ECLI:CZ:NSS:2005:5.ADS.3.2004
sp. zn. 5 Ads 3/2004 - 77
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Václava Novotného v právní věci
žalobkyně Z. F., zastoupené Mgr. Petrem Renthem, advokátem se sídlem v Náchodě,
Karlovo nám. 88, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5,
Křížová 25, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 22. 10. 2003, č. j. 28 Ca 72/2002 - 49,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadla stěžovatelka výše označený rozsudek
Krajského soudu v Hradci Králové, kterým byla zamítnuta její žaloba, jíž se domáhala
přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 19. 3. 2002. Tímto rozhodnutím byl stěžovatelce
odňat od 2. 5. 2002 částečný invalidní důchod podle ust. §56 odst. 1 písm. a) zákona č.
155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č.
155/1995 Sb.“), neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen
„OSSZ“) Náchod ze dne 11. 2. 2002 není stěžovatelka již částečně invalidní, jelikož z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její schopnost soustavné výdělečné
činnosti pouze o 20 %.
Stěžovatelka ve své kasační stížnosti dovozuje existenci stížních důvodů podle ust.
§103 odst. 1 písm. a), b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.). Namítá,
že rozhodování její věci žalovanou, ze kterého posléze vycházel též krajský soud, bylo
postiženo vadami, neboť rozhodnutí žalované bylo pouze formální bez znalosti skutečného
stavu věci, když skutečný stav stěžovatelky byl teprve a dodatečně zjišťován za účelem
potvrzení primárního rozhodnutí Okresní posudkové komise OSSZ v Náchodě.
Stěžovatelka shrnula okolnosti předcházející vydání napadeného rozhodnutí žalované,
kterým bylo rozhodnuto o odejmutí částečného invalidního důchodu, a to dle stěžovatelky bez
řádného vysvětlení a zdůvodnění. V této souvislosti uvádí, že její zdravotní stav po mozkové
příhodě je zdokumentován lékařskými zprávami, avšak jejich značná část při posuzování
jejího zdravotního stavu chyběla, což sdělila jednak soudu (vyjádření ze dne 4. 9. 2002), tak
i do protokolu při jednání posudkové komise MPSV Hradec Králové ze dne 31. 7. 2002.
Namítá neúplnost doplňujícího posudku PK MPSV ČR v Hradci Králové ze dne
22. 11. 2002, na niž poukazovala ve svém vyjádření k němu a tvrdí, že v citovaném posudku
je zmíněna propouštěcí zpráva z neurologického oddělení nemocnice v Náchodě ze dne
10. 9. 1999. Posudkoví lékaři zde sice konstatovali velmi lehké neurologické postižení jemné
motoriky končetin a minimální objektivní organické postižení mozku, avšak vyšetření CT
mozku, provedené v rámci hospitalizace 2. 9. 1999 a 6. 9. 1999, není v protokolech
posudkových lékařů zmíněno, ačkoli skutečný stav po prodělané mozkové příhodě se projeví
teprve navrácením do běžného života.
K posudku PK MPSV v Praze 2 ze dne 5. 6. 2003 namítá, že ani tato komise znovu
věc neprošetřila a podržela se závěrů posudkové komise v Hradci Králové, přičemž
se nezabývala jejími námitkami, jež zaslala k doplňujícím posudkům ze dne 31. 7. 2002
(č. j. 148/2002) a 27. 9. 2002 (č. j. 277/2002). K obsahu posudku, resp. jeho části, kde
je zmiňováno, že komise měla k dispozici 3 psychologické posudky, a to ze dne 6. 9. 2000,
ze dne 3. 4. 2002 (Mgr. T.) a ze dne 20. 12. 2002, stěžovatelka uvádí, že posudek ze dne
6. 9. 2000 je zprávou o psychologických testech, druhý posudek je zpráva, kterou
si stěžovatelka vyžádala na doporučení neurologa a předložila k žalobě proti rozhodnutí
žalované, třetí posudek je zprávou z provedených psychologických testů na doporučení
MUDr. L., který stěžovatelka předložila k jednání posudkové komise v Praze dne 5. 6. 2003.
To potvrzuje skutečnost, že posudková komise v Náchodě si nevyžádala při posouzení
zdravotního stavu stěžovatelky ke dni 11. 2. 2002 provedení psychologických testů, což
dokazuje, že její zdravotní stav nebyl objektivně a úplně zjištěn. K tomu odkazuje na část
posudku na str. 4, kde komise uvádí, že při kontrole zdravotního stavu dne 11. 2. 2002 došlo
ke stabilizaci, resp.zlepšení zdravotního stavu, zejména v nálezu psychologickém ze dne
24. 11. 2001, stěžovatelka zdůrazňuje, že v žádných do té doby vydaných posudcích
posudkové komise v Hradci Králové není tento nález, jež předchází rozhodnutí ze dne
26. 11. 2001, uváděn, což dokumentuje obsahem posudku ze dne 31. 7. 2002. Tato skutečnost
jednoznačně dokazuje, že na jednání dne 26. 11. 2001 neměla posudková lékařka OSSZ
v Náchodě objektivně zjištěn zdravotní stav stěžovatelky, neboť k tomu neměla potřebné
psychologické testy.
Stěžovatelka namítá, že Posudková komise MPSV Praha 2 hodnotila její zdravotní
stav dne 5. 6. 2003, tj. za 15 měsíců ode dne, kdy lékařka OSSZ v Náchodě „rozhodla
o odejmutí částečného invalidního důchodu“ a nelze proto s takovým odstupem zpětně
objektivně zjistit skutečný zdravotní stav. Hodnocení zdravotního stavu stěžovatelky dne
5. 6. 2003 se tedy opírá o jí předloženou zprávu o provedených psychologických testech
ze dne 20. 12. 2002 a o faktické vyšetření na místě.
Dle stěžovatelky také žádný z „rozhodujících orgánů“ nevysvětlil, na základě čeho
dospěl k závěru o změně poklesu její schopnosti soustavné výdělečné činnosti ze 40%
na 20%.
Žalovaná se k podané kasační stížnosti nevyjádřila.
Z posudkového spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatelka požádala dne
24. 7. 2000 o přiznání invalidního důchodu. Rozhodnutím žalované ze dne 27. 2. 2001 byla
její žádost zamítnuta. Rozhodnutí žalované se opíralo o posudek lékaře OSSZ v Náchodě
ze dne 2. 10. 2000, podle něhož byla stěžovatelka uznána částečně invalidní, neboť z důvodu
dlouhodobě nepříznivého stavu poklesla její schopnost soustavné výdělečné činnosti o 40%.
Od 12. 11. 2000 byl stěžovatelce přiznán částečný invalidní důchod. Po posouzení
zdravotního stavu stěžovatelky posudkovým lékařem OSSZ Náchod MUDr. K. dne 11. 2.
2002 bylo zjištěno, že došlo ke zlepšení zdravotního stavu, postižení po mozkové příhodě je
považováno za postižení lehkého stupně, které již nepodmiňuje ani invaliditu částečnou,
dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá postižení uvedenému v kapitole VI oddílu A
položce 13 písm. a) přílohy č. 2 vyhl. č. 284/1995 Sb., tj. 20%. Dle záznamu z jednání byly
podkladem pro posouzení zdravotního stavu stěžovatelky nálezy gynekologický,
neurologický, urologický a chirurgický (bez bližšího upřesnění) a dále neurologické vyšetření
ze dne 5. 9. 2001 od MUDr. L. a nové psychologické vyšetření ze dne 24. 11. 2001 od Mgr.
T. Bylo proto posouzeno, že stěžovatelka není od 11. 2. 2002 již částečně invalidní.
Rozhodnutím žalované ze dne 19. 3. 2002 byl stěžovatelce odňat od 2. 5. 2002
částečný invalidní důchod podle ust. §56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb.
Proti rozhodnutí žalované podala stěžovatelka žalobu ke Krajskému soudu v Hradci
Králové. Namítla nedostatečné posouzení svého zdravotního stavu a vyjádřila nesouhlas
se závěry posudkového lékaře v Náchodě.
Krajský soud pro účely soudního řízení zajistil na návrh žalobkyně nový důkaz –
posudek Posudkové komise MPSV se sídlem v Hradci Králové, vypracovaný dne 31. 7. 2002,
z něhož vyplývá, že posudková komise byla složena z předsedy komise, dalšího lékaře
s odborností neurologa a tajemnice. V posudkovém zhodnocení je uvedeno, že komise při
posouzení vycházela z dokumentace OSSZ v Náchodě a lékařských nálezů v ní obsažených
a dokumentace od ošetřujícího praktického lékaře. Zdravotní stav stěžovatelky byl doložen
dokumentací ošetřujícího lékaře, dokumentací OSSZ Náchod a neurologickými nálezy
MUDr. L., urologickými nálezy MUDr. F., MUDr. Š., MUDr. S., gynekologickými nálezy
MUDr. Š., propouštěcí zprávou MUDr. Š., chirurgickými nálezy MUDr. M., laboratorními
nálezy OKB Náchod MUDr. H. Na základě výsledků lékařských vyšetření a posudkového
zhodnocení považuje posudková komise za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu neurologické postižení. Procentní míru poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti k datu vydání rozhodnutí stanovila podle kapitoly VI, oddílu A, položky
13 písm. a) přílohy č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb., na 5%, pro současné psychické a
gynekologické obtíže včetně neaktivních projevů lupénky stanovila její horní hranici – tj. 20%
Podle posudkového hodnocení posudkové komise pro přechodnou náhlou cévní mozkovou
příhodu, pro kterou stěžovatelka pobírala od 12. 11. 2000 částečný invalidní důchod došlo k
dalšímu zlepšení neurologického nálezu, současně se zlepšila i po psychické stránce.
Provedené gynekologické operativní zákroky nelze považovat za závažné zhoršení
zdravotního stavu, onemocnění lupénkou je dlouhodobě v klidu. Zdravotní stav nelze
posoudit ani jako odpovídající částečné invaliditě. Podle posudku stěžovatelka s tímto
zdravotním stavem může vykonávat administrativní činnosti s využitím dosažené kvalifikace
v psychicky nestresujícím prostředí, bez zvýšených nároků na obratnost a úponovou
schopnost horních končetin s možností dodržovat pravidelnou životosprávu.
Stěžovatelka k posudku posudkové komise ze dne 31. 7. 2002 namítla neúplnost
podkladů, které měla komise k dispozici, vznesla opětovně námitku nedostatečně zjištěného
zdravotního stavu a požadovala, aby byly objasněny důvody, pro které její zdravotní stav již
neodpovídá částečné invaliditě. Krajský soud proto požádal Posudkovou komisi MPSV
v Hradci Králové o doplňující posudek a stanovisko, zda lékařské zprávy z neurologie skýtaly
dostatečný podklad pro objektivní posouzení zdravotního stavu stěžovatelky. Doplňující
posudek byl vypracován dne 27. 9. 2002 a vyplývá z něj, že po vyžádání a podrobném
prostudování zdravotní dokumentace stěžovatelky včetně jí zaslaných 6 lékařských zp ráv
hodnotí posudková komise zdravotní stav stěžovatelky nadále jako dlouhodobě nepříznivý.
Ve svém posudku se komise vyjádřila k lékařským nálezům a po tomto doplňujícím
posouzení zdravotního stavu ke dni vydání rozhodnutí žalované setrvala na svém posudku
ze dne 31. 7. 2002.
Stěžovatelka k doplňujícímu posudku soudu sdělila, že je i nadále přesvědčena
o formálním přístupu a neúplném zjištění svého zdravotního stavu. Uvedla, že jedním
z podkladů byly lékařské zprávy staršího data a nebyly vypracovány a vyžádány nové,
aktuální psychologické testy ke dni posuzování svého zdravotního stavu posudkovou komisí
v Náchodě a nestalo se tak ani v případě posudkové komise v Hradci Králové.
Krajský soud k námitkám stěžovatelky požádal Posudkovou komisi v Hradci Král ové
o další doplňující posudek a požádal o popis závažnosti postižení psychiky stěžovatelky
se zařazením do přílohy k vyhl. č. 284/1995 Sb. Doplňující posudek byl vypracován dne
22. 11. 2002 a vyplývá z něj, že ve zdravotní dokumentaci stěžovatelky je obsažena
propouštěcí zpráva ze dne 10. 9. 1999 z neurologického oddělení Nemocnice N., z níž
vyplývá v této době již jen velmi lehké neurologické postižení jemné motoriky končetin
a minimální objektivní organické postižení mozku, přičemž datum jeho vzniku nelze
jednoznačně stanovit, když stav vznikl pravděpodobně po předcházejícím psychickém
rozrušení. Na základě výše uvedeného a po zhodnocení psychologického nálezu Mgr. T. ze
dne 3. 4. 2002 umožňuje posoudit dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav jako neurotickou
reaktivitu na stresové situace s hodnocením poklesu procentní míry schopnosti soustavné
výdělečné činnosti podle kapitoly V položky 4 písm. b) přílohy č. 2 k vyhl.č. 284/1995 Sb.,
v době vydání napadeného rozhodnutí jako středně těžkou poruchu na 20%. Posudková
komise setrvala na svém posudku ze dne 31. 7. 2002 a doplňujícího posudku ze dne
27. 9. 2002.
Krajský soud následně požádal o posouzení zdravotního stavu stěžovatelky
a stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti Posudkovou komisi MPSV
Praha 2. Posudek byl vypracován dne 5. 6. 2003 na základě jednání z téhož dne, kterého
se kromě posudkové komise účastnila i stěžovatelka. Jak vyplývá z posudku, měla komise
k dispozici posudkovou dokumentaci postoupenou krajským soudem, jež byla doplněna
o nálezy zaslané stěžovatelkou a o nálezy jí přinesené k jednání (psychologické nálezy
Mgr. T. z 20. 12. 2002 a dr. D. z 23. 1. 2003, neurologické nálezy dr. L. z 4. 12. 2002 a 23. 5.
2003 a dr. M. ze dne 25. 3. 2003, urologický nález dr. F. ze dne 14. 5. 2003 a dr. P. z 6. 5.
2003, ORL nález z 23. 4. 2003 a 21. 5. 2003, prozatímní propouštěcí zprávu z Infekčního odd.
Všeobecné nemocnice N. z 28. 3. 2003). Stěžovatelka byla dále v komisi přešetřena
odborným lékařem psychiatrem a posudkovým lékařem. Z posudkového závěru vyplynulo, že
stěžovatelka prodělala dne 1. 9. 1999 náhle vzniklou poruchu hybnosti pravostranných
končetin s pocitem dyskomfortu, podrobné vyšetření svědčilo pro hypodenzní ložisko
parietotemporální vlevo, etiologie nejspíše ischemické, při negativním nálezu na
magistrálních tepnách a neprokázaných intrakardiálních trombech. V průběhu hospitalizace se
zlepšila, při propuštění jen lehká porucha pohybů na pravé horní končetině. Po této příhodě s
ročním odstupem bylo provedeno psychologické vyšetření se závěrem, že výkon sice
odpovídá normě, ale je značně nižší v oblasti paměti a přizpůsobení. Od 2. 10. 2000 uznána
částečně invalidní, po 2 letech kontrolní vyšetření psycholožkou – v nálezu konstatováno
částečné upravení stavu v průběhu lé čby a aktuálně konstatován neurastenický syndrom s
dekompenzací při uvědomění si nedostatečnosti. Při kontrole zdravotního stavu 11. 2. 2002
konstatována stabilizace, resp.jeho zlepšení, zejména v nálezu psychologickém (z 24. 11.
2001), stěžovatelka již neuznána částečně invalidní. Podle psychologického nálezu
přineseného do komise je rovněž konstatováno zlepšení, přetrvává únava a horší soustředění.
Intelektové schopnosti v pásmu průměru, z toho je lepší složka performanční, paměťový
kvocient přesně odpovídá celkové verbální produktivitě a je přesně ve středu populační
normy. Z nálezů je patrné, že následky po drobné cévní mozkové příhodě před 3,5 roky jsou
jen velmi lehké, ve zdravotním stavu došlo k významnému zlepšení a zdravotní stav v době
současné stejně jako v době rozhodné pro posouzení odpovídá postižení dle kapitoly VI, odd.
A, pol. 13, písm. a) dle přílohy č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb. Tomuto postižení odpovídá 5 –
20% míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Vzhledem k přetrvávající únavě
a subjektivně uváděné neobratnosti pravé ruky je zvolena horní hranice rozpětí – tj. 20% míry
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Podle posudku pro stěžovatelku s tímto
zdravotním stavem není vhodná práce spojená s časově striktně limitov anými úkoly, práce
ve výrazně konfliktním prostředí a práce fyzicky náročná, zejména v horkém provozu. Prací
s využitím dosavadní kvalifikace je schopná.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 22. 10. 2003, č. j. 28 Ca 72/2002 -
49 žalobu jako nedůvodnou zamítl. Jak vyplynulo z odůvodnění rozsudku soud při posouzení
dochované pracovní schopnosti stěžovatelky vycházel především z obsahu posudkového spisu
žalované (lékařské dokumentace OSSZ) a pro účely soudního řízení zajistil na návrh
žalobkyně nový důkaz – posudek Posudkové komise MPSV se sídlem v Hradci Králové,
vypracovaný dne 31. 7. 2002, a s ohledem na námitky žalobkyně též dodatky k posudku
ze dne 27. 9. 2002 a 22. 11. 2002 (§4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.). Pro trvající námitky
žalobkyně nechal krajský soud vypracovat další posudek Posudkovou komisí MPSV
v Praze 2 ze dne 5. 6. 2003. Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval,
že posudkové komise dospěly ve svých posudcích k tomu, že hlavní příčinou dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je postižení neurologické. Shodně zařadily toto
postižení do přílohy č. 2 vyhl. č. 284/1995 Sb., a stanovily míru poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti v rozsahu 20%. Důvody pro použití §6 odst. 4 cit.vyhlášky neshledaly.
Neurologické postižení považovaly za velmi lehké, když vykazovalo minimální funkční
neurologické postižení. Horní hranicí procentního rozpětí zohlednily obtíže psychické,
gynekologické a neaktivní projevy lupénky. Ve svých závěrech posudkové komise vycházely
z nálezů lékařů z oboru neurologie, chirurgie, urologie, gynekologie, psychiatrie
a psychologie, žalobkyně byla rovněž vyšetřena při jednání komisí neurologem a psychiatrem.
Posudkové komise shodně konstatovaly, že u žalobkyně došlo uplynutím doby a léčbou
k úpravě a stabilizaci zdravotních potíží po cévní mozkové příhodě. Nálezy psychiatra
a psychologa umožňovaly hodnotit potíže žalobkyně jako neurotickou reaktivitu na stresové
situace, tedy jako středně těžkou poruchu s případným zařazením do kapitoly V, položky 4
písm. b) přílohy k výše citované vyhlášce a stanovit maximální míru poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti opět v rozsahu 20%. Krajský soud při posuzování zdravotního
stavu žalobkyně vycházel především z vyhotovených posudků, které hodnotil s ohledem
na jejich objektivitu, úplnost a logiku vyvozených závěrů a dospěl k závěru, že posudkové
komise posuzovaly k rozhodnému datu (kdy o odnětí částečného invalidního důchodu
rozhodla žalovaná) všechny žalobkyní uváděné potíže a to na základě zdravotní dokumentace
jak shromážděné, tak při respektování lékařských zpráv, jež předložila žalobkyně. K námitce
neúplného posouzení žalobkyně lékařkou OSSZ (nezohledněno postižení psychiky) soud
uvedl, že z posudku lékařky OSSZ vyplývá, že tato disponovala nálezy psycholožky Mgr. T. a
dále že tuto námitku následně dořešil pomocí posudkových komisí, když zdravotní stav
žalobkyně byl posouzen s ohledem na ust. §75 odst. 1 s. ř. s. k datu vydání napadeného
rozhodnutí a k tomuto dni byly hodnoceny i psychické potíže žalované. Posudkové komise
změnu v posouzení žalobkyně odůvodnily jejím faktickým zdravotním stavem, který bylo
možno zjistit z řady odborných nálezů.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek co do naplnění důvodů
uplatněných v kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost není důvodná.
Podle ust. §44 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, je pojištěnec
částečně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla
jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 33 %, přičemž zde obdobně platí
ustanovení §39 odst. 2 zákona. Způsob posouzení a procentní míru poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti stanoví prováděcí předpis. Podle ust. §44 odst. 2 cit. zákona
je pojištěnec částečně invalidní též tehdy, jestliže mu dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav
značně ztěžuje obecné životní podmínky. Okruh zdravotních postižení značně ztěžujících
obecné životní podmínky stanoví prováděcí předpis. Prováděcím předpisem je vyhláška
MPSV č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění.
Podle ust. §39 odst. 2 cit. zákona se při určování poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti pojištěnce vychází z jeho zdravotního stavu doloženého výsledky
funkčních vyšetření a z jeho schopnosti vykonávat práce odpovídající zachovaným tělesným,
smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k výdělečným činnostem, které
vykonával předtím, než k takovému poklesu došlo, a k dosaženému vzdělání, zkušenostem
a znalostem; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující schopnost
výdělečné činnosti pojištěnce, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován,
a schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával.
Podle ust. §8 odst. 9 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního
zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“) musí lékaři
okresních správ sociálního zabezpečení při posuzování plné invalidity a částečné invalidity
vycházet z lékařských zpráv a posudků vypracovaných odbornými lékaři o zdravotním stavu
občanů. Podle ust. §4 odst. 2 cit. zákona posuzuje MPSV zdravotní stav a pracovní schopnost
občanů mj. pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a za tím
účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise.
Podle ust. §6 odst. 3 vyhlášky č. 284/1995 Sb. je pro stanovení procentní míry
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti nutné určit zdravotní postižení, které
je příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Je-li těchto zdravotních postižení
více, jednotlivé hodnoty poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti se nesčítají; v tomto
případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu a procentní míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
se stanoví podle tohoto zdravotního postižení, a to se zřetelem k závažnosti ostatních
zdravotních postižení. Podle ust. §6 odst. 2 cit. vyhlášky jsou procentní míry poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti [§39 odst. 1 písm. a) a §44 odst. 1 zákona] podle
druhů zdravotního postižení uvedeny v příloze č. 2, která je součástí této vyhlášky.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek Krajského soudu
v Hradci Králové vycházel z dostatečně zjištěného skutkového stavu, který byl následně
podřazen odpovídající právní normě a ta byla správně vyložena i aplikována. Soud shrnuje,
že v daném případě byla stěžovatelka nejprve od 2.10. 2000 uznána částečně invalidní poté,
co v září 1999 prodělala CMP vlevo s pravostrannou hemiparézou, v květnu 2000 byla
provedena hysterektomie, vyšetřena pro dyspeptické potíže a léčí se s lupénkou. Při posouzení
zdravotního stavu posudkovým lékařem OSSZ v Náchodě v souladu s ust. §8 odst. 2 zákona
č. 582/1991 Sb. bylo mj. na základě zdravotní dokumentace včetně neurologického vyšetření
z 5. 9. 2001, urologického a gynekologického vyšetření a nového psychologického vyšetření
(Mgr. T. z 24. 11 .2001), tedy v souladu s požadavkem ust. §8 odst. 9 cit. zákona, zjištěno
zlepšení zdravotního stavu stěžovatelky. V době vyhotovení posudku bylo postižení po CMP
považováno posudkovým lékařem za postižení lehkého stupně, jež již nepodmiňuje ani
částečnou invaliditu. Přestože byl zdravotní stav stěžovatelky označen jako nadále
dlouhodobě nepříznivý, bylo konstatováno, že tento stav odpovídá postižení uvedenému
v kapitole VI, oddílu A položce 13 písm. a) přílohy č. 2 vyhl.č. 284/1995 Sb., tj. 20%. Podle
Nejvyššího správního soudu zjištění učiněná posudkovým lékařem OSSZ v Náchodě
na základě aktuální zdravotní dokumentace stěžovatelky byla následně potvrzena dalšími
posudky, vypracovanými Posudkovou komisí MPSV v Hradci Králové a Posudkovou komisí
MPSV Praha 2 z 5. 6. 2003, podle něhož byly potíže shodně jako v předešlých posudcích
hodnoceny jako odpovídající postižení uvedenému v kapitole VI, oddílu A položce 13
písm. a) přílohy č. 2 vyhl.č. 284/1995 Sb., a to snížením schopnosti soustavné výdělečné
činnosti maximálně o 20 %. Nejvyšší správní soud nezjistil rozpor mezi posudkem
vypracovaným OSSZ v Náchodě a posudky vypracovanými Posudkovou komisí MPSV
v Hradci Králové a Posudkovou komisí MPSV Praha 2 se zdravotní dokumentací
stěžovatelky, z níž bylo možno dovodit zlepšení jejího zdravotního stavu. Tato skutečnost
představovala podstatnou změnu skutkového stavu a opravňovala žalovanou k vydání
rozhodnutí o odejmutí částečného invalidního důchodu s odkazem na skutečnost,
že stěžovatelka již nebyla v době vydání tohoto rozhodnutí „ani“ částečně invalidní.
Krajský soud v Hradci Králové postupoval v souladu se zákonem, jestliže si jako
podklad pro své rozhodnutí o žalobě vyžádal další posudky posudkových komise MPSV.
Tyto komise měly podle zjištění Nejvyššího správního soudu řádné složení, když se jejího
jednání zúčastnil i lékař s odborností neurologa, tedy specializací odpovídající stěžovatelčinu
převažujícímu onemocnění. Rovněž posudkové komise MPSV při vyhotovení posudků
vycházely ze zdravotní dokumentace stěžovatelky, a to nejen ve stavu před vydáním
napadeného rozhodnutí žalované, nýbrž rovněž z lékařských nálezů z doby po vydání
rozhodnutí, jež byly obsaženy ve zdravotní dokumentaci stěžovatelky a rovněž z těch nálezů,
které stěžovatelka označila a sama při posuzování svého zdravotního stavu dodatečně
předložila. Jestliže tyto zdravotní nálezy, včetně těch, které bezprostředně předcházely vydání
posudku Posudkovou komisí MPSV Praha 2 ze dne 5. 6. 2003, svědčí o zlepšení zdravotního
stavu, schopnosti vykonávat zaměstnání v do bě vydání žalobou napadeného rozhodnutí
a bezprostředně po něm, a posudkové komise vlastním šetřením v průběhu jednání nezjistily
odlišné skutečnosti, pak byl oprávněný učiněný závěr, že zdravotní stav stěžovatelky je sice
dlouhodobě nepříznivý, avšak oproti době uznání částečné invalidity došlo ke zlepšení
klinického nálezu a onemocnění. Ze správního spisu lze přitom zjistit, že stěžovatelka v době
vydání žalobou napadeného rozhodnutí pracovala, a proto byl rovněž oprávněný závěr, že je
schopna fyzicky nenáročné práce ve výrazně nekonfliktním prostředí a je schopná prací
s využitím dosavadní kvalifikace (dvouletá střední ekonomická škola). Posudek vypracovaný
Posudkovou komisí MPSV Praha 2 přihlédl i k pozdějším psychologickým nálezům
o psychickém stavu stěžovatelky.
Krajský soud musel při soudním přezkumu rozhodnutí žalované o odnětí částečného
invalidního důchodu vyjít zásadně ze zjištění o zdravotním stavu stěžovatelky v době jeho
vydání (§75 odst. 1 s. ř. s.), a za tímto účelem si obstarat odpovídající podklad, kterým
je posudek (posudky) posudkové komise MPSV. Ten pak ovšem nutně musí rovněž vycházet
ze zdravotního stavu v době vydání napadeného rozhodnutí, tj. v zásadě ze zdravotní
dokumentace jemu předcházející. Posudkové komise MPSV v daném případě jednaly
v řádném složení, jednání dne 5. 6. 2003 proběhlo za účasti stěžovatelky, hodnotily její
zdravotní stav ke dni vydání napadeného rozhodnutí, přičemž vycházely z dostupné zdravotní
dokumentace a míru poklesu schopnosti soustavné samostatně výdělečné činnosti posoudily
v souladu s kritérii obsaženými v ust. §39 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb. a §6 vyhlášky
č. 284/1995 Sb. Nejvyšší správní soud tedy nemá pochybnosti o úplnosti, přesvědčivosti
a objektivnosti těchto posudků a považuje je za důkaz pro rozhodnutí ve věci stěžejní. V této
souvislosti neobstojí ani námitka stěžovatelky, že si posudková komise v Náchodě nevyžádala
při posouzení zdravotního stavu stěžovatelky ke dni 11. 2. 2002 provedení psychologických
testů, neboť jak vyplývá z posudku ze dne 11. 2. 2002 měla tato při posuzování zdravotního
stavu k tomuto dni k dispozici nové psychologické vyšetření ze dne 24. 11. 2004 od Mgr. T.,
jež se stalo součástí zdravotní dokumentace OSSZ Náchod. Jestliže tedy krajský soud
neshledal posudky posudkových komisí nepřesvědčivými, neúplnými či vnitřně rozpornými, z
těchto posudků při svém rozhodování prvotně vycházel, v odůvodnění je zhodnotil a
vypořádal se přitom s jednotlivými žalobními námitkami, nelze přisvědčit námitce, že soud
zamítl žalobu, aniž by zdravotní stav stěžovatelky byl posudkovou komisí skutečně
objektivně zjištěn, či námitce, že posudková komise neuložila či sama neprovedla zjištění
skutečného zdravotního stavu stěžovatelky v rozhodné době a posuzovala její zdravotní stav
pouze ze zdravotní dokumentace.
Již výše Nejvyšší správní soud uvedl, že pro krajský soud byl rozhodující skutkový
stav věci v době vydání rozhodnutí žalované. Stejným skutkovým stavem je pak vázán i on
sám, a proto není možné v řízení o kasační stížnosti přihlédnout k výsledkům
psychologického vyšetření, jež bylo provedeno v době po podání kasační stížnosti (§109
odst. 4 s. ř. s.). Zde navíc je nutno podotknout, že klinický lékař je oprávněn pouze k popisu
onemocnění a z něj vyplývajícího funkčního stavu, není však ze zákona oprávněn (a nemá
k tomu ani odbornou kvalifikaci) jakkoliv se vyjadřovat k otázkám posudkového hodnocení.
V této souvislosti Nejvyšší správní soud též upozorňuje, že stěžovatelce nic nebrání, aby
v případě jakékoliv změny svého zdravotního stavu, která nastala po vydání žalobou
napadeného rozhodnutí, podala písemnou žádost o přiznání částečného invalidního důchodu
ve smyslu ust. §81 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. Při novém rozhodování pak musí správní
orgán vyjít z aktuálního zdravotního stavu stěžovatelky a zdravotní dokumentace vypovídající
o současném zdravotního stavu stěžovatelky oproti situaci existující v době vydání
předchozího rozhodnutí o odnětí částečného invalidního důchodu.
Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že stěžovatelka v době vydání správního
rozhodnutí nesplňovala podmínky částečné invalidity, neboť její zdravotní stav odpovídal
postižení uvedenému v kapitole VI, oddílu A položce 13 písm. a) přílohy č. 2 vyhl.
č. 284/1995 Sb., a pokles její schopnosti soustavné výdělečné činnosti činil 20 %, a proto jí již
netrval nárok na částečný invalidní důchod.
Nejvyšší správní soud s poukazem na výše uvedené úvahy tedy neshledal naplnění
důvodů kasační stížnosti spočívajících v nesprávném posouzení právní otázky a vadách řízení
(§103 odst. 1 písm. a), b) s. ř. s.), a proto kasační stížnost dle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalované, i když měla ve
věci úspěch, náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti ve věcech důchodového pojištění
rovněž nepřísluší (§60 odst. 2 ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53
odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 28. 2. 2005
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu