ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.209.2004
sp. zn. 6 Azs 209/2004 - 52
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
stěžovatele: G. B., zastoupen JUDr. Pěvou Skýbovou, advokátkou, se sídlem nám. 28. října
17, Brno, a dalšího účastníka: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní
schránka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu
v Brně ze dne 25. 3. 2004, č. j. 36 Az 501/2003 - 19,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni stěžovatele, advokátce JUDr. Pěvě Skýbové,
se př i zná vá odměna v částce 1279,30 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci usnesení.
Odůvodnění:
Stěžovatel se včas podanou kasační stížností domáhá zrušení shora označeného
rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 28. 1. 2003, č. j. U - 1540/VL - 07 - C10 - 2000, kterým bylo
rozhodnuto, že účastník řízení nesplňuje důvody udělení azylu podle §12, §13 odst. 1, 2
a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky (dále jen „zákon o azylu“), a že se na cizince nevztahuje překážka vycestování
ve smyslu §91 téhož zákona.
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvod obsažený v §103 odst. 1 písm. a) a b)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Tvrdí, že krajský soud, stejně
jako žalovaný, nesprávným způsobem posoudil právní otázku, zda je možno na jeho případ
vztáhnout ustanovení §12 a §14 zákona o azylu, neboť se domnívá, že splňuje zákonné
podmínky pro udělení azylu podle §12 a §14 zákona o azylu a že se na něj vztahuje překážka
vycestování ve smyslu §91 citovaného zákona. Důvod k podání kasační stížnosti stěžovatel
dále spatřuje v porušení ustanovení §3 odst. 3 a 4, §32 odst. 1, §46 a §47 odst. 3 zákona
č. 71/1967 Sb., o správním řízení, v platném znění; tato ustanovení správního řádu rovněž
toliko cituje, aniž by konkrétně uvedl, v čem je spatřováno jejich porušení správním orgánem.
Ze shora uvedených důvodů stěžovatel navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a zároveň
požádal o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Žalovaný ve svém písemném vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že jak jeho
rozhodnutí ve věci azylu, tak i rozsudek krajského soudu byly vydány v souladu s právními
předpisy, a proto navrhuje, aby soud kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou, rovněž
k přiznání odkladného účinku neshledává důvody.
Nejvyšší správní soud z předloženého správního spisu zjistil, že stěžovatel podal návrh
na zahájení řízení o udělení azylu dne 20. 4. 2000. V něm uvedl, že svoji vlast opustil v lednu
1993 z důvodu, že nechce bojovat ve válce, měl obavy z nástupu do vojenské služby jako
voják v záloze, několik povolávacích rozkazů zaslaných vojenskou správou si nepřebíral,
a proto ze země původu - Arménie odešel. Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne
28. 1. 2003, č. j. U - 1540/VL - 07 - C10 - 2000, rozhodlo o neudělení azylu z důvodu
nesplnění podmínek uvedených v §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu, a nevztažení
překážky vycestování ve smyslu §91 citovaného zákona.
Ze soudního spisu Krajského soudu v Brně Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel
následně podal žalobu k uvedenému soudu, který ji rozsudkem ze dne 25. 3. 2004,
č. j. 36 Az 501/2003 - 19, zamítl jako nedůvodnou, když vyšel z toho, že jediný rozhodovací
důvod napadeného správního rozhodnutí stěžovatel nezpochybnil, a tudíž jeho žaloba
nemohla být úspěšná.
Nejvyšší správní soud se kasační stížností musel zaobírat nejprve z hlediska
její přípustnosti. Pouze přípustná kasační stížnost může být soudem projednána věcně.
Podle §102 s. ř. s. je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení domáhá zrušení
soudního rozhodnutí.
Podle §103 odst. 1 s. ř. s. je možno kasační stížnost podat pouze z vymezených
důvodů, přičemž důvod, o který kasační stížnost opírá, musí stěžovatel v kasační stížnosti
uvést (§106 s. ř. s.). Podle §104 odst. 4 s. ř. s. kasační stížnost není přípustná, opírá-li
se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v §103 s. ř. s.
Požadavek na uplatnění některého z důvodů taxativně vypočtených v §103 odst. 1
s. ř. s. je přitom třeba vykládat v souladu se zásadou, že procesní právní úkon účastníka řízení
(v daném případě kasační stížnost) se posuzuje podle jeho obsahu. Na jedné straně tedy sice
postačí, že ze znění kasační stížnosti jsou seznatelné důvody, které zákonným kasačním
důvodům odpovídají a není rozhodující, že sám stěžovatel tyto důvody jednotlivým
ustanovením nepodřadil. Na straně druhé ale nepostačí, jestliže stěžovatel v kasační stížnosti
pouze ocituje některé z písmen §103 odst. 1 s. ř. s., ale nekonkretizuje vady v řízení či vady
v právním úsudku, jichž se soud podle stěžovatele dopustil.
V daném případě správní orgán rozhodl o neudělení azylu z důvodu nesplnění
podmínek podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu, a že se na stěžovatele nevztahuje
překážka vycestování ve smyslu §91 téhož zákona. Krajský soud žalobu stěžovatele
proti rozhodnutí správního orgánu jako nedůvodnou zamítl.
Stěžovatel tak měl v podané kasační stížnosti zpochybňovat správnost závěru
krajského soudu o zamítnutí žaloby pro nesplnění podmínek pro udělení azylu podle §12,
§13 odst. 1 a 2 a §14 zákona o azylu a nevztažení překážky vycestování podle §91
citovaného zákona, neboť pouze z tohoto pohledu byla věc správním orgánem a krajským
soudem posuzována. Jen k tomu bylo možno upínat důvody kasační stížnosti,
neboť ty vždy musejí odrážet rozhodnutí soudu; takovéto důvody však stěžovatel v kasační
stížnosti neuvedl.
Nejvyšší správní soud proto za použití §104 odst. 4 s. ř. s. kasační stížnost
jako nepřípustnou odmítl (§46 odst. 1 písm. d/ s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.). Za těchto
okolností pozbylo na významu rozhodovat o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti. Nejvyšší správní soud nezjistil žádné důvody, které by měly vést k užití §109
odst. 3 s. ř. s., jenž upravuje situace, kdy soud není vázán důvody kasační stížnosti (nicotnost
rozhodnutí správního orgánu, zmatečnost řízení soudního, nepřezkoumatelnost rozhodnutí
soudu).
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 3 s. ř. s. (za použití §120 s. ř. s.),
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla kasační
stížnost odmítnuta.
Stěžovateli byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 5. 5. 2004,
č. j. 36 Az 501/2003 - 31, pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupcem advokátka;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s.).
Ustanovené zástupkyni náleží v souladu s ustanovením §11 písm. b) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb,
ve znění pozdějších předpisů, odměna za převzetí a přípravu zastoupení ve výši 1000 Kč
a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky, tj. 1 x 75 Kč za jeden úkon podle
ustanovení §13 odst. 3 citované vyhlášky, celkem tedy 1075 Kč. Protože ustanovená
advokátka je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku
odpovídající dani, kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových
výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§35 odst. 7 s. ř. s.).
Částka daně vypočtená podle §37 písm. a) a §47 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb. činí
204,30 Kč. Ustanovené zástupkyni se tedy přiznává náhrada nákladů řízení v celkové výši
1279,30 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. března 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu