ECLI:CZ:NSS:2005:4.AZS.217.2005
sp. zn. 4 Azs 217/2005 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: S. L.,
zast. JUDr. Petrem Práglem, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Dlouhá 5, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 1. 2004,
č. j. 15 Az 725/2003 – 25, a o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna zástupci stěžovatele, JUDr. Petru Práglovi, advokátu v Ústí nad Labem,
Dlouhá 5, se s t a n o v í ve výši 2150 Kč a bude mu vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 30ti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 31. 3. 2003, č. j. OAM-730/VL-07-04-2003, rozhodl žalovaný
tak, že se žalobci z důvodu nesplnění podmínek uvedených v §12, §13 odst. 1, 2 a §14
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), azyl neuděluje,
a že se na něj nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Své rozhodnutí žalovaný opřel o zjištění, že důvodem, pro který žalobce podal návrh
na zahájení řízení byly především žalobcovy potíže se soukromými osobami a dále snaha
o legalizaci pobytu na území České republiky. Žádnou z jím tvrzených skutečností
však nebylo možno podřadit pod důvody relevantní pro udělení azylu podle §12 písm. a) a b)
zákona o azylu. Stejně tak nebyly shledány podmínky pro možnost udělení azylu podle §13
téhož zákona (za účelem sloučení rodiny azylanta), ani podle §14 téhož zákona (tzv. azyl
humanitární). Správní orgán posoudil též existenci překážek vycestování cizince,
jak mu ukládá ustanovení §28 zákona o azylu a v případě stěžovatele neshledal překážky
vycestování v důsledku jeho ohrožení z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti
k určité sociální skupině nebo pro politické přesvědčení, do země jeho původu.
Proti citovanému rozhodnutí podal žalobce včas u Krajského soudu v Ústí nad Labem
žalobu, v níž uvedl, že napadá výrok rozhodnutí správního orgánu v celém jeho rozsahu,
neboť správní orgán na podkladě shromážděných důkazů nesprávně posoudil skutkový stav
věci a na základě toho vydal rozhodnutí, které pokládá žalobce s ohledem na příslušná
ustanovení zákona o azylu, uvedená ve výroku napadeného rozhodnutí, za nesprávné.
Prohlásil, že odůvodnění žaloby učiní dodatečným podáním. Navrhoval, aby soud zrušil
napadené rozhodnutí správního orgánu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č. j. 15 Az 725/2003 – 25 ze dne 7. 1. 2004
žalobu odmítl podle ustanovení §37 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“). V odůvodnění rozhodnutí zdůraznil, že předchozím usnesením vyzval
žalobce, aby odstranil konkrétně uvedené nedostatky žaloby a současně ho poučil,
že pokud tak ve stanovené lhůtě deseti dnů od doručení výzvy neučiní, soud řízení o žalobě
odmítne. Zmíněné usnesení bylo doručeno žalobci do vlastních rukou dne 6. 11. 2003,
žalobce však ve stanovené lhůtě, ostatně ani do dne vydání napadeného rozhodnutí
- 7. 1. 2004, žalobu nedoplnil. Protože v řízení není možno pro tento nedostatek pokračovat,
nezbylo Krajskému soudu v Ústí nad Labem, než přezkoumávanou žalobu v souladu
s ustanovením §37 odst. 5 s. ř. s. odmítnout.
Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podal žalobce (dále
jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost, ve které se domáhal přezkoumání napadeného
rozhodnutí z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) – d) s. ř. s. Namítal, že uvedený soud
posoudil kauzu v rozporu s platným právním řádem, a že shledává vážná pochybení všech
dosavadních orgánů v řízení o udělení azylu. Žádal o ustanovení bezplatného právního
zástupce z řad advokátů, osvobození od soudních poplatků (protože nemá žádný příjem,
o čemž je ochoten na vyžádání poskytnout důkazy) a o přibrání tlumočníka do řízení.
Též požádal Nejvyšší správní soud ve smyslu §107 s. ř. s. o odklad vykonatelnosti
napadeného rozhodnutí a v této souvislosti zdůraznil, že současný stav řízení může
mu přivodit značnou újmu na jeho právech za situace, kdy by byl nucen vycestovat z území
České republiky. Vyslovil přesvědčení, že při nuceném opuštění této republiky a následném
odjezdu na Ukrajinu hrozí mu tam vážné nebezpečí z politických důvodů.
Usnesením ze dne 5. 8. 2004 vyhověl Krajský soud v Ústí nad Labem stěžovatelově
žádosti a ustanovil mu pro řízení o kasační stížnosti zástupcem advokáta JUDr. Petra Prágla,
se sídlem v Ústí nad Labem, Dlouhá 5. Právní zástupce stěžovatele doplnil kasační stížnost
podáním ze dne 18. 8. 2004, v němž vyslovil názor, že napadené usnesení
je ve svém důsledku nejen předčasné, ale i nezákonné. Zdůraznil, že pojmovým znakem
pro postup podle §37 odst. 5 s. ř. s. je skutečnost, že podání, jež má být projednáno, musí
vykazovat tzv. kvalifikované vady podání, tedy takové, pro které není možné v řízení
pokračovat. Stěžovatel vychází z přesvědčení, že o takový případ v projednávané věci nejde,
když ve své žalobě uvedl, že rozhodnutí správního orgánu napadá v celém rozsahu
a odůvodnil je tím, že skutkový stav byl správním orgánem nesprávně posouzen. Připouští,
že podání stěžovatele v té části žaloby, která měla obsahovat tzv. žalobní body, mohlo být
podrobnější, avšak i tak je stěžovatel přesvědčen, že žaloba v zásadě vykazuje potřebné
náležitosti. Dodává, že kasační stížnost je proto podávána z důvodu uvedeného v ustanovení
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy pro nezákonnost napadeného usnesení, jímž byla žaloba
odmítnuta. Navrhuje Nejvyššímu správnímu soudu vydání rozsudku, jímž by kasační soud
zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, kasační stížnosti přiznal odkladný účinek
a stěžovateli přiznal náhradu nákladů řízení.
K podané kasační stížnosti žalovaný sdělil, že vzhledem k jejímu obsahu
se k ní nebude vyjadřovat, a proto odkazuje na správní spis. Protože k přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti neshledává důvody, návrh stěžovatele nepodporuje.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s ustanovením §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti.
Neshledal přitom vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti.
Kasační stížnost neshledal důvodnou.
Stěžovatel ve své kasační stížnosti napadá usnesení Krajského soudu v Ústí
nad Labem, a to z důvodů uvedených v §101 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s., přičemž z obsahu
jím sepsané kasační stížnosti ze dne 14. 4. 2004 je nicméně patrné, že se dovolává důvodu
uvedeného pod písm. a) tohoto ustanovení, t. j. nezákonnosti spočívající v nesprávném
posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Stěžovatelův zástupce
pak v dodatku kasační stížnosti upřesnil, že tato je podávána z důvodu nezákonnosti
rozhodnutí o odmítnutí návrhu ve smyslu §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Nejvyšší správní soud
se proto při projednávání napadeného usnesení soustředil na to, zda Krajský soud v Ústí
nad Labem aplikoval na danou věc adekvátní zákonná ustanovení, popřípadě zda aplikovaná
ustanovení správně interpretoval, t. j. zda se dopustil vytýkané nezákonnosti spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem, jejímž důsledkem by bylo nezákonné
rozhodnutí o odmítnutí žaloby. Dospěl k závěru, že takovou vadou napadené usnesení
Krajského soudu v Ústí nad Labem netrpí.
Ustanovení §65 odst. 1 s. ř. s. umožňuje tomu, kdo tvrdí, že byl na svých právech
zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem
správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva
nebo povinnosti, se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení
jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. Obsahové náležitosti
předpokládané žaloby jsou upraveny jednak obecně ustanovením §37 odst. 2 s. ř. s.,
určujícím formu žaloby, a odst. 3 téhož ustanovení, podle kterého z každého podání musí být
zřejmé, čeho se týká, kdo jej činí, proti komu směřuje, co navrhuje, a musí být podepsáno
a datováno, a jednak §71 odst. 1 s. ř. s., kdy žaloba kromě uvedených obecných náležitostí
podání musí obsahovat označení napadeného rozhodnutí a den jeho doručení nebo jiného
oznámení žalobci, označení osob na řízení zúčastněných, jsou-li žalobci známy, označení
výroků rozhodnutí, které žalobce napadá, žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých
skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné
nebo nicotné, jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje provést a konečně
návrh výroku rozsudku. Ze žalobních bodů, jejichž nedostatek byl důvodem pro odmítnutí
stěžovatelova opravného prostředku, přitom musí být zřejmé důvody žalobcova přesvědčení,
že napadené správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje zákonu nebo jinému předpisu,
který má charakter předpisu právního, a toto jeho tvrzení musí být náležitě odůvodněno.
Podle §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu vyzve usnesením podatele k opravě
vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno
a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém
podání odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě
poučen.
Nejvyšší správní soud se zcela ztotožňuje se závěrem Krajského soudu v Ústí
nad Labem, který konstatoval, že stěžovatelem podaný opravný prostředek (žaloba) ze dne
23. 4. 2003 postrádá některé náležitosti žaloby podle §71 odst. 1 s. ř. s. Podle názoru
Nejvyššího správního soudu je z podané žaloby patrné to, kdo je účastníkem řízení,
které rozhodnutí je napadáno a jaký rozsudečný návrh je činěn, avšak zcela pominuty zůstaly
jak skutkové, tak právní důvody, pro něž stěžovatel pokládá napadené výroky (napadl
rozhodnutí v celém rozsahu) za nezákonné. Ostatně sám stěžovatel to připouští, když v bodě
IV. žaloby dodává, že odůvodnění žaloby učiní dodatečným podáním. Jím podaná žaloba
se tak jeví jako právní úkon, pro jehož nedostatky nelze v řízení pokračovat; úkolem soudů
jednajících a rozhodujících ve správním soudnictví není totiž vyhledávat jednotlivá tvrzení
účastníků z předchozího správního řízení a ve vztahu k tomu pochybení správního orgánu,
nýbrž přezkoumávat na základě konkrétních údajů, na něž účastník řízení ve své žalobě
poukáže a které specifikuje, nezákonnost či nicotnost napadeného rozhodnutí. Je to jeden
ze základních rozdílů mezi přezkumem ve správním řízení, kdy například podle §59
správního řádu odvolací orgán přezkoumá napadené rozhodnutí v celém rozsahu, a je-li
to nutné, dosavadní řízení doplní, popřípadě zjištěné vady odstraní, a na straně druhé řízením
soudním, kde taková povinnost uložena není a řízení je ovládáno zásadou dispoziční.
Ze zákonné dikce výše citovaných ustanovení soudního řádu správního je zřejmé,
že jestliže podání neobsahuje zákonem stanovené náležitosti, soud vyzve stěžovatele
k jejich odstranění v přiměřené lhůtě. Takový postup Krajský soud v Ústí nad Labem dodržel,
když usnesením ze dne 26. 9. 2003, č. j. 15 Az 725/2003 – 21, vyzval stěžovatele,
aby v souladu s ustanovením §37 odst. 5 věty první s. ř. s. odstranil nedostatky žaloby tím,
že uvede žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů
považuje napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné (§71 odst. 1 písm. d/
s. ř. s.), uvede, jaké důkazy k prokázání svých tvrzení navrhuje provést, případně uvede,
že provedení takových důkazů nenavrhuje (§71 odst. 1 písm. e/ s. ř. s.). Ke splnění uvedené
povinnosti mu stanovil lhůtu deseti dnů od doručení usnesení. Zmíněné usnesení bylo
doručeno do vlastních rukou stěžovatele dne 12. 12. 2003, avšak ten ve stanovené lhůtě deseti
dnů (t. j. nejpozději do 22. 12. 2003), a ostatně ani později, až do data vydání napadeného
rozhodnutí (7. 1. 2004), na výzvu soudu nikterak nereagoval, ani nepožádal o případné
prodloužení lhůty, která byla soudem k provedení požadovaného úkonu určena. V procesním
postupu krajského soudu neshledal za této situace Nejvyšší správní soud žádnou nezákonnost,
neboť zcela odpovídá citovanému ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. Vzhledem k uvedenému
dospěl pak Nejvyšší správní soud k závěru, že Krajský soud v Ústí nad Labem nepochybil,
když z důvodu nedoplnění žaloby, pro něž nebylo možno v řízení pokračovat, žalobu odmítl
podle §37 odst. 5 s. ř. s. Učinil tak po náležitém poučení stěžovatele o následcích nevyhovění
výzvě ve smyslu §37 odst. 5 věty druhé s. ř. s.
Ze všech uvedených důvodů neshledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost
důvodnou, a proto ji podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl
přednostně po jejím obdržení (červen 2005) a po nezbytném poučení účastníků řízení
o složení senátu, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
Účastníkům nebyla přiznána v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.,
náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť úspěšný žalovaný náhradu nákladů
nepožadoval a stěžovatel neměl v řízení úspěch.
Odměna zástupci stěžovatele, JUDr. Petru Práglovi, který byl ustanoven stěžovateli
k jeho žádosti usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, byla stanovena za dva úkony
právní pomoci po 1000 Kč (převzetí a příprava zastoupení a vyhotovení kasační stížnosti
společně s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti – §9 odst. 1 písm. f/
vyhlášky č. 177/1996 Sb.), k čemuž byl přičten režijní paušál ve výši 2 x 75 Kč ve smyslu
§13 odst. 3 téže vyhlášky, celkem tedy 2150 Kč. Uvedená částka bude zástupci stěžovatele
vyplacena do 30ti dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. října 2005
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu