ECLI:CZ:NSS:2005:6.ADS.23.2004
sp. zn. 6 Ads 23/2004 - 38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci
žalobce: V.-o. p. „N. S.“, s. r. o., proti žalovanému: Úřad práce ve Frýdku - Místku, se
sídlem Nádražní 1088, Frýdek - Místek, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 3. 2004, č. j. 22 Ca 111/2004 - 16,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti ne př i zná vá.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal kasační stížnost proti v záhlaví označenému
usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým bylo odmítnuto řízení o jeho žalobě proti
rozhodnutí ředitele Úřadu práce ve Frýdku - Místku ze dne 23. 12. 2003,
č. j. ÚP - OKP - 937/2003, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 10. 11. 2003, č. j. ÚP - OKP - KO - 79/03 - Če., jímž byly zamítnuty
námitky žalobce, které podal k obsahu protokolu o výsledku kontroly dodržování
pracovněprávních předpisů ze dne 24. 10. 2003, č. j. ÚP - OKP - Ko 79/03 - Hrt., Če.
V odůvodnění svého rozhodnutí krajský soud uvedl, že protokol o výsledku kontroly,
rozhodnutí o námitkách a rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí o námitkách podle §18
zákona ČNR č. 552/1991 Sb., o státní kontrole (dále jen „zákon o státní kontrole“), nejsou
rozhodnutími ve smyslu §65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“), neboť se jimi nezakládají, nemění, neruší ani závazně neurčují veřejná
subjektivní práva a povinnosti žalobce. Takovým rozhodnutím je až případné rozhodnutí
o pokutě, kterou jsou kontrolní orgány podle §9 zákona č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti
a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů,
ve správním řízení oprávněny ukládat zaměstnavatelům za zaviněné porušení povinností,
jejichž dodržování jsou oprávněny kontrolovat. Soudu dle jeho názoru nepřísluší
přezkoumávat zákonnost napadeného rozhodnutí, proto návrh v této věci odmítl.
Proti tomuto usnesení krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost. V ní uvádí,
že podmínky žalobní legitimace byly v jeho případě splněny, jelikož napadeným rozhodnutím
ředitele Úřadu práce ve Frýdku - Místku byl na svých právech zkrácen přímo. Stěžovatel je
rovněž přesvědčen, že se jedná o rozhodnutí, které závazně určuje jeho práva a povinnosti,
přičemž důvod spatřuje v tom, že rozhodnutím ředitele úřadu práce ze dne 23. 12. 2003 bylo
pravomocně vysloveno, že odvolací orgán shledal správným závěr kontrolního zjištění
uvedený v protokolu ze dne 24. 10. 2003, že zahraniční zaměstnanci stěžovatele potřebují
k výkonu práce povolení k zaměstnání. Zároveň je stěžovatel přesvědčen, že odmítnutí návrhu
na zahájení soudního přezkumu napadeného správního rozhodnutí pro neexistenci důvodu
uvedeného v §70 písm. a) s. ř. s. je nesprávné, a to proto, že žaloba ze dne 20. 2. 2004
směřuje proti úkonu správního orgánu, který dle mínění stěžovatele rozhodnutím je, jelikož se
jím rozhoduje o právech, právem chráněných zájmech a povinnostech občanů a organizací -
v daném případě povinnosti stěžovatele zajistit, aby práce pro něho vykonávali zahraniční
zaměstnanci pouze na základě povolení k zaměstnání, a to i tam, kde to zákon
o zaměstnanosti nevyžaduje. Z výše uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší
správní soud usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušil.
Žalovaný ve svém vyjádření k podané kasační stížnost pouze uvedl, že se zcela
ztotožňuje s právním názorem artikulovaným v napadeném usnesení.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného usnesení (§106 odst. 2 s. ř. s.), a je podána osobou oprávněnou,
neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.),
stěžovatel je zastoupen zaměstnancem, který má vysokoškolské právnické vzdělání (§105
odst. 2 s. ř. s.). Z obsahu podání lze dovodit, že stěžovatel namítá kasační důvod podle §103
odst. 1 písm. e) s. ř. s., a kasační stížnost je tedy přípustná.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí po věcné stránce včetně
hledisek dle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. a dospěl k názoru, že kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatel namítá důvod obsažený v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., podle kterého lze
namítat nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.
Žalobu může podle §65 s. ř. s. podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen
přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního
orgánu, kterým se zakládají, mění nebo ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti
a ze soudního přezkumu jsou podle §70 písm. a) s. ř. s. vyloučeny úkony správního orgánu,
které nejsou rozhodnutími.
Otázkou tedy je, zda rozhodnutí vydané v řízení podle §18 zákona č. 552/1991 Sb.,
o státní kontrole, je úkonem správního orgánu zakládajícím, měnícím nebo rušícím práva
stěžovatelova či nikoli. Protokolem o kontrole dodržování pracovněprávních předpisů dle
zákoníku práce, zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, a zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, při
zaměstnávání cizích státních příslušníků ze dne 24. 10. 2003, č. j. ÚP - OKP - Ko 79/03 - Hrt.,
Če., byl konstatován závěr o porušení §2 odst. 3 zákona č. 1/1991 Sb., a to tím,
že zaměstnavatel (stěžovatel) vyslal k výkonu práce na území České republiky své
zaměstnance bez povolení k zaměstnání na území ČR. Z protokolu však pro stěžovatele
neplynula žádná povinnost zasahující do jeho práv. Pokud podal námitky proti protokolu
podle §17 zákona o státní kontrole a v řízení podle §18 téhož zákona jim nebylo kontrolním
pracovníkem vyhověno a toto rozhodnutí bylo potvrzeno i v odvolacím řízení, plyne z toho
jen závěr, že se protokol o kontrole nemění. Zákon o státní kontrole upravuje výkon kontroly,
její základní pravidla, práva a povinnosti kontrolních orgánů a kontrolovaných subjektů
a vyvození odpovědnosti z porušení povinností vyplývajících z tohoto zákona. Odpovědnost
vyplývající z kontrolních zjištění se však vyvozuje podle zvláštních předpisů. Rozhodnutí
o námitkách podle §18 zákona ČNR č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, není úkonem
správního orgánu zakládajícím, měnícím, rušícím nebo závazně určujícím práva nebo
povinnosti.
Nejde-li o úkon správního orgánu s důsledky předpokládanými v §65 s. ř. s., nejde
o úkon, který je ve smyslu soudního řádu správního rozhodnutím. Takový úkon je
ze soudního přezkumu podle §70 písm. a) s. ř. s. vyloučen a žaloba domáhající se přezkumu
rozhodnutí podle tohoto zákona vyloučeného je podle §68 s. ř. s. nepřípustná. Krajský soud
proto nepochybil a nejednal nezákonně, když stěžovatelův návrh odmítl.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.).
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn §60 odst. 1, 2 ve spojení s §120 s. ř. s.
Protože úspěšný žalovaný žádné náklady neuplatňoval, ostatně mu žádné náklady nad rámec
jeho úřední činnosti nevznikly, soud mu náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 21. prosince 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu