ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.206.2004
sp. zn. 6 Azs 206/2004 - 79
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci
stěžovatelky: B. T. T., zastoupena JUDr. Vladimírem Medkem, advokátem, se sídlem U
Staré pošty 744, Frýdek – Místek, a dalšího účastníka: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad
Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti stěžovatelky proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 10. 2003, č. j. 24 Az 351/2003 - 26,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Ministerstvu vnitra se ne př i zn ává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 5. 10. 2002, č. j.
OAM - 4211/VL - 16 - 05 - 2002, byla zamítnuta žádost žalobkyně o udělení azylu jako
zjevně nedůvodná podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(zákon o azylu). Zároveň žalovaný rozhodl, že se žalobkyni neuděluje azyl podle §13 odst. 1,
2 a §14 a že se na ni nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 citovaného zákona.
Správní orgán ve svém rozhodnutí dospěl k závěru, že Vietnam splňuje znaky bezpečné země
původu ve smyslu zákona o azylu, a to i v konkrétním případě žalobkyně, jež uplatnila
v žádosti o udělení azylu především ekonomické důvody a přání žít v České republice
společně s vlastním bratrem, který tady žije od roku 1988; a neuvedla žádné důvody svědčící
o tom, že by mohla být vystavena pronásledování ve své vlasti z důvodů uvedených v §12
zákona o azylu.
Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podala žalobkyně v zákonné lhůtě opravný
prostředek k Vrchnímu soudu v Praze, o kterém jako o žalobě ve smyslu platné právní úpravy
v souladu s ustanovením §129 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen
„s. ř. s.“), rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem č. j. 24 Az 351/2003 - 26 ze dne
13. 10. 2003 tak, že žalobu (původně opravný prostředek) jako nedůvodnou zamítl.
V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobkyní uplatněné důvody nelze podřadit
pod žádný zákonný důvod, pro který lze azyl udělit a její žádost o udělení azylu je zjevně
nedůvodná podle ust. §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ostravě podala žalobkyně (dále jen
„stěžovatelka“) dne 3. 12. 2003 kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Rozsudek byl stěžovatelce doručen dne
25. 11. 2003 a kasační stížnost byla podána osobně u Krajského soudu v Ostravě dne
3. 12. 2003. Jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatelka je
zastoupena advokátem.
Jako důvody kasační stížnosti stěžovatelka uplatňuje důvody uvedené v ustanovení
§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., jak lze dovodit z obsahu podání ve věci kasační stížnosti, kdy je
namítána nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení otázky, zda stěžovatelka pochází
ze země, která splňuje kritéria země původu podle §2 odst. 1 zákona o azylu. Tvrdí,
že pochází ze země, kde by byla vystavena pronásledování z důvodů uvedených v §12
zákona o azylu. Dále uvádí, že vyznává principy demokratického uspořádání státu včetně
pluralitního systému, což v její mateřské zemi není možné a že by se za své smýšlení
v případě návratu do země původu vystavovala persekuci ze strany státních orgánů. Rovněž
uvádí, že má strach z pronásledování z důvodu náboženství a příslušnosti k určité sociální
skupině a zejména pak zastávání určitých politických názorů. Dále se stěžovatelka domnívá,
že jí měl být azyl udělen pro splnění podmínek uvedených v zákoně o azylu. Současně uvedla,
že má v České republice zajištěné zaměstnání a tím i svoji existenci. Zároveň požádala
o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný se ve svém vyjádření ztotožňuje se závěry Krajského soudu v Ostravě;
kasační stížnost považuje za nedůvodnou, stejně tak i návrh na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační
stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by
musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka uplatnila stížnostní důvody
podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Podle tohoto citovaného ustanovení s. ř. s. lze
kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení
právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá
buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní předpis,
popř. je sice aplikován správný právní předpis, ale tento je nesprávně vyložen.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že žalovaný správní orgán i Krajský soud
v Ostravě postupovaly správně, když důvody uplatňované stěžovatelkou neshledaly jako
důvody k udělení azylu a podle toho rozhodly.
Podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu se žádost o udělení azylu
zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by
mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se Krajský soud v Ostravě napadeným
rozsudkem nedopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
v předcházejícím řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Za této situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl neprodleně
po jejím obdržení a nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu, se z důvodu
nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
Stěžovatelka, která neměla v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani
žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu
vnitra se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. února 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu