ECLI:CZ:NSS:2005:5.AZS.47.2005
sp. zn. 5 Azs 47/2005 - 54
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci
žalobkyně: O. N., zast. advokátem Michalem Benčokem, se sídlem AK Václavské nám. 17,
Praha 1, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, o udělení azylu,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 11.
2004, č. j. 47 Az 38/2004 – 36,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 27. 1. 2004, č. j. OAM-1024/VL-07-K03-2003 nebyl
stěžovatelce udělen azyl v České republice z důvodů nesplnění podmínek uvedených
v ustanoveních §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“),
a zároveň bylo rozhodnuto podle §28 zákona o azylu, že se na ni nevztahuje překážka
vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Proti rozhodnutí o neudělení azylu podala stěžovatelka žalobu ke Krajskému soudu
v Praze, který ji výše označeným rozhodnutím jako nedůvodnou zamítl. Rozsudek je nyní
napadán kasační stížností, ve které stěžovatelka uplatňuje důvody podle §103 odst. 1 písm. a)
a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.). Stěžovatelka namítá, že napadené
rozhodnutí vycházelo z nesprávného právního výkladu ustanovení §14 zákona o azylu. Soud
nedostatečně přihlédl k soustavnému porušování práv na Ukrajině formou organizovaného
vydírání skupinami mafiánů. Důvody stěžovatelky, které spočívají v obavách o její život, jsou
podřaditelné pod důvody pro udělení humanitárního azylu. V průběhu řízení nebyl dostatečně
zjištěn přesný stav věci, důkazy, které si soud opatřil, byly neúplné a zakládaly se pouze
na dokladech obsažených ve spise. Stěžovatelka požaduje, aby Nejvyšší správní soud
napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil dalšímu řízení. Současně požádala
o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný ve svém vyjádření popřel oprávněnost kasační stížnosti a domnívá se,
že jak jeho rozhodnutí, tak i rozsudek soudu byly vydány v souladu s právními předpisy.
V dalším odkazuje na správní spis, zejména na vlastní podání stěžovatelky a její výpovědi
učiněné ve správním řízení. Má za to, že ekonomické potíže ve vlasti a snaha o legalizaci
pobytu v České republice nejsou důvodem hodným zvláštního zřetele udělení azylu dle §14
zákona o azylu; tvrzení stěžovatelky obsažené v kasační stížnosti, že na Ukrajině dochází
k soustavnému porušování lidských práv formou organizovaného vydírání považuje žalovaný
za účelové, neboť stěžovatelka v průběhu správního řízení netvrdila, že byla těmito skupinami
vydírána či jakkoli omezována. Navrhuje, aby kasační stížnost jako nedůvodná
byla zamítnuta.
Nejvyšší správní soud posoudil v prvé řadě nezbytnost vydání rozhodnutí o návrhu
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti dle §107 s. ř. s. a dospěl k závěru, že o něm
není třeba rozhodovat, neboť se jedná o věc, která byla vyřízena v souladu s ustanovením §56
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. přednostně.
Dle ustanovení §109 s. ř. s. byl Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti
vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti; ke skutečnostem, které stěžovatelka uplatnila až
poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí, v souladu s ust. §109 odst. 4 s. ř. s. nepřihlédl.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené rozhodnutí Krajského
soudu v Praze v mezích důvodů uplatněných ve smyslu ust. §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.
a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Ze správního spisu vyplynulo, že stěžovatelka podala dne 12. 3. 2003 žádost
na zahájení řízení o udělení azylu. Jako důvod uvedla, že na Ukrajině nechala syna,
který potřebuje zaplatit léčení; vypůjčila si peníze a nyní je nemá z čeho vrátit. V pohovoru
konaném dne 13. 6. 2003, který byl veden na žádost stěžovatelky v ruském jazyce, dále
uvedla, že měsíc poté, kdy si vypůjčila peníze, přišla o zaměstnání a neměla dluh z čeho
splácet. Neměla se kam obrátit o pomoc, je samoživitelka, syn potřebuje peníze na léčení.
Odjela za prací k sestře do K., ale ani tam nemohla práci sehnat. Když nesplatila dluh, věřitel
se dostavil, ale když viděl její tíživou situaci a dohodl se na splácení po částech, žádné potíže
s ním neměla. Bezprostředním důvodem odjezdu z vlasti byla nemožnost spl atit dluh.
Do České republiky přijela 1. 6. 2001 za výdělkem, bydlela po ubytovnách, pracovala
až do 4. 3. 2003, kdy byla zadržena policií a bylo jí uděleno správní vyhoštění.
Dle §12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno,
že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo má odůvodněný
strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální
skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů v e státě, jehož občanství má, nebo,
v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.
Azyl je výjimečný institut konstruovaný za účelem poskytnutí ochrany tomu,
kdo z důvodů v zákoně stanovených pociťuje oprávněnou obavu z pronásledování ve státě,
jehož je občanem. Azyl jako právní institut není (a nikdy nebyl) univerzálním nástrojem
pro poskytnutí ochrany před bezprávím, postihujícím jednotlivce nebo celé skupiny obyvatel.
Důvody pro poskytnutí azylu jsou zákonem vymezeny poměrně úzce a nepokrývají celou
škálu porušení lidských práv a svobod, která jsou jak v mezinárodním, tak ve vnitrostátním
kontextu uznávána. Institut azylu je aplikovatelný v omezeném rozsahu, a to pouze
pro pronásledování ze zákonem uznaných důvodů, kdy je tímto institutem chráněna toliko
nejvlastnější existence lidské bytosti a práva a svobody s ní spojené, třebaže i další případy
vážného porušování ostatních lidských práv jsou natolik závažné, že by na ně taktéž bylo
možno nahlížet jako na pronásledování. Proto např. porušování hospodářských, sociálních
a kulturních práv, jejichž požívání je do značné míry závislé na stupni ekonomické vyspělosti
příslušné země, nečiní z dané osoby uprchlíka ve smyslu Úmluvy o právním postavení
uprchlíků z roku 1951, kterou je Česká republika vázána, a není tedy ani důvodem pro udělení
azylu podle ustanovení §12 azylového zákona, byť by životní podmínky v dané zemi byly
sebevíc tíživé, ledaže by ekonomická opatření mající nepříznivý dopad na životní úroveň
příslušné osoby byla skrytě namířena proti určité národnostní, rasové nebo politické skupině;
zde by pak podle okolností případu přicházelo v úvahu naplnění podmínek pro udělení azylu.
V daném případě, kdy stěžovatelka žádost o udělení azylu odůvodnila pouze tíživou
ekonomickou a sociální situací ve své vlasti, aniž by jakkoli zmiňovala své pronásledování
za uplatňování politických práv, případně hrozbu pronásledování z důvodů rasy, náboženství,
příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání politick ých názorů ve státě, jehož
je občankou, žalovaný správně vyhodnotil situaci, následkem čehož nebyl stěžovatelce azyl
podle ustanovení §12 azylového zákona udělen.
Stěžovatelka je přesvědčena, že její důvody jsou dostačující pro udělení humanitárního
azylu, namítá, že žalovaný nedostatečně posoudil tuto otázku a dospěl tak k nesprávnému
právnímu závěru.
Dle §14 zákona o azylu jestliže v řízení o udělení azylu nebude zjištěn důvod pro
udělení azylu podle §12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního
důvodu. Jak vyplynulo ze správního spisu, žalovaný rovněž zkoumal, zda v případě
stěžovatelky nebyly dány důvody pro udělení humanitárního azylu a dospěl k závěru, že tomu
tak není. Udělení azylu je zcela na volné úvaze příslušného správního orgánu a rozhodnutí
o něm přezkoumává soud pouze v omezeném rozsahu. V otázkách přezkumu správního
rozhodnutí, které je ovládáno zásadami správního uvážení se judikatura obecných soudů
ustálila na názoru, že zákon vytváří kriteria podle nichž, a v jejichž rámci, se může uskutečnit
volba, včetně výběru a zjišťování těch skutečností konkrétního případu, které nejsou správní
normou předpokládány, ale uvážením správního orgánu jsou uznány za potřebné pro volbu
jeho rozhodnutí. Samotné správní rozhodnutí podléhá přezkumu soudu pouze v tom
směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly
logického usuzování, a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním
postupem. Za splnění těchto předpokladů není soud oprávněn z týchž skutečností dovozovat
jiné nebo přímo opačné závěry.
Protože správní orgán řádně zjistil a posoudil jak osobní situaci stěžovatelky, tak i stav
v její zemi, a pokud z nich sám nevyvodil důvody pro udělení humanitárního azylu, nevybočil
z mezí správního uvážení, zejména, když stěžovatelka ve správním řízení ani žádné důvody
hodné zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu sama neuváděla. Přesvědčení
stěžovatelky, že jí uváděné důvody, a to ek onomické problémy, nemožnost najít zaměstnání
a zabezpečit léky pro syna, který se léčí na astma, spadají do kategorie důvodů zvláštního
zřetele hodných je třeba korigovat v tom ohledu, že jde o tzv. neurčitý právní pojem, jehož
definování v právním předpise pro jeho povahu samu není vhodné, ba dokonce ani možné,
a proto se zjištění důvodů zvláštního zřetele hodných odvíjí od hodnocení okolností
konkrétního případu, z nichž pak příslušný orgán učiní závěr, zda tyto důvody existují.
To, že samotný výklad právní normy provedený stěžovatelkou je odlišný od interpretace
správního orgánu či obecného soudu, nezakládá porušení práva. Podle ustanovení §14 zákona
o azylu na jeho udělení není právní nárok a jeho neudělení nezakládá nezákonnost
ani porušení mezinárodněprávních závazků České republiky.
Stěžovatelka napadá rozhodnutí soudu prvního stupně z důvodu, že skutková podstata,
z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech a že byl
porušen zákon, když skutkový stav věci byl podle názoru stěžovatele nedostatečně zjištěný,
nesprávně a neobjektivně vyhodnocený, přičemž z námitky stěžovatelky nevyplývá, v čem
konkrétně vytýkaná vada řízení spočívala.
Skutková podstata, z níž správní orgán vycházel v napadeném rozhodnutí, je se spisy
v rozporu, pokud materiál, jinak dostačující k učiněnému správnému skutkovému závěru,
ve spisu obsažený, vede k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil rozhodující orgán.
Skutková podstata nemá oporu ve spisech, chybí-li v nich podklad pro skutkový závěr
učiněný rozhodujícím orgánem, resp. je nedostačující k učinění správného skutkového závěru.
Takové vady řízení však nebyly shledány. Ze správního spisu je zcela zřejmé, že správní
orgán provedl v řízení úplné dokazování, je z něj zřejmé, z jakých důkazních prostředků
žalovaný při svém rozhodování vycházel. Stěžovatelka byla v protokolu o pohovoru řádně
seznámena s podklady pro rozhodnutí, přičemž mohla navrhnout doplnění důkazů z nichž
správní orgán vycházel, o doplnění nežádala, ani neuvedla žádné skutečnosti, které by mohly
být důvodné pro odlišné posouzení situace, než učinil žalovaný, a to ani ve vztahu k možnému
udělení humanitárního azylu stran její osoby.
Nejvyšší správní soud v této souvislosti uvádí, že správní orgán má povinnost
zjišťovat skutečnosti rozhodné pro udělení azylu podle ustanovení §12 cit. zákona jen tehdy,
jestliže žadatel o udělení azylu alespoň tvrdí, že existují důvody v tomto ustanovení uvedené,
případně neuvádí jen důvody ekonomické. To ovšem neznamená a z žádného ustanovení
zákona tak nelze dovodit, že by správnímu orgánu za této situace vznikla povinnost, aby sám
domýšlel právně relevantní důvody pro udělení azylu žadatelem neuplatněné a posléze
k těmto důvodům činil příslušná skutková zjištění. Povinnost zjistit skutečný stav věci má
správní orgán pouze v rozsahu důvodů, které žadatel v průběhu správního řízení uvedl.
Poučovací povinnost žalovaného v řízení o udělení azylu nemá představovat návod, jak azyl
získat, tedy prezentaci důvodů, pro které je obvykle azyl poskytován. Na druhé straně správní
řízení nesmí znemožnit žadateli o azyl sdělit všechny okolnosti, které sám považuje pro
udělení azylu za významné. To bylo ze strany žalovaného dodrženo a stěžovatelka nebyla
ve vypovězení důvodů, které jej k podání žádosti o azyl vedly, nikterak omezována. Postup
žalovaného byl tak naprosto korektní a jako takový jej soud I. stupně i vyhodnotil.
Z údajů uváděných stěžovatelkou a v návaznosti na zprávu o stavu dodržování
lidských práv na Ukrajině za rok 2002 ze dne 31. 3. 2003 nevyplynuly důvody zakládající
překážku vycestování dle §91 zákona o azylu, spočívající zejména v tom, že by stěžovatelka
byla nucena vycestovat do státu, v němž by byl ohrožen její život nebo svoboda z důvodu její
rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro politické
přesvědčení nebo do státu, kde ji hrozí nebezpečí mučení, nelidského či ponižujícího
zacházení nebo trestu nebo kde je její život ohrožen v důsledku válečného konfliktu, nebo
do státu, který žádá o její vydání pro trestný čin, za který zákon tohoto státu stanoví trest smrti
a nebo by to bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.
Z rozsudku krajského soudu, napadeného kasační stížností, je zřejmé, že se soud
zabýval námitkami stěžovatelky upl atněnými v žalobě, přičemž byl při posuzování zákonnosti
rozhodnutí žalovaného správního orgánu vázán v souladu s ustanovením §75 odst. 2 s. ř. s.
rozsahem a důvody opravného prostředku a při přezkoumání rozhodnutí vycházel
ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.
Nejvyšší správní soud neshledal námitky uplatněné ve smyslu ust. §103 odst. 1
písm. a) a b) s. ř. s. důvodnými, a proto kasační stížnost postupem dle ust.§110 odst. 1 s. ř. s.
zamítl.
Stěžovatelka která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.) a žalovanému, který byl v řízení úspěšný, náklady řízení
nevznikly, resp. je neúčtoval. Proto soud rozhodl, že žalovanému se nepřiznává náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 30. května 2005
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu