ECLI:CZ:NSS:2005:4.AZS.66.2005
sp. zn. 4 Azs 66/2005 - 42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy a Mgr. Evy Kyselé v právní věci žalobkyně: M. S.,
zast. JUDr. Jaroslavou Mackovou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Kloboukova 2191, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka
21/OAM, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
4. 10. 2004, č. j. 63 Az 94/2004 – 17,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
III. Odměna advokátky JUDr. Jaroslavy Mackové se u r č u je částkou 1075 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60-ti dnů od právní
moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 16. 4. 2004, č. j. OAM-1517/VL-10-03-2004 žalovaný rozhodl,
že se žádost žalobců o udělení azylu zamítá jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky
(dále jen zákon o azylu). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že v průběhu správního řízení bylo
zjištěno, že důvodem žádosti žalobkyně o azyl byla dle jejího sdělení obava z pronásledování
ze strany neznámých mužů a legalizace pobytu v České republice. Takové potíže však nelze
podřadit důvodům relevantním pro udělení azylu.
Žalobu proti tomuto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným
rozsudkem zamítl jako nedůvodnou, protože shledal, že ze všech procesních úkonů žalobkyně
v řízení o udělení azylu je zřejmé, že neopustila svou vlast proto, že by byla pronásledována
pro uplatňování politických práv a svobod ani ze strachu z pronásledování z důvodu rasy,
náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání politických
názorů. Jí uvedené důvody nelze podřadit pod žádný z důvodů pro udělení azylu,
takže je rozhodnutí žalovaného správné. Dle jeho názoru nedošlo ani k pochybením
žalovaného pokud jde o náležité zjištění skutkového stavu věci, nutného pro náležité
posouzení její žádosti o azyl. Námitkám žalobkyně mířícím na porušení v žalobě
vyjmenovaných ustanovení správního řádu (§3 odst. 3 a 4, §32 odst. 1, §46 a §47 odst. 1
s. ř.) rovněž nepřisvědčil.
Včasnou kasační stížnosti žalobkyně (dále též jen „stěžovatelka“) uplatnila důvody
uvedené v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) až d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“). Namítala, že soud posoudil její věc v rozporu s platným
právním řádem, konkrétně se zákonem o azylu. Shledává vážná pochybení v řízení u všech
dosavadních orgánů. Navrhla zrušení rozsudku a vrácení věci soudu k dalšímu řízení.
Současně požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti popřel její oprávněnost a setrval
na důvodech svého rozhodnutí. Konstatoval, že důvody jsou v kasační stížnosti uvedeny
pouze v obecné rovině a konkrétní skutková tvrzení ukazující na nezákonnost rozhodnutí,
vady řízení, zmatečnost či nepřezkoumatelnost, scházejí. Odkázal na obsah správního spisu,
návrh na přiznání odkladného účinku nepodpořil a navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam,
kde se o kasační stížnosti rozhoduje přednostně. Navíc je žadatelka chráněna před důsledky
rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle §78b odst. 1, 2 zákona
o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu, mj. pokud žádost doloží
dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí
ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku – takové vízum opravňuje
cizince k pobytu na územ po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor
cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost
uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí
o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatelky žádný význam,
negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení.
Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné,
neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby
rozhodnutí o této stížnosti.
Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu přezkoumal v souladu
s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila
ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom vady, k nimž by podle §109 odst. 3 s. ř. s. musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Podle stěžovatelky je napadené rozhodnutí soudu nezákonné proto, že soud
v předcházejícím řízení nesprávně posoudil právní otázku, zda jí uváděné skutečnosti
odůvodňují udělení azylu podle zákona o azylu. Má za to, že v řízení před správním orgánem
i před soudem došlo k vážným, blíže však nespecifikovaným pochybením.
Ze správního spisu bylo zjištěno, že stěžovatelka opustila Ukrajinu v březnu roku 2004
pro strach z násilníků. Její manžel nedostal zaplaceno za práci při opravách střech,
takže ji ukončil, ale lidé, pro které zakázku realizoval, mu vyhrožovali s cílem donutit
ho k jejímu dokončení. Stěžovatelce vyhrožovali znásilněním. Rodina odešla k manželovým
rodičům a později pro nedostatek místa odjeli do České republiky, kde požádala stěžovatelka
o azyl, aby si zde legalizovala pobyt. Potíže s vyděrači na policii neoznámila,
pouze se informovala, jak podat trestní oznámení. Důvody, proč žádá o udělení azylu, uváděla
v zásadě shodně v průběhu celého správního řízení (v žádosti o azyl, vlastnoručně psaném
prohlášení k důvodům pro udělení azylu i v pohovoru s pracovníkem žalovaného).
V prvé řadě namítala stěžovatelka, že napadené rozhodnutí soudu je nezákonné,
protože byla v předcházejícím řízení soudem nesprávně posouzena právní otázka, tj. naplnění
důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá
buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní předpis
(ustanovení), nebo je sice aplikován správný právní předpis, ale je nesprávně vyložen.
Dle §12 zákona o azylu se cizinci azyl udělí, bude-li v řízení o udělení azylu
zjištěno, že je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod [písm. a)],
nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodů rasy, náboženství, národnosti,
příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě,
jehož občanství má nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě
jeho posledního trvalého bydliště [písm. b)]. Za pronásledování se pak ve smyslu ustanovení
§2 odst. 5 zákona o azylu považuje ohrožení života nebo svobody, jakož i opatření působící
psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována či trpěna
úřady ve státě, jehož je cizinec státním občanem, nebo státu jeho posledního trvalého bydliště
v případě osoby bez státního občanství nebo pokud tento stát není schopen odpovídajícím
způsobem zajistit ochranu před takovým jednáním.
Žádost o udělení azylu se zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí
skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených
v §12 zákona o azylu [§16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu].
Nejvyšší správní soud shodně jako krajský soud i správní orgán zjistil, že stěžovatelka
v průběhu správního řízení ani řízení před soudem nikdy neuvedla, že by byla na Ukrajině
pronásledována za uplatňování politických práv a svobod ani že by měla obavy
z pronásledování pro její rasu, náboženství, národnost, příslušnost k určité sociální skupině
či pro její politické názory, tj. z důvodů taxativně vyjmenovaných ve výše citovaném
ustanovení §12 zákona o azylu. Naopak konstantně tvrdila, že se obává pouze jednání
soukromých osob, před kterým se však ochranu u ukrajinských státních orgánů nepokusila
hledat, a chce zde legalizovat svůj pobyt. Proto žalovaný nepochybil, když její žádost zamítl
jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Potíže se soukromými
osobami totiž zásadně nejsou důvodem pro udělení azylu. Mohly by se jím stát pouze tehdy,
pokud by orgány domovského státu, u nichž by se žadatelka domáhala poskytnutí ochrany,
nebyly schopny ochranu před takovým jednáním poskytnout, popřípadě by takové jednání
podporovaly či vědomě tolerovaly. O takovou situaci se však v případě stěžovatelky nejedná,
neboť ona sama sdělila, že výhrůžky ani neohlásila policii. Tento právní názor zaujal Nejvyšší
správní soud již opakovaně ve svých dřívějších rozhodnutích, např. v rozsudku ze dne
27. 8. 2003, č. j. 4 Azs 5/2003 – 51. Naplnění tvrzeného důvodu kasační stížnosti uvedeného
v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. tedy nebylo zjištěno.
Stěžovatelka dále obecně namítala, že shledala vážná pochybení v řízení
před správním orgánem i soudem, aniž však tuto svou výtku jakkoli upřesnila.
Proto také Nejvyšší správní soud, který je uplatněnými důvody kasační stížnosti vázán,
posoudil tyto námitky pouze v obecné rovině.
Co se týče řízení před správním orgánem, jeho povinností je respektovat základní
pravidla řízení zakotvená v ustanovení §3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení
(dále jen „správní řád“, „s. ř.“) v podobě základních zásad správního řízení rozvedených
a konkretizovaných v dalších zákonných ustanoveních. Řízení o udělení azylu je specifické
tím, že se rozhodující význam pro stanovení rozsahu dokazování i pro posouzení naplnění
podmínek pro udělení azylu přikládá tvrzením samotného žadatele o azyl. Je na něm,
aby vylíčil všechny skutečnosti, jež pokládá pro posouzení důvodnosti jeho žádosti o azyl
za důležité a správní orgán je povinen poskytnout mu k tomu příležitost. Stěžovatelka
okolnosti svého odchodu ze země původu jakož i důvody, pro které žádá v České republice
o azyl, sdělila v žádosti o azyl, vlastnoručně psaném prohlášení k důvodům, pro něž žádá
o udělení azylu, a v pohovoru vedeném s pracovníkem žalovaného za přítomnosti
kvalifikovaného tlumočníka. Za této situace je třeba mít za to, že žalovaný této své povinnosti
beze zbytku dostál a ani v jeho dalším postupu neshledal Nejvyšší správní soud žádná
pochybení. Protože skutečný stav věci zjistil v souladu se zákonem a žádné vady řízení nebyly
zjištěny, důvod kasační stížnosti uvedený v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. neobstojí.
Nejvyšší správní soud rovněž z obecných hledisek přezkoumal i postup soudu
a shledal, že posoudil zákonnost rozhodnutí žalovaného v intencích žalobních bodů
formulovaných stěžovatelkou v žalobě a své úvahy, jimiž se řádně vypořádal se všemi
žalobními námitkami, promítl do odůvodnění svého rozsudku. Žádná pochybení v postupu
soudu nebyla shledána, proto není naplněn ani důvod kasační stížnosti uvedený v §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Rovněž neobstojí tvrzený důvod kasační stížnosti uvedený v §103 odst. 1 písm. c)
s. ř. s., neboť stěžovatelka neuvedla žádné skutečnosti svědčící tomu, že by řízení
před krajským soudem bylo zmatečné a ani Nejvyšší správní soud nezjistil, že by v řízení
před krajským soudem chyběly podmínky řízení, ve věci rozhodoval vyloučený soudce
nebo byl soud nesprávně obsazen, popřípadě bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka řízení
v důsledku trestného činu soudce.
Z výše uvedeného je zřejmé, že kasační stížnost stěžovatelky není důvodná,
proto ji Nejvyšší správní soud podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §60
odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka ve věci neměla úspěch, a proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení, které jí vznikly. Žalovanému správnímu orgánu,
kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení
příslušelo, náklady v řízení o kasační stížnosti v míře přesahující rámec jeho úřední činnosti
nevznikly.
Krajský soud ustanovil stěžovatelce pro toto řízení zástupcem advokátku; v takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7, §120 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud proto určil odměnu advokátky
takto:1000 Kč za jeden úkon právní
služby – převzetí a příprava zastoupení [§9 odst. 3 písm. f), §11 odst. 1 písm. b) vyhlášky
č. 177/1996 Sb.] a 1 x paušální náhrada výdajů na poštovné, hovorné a přepravné 75 Kč,
tedy celkem 1075 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2005
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu