ECLI:CZ:NSS:2005:5.AZS.180.2004
sp. zn. 5 Azs 180/2004 - 57
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Václava Novotného v právní věci
žalobce B. B., zastoupeného Mgr. Ondřejem Kneblem, advokátem se sídlem Praha 10,
Tuchorazská 7, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, o udělení azylu
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 11.
2003, č. j. 11 Az 4/2003 - 24,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci stěžovatele JUDr. Ondřeji Kneblovi se p ř i z n á v á
odměna za zastupování ve výši 1075 Kč, která mu bude vyplacena ve lhůtě 30 dnů od právní
moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného Ministerstva vnitra ze dne 5. 9. 2002,
č. j. OAM-2426/VL-14-K04-2000 nebyl žalobci udělen azyl z důvodu nesplnění podmínek
uvedených v ustanoveních §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“)
a bylo rozhodnuto, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona
o azylu.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 18. 10. 2002 opravný prostředek,
který byl žalovaným postoupen dne 17. 1. 2003 Městskému soudu v Praze. Rozsudkem tohoto
soudu ze dne 4. 11. 2003, č. j. 11 Az 4/2003 – 24, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
Kasační stížnosti stěžovatel podává z důvodů uvedených v ust. §103 odst. 1 písm.a –
d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.) a tvrdí, že Městský soud
v Praze posoudil věc v rozporu s platným právním řádem a dále že shledává vážná pochybení
všech dosavadních orgánů ve správním i soudním řízení.
Na základě výše uvedeného proto navrhuje zrušení rozsudku městského soudu
a vrácení věci k dalšímu řízení.
Součástí podané kasační stížnosti je návrh na přiznání odkladného účinku
dle §107 s. ř. s.
Žalovaný v písemném vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že podaná kasační stížnost
je dle jeho názoru zatížena vadou, jež nelze odstranit, neboť stěžovatel pouze odkázal
na zákonem vymezené důvody pro podání kasační stížnosti, aniž své tvrzení jakkoliv upřesnil
a blíže zdůvodnil. Navrhl proto odmítnutí kasační stížnosti a zamítnutí návrhu stěžovatele
na přiznání odkladného účinku.
Nejvyšší správní soud posoudil v prvé řadě nezbytnost vydání rozhodnutí o návrhu
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti dle §107 s. ř. s. a dospěl k závěru, že o něm
není třeba rozhodovat tam, kde je o kasační stížnosti věcně rozhodováno bez prodlení po jejím
předložení Nejvyššímu správnímu soudu a po nezbytném poučení účastníků řízení,
neboť se jedná o věc, která byla vyřízena v souladu s ustanovením §56 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. přednostně.
Ze správního spisu vyplynulo, že stěžovatel podal žádost na zahájení řízení o udělení
azylu dne 3. 11. 2000. Jako jediný důvod, pro který žádá o udělení azylu v ČR, uvedl,
že v r. 1998 jim povodeň zničila rodinný dům, on zůstal bez prostředků a nemohl získat práci.
Při pohovoru k žádosti o udělení azylu, konaném dnem 9. 8. 2002 uvedl, že na Ukrajině práci
nehledal a v dubnu 1999 přijel do České republiky za účelem vydělat si peníze a být
ekonomicky nezávislý. Když mu vypršela platnost pobytu, byl zadržen a obdržel rozhodnutí
o správním vyhoštění. O azyl žádá z důvodu legalizace pobytu v ČR. Jiné než ekonomické
důvody stěžovatel v řízení o udělení azylu neuvedl, ačkoliv byl při pohovoru správním
orgánem na důvody opuštění vlasti opakovaně tázán.
Žalovaný proto svým rozhodnutím ze dne 5. 9. 2002 stěžovateli azyl neudělil
z důvodu nesplnění podmínek dle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu a rozhodl,
že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Proti rozhodnutí žalovaného podal stěžovatel dne 18. 10. 2002 žalobu, která byla
postoupena k rozhodnutí Městskému soudu v Praze.
V podané žalobě žalobce uvedl, že se na Ukrajinu nemůže vrátit, protože nemá
kde bydlet, neboť jejich dům byl zničen při povodni a rodiče nemají dostatek finančních
prostředků na jeho opravu. To, že žalobce i jeho otec jsou příslušníky sekty Svědků
Jehovových a jsou proto v nemilosti úřadů na Zakarpatské Ukrajině, neuvedl v řízení o azylu,
neboť to nepovažoval za nutné, avšak v případě návratu by byl z tohoto důvodu perzekuován
i v zaměstnání.
Městský soud v Praze dospěl při přezkoumávání rozhodnutí žalovaného ke stejnému
závěru jako žalovaný správní orgán, tedy že důvody, pro které stěžovatel žádá o poskytnutí
azylu je důvod ekonomický a důvod legalizace jeho pobytu na území ČR a proto žalobu jako
nedůvodnou zamítl. Ohledně tvrzení stěžovatele, že je příslušníkem sekty Svědků Jehovových
soud uvedl, že tuto skutečnost stěžovatel ve správním řízení neuvedl a soud nemůže
nahrazovat činnost žalovaného a posuzovat další důvody stěžovatele. V této souvislosti soud
rovněž konstatoval, že si svými tvrzeními ohledně nemožnosti vrátit se do vlasti protiřečí
a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené rozhodnutí Městského
soudu v Praze a dospěl k závěru, že kasační stížnost nelze než odmítnout.
Kasační stížnost jako mimořádný opravný prostředek je koncipována na principu
nutného konkrétního tvrzení stěžovatele o tom, v čem soud, který jeho věc projednával
a rozhodoval, ve svém rozhodnutí pochybil. Výčet možných důvodů je pak uveden
v ust. §103 odst. 1 písm. a) – e) s. ř. s. Pro vymezení rozsahu přezkumné činnosti Nejvyššího
správního soudu v řízení o kasační stížnosti však nepostačí pouze stručný odkaz na příslušné
zákonné ustanovení a důvody tam uvedené, ale je nutné, aby stěžovatel své důvody,
pro které kasační stížnost podává sám konkretizoval. Za konkretizaci důvodů k podání
kasační stížnosti však nelze považovat obecnou námitku stěžovatele o tom, že věc byla
soudem posouzena v rozporu s platným právním řádem a že shledal vážná pochybení
žalovaného a soudu v řízení o udělení azylu a v řízení před soudem.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že ve věci podané kasační stížnosti stěžovatele
případě nelze bez bližší konkretizace stížnostních důvodů vyjít z toho, že kasační stížnost
je podávána právě z důvodů uvedených v §103 odst. 1 pod písm. a) – d) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud proto za použití §104 odst. 4 s. ř. s. kasační stížnost jako
nepřípustnou odmítl (§46 odst. 1 písm. d/, §120 s. ř. s.).
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 3 s. ř. s. (za použití §120 s. ř. s.),
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla kasační
stížnost odmítnuta.
Stěžovateli byl pro toto řízení před soudem ustanoven zástupcem advokát; v takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7, §120 s. ř. s.). Soud
proto určil odměnu advokáta částkou 1x 1000 Kč za jeden úkon právní služby – převzetí
a příprava věci a 1x 75 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu s §9 odst. 3 písm. f), §7,
§11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, celkem 1075 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 28. 1. 2005
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu