ECLI:CZ:NSS:2005:4.AZS.178.2004
sp. zn. 4 Azs 178/2004 – 46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: R. B.
K., zast. JUDr. Janou Mikulovou, advokátkou, se sídlem Ostrava, Stodolní 17, proti
žalovanému Ministerstvu vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 2. 2004, č. j. 24 Az 1865/2003 - 25,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podanou kasační stížností napadá shora označený
rozsudek Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 9. 7. 2003, č. j. OAM-11716/VL-16-HA14-2001. Tímto
rozhodnutím nebyl stěžovateli udělen azyl podle §12, §13 odst. 1, 2, resp. §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), a současně bylo rozhodnuto,
že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování ve smyslu ustanovení §91 tohoto
zákona.
V kasační stížnosti stěžovatel rovněž požádal o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
V žalobě, která směřovala proti označenému rozhodnutí stěžovatel napadl výroky
rozhodnutí žalovaného týkající se ustanovení §12, §14 a §91 zákona o azylu. Žalovaný
podle stěžovatele v řízení o udělení azylu porušil §3 odst. 3 a 4, §32 odst. 1, §33 odst. 2,
§46 a §47 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). Navrhoval,
aby Krajský soud v Ostravě zrušil napadené rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu
řízení.
V následném rozsudku Krajský soud v Ostravě došel obdobně jako správní orgán
k závěru, že stěžovatel domovskou zemi neopustil z důvodů upravených zákonem o azylu,
t. j. v důsledku pronásledování pro uplatňování politických práv a svobod,
nebo pro odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti,
příslušnosti k určité sociální skupině, nebo pro zastávání určitých politických názorů (§12
zákona o azylu). Shodně se správním orgánem neshledal ani žádný konkrétní důvod k aplikaci
§14 zákona o azylu (udělení azylu z humanitárních důvodů). Pochybení ze strany správního
orgánu neshledal ani při přezkoumání závěru o neexistenci překážek vycestování podle §91
zákona o azylu. Ze správního spisu vyplynulo, že stěžovatel opustil zemi původu, protože tam
nemohl najít žádnou práci a také pro rodinné rozpory. Krajský soud neshledal ani namítané
porušení ustanovení správního řádu a žalobu zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel kasační stížnost, ve které jako důvod kasační
stížnosti uvádí nezákonnost, spočívající v nesprávném posouzení otázky soudem
v předcházejícím řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). K tomu doplnil, že do České
republiky přijel poté, co v zemi svého původu hledal bezúspěšně práci. Původně pracoval
v bistru své manželky, ale v podnikání se jí přestalo dařit. Její rodina mu začala neúspěch
v podnikání vyčítat. V roce 2001 se s manželkou rozvedli a stěžovatel nemá důvod
se do Bulharska vracet. Navíc má poznatky, že jejich podnikání s manželkou zkrachovalo,
a stěžovateli může hrozit i trestní stíhání v souvislosti s předchozím podnikáním.
Na základě výše uvedeného pak stěžovatel dovozuje, že splňuje podmínky ustanovení
§12 zákona o azylu a požaduje, aby byl napadený rozsudek zrušen a vrácen Krajskému soudu
v Ostravě k dalšímu řízení.
Žalovaný podal ke kasační stížnosti vyjádření, ve kterém uvedl, že rozhodnutí
správního orgánu, jakož i soudu, byla vydána v souladu s právními předpisy. V dalším
odkázal na správní spis. Pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti neshledal žalovaný
správní orgán důvody.
Napadené soudní rozhodnutí Nejvyšší správní soud přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Po přezkoumání kasační stížnosti Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná. Stěžovatel je zastoupen advokátem.
Před samotným posouzením věci považuje Nejvyšší správní soud za nutné předeslat,
že v řízení o kasační stížnosti není jeho úkolem znovu posuzovat, zda měl být stěžovateli azyl
udělen, nýbrž je jeho úkolem pouze posoudit, zda předchozí řízení naplňuje důvody
vymezené v §103 odst. 1 s. ř. s., specifikované stěžovatelem.
Proto je podle Nejvyššího správního soudu třeba nejprve se vyjádřit k významu
důvodu podřaditelného pod ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Pokud jde o stížnostní
důvod uváděný v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., t. j. „nezákonnost spočívající v nesprávném
posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení“, k tomu Nejvyšší správní soud
především obecně poznamenává, že nesprávné posouzení právní otázky může spočívat
buď v tom, že soud při svém rozhodování aplikoval na posuzovanou věc jiný právní předpis,
než měl správně použít, a pro toto pochybení je výrok soudu v rozporu s příslušným
ustanovením toho kterého právního předpisu, nebo v tom, že soudem byl sice aplikován
správný právní předpis, avšak nebyl správně vyložen. O nesprávné posouzení právní otázky
může jít také tehdy, pokud by byl vyvozen nesprávný právní závěr z jinak správně zjištěného
skutkového stavu věci, nebo je sice učiněn správný právní závěr, ale v odůvodnění rozhodnutí
je nesprávně prezentován.
Taková pochybení však Nejvyšší správní soud v napadeném rozhodnutí Krajského
soudu v Ostravě neshledal.
Podle ustanovení §12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení
azylu zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo má
odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti
k určité sociální skupině, nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě,
jehož občanství má, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho
posledního trvalého bydliště.
V souzené věci Nejvyšší správní soud z předmětného správního spisu zjistil především
následující podstatné skutečnosti: Ze Žádosti o udělení azylu ze dne 2. 12. 2001 vyplynulo,
že stěžovatel opustil území domovské země dne 9. 11. 2001 z důvodů ekonomických
a rodinných. V březnu 2001 byl propuštěn z práce v rámci snižování stavu. Kromě toho jejich
rodinné podnikání zkrachovalo a on se rozvedl. Známí jeho bývalé manželky mu telefonicky
vyhrožují, že jej zničí, kvůli penězům, které si od nich s manželkou vypůjčili „na rozjezd“.
Tyto peníze již splatili. Jednou se obrátil na policii ústně, ta přislíbila, že se mu bude věnovat.
Nečekal však na výsledky vyšetřování a odjel do ČR. Česká republika je pro něj cílovým
státem, chtěl by zde pracovat. Do protokolu o pohovoru ze dne 3. 6. 2003 k důvodům žádosti
o udělení azylu na území České republiky pak stěžovatel uvedl, že o azyl žádá proto, že zůstal
bez práce, v P. měl bulharského kamaráda, požádal jej, aby za ním mohl přijet do České
republiky, a pracovat zde. Azylovým řízením chtěl legalizovat pobyt, protože nenašel jiný
způsob legalizace, neměl dostatek finančních prostředků. Rodina jeho bývalé manželky
mu klade za vinu neúspěch v manželčině podnikání, a že zůstal bez práce. V případě návratu
do vlasti se neobává nikoho, má však strach, že by zůstal opět bez práce. Na otázku,
proč dříve uváděl, že je mu vyhrožováno známými jeho ženy, odpověděl, že když telefonoval
s matkou, ta mu vzkázala od rodiny jeho bývalé ženy, že až jej chytnou, tak si s ním vyřídí
účty. Na závěr pohovoru byl stěžovatel seznámen s tím, že správní orgán má pro posouzení
jím uváděných skutečností k dispozici zejména Zprávy Ministerstva zahraničních věcí USA
o situaci v oblasti dodržování lidských práv v Bulharsku za roky 1999 až 2002, Zprávy
o svobodě vyznání v Bulharsku za roky 2000 až 2002, informace z Databanky ČTK
- Bulharsko, aktuální verze a Informaci MV Velké Británie o zemi – Bulharsko, září 1999.
Z výše označeného Protokolu rovněž vyplynulo, že stěžovateli byla na závěr pohovoru
(vedeného za přítomnosti tlumočníka) poskytnuta možnost, aby se s těmito materiály
seznámil, vyjádřil se k nim, resp. navrhl jejich doplnění. Stěžovatel však uvedl, že nabízené
možnosti využít nechce.
Z takto zjištěného skutkového stavu, a to v rozhodující míře přímo od stěžovatele,
vycházel jak správní orgán, tak i soud, a jejich závěr o tom, že stěžovatel v žádosti neuvedl
skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených
v §12 zákona o azylu, tak plně vychází ze skutkového stavu zjištěného v průběhu správního
řízení v souladu s příslušnými ustanoveními správního řádu.
Nejvyšší správní soud tedy neshledal nesprávné posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Naopak Nejvyšší správní soud
uvádí, že v odůvodnění rozhodnutí žalovaného správního orgánu jsou správně posouzeny
rozhodující právní i faktické skutečnosti, z nichž žalovaný vycházel, skutková zjištění jsou
zde přehledně a srozumitelně uvedena a vyplývají z provedených důkazů. K nesprávnému
posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení tak podle Nejvyššího správního
soudu nedošlo. Nejvyšší správní soud shrnuje, že krajský soud správně posoudil, že skutkový
stav byl žalovaným správním orgánem zjištěn přesně, důkazy, které si správní orgán opatřil
byly úplné, a nechybí ani logická vazba mezi rozhodnutím a podkladem pro něj.
Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že v souzené věci neshledal stěžovatelem
uváděné skutečnosti, ve spojení s ustanovením §103 odst. 1 s. ř. s., za opodstatněné. Ze všech
shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není
důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Vzhledem ke skutečnosti, že Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl
neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. Protože
žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady
ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení
nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 24. 2. 2005
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu