ECLI:CZ:NSS:2005:4.AZS.389.2005
sp. zn. 4 Azs 389/2005 - 82
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: I. K.,
státní příslušnost Ukrajina, zast. Mgr. Josefem Blažkem, advokátem, se sídlem v Bruntále,
Žižkovo náměstí č. 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad
Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 4. 2005, č. j. 59 Az 173/2004 – 43,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 9. 9. 2004, č. j. OAM-2667/VL-20-03-2004, zamítl žalovaný
žádost žalobce o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Žalovaný s poukazem na taxativně vymezené
důvody pro udělení azylu podle §12 písm. a) a b) zákona o azylu dovodil, že žalobce
v průběhu správního řízení neuváděl žádnou ze skutečností svědčící o tom, že by mohl být
vystaven pronásledování za uplatňování politických práv a svobod, či že by měl odůvodněný
strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální
skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má.
V průběhu řízení bylo totiž zjištěno, zejména z výpovědí samotného žalobce, že motivem
žádosti o udělení azylu byla snaha vyhnout se špatným ekonomickým podmínkám
na Ukrajině, získání zaměstnání a možnost dosažení výdělku, jakož i legalizace pobytu
v České republice.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce u Krajského soudu v Ostravě včas žalobu,
v níž nesouhlasil se zamítnutím jeho žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné, postrádal
dále v rozhodnutí výrok o neudělení azylu podle §14 zákona o azylu (z humanitárních
důvodů), jakož i výrok o nevztažení překážky vycestování ve smyslu §91 téhož zákona.
Navrhoval, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K jednání nařízenému Krajským soudem v Ostravě na den 7. 3. 2005 se žalobce
pro nemoc omluvil a současně s omluvou požádal o ustanovení advokáta pro řízení
o jeho žalobě.
Krajský soud v Ostravě nejprve usnesením ze dne 15. 2. 2005,
č. j. 59 Az 173/2004 – 23, ustanovil tlumočnici jazyka ukrajinského a ruského pro toto řízení,
které uložil provádět na výzvu soudu písemné, případně i ústní tlumočnické úkony ve lhůtách,
které jí budou soudem sděleny. Uložil jí též, aby se dostavila k nařízenému soudnímu jednání
v této věci na den 7. 3. 2005 za účelem provedení ústního tlumočnického úkonu. Jelikož
žalobce se k jednání nedostavil, bylo toto jednání odročeno na 4. 4. 2005.
Krajský soud poté zaslal stěžovateli na jím uvedenou adresu výzvu (ze dne 7. 3. 2005),
v níž mu uložil, aby ve lhůtě 10-ti dnů od jejího doručení založil do spisu vyplněný
a potvrzený formulář „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech k žádosti
o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce“, který k výzvě připojil.
Obě písemnosti byly přeloženy do jazyka ukrajinského a v tomto jazyce také stěžovateli
doručeny. Stejně tak bylo do jazyka ukrajinského přeloženo předvolání pro stěžovatele
k jednání nařízenému u uvedeného soudu na den 4. 4. 2005 v 9:15 hodin do místnosti č. 2,
I. poschodí budovy A uvedeného soudu. Podle záznamu na doručence od obálky, v níž byly
všechny tři písemnosti stěžovateli společně doručovány, převzal je stěžovatel osobně dne
9. 3. 2005 v PoS Bruntál, což ztvrdil svým podpisem. V soudem stanovené lhůtě však na
výzvu k vyplnění a vrácení přiloženého formuláře nereagoval, nereagoval na ni ani později a
k jednání nařízenému na den 4. 4. 2005 se bez omluvy nedostavil. Soudem bylo proto
rozhodnuto podle §49 odst. 3 s. ř. s., že bude jednáno v nepřítomnosti žalobce. Při tomto
jednání vydal soud usnesení, jímž žalobci pro řízení o žalobě zástupce z řad advokátů
neustanovuje. V odůvodnění písemného vyhotovení usnesení vycházel z toho, že výše již
zmíněný formulář „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech k žádosti o
osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce“ byl stěžovateli doručen dne
9. 3. 2005, avšak žalobce ve lhůtě soudem stanovené (ostatně až do dne vydání uvedeného
usnesení) vyplněný formulář soudu nezaslal a ani žádným jiným věrohodným způsobem
neprokázal své tvrzení o nedostatku finančních prostředků pro osvobození od soudních
poplatků a ustanovení advokáta ve smyslu §35 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, dále jen „s. ř. s“. Protože nebyly zjištěny předpoklady pro osvobození od soudních
poplatků, nemohlo být jeho žádosti na ustanovení advokáta vyhověno.
Proti tomuto usnesení podal žalobce – prostřednictvím jím zplnomocněného zástupce,
advokáta Mgr. Josefa Blažka – včas kasační stížnost, v níž namítal, že si sice zvolil pro řízení
o kasační stížnosti advokáta, není si však jist, zda bude moci náklady s tímto zastoupením
spojené hradit po celou dobu řízení. Navíc poukázal na to, že rozhodnutí soudu vykazuje
značné formální vady, stejně jako následný rozsudek téhož soudu, a je zde předpoklad
jejich zrušení a vrácení věci Krajskému soudu v Ostravě s následujícím vleklým řízením.
Stěžovatel dále uvádí, že odmítnutí ustanovit mu pro řízení zástupce z řad advokátů odůvodnil
soud tím, že mu doručil výzvu k prokázání majetkových a osobních poměrů, formou vyplnění
a předložení tiskopisu, a to ve lhůtě 10-ti dnů. Stěžovatel však je oprávněn jednat
ve svém rodném jazyce – ukrajinštině, neboť jinak by neměl rovná práva jako čeští občané
ve smyslu čl. 96 Ústavy České republiky a postup soudu by byl v rozporu s čl. 25/2 písm. b)
Listiny základních práv a svobod. Žalobce proto žádá, aby tiskopisy k žádosti o osvobození
od soudních poplatků byly mu soudem opětovně zaslány v ukrajinském jazyce a znovu
mu usnesením stanovena lhůta 10-ti dnů k prokázání majetkových poměrů tak, že usnesení
o této lhůtě bude rovněž v jazyce ukrajinském. Žalobce proto navrhuje, aby napadené
usnesení bylo zrušeno a věc vrácena soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v souladu
s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil
ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti a pro něž by se musel od rozsahu či důvodu kasační stížnosti
odchýlit.
Z obsahu kasační stížnosti podané proti výše uvedenému usnesení Krajského soudu
v Ostravě plyne, že se stěžovatel dovolává důvodu kasační stížnosti vymezeného v ustanovení
§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popř. v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé. Stěžovatel tvrdí, že takovou vadou řízení, která měla za následek
vydání nezákonného rozhodnutí o zamítnutí jeho žádosti o ustanovení advokáta, byla
skutečnost, že mu nebylo umožněno jednat v jeho rodném jazyce – ukrajinštině
a tím porušena rovnost práv ve smyslu čl. 96 Ústavy České republiky a čl. 25 odst. 2 písm. b)
Listiny základních práv a svobod. Z toho, že v této souvislosti žádá, aby mu tiskopisy
k žádosti o osvobození od soudních poplatků byly soudem zaslány v ukrajinském jazyce
lze dovodit, že vychází z přesvědčení, že tento postup v předchozím řízení soud nedodržel.
Tvrzené pochybení však v postupu Krajského soudu v Ostravě Nejvyšší správní soud
neshledal. K tomu nutno uvést, že soudní řád správní sice neupravuje způsob, jakým má soud
komunikovat s účastníkem řízení, jehož mateřským jazykem je jiný než český jazyk, nicméně
na takové situace je pamatováno v §64 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon (s. ř. s.)
jinak, použijí se pro řízení ve správním soudnictví přiměřeně ustanovení prvé a třetí části
občanského soudního řádu. Podle §18 odst. 1 o. s. ř., v němž se promítá stěžovatelem
připomínaný čl. Ústavy České republiky, mají účastníci v občanském soudním řízení rovné
postavení, mají právo jednat před soudem ve své mateřštině a soud je povinen zajistit
jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv. Podle odst. 2 téhož ustanovení tak účastníku,
jehož mateřštinou je jiný, než český jazyk, soud ustanoví tlumočníka, jakmile taková potřeba
vyjde v řízení najevo. Z uvedeného ustanovení tak plyne, že ne ve všech případech,
kdy mateřštinou účastníka řízení je jiný než český jazyk, je dána povinnost soudu ustanovit
takovému účastníku tlumočníka. Tato povinnost, v souladu s gramatickým, teleologickým
i systematickým výkladem vzniká soudu pouze tehdy, pokud o to účastník řízení požádá,
dále dojde-li k ústnímu jednání, a pak pouze za situace, že účastník řízení by pro jazykovou
bariéru nemohl účinně obhajovat svá práva v řízení před soudem, přičemž potřeba tlumočníka
musí být zcela zjevná a musí v řízení vyplynout sama.
V projednávané věci má Nejvyšší správní soud za to, že stěžovatel nebyl nikterak
v řízení znevýhodněn, naopak Krajský soud v Ostravě v jeho věci postupoval nad rámec
povinností výše vyložených. Aniž by soudu z obsahu stěžovatelem perfektně v českém jazyce
sepsané žaloby vyplynula potřeba ustanovit pro řízení stěžovateli tlumočníka z jazyka
ukrajinského, zaslal soud stěžovateli přeloženou do jazyka ukrajinského žádost (ze dne
17. 1. 2005) o vyjádření souhlasu se záměrem soudu projednat ve smyslu ustanovení §51
odst. 1 s. ř. s. věc bez nařízení jednání. Na tuto výzvu stěžovatel reagoval v jazyce
ukrajinském (vyjádřil svůj nesouhlas s navrženým postupem), přičemž jeho přípis byl
tlumočníkem jazyka ukrajinského Ing. V. M. přeložen soudu do jazyka českého. Poté
opětovně, aniž by stěžovatel o to požádal, byla mu výše již zmíněným usnesením ze dne
15. 2. 2005 ustanovena tlumočnice jazyka ukrajinského (a ruského) paní S. A. Ta také
přeložila, stěžovateli do vlastních rukou doručené předvolání k jednání nařízenému na den
7. 3. 2005, a přeložila omluvu stěžovatele k tomuto jednání a jeho žádost o ustanovení
advokáta, jakož i výzvu ze dne 7. 3. 2005 k vyplnění formuláře (potvrzení o osobních a
majetkových poměrech) a obsah tohoto formuláře. Byla přítomna oběma jednáním u
Krajského soudu v Ostravě, tedy dne 7. 3. 2005 a 4. 4. 2005, k nimž se stěžovatel nedostavil a
byla připravena tlumočit obsah tohoto jednání stěžovateli do jazyka ukrajinského, jakož i jeho
veškerá vyjádření soudu do jazyka českého.
Podle ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s. může předseda senátu na návrh ustanovit
navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li
to třeba k ochraně jeho práv, zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce
a odměnu za zastupování účastníka platí v takovém případě stát. Z citace uvedeného
ustanovení je patrné, že možnost soudu ustanovit účastníku pro řízení zástupce je vázána
na splnění dvou podmínek. První z nich je splnění předpokladu, že je tak třeba učinit
k ochraně práv žadatele a druhou je prokázání podmínek pro osvobození od soudních
poplatků. Splnění naposledy uvedené podmínky musí prokázat žadatel doložením údajů
o svých osobních, majetkových a výdělkových poměrech. To stěžovatel v dané věci neučinil,
ačkoliv výzva s řádným poučením přeložená do ukrajinského jazyka mu byla soudem za tímto
účelem zaslána. Soud tudíž neměl možnost posoudit, zda stěžovatel splňuje tento zákonný
předpoklad pro osvobození od soudních poplatků a nezbylo mu než stěžovatelovu žádost
z tohoto důvodu zamítnout. Nedopustil se přitom stěžovatelem v kasační stížnosti tvrzené
vady, jež by mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Naopak poskytl
stěžovateli úplný – nad míru zákonnou úpravou předpokládaný – komfort při vyřizování
jeho žaloby, když veškeré písemnosti, přeložil do jeho rodného jazyka, tedy ukrajinštiny.
V žádném případě nebyl tudíž porušen princip rovnosti zbraní, jak stěžovatel v kasační
stížnosti namítá, ani jeho ústavní právo jednat před soudem ve svém mateřském jazyce.
Ze všech těchto důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnosti
není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení o této části kasační stížnosti rozhodl soudu podle ustanovení §60
odst. 1 věty první s. ř. s. za použití ustanovení §120 s. ř. s., když neúspěšnému stěžovateli
náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti s řízením o kasační stížnosti
žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. prosince 2005
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu