ECLI:CZ:NSS:2005:5.AS.60.2003
sp. zn. 5 As 60/2003 - 100
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce M. T., zast. JUDr. Jiřím Sehnalem, advokátem, se sídlem Kolín IV, Politických vězňů
27, proti žalovanému Policejnímu prezidentu Policie ČR, se sídlem Praha 7, Strojnická 27,
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ve věcech služebního poměru ze dne 12. 2. 2002, č. 55,
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2003, č. j.
28 Ca 231/2002 – 49,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
Rozhodnutím ředitele Policie ČR, správy Středočeského kraje ve věcech služebního
poměru ze dne 30. 10. 2001, č. j. 1188/2001, byl žalobce M. T., podle §106 odst. 1 písm. d)
zák. č.186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie ČR ve znění pozdějších
předpisů, propuštěn ze služebního poměru příslušníka Policie ČR pro porušení služební
přísahy zvlášť závažným způsobem podle ust. §106 odst. 1 písm. d) zák. č. 186/1992 Sb.
Služební poměr skončil pro úmyslné porušení služební přísahy zvlášť závažným způsobem
v souladu s ust. §108 odst. 3 citovaného zákona dnem doručení rozhodnutí o propuštění.
O odvolání žalobce proti výše uvedenému rozhodnutí rozhodl dne 12. 2. 2002 pod
č. 55 policejní prezident tak, že odvolání žalobce zamítl a toto rozhodnutí současně potvrdil.
Žalobu žalobce proti rozhodnutí policejního prezidenta Městský soud v Praze zamítl
rozsudkem ze dne 18. 4. 2003, č. j. 28 Ca 231/2002 – 49. Městský soud v Praze dospěl
k závěru, že jednání žalobce bylo po stránce skutkové i právní posouzeno správními orgány
obou stupňů v souladu se zákonem.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze podal včas kasační stížnost žalobce v níž
namítal, že městský soud se nevypořádal s jeho žalobou a tedy s námitkami, které vznesl proti
postupu policejního prezidenta a namísto toho se neúplně zabýval skutkovým dějem
a v důsledku toho pak i nesprávně rozhodl ve věci samé. Postup policejního prezidenta byl
natolik chybný, že měl vést ke zrušení vydaného rozhodnutí, aniž by bylo vůbec nutné
zkoumat věc skutkově. Především namítal, že nebyl v rozporu s ust. §45/4 vyhl.
č. 161/2000 Sb. vůbec přizván k jednání poradní komise, ač o to prokazatelně požádal
a nebyla mu dána možnost se při tomto jednání hájit a obhájit, byť navíc k tomuto jednání
komise písemně navrhoval provedení důkazů. Z toho je tedy zřejmé, že těžiště své obhajoby
směřoval právě k tomuto ústnímu jednání. Dále namítal nepřezkoumatelnost napadeného
rozhodnutí a tuto vadu specifikoval v posledním odstavci na straně druhé žaloby, i když
městský soud tvrdí, že nepřezkoumatelnost nespecifikoval. Již v žalobě namítal, že rozhodnutí
o odvolání může policejní prezident vydat až po projednání v poradní komisi. Jestliže z textu
napadeného rozhodnutí není možné zjistit, zda vůbec věc v poradní komisi byla projednána
(o výsledku nemluvě), pak toto rozhodnutí nutně zůstává nepřezkoumatelné. V této
souvislosti se dovolává subsidiarity zák. č. 71/1967 Sb., kde ust. §47 stanoví náležitosti
rozhodnutí, a z kteréhož ustanovení vyplývá, že z rozhodnutí musí být patrno, jakým
způsobem k němu správní orgán dospěl. Jestliže v dané věci speciální předpis, tedy zák.
č. 186/1992 Sb. v §133 odst. 2 stanoví povinnost rozhodnout o odvolání do 60 dnů od jeho
podání po předchozím projednání v poradní komisi, pak trvá na tom, že absence popisu
jednání komise v rozhodnutí o odvolání zakládá jeho nepřezkoumatelnost. Má tedy zato,
že závažným a zásadním způsobem byla porušena i jeho práva účastníka řízení, zejména
právo náležitě a v plném rozsahu hájit se při ústním jednání a již z těchto důvodů je dle jeho
názoru třeba napadené rozhodnutí v plném rozsahu zrušit. Za této situace se jeví jako
nadbytečné, že městský soud zkoušel věc posuzovat po skutkové stránce. Ke skutkovým
okolnostem žalobce uvedl, že je skutečností, že dne 19. 10. 2001 při služební cestě měl
dopravní nehodu, při které utrpěl vážné poranění. Je rovněž pravdou, že v souvislosti s touto
dopravní nehodou byl obviněn z trestného činu podle §158 odst. 1 písm. b) tr. zák.
ze zneužívání pravomoci veřejného činitele a věc je vedena u Okresního soudu v Kutné Hoře
pod sp. zn. 1 T 13/2003 a nebyla dosud pravomocně skončena. V uvedeném spisu je založeno
celkem 5 znaleckých posudků o jeho zdravotním stavu po nehodě, dva z oboru psychiatrie,
po jednom z neurologie, traumatologie a soudního lékařství a všichni znalci se shodují, že při
dopravní nehodě utrpěl těžkou mozkovou komoci, která zásadním způsobem ovlivnila jeho
jednání po dopravní nehodě. Nejde přitom o skutečnost, která byla uplatněna až po vydání
napadeného rozhodnutí, protože na svůj zdravotní stav upozorňoval dokonce ještě před
vydáním rozhodnutí správního orgánu, poté v podaném odvolání a poté při ústním jednání.
Jestliže si městský soud nevyžádal zmíněný trestní spis a neseznámil se s objektivními důkazy
v něm obsaženými, zejména se zmiňovanými znaleckými posudky, pak naprosto chybně
v napadeném rozsudku hodnotí jeho jednání po dopravní nehodě, neboť nemá k dispozici
objektivní dostupné důkazy a vychází jen z účelových tvrzení žalovaného. Žalovaný dobře
věděl o jeho zranění, neboť byl v dlouhodobé pracovní neschopnosti a např. rozhodnutí
o propuštění ze služebního poměru mu bylo vyhlašováno na nemocničním lůžku. Na tyto
skutečnosti v průběhu řízení upozorňoval, kromě jiného i v podaném odvolání a také při
ústním jednání soudu. Že žalovaný účelově ignoroval jeho těžké zranění a jeho důsledky,
je zřejmé, nepochopitelné však je, proč na tuto argumentaci přistoupil městský soud. Správní
orgán v napadeném rozhodnutí vycházel z něčeho, co nemá oporu ve spisech a tím byl
porušen zákon o ustanovení o řízení takovým způsobem, který zákonnost mohl ovlivnit a pro
tuto důvodně vytýkanou vadu měl městský soud rozhodnutí správního orgánu zrušit, jak
stanoví ust. §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Navrhl proto, aby jeho kasační stížnosti bylo
vyhověno a napadený rozsudek městského soudu byl v plném rozsahu zrušen a věc vrácena
městskému soudu k novému rozhodnutí.
Žalovaný se ke kasační stížnosti vyjádřil a navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. Soud
přezkoumal rozhodnutí správního orgánu podle skutkového a právního stavu, který tu byl
v době vydání jeho rozhodnutí a v odůvodnění se vypořádal se všemi námitkami, které
žalobce proti postupu správního orgánu uplatňoval v žalobě. O jednání poradní komise byl
žalobce uvědoměn prostřednictvím svého právního zástupce, kterému bylo umožněno uplatnit
návrhy na doplnění řízení. Senát poradní komise i služební funkcionář návrhy posoudili
v souvislosti s dalšími důkazy již ve spise obsaženými a stejně jako následně soud vyvodili,
že žalobci byla v průběhu řízení dána dostatečná možnost se k dopravní nehodě a porušení
služební přísahy osobně vyjádřit a byl mu dán rovněž dostatečný prostor k obhajobě. Poradní
komise služebního funkcionáře je ve smyslu zák. č. 186/1992 Sb. pouze orgánem poradním,
jehož názorem není služební funkcionář vázán. Jeho rozhodnutí v odůvodnění obsahuje
postup, jakým k němu dospěl, tak jak tomu bylo i v tomto případě. Jednání poradní komise
zde však popisováno být nemusí a tato povinnost z ust. §133 odst. 2 zák. č. 186/1992 Sb.
nevyplývá. Dokumentace z jednání poradní komise je pak pouze součástí správního spisu.
Žalobce v kasační stížnosti také namítá, že správní orgán ani soud neprovedly dostatečné
zkoumání zdravotního stavu výslechem svědků – lékařů. Soud posuzoval a hodnotil všechny
důkazy obsažené ve správním spisu včetně obsahu, resp. i časového sledu všech vyjádření
žalobce. Je zřejmé, že tato vyjádření by měla jiný charakter, jestliže by se jednalo o zdravotní
poškození mozku takového rázu, že v jeho důsledku nemohl ovlivnit své chování a jednání při
a po nehodě v přímém vztahu se skutkem – porušením služební přísahy, kterého se dopustil.
Pokud neuplatnil a zároveň dostatečně neprokázal skutečnosti svědčící o opaku ani v řízení
před městským soudem, nemohou být ani důvodem pro úspěšnou kasační stížnost (§104 odst.
4 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek podle §9
odst. 2, 3 s. ř. s. a dospěl k těmto závěrům:
Protože žalobce především namítá, že správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel
z něčeho, co nemá oporu ve spise a že byl porušen zákon v ustanovení o řízení takovým
způsobem, že zákonnost mohl ovlivnit a pro tuto důvodně vytýkanou vadu měl městský soud
rozhodnutí správního orgánu zrušit podle ust. §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., zabýval
se Nejvyšší správní soud nejprve tímto důvodem kasační stížnosti. Podle žalobce rozhodnutí
o odvolání mohl policejní prezident vydat až po projednání v poradní komisi. Jestliže z textu
napadeného rozhodnutí není možné zjistit, zda vůbec věc v poradní komisi byla projednána,
pak toto rozhodnutí nutně zůstává nepřezkoumatelné. Jestliže speciální předpis, t. j. zák.
č. 186/1992 Sb. v §133 odst. 2 stanoví povinnost rozhodnout o odvolání do 60 dnů od jeho
podání po předchozím projednání v poradní komisi, pak žalobce trvá na tom, že absence
popisu jednání komise v rozhodnutí o odvolání zakládá jeho nepřezkoumatelnost. V rozporu
s ust. §45 odst. 4 vyhl. č. 161/2000 Sb. vůbec nebyl přizván k jednání poradní komise, ač o to
prokazatelně požádal a tedy mu nebyla dána možnost se při tomto jednání hájit a obhájit, byť
navíc k tomuto jednání komise písemně navrhoval provedení důkazů. Z toho všeho žalobce
vyvozuje, že jeho práva účastníka řízení byla závažným a zásadním způsobem správním
orgánem porušena.
Tuto námitku uplatnil žalobce již v žalobě a městský soud se jí v napadeném rozsudku
zabýval.
Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že rozhodnutí ředitele
Policie ČR, správy Středočeského kraje ve věcech služebního poměru ze dne 30. 10. 2001,
č. 1188/2001 o propuštění ze služebního poměru příslušníka Policie ČR žalobce M. T, bylo
žalobci doručeno dne 1. 11. 2001. Odvolání proti němu podal faxem dne 16. 11. 2001,
písemně dne 19. 11. 2001. O jeho odvolání rozhodl žalovaný dne 12. 2. 2002. Podle ust. §133
odst. 2 zák. č. 186/1992 Sb. je odvolací orgán povinen rozhodnout o odvolání bez zbytečného
odkladu, nejdéle do 60 dnů ode dne podání odvolání, a to po předchozím projednání v poradní
komisi. Podle §134 téhož zákona odvolací orgány zřizují k projednání odvolání poradní
komise. Členem poradní komise nemůže být služební funkcionář, který vydal rozhodnutí,
proti kterému bylo podáno odvolání. Členem poradní komise musí být zástupce odborové
organizace. Podle vyhlášky Ministerstva vnitra č. 161/2000 Sb., kterou se upravují některé
podrobnosti služebního poměru příslušníků Policie ČR, jejího §45 odst. 1 poradní komisi
tvoří předseda, jeho zástupce a dalších nejméně 5 členů. Komise projednává odvolání
odvolatele v senátu, který je tvořen předsedou a nejméně dvěma členy, jež určí předseda
komise. V daném případě podle obsahu správního spisu plk. Mgr. Ing. K. H., předseda
poradní komise, podle §45 vyhl. č. 161/2000 Sb. určil senát poradní komise k projednání
odvolání žalobce ve složení JUDr. L. M. a členové plk. JUDr. L. P. a plk. JUDr. V. S. Se
členy senátu poradní komise byl zástupce žalobce JUDr. Jiří Sehnal seznámen, neboť mu bylo
vyrozumění doručeno 14. 12. 2001. V řízení před správním orgánem žalobce předložil plnou
moc pro svého zástupce JUDr. Jiřího Sehnala, advokáta, ze dne 29. 10. 2001. Tato plná moc
se nachází v obsahu správního spisu. Poté zástupce žalobce faxem dne 19. 12. 2001, písemně
dne 27. 12. 2001 po vyrozumění o složení senátu poradní komise požádal o umožnění
nahlédnutí do spisového materiálu, konkrétně žádal o sdělení, kde se tento spisový materiál
nalézá a kdy do něho může nahlédnout a pořídit si výpisy a dále sdělil, že žalobce žádá, aby
byl přizván k jednání senátu za účasti svého zástupce. Rovněž uvedl, že bude navrhovat
důkazy. Předseda senátu poradní komise faxem dne 27. 12. 2001 pozval zástupce žalobce
k jednání senátu na den 10. 1. 2002 od 10 hod. s tím, aby vyrozuměl i svého klienta. Jednání
se dne 10. 1. 2002 neuskutečnilo, předseda senátu se telefonicky domluvil se zástupcem
žalobce a dohodl s ním schůzku na den 15. 1. 2002 v 9 hod. pro nahlížení do spisu. Nahlížení
do spisu zástupcem žalobce se uskutečnilo 15. 1. 2002, což žalobce nepopírá. Dne 22. 1. 2002
zástupce žalobce faxem zaslal Policejnímu prezídiu, poradní komisi policejního prezidenta
přípis, jímž jednak označil 7 svědků a navrhl je slyšet k důležitým okolnostem týkajícím
se propuštění žalobce ze služebního poměru a jeho zranění, které utrpěl v souvislosti
s nehodou dne 19. 10. 2001 a dále upozornil, že jeho klient, t. j. žalobce, je v souvislosti
se zmíněnou dopravní nehodou v pracovní neschopnosti a účast na jednání komise
by znamenala narušení léčebného režimu, a proto dal ke zvážení, zda by jednání komise (také
s ohledem na místo bydliště většiny svědků) nemělo proběhnout v K., event. navrhl, aby
jednání komise bylo nařízeno až na druhou polovinu měsíce února roku 2002, kdy lze
očekávat ukončení pracovní neschopnosti žalobce. Dne 24. 1. 2002 předseda senátu zaslal
tajemníku poradní komise policejního prezidenta doporučení senátu poradní komise ve věci
odvolání žalobce. Toto doporučení i se svým závěrem podepsaným předsedou senátu
JUDr. L. M. se nachází v obsahu správního spisu. Senát poradní komise tedy jednal neveřejně
a žalobce u něj přítomen nebyl. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobci jednak bylo
umožněno nahlédnout do spisu (jeho zástupci), jednak byl přizván k jednání senátu poradní
komise faxem dne 27. 12. 2001. Z obsahu správního spisu také vyplývá, že faxem dne 22. 1.
2002 zástupce žalobce žalovanému (poradní komisi) sdělil, že žalobce je v souvislosti se
zmíněnou dopravní nehodou (ze dne 19. 10. 2001) v pracovní neschopnosti a účast na jednání
komise by znamenala narušení léčebného režimu. Tím dal senátu poradní komise najevo, že
žalobce se jednání komise nezúčastní. Jeho nikoliv požadavek, ale námět k úvaze, aby jednání
senátu poradní komise se uskutečnilo v K. (nikoliv v .), resp. aby jednání tohoto senátu
proběhlo až v druhé polovině měsíce února 2002, kdy bylo lze očekávat ukončení pracovní
neschopnosti žalobce, lze požadovat za snahu žalobce o oddálení jednání senátu poradní
komise a tedy i oddálení rozhodnutí o odvolání, ačkoliv pro takový postup nesdělil závažný
důvod (jednání v K. by se snad zúčastnil, v P. ne) a ačkoliv si musel být vědom i toho, že
žalovaný má pro rozhodnutí o jeho odvolání zákonem stanovenou lhůtu (i když tu lze
považovat za pořádkovou). Podle obsahu znaleckého posudku znalce Doc. MUDr. P. K.,
CSc., ze dne 20. 7. 2002, založeného ve spisu sp. zn. 6 T 66/2003 Okresního soudu v Kutné
Hoře, žalobce byl v pracovní neschopnosti od 30. 10. 2001 do 25. 2. 2002, což konstatuje
i Doc. MUDr. J. J., CSc., ve svém posudku ze dne 4. 4. 2002, založeném v témže spisu, který
uvádí, že z uvedené doby byl žalobce od 1. 11. 2001 do 2. 11. 2001 hospitalizován na
ortopedicko-traumatologickém oddělení Nemocnice K., jinak byl podle obsahu obou posudků
léčen ambulantně. Za této situace nepovažuje Nejvyšší správní soud výtku žalobce, že senát
poradní komise jednal bez jeho přítomnosti za důvodnou. Podle ust. §45 odst. 4 vyhl. č.
161/2000 Sb. odvolatel je přizván k jednání senátu vždy, pokud o to požádá. Protože žalobce
v daném případě sice o svou přítomnost u jednání senátu požádal, ale později dal najevo, že se
ho nezúčastní – nemůže zúčastnit, protože by tím narušil svůj léčebný režim, mohl senát
poradní komise jednat neveřejně ve smyslu ust. §45 odst. 5 věta prvá vyhl. č. 161/2000 Sb.
V tomto směru, oproti městskému soudu, nemá Nejvyšší správní soud zato, že se jedná o vadu
řízení před žalovaným. Ostatně i městský soud měl zato, že podle něj tato vada řízení za
daného stavu dokazování nemohla způsobit nezákonnost napadeného rozhodnutí proto, že
žalobci byla dána možnost dostatečně se vyjádřit k dopravní nehodě. Žalovaný v rozhodnutí
ze dne 12. 2. 2002, č. 55, uvádí, že zamítá podle §133 odst. 3 zák. č. 186/1992 Sb., o
služebním poměru příslušníků Policie ČR, ve znění pozdějších předpisů, po předchozím
projednání v poradní komisi pod č. j. PPR-176/K-PK-2001 odvolání žalobce. Jeho údaje
v tomto rozhodnutí jsou v souladu s obsahem správního spisu. Ve svém rozhodnutí žalovaný
tedy vyjádřil a žalobce seznámil s tím, že jeho propuštění bylo učiněno po předchozím
projednání v poradní komisi – senátu poradní komise. Pokud pak žalovaný v textu –
odůvodnění svého rozhodnutí již necituje závěry senátu poradní komise, nečiní to jeho
rozhodnutí nepřezkoumatelným.
Vady řízení před správním orgánem ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. žalobcem
vytýkané v kasační stížnosti, pro něž měl podle něj městský soud rozhodnutí správního
orgánu zrušit, Nejvyšší správní soud nezjistil.
Dále žalobce uplatnil důvod kasační stížnosti spočívající v tom, že městský soud
v důsledku toho, že si nevyžádal spis Okresního soud v Kutné Hoře sp. zn. 1 T 13/2003
vedený proti němu z důvodu obvinění z trestného činu podle §158 odst. 1 písm. b)
trestního zákona pro zneužívání pravomoci veřejného činitele, pak se naprosto chybně
v napadeném rozsudku pokoušel hodnotit jeho jednání po dopravní nehodě, neboť neměl
k dispozici objektivní dostupné důkazy a vycházel jen z účelových tvrzení žalovaného.
Namítal, že v uvedeném spisu jsou založeny znalecké posudky, dva z oboru psychiatrie,
po jednom z neurologie, traumatologie a soudního lékařství a všichni znalci, podle něj,
shodně konstatují, že při dopravní nehodě utrpěl těžkou mozkovou komoci, která zásadním
způsobem ovlivnila jeho jednání po dopravní nehodě. Nejvyšší správní soud si vyžádal spis
Okresního soudu v Kutné Hoře sp. zn. 6 T 66/2003, tento spis byl dříve veden pod sp. zn.
1 T 13/2003 a z něho zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 31. 3. 2004,
č. j. 6 T 66/2003 – 637 byl žalobce plk. M. T., nar. 26. 2. 1954 v K., trvale bytem K., T. 903,
uznán spácháním trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele dle §158 odst. 1
písm. b) trestního zákona, proto, že jako veřejný činitel v úmyslu opatřit sobě neoprávněný
prospěch překročil svou pravomoc tím, že jako ředitel OŘ PČR K. dne 19. 10. 2001 kolem 19
hod. v obci B., okres K., při řízení služebního vozidla Octavia, ve směru od K. H. na P., na
silnici I. třídy, č. 02 v kilometrovníku 52,3, po projeti levotočivé zatáčky vjel do protisměru a
u domu č. p. 12 levou přední částí vozidla narazil do zdi a sloupu veřejného osvětlení,
poškozením krytu osvětlení způsobil OÚ B. škodu ve výši 7672 Kč, poškozením přední části
vozidla Octavia způsobil Ministerstvu vnitra škodu ve výši 61 400 Kč, o této své dopravní
nehodě neinformoval ani operačního důstojníka OŘ PČR Kolín, ani svého přímého
nadřízeného, i když mu to ukládá čl. 23 Závazného pokynu policejního prezidenta č. 25 z 1. 3.
2001, po příjezdu pracovníků RZS Kolín odmítal uvést své jméno, po příjezdu hlídky OOP
Kouřim na místo, hlídce nařídil z místa odjet, tím zabránil provedení prvotních a
neodkladných úkonů, zejména orientační dechové zkoušky na alkohol a příjezdu SDN OŘ
PČR Kutná Hora, která měla dopravní nehodu vyšetřovat, jak vyplývá z čl. 10 Závazného
pokynu policejního prezidenta č. 25 z 1. 3. 2001 a z rozkazu ředitele Správy Stč. kraje č. 28
z 5. 4. 2001, před příjezdem SDN PČR Kolín havarované vozidlo nechal z místa odvést a sám
místo dopravní nehody opustil, vše v úmyslu, aby tato nehoda nebyla vyšetřována. Za to mu
byl uložen trest podle §158 odst. 1 tr. zák. v trvání 10 měsíců a podle §58 odst. 1, §59 odst.
1 tr. zákona mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Proti
tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem
ze dne 19. 10. 2004, č. j. 13 To 295/2004 – 708 tak, že jeho odvolání dle §256 trestního řádu
zamítl. V obsahu citovaného spisu se nacházejí znalecké posudky z nichž soudy v uvedeném
řízení vycházely. Jedná se o znalecký posudek znalce Doc. MUDr. P. K., CSc. ze dne 20. 7.
2002 (č. l. 264 až 271 cit. spisu), znalecký posudek znalce Prof. MUDr. J. R., DrSc. ze dne
27. 11. 2002 (č. l. 277 – 290 cit. spisu), znalecký posudek Doc. MUDr. Z. S., CSc. ze dne 25.
11. 2002 (č. l. 292 – 298 cit. spisu), žalobcem předložené listiny, posudky Doc. MUDr. J. J.,
CSc. ze dne 4. 4. 2002 (č. l. 340 – 344 cit. spisu) a MUDr. L. Ž. ze dne 22. 4. 2002 (č. l. 346 –
351 cit. spisu), žalobcem předloženou listinu – posudek Doc. MUDr. K. H., CSc. ze dne 13.
11. 2002 (č. l. 354 – 386 cit. spisu). U jednání dne 31. 3. 2004 Okresní soud v Kutné Hoře
vyslechl ještě znalce Doc. MUDr. P. K., CSc. a znalce Prof. MUDr. J. R., CSc.
Rozhodnutím o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, učiněným v řízení
podle trestního řádu je soud jednající ve správním soudnictví vázán (§52 odst. 2 s. ř. s.).
V řízení vedeném pod sp. zn. 6 T 66/2003 Okresního soudu v Kutné Hoře nebyly zjištěny jiné
skutečnosti, než z kterých vycházely správní orgány a městský soud v této právní věci. Výtka
žalobce ve vztahu k nim v tomto směru se ukázala být zcela lichou.
Za této situace považuje Nejvyšší správní soud kasační stížnost žalobce
za nedůvodnou a podle §110 odst. 1 s. ř. s. ji zamítl.
V řízení o kasační stížnosti měl úspěch žalovaný a měl by proto právo na náhradu
nákladů řízení podle ust. §60 odst. 1 s. ř. s. za použití ust. §120 s. ř. s. Protože žalovaný
jednak náhradu nákladů řízení neúčtoval a jednak podle obsahu mu prokazatelně náklady
v tomto stádiu řízení nevznikly, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, jak je ve výroku tohoto
rozsudku uvedeno.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. 2. 2005
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu