším řízení v souladu s právě vysloveným právním názorem
Nejvyššího správního soudu (§110 odst. 3 s. ř. s.) pokusí o odstranění vad žaloby postupem
podle §37 odst. 5 s. ř. s., přičemž pokyny budou odpovídat procesní situaci,
v níž se stěžovatelé nacházejí a podle jeho výsledku zvolí další procesní kroky. Nové
rozhodnutí ve věci bude v odůvodnění odrážet hodnocení důvodnosti jednotlivých žalobních
bodů ve vztahu k rozhodovacím důvodům žalovaného správního orgánu, případně
k jeho postupu ve správním řízení.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne Krajský soud v Ostravě
v novém rozhodnutí (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud rovněž vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam,
kde se o kasační stížnosti rozhoduje přednostně. Navíc jsou žadatelé chráněni před důsledky
rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle §78b odst. 1, 2 zákona
o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu, mj. pokud žádost doloží
dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí
ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku – takové vízum opravňuje
cizince k pobytu na územ po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor
cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost
uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí
o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatelů žádný význam,
negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení.
Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné,
neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby
rozhodnutí o této stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2005
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu