ECLI:CZ:NSS:2005:5.AS.35.2004
sp. zn. 5 As 35/2004 - 56
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce M. S., zastoupeného JUDr. Miluší Jiráskovou, advokátkou, AK se sídlem Praha 2,
Ditrichova 4, proti žalovanému Krajskému úřadu Středočeského kraje, odboru životního
prostředí a zemědělství, Praha 5, Zborovská 11, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne
22. 4. 2003, č. j. 1163/vl/03/V-Wo, o kasační stížnosti žalobce – stěžovatele proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2003, č. j. 10 Ca 146/2003 – 30,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
III. Zástupkyni žalobce JUDr. Miluši Jiráskové, advokátce, AK se sídlem Praha 2,
Ditrichova 4, se p ř i z n á v á 1075 Kč, které jí budou vyplaceny do 30 dnů od právní
moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze napadeným usnesením odmítl žalobu žalobce proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 22. 4. 2003, č. j. 1163/vl/03/V-Wo, s odůvodněním, že žalobce napadá
rozhodnutí, které nezasáhlo dosud do jeho subjektivních hmotněprávních oprávnění. Došlo
toliko ke zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně a v meritu věci – v daném případě
o povolení stavby a povolení odběru vod – nebylo s konečnou platností rozhodnuto a nebyla
jím tedy založena, změněna či zrušena žádná práva nikomu z účastníků, ale řízení bylo
vráceno do stadia před vydáním prvostupňového rozhodnutí a ve věci tak bude znovu
rozhodováno a v tomto řízení před správním orgánem I. stupně bude mít žalobce možnost
uplatnit své námitky a o těchto námitkách bude ve výroku rozhodnuto.
Proti usnesení Městského soudu v Praze podal kasační stížnost žalobce, nyní
stěžovatel, v níž namítal, že žalobou u Městského soudu v Praze nenapadl pouze tu část
předmětného rozhodnutí správního orgánu II. stupně, kterým se uložilo správnímu orgánu
I. stupně zahájit nové řízení, ale také a především proti té části rozhodnutí, ve které správní
orgán II. stupně jeho požadavkům nevyhověl. Navíc se stěžovatel domnívá, že se jedná
o právní otázku zásadního významu, a to především ve věci, kdo může vystupovat jako znalec
ve správním řízení, ačkoliv nevyhovuje příslušným ustanovením zákona o znalcích
a tlumočnících.
Žalovaný se k podané kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené usnesení Městského
soudu v Praze v mezích důvodů uplatněných stěžovatelem a dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
Podle obsahu předloženého spisu stěžovatel podal žalobu proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 22. 4. 2003, č. j. 1163/vl/03/V-Wo. Toto rozhodnutí žalovaného je součástí
předloženého spisu pod č. l. 25, 26. Z tohoto rozhodnutí vyplývá, že žalovaný Krajský úřad
Středočeského kraje, odbor životního prostředí a zemědělství, jako odvolací orgán podle §58
odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád) a podle §67 zákona
č. 129/2000 Sb., o krajích, v aktuálním znění, rozhodl na základě odvolání pana ThMgr. M.
S., bytem M. 386, do rozhodnutí Městského úřadu Říčany, stavebního úřadu, č. j.
12076/01/Mo-330 ze dne 9. 9. 2002 tak, že podle §59 odst. 3 správního řádu rozhodnutí
Městského úřadu Říčany, stavebního úřadu, č. j. 12076/01/Mo-330 ze dne 9. 9. 2002 zrušil
a věc vrátil správnímu orgánu, který je vydal k novému projednání a rozhodnutí.
Rozhodnutím správního orgánu I. stupně byla M. J., bytem P. 4, Z. 1449, povolena stavba
vodního díla – studny na pozemku par. č. 1368/4 v k. ú. M. u Ř. podle §15 zákona č.
254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) a podle §8 vodního
zákona bylo vydáno povolení k odběru podzemní vody. Žalovaný rozhodl o odvolání
stěžovatele proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Z rozhodnutí žalovaného napadeného
stěžovatelem žalobou vyplývá, že žalovaný rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušil a věc
mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Ve věci tedy bude jednat a znovu rozhodovat
správní orgán I. stupně – Městský úřad Říčany, stavební úřad. Z této situace vycházel
Městský soud v Praze a dospěl k závěru, že stěžovatel napadá rozhodnutí, které dosud
nezasáhlo do jeho subjektivních hmotněprávních oprávnění. Městský soud v Praze má za to,
že rozhodnutí žalovaného, které stěžovatel napadl žalobou není rozhodnutím ve smyslu ust. §
65 odst. 1 s. ř. s. Podle jeho názoru teprve až další rozhodnutí vydané správními orgány,
zasáhne-li do subjektivních oprávnění a povinností stěžovatele a po vyčerpání řádných
opravných prostředků ve správním řízení, bude rozhodnutím ve smyslu ust. §65 odst. 1 s. ř. s.
a bude přezkoumatelné soudem ve správním soudnictví. S tímto závěrem Městského soudu
v Praze Nejvyšší správní soud souhlasí.
Po vydání rozhodnutí žalovaného, které stěžovatel napadl žalobou, neexistuje v této
věci vlastně žádné rozhodnutí správního orgánu, věc byla vrácena žalovaným správnímu
orgánu I. stupně, který ve věci musí podle pokynů daných mu žalovaným v napadeném
rozhodnutí znovu jednat a ve věci rozhodnout.
Ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivným právům
fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek
stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví
tento zákon (§2 zákona č. 150/2002 Sb., dále s. ř. s.).
Soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným
v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku,
jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno
rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy
(§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.).
V řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu má žalobní legitimaci ten,
kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv
v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně
určují jeho práva nebo povinnosti; v tom případě se může žalobou domáhat zrušení takového
rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak
(§65 odst. 1 s. ř. s.).
Ze soudního přezkoumání jsou vyloučeny úkony správního orgánu, které nejsou
rozhodnutími (§70 písm. a) s. ř. s.), tedy rozhodnutími ve smyslu §65 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
protože se jimi nezakládají, nemění, neruší ani závazně neurčují subjektivní veřejná práva
nebo povinnosti.
Rozhodnutí žalovaného napadené žalobou stěžovatele není rozhodnutím ve smyslu
ust. §65 odst. 1 s. ř. s., neboť nezakládá, nemění, neruší ani závazně neurčuje subjektivní
veřejná práva nebo povinnosti. Žaloba v tomto případě je nepřípustná ve smyslu §68 písm. e)
s. ř. s., protože se domáhá přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání vyloučeno (§70
písm. a) s. ř. s.).
Podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. se usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle
tohoto zákona nepřípustný. Podle názoru Nejvyššího správního soudu měl Městský soud
v Praze žalobu – návrh stěžovatele odmítnout podle ust. §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., nikoliv
podle ust. §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. jako předčasně podanou. Tento rozdíl v důvodech
pro které měla být žaloba stěžovatele odmítnuta, nemá žádný vliv na věcnou správnost
napadeného usnesení Městského soudu v Praze.
Nejvyšší správní soud proto postupoval podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. a nedůvodnou
kasační stížnost stěžovatele zamítl.
Námitky stěžovatele, že žalobu proti rozhodnutí žalovaného podával proto,
že žalovaný ve svém (zrušujícím) rozhodnutí v důvodech pro které zrušil rozhodnutí,
nevyhověl všem jeho námitkám, jsou bez právního významu na posouzení věci, vzhledem
k závěrům výše vyjádřeným. Nad rámec potřebný pro rozhodnutí o věci Nejvyšší správní
soud uvádí, že souhlasí-li stěžovatel se zrušením rozhodnutí prvostupňového orgánu
žalovaným, avšak nikoliv s důvody pro které tak žalovaný učinil, tak by jeho žaloba
směřovala proti důvodům rozhodnutí a taková žaloba je nepřípustná ve smyslu ust. §68
písm. d) s. ř. s.
V řízení o kasační stížnosti stěžovatel neměl úspěch a nemá proto právo na náhradu
nákladů řízení. Ve věci měl úspěch žalovaný, ten však jednak náklady řízení o kasační
stížnosti neúčtoval a jednak mu podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady v řízení
o kasační stížnosti nevznikly. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žalovanému
se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Pro řízení o kasační stížnosti ustanovil Městský soud v Praze stěžovateli zástupkyni
advokátku JUDr. Miluši Jiráskovou. Podle §35 odst. 7 s. ř. s. odměnu za zastupování
a hotové výdaje platí v tomto případě stát. Zástupkyni stěžovatele přísluší odměna
za zastupování za jeden úkon á 1000 Kč (§9 odst. 3, §7, §11 odst. 1 písm. b) vyhlášky
č. 177/1996 Sb.) a 1 x režijní paušál 75 Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tedy
celkem 1075 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. března 2005
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu