ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.336.2004
sp. zn. 6 Azs 336/2004 - 49
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
stěžovatele: A. T., zastoupen Mgr. Alexandrem Vaškevičem, advokátem, se sídlem
Františkánská 7, Plzeň, a dalšího účastníka: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3,
Praha 7, v řízení o kasační stížnosti stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze
dne 8. 4. 2004, č. j. 24 Az 2352/2003 - 23,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Ministerstvu vnitra se ne při znává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 25. 11. 2003,
č. j. OAM - 5167/VL - 07 - P18 - 2002, nebyl žalobci udělen azyl podle ustanovení §12, §13
odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Zároveň žalovaný rozhodl,
že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 citovaného zákona. Správní
orgán rovněž uvedl, že v průběhu správního řízení bylo prokázáno, že důvodem žádosti
o udělení azylu jsou potíže národnostní, obtěžování a výhrůžky ze strany osob tádžického
původu, a dále snaha legalizovat pobyt na území České republiky.
Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podal žalobce v zákonné lhůtě žalobu, kterou
napadl rozhodnutí správního orgánu v rozsahu výroku o neudělení azylu podle §12 a §14
zákona o azylu a o nevztažení překážky vycestování podle §91 téhož zákona. Žalobce namítl
porušení ustanovení §3 odst. 3 a 4, §32 odst. 1, §33 odst. 2, §46 a §47 odst. 3 zákona
č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (správní řád), a dále porušení
§12 a §91 zákona o azylu. Uvedl, že se domnívá, že splňuje zákonné podmínky pro udělení
azylu podle §12 zákona o azylu, resp. podmínky pro vztažení překážky vycestování
podle §91 citovaného zákona. Pokud jde o skutkové důvody, odkázal na obsah správního
spisu žalovaného.
O žalobě rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem č. j. 24 Az 2352/2003 - 23 ze dne
8. 4. 2004 tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobcem
uplatněné důvody nelze podřadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze azyl udělit
a žalobce tak nesplnil zákonné podmínky pro jeho přiznání a rovněž nebyly shledány žádné
překážky vycestování do země původu.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal žalobce (dále jen
„stěžovatel“) dne 16. 6. 2004 kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Rozsudek byl žalobci doručen dne
5. 6. 2004, kasační stížnost byla podána osobně u Krajského soudu v Ostravě dne 16. 6. 2004.
Jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatel je zastoupen
advokátem.
Stěžovatel v kasační stížnosti především uplatňuje důvod obsažený v §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s. a tvrdí, že krajský soud, stejně jako žalovaný, nesprávným způsobem posoudil
právní otázku, a sice zda je možno na případ žalobce vztáhnout ustanovení §12, §13 odst. 1,
2 a §14 zákona o azylu. Stěžovatel je přesvědčen, že na základě skutečností, které uvedl,
je dán důvod k udělení azylu podle §12 písm. b) zákona, neboť patří do sociální skupiny
nečlenů zločineckých struktur a je těmito strukturami pronás ledován právě z toho důvodu,
že není členem těchto struktur a domovský stát tuto situaci toleruje, resp. sám tvorbu těchto
struktur podporuje. Důvod k podání kasační stížnosti stěžovatel dále spatřuje v §103 odst. 1
písm. b) s. ř. s., když má za to, že žalovaný nedostatečným způsobem provedl dokazování
a na základě takto zjištěného skutkového stavu nebylo možné ve správním řízení o udělení
azylu spravedlivě rozhodnout. Konečně důvod podání kasační stížnosti stěžovatel spatřuje
v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., když je toho názoru, že krajský soud nesprávným způsobem
posoudil právní otázku, zda správní řízení, předcházející podání žaloby, netrpělo procesní
vadou. Stěžovatel je přesvědčen, že žalovaný se porušení správního řádu dopustil minimálně
tím, že nedostatečným způsobem provedl dokazování ve věci. Stěžovatel se domnívá,
že splňuje zákonné podmínky pro přiznání překážek vycestování podle §91 zákona o azylu,
kterými se podle jeho mínění žalovaný, ani krajský soud v odůvodnění svých rozhodnutí
nezabývali.
Ze shora uvedených důvodů stěžovatel navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a zároveň
požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, což odůvodnil tím, že aby mohl
uplatňovat svoje procesní práva u soudu, potřebuje být i nadále přítomen v České republice.
Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožňuje se závěry
Krajského soudu v Ostravě. Uvádí, že jak rozhodnutí správního orgánu, tak i rozhodnutí
krajského soudu byla vydána v souladu s právními předpisy, a odkazuje na obsah správního
spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatele učiněná ve správním řízení. Kasační
stížnost považuje za nedůvodnou, stejně tak i návrh na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel uplatnil stížnostní důvody
podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Podle §103 odst. 1 písm. a) lze kasační
stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá buď
v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní předpis,
popř. je sice aplikován správný právní předpis, ale tento je nesprávně vyložen. Podle §103
odst. 1 písm. b) lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom,
že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu
ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené
rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje
i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Skutková podstata
je se spisy v rozporu, pokud skutkový materiál, jinak dostačující k učinění správného
skutkového závěru, ve spise obsažený, vede k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil
rozhodující orgán. Skutková podstata nemá oporu ve spisech, chybí-li ve spisech skutkový
materiál pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím orgánem, přičemž tento materiál
je nedostačující k učinění správného skutkového závěru. Podle §103 odst. 1 písm. d) lze
kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti
nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít
taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že krajský soud při vlastním přezkoumání
žalobou dotčeného rozhodnutí správně vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu, který
správně po právní stránce posoudil a zabýval se všemi výroky napadeného rozhodnutí
v mezích žalobních bodů. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěry Krajského
soudu v Ostravě a shodně s tímto soudem má za to, že stěžovatelem uváděné důvody
pro udělení azylu, a to jak v řízení před správním orgánem, tak potom obdobně i v řízení
před soudem, nelze zařadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze podle zákona o azylu
žadateli azyl udělit, anebo jinak řečeno, na jehož základě je na udělení azylu právní nárok.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu tak Krajský soud v Ostravě právní otázku
v předcházejícím řízení posoudil správně. S ohledem na uvedené skutečnosti Nejvyšší správní
soud dospěl k závěru, že Krajský soud v Ostravě správně usoudi l a rozhodl, že stěžovatel
nemá nárok na udělení azylu podle §12 ani podle §14 zákona o azylu a že se na něj
nevztahuje překážka vycestování podle §91 citovaného zákona. S námitkami stěžovatele
se Krajský soud v Ostravě náležitým a vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění svého
rozhodnutí vypořádal.
Námitku stěžovatele, že byl v Kyrgyzstánu diskriminován kvůli své příslušnosti k jiné
etnické skupině a byl pronásledován vymahači fiktivních dluhů, aniž by mu stát pomohl,
a z těchto důvodů mu měl být udělen az yl, nelze přijmout, neboť jmenovaný měl potíže
se soukromými osobami, proti jejich činnosti se nebránil postupem podle kyrgyzského
právního řádu, tj. neobrátil se na příslušné státní orgány ve své vlasti se žádostí o pomoc.
Uváděné skutečnosti nejsou důvod em pro udělení azylu podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14
zákona o azylu. Na žadatele se v tomto případě nevztahuje ani překážka vycestování
ve smyslu §91 zákona o azylu.
Ostatně stěžovatelem uváděný důvod, tedy strach z pronásledování kvůli příslušnosti
k „sociální skupině nečlenů zločineckých struktur“, není důvodem, který je podřaditelný
pod ustanovení zákona o azylu, neboť uváděné problémy nebyly zapříčiněny důvody
pro azylové řízení významnými, tedy jeho rasou, národností, náboženstvím, příslušností
k určité sociální skupině, či zastávanými politickými názory. V kasační stížnosti tvrzený
důvod – obavy z pronásledování z důvodu příslušnosti k určité sociální skupině, kterými jsou
dle názoru stěžovatele i nečlenové zločineckých struktur, tedy i on sám, rovněž nelze
přijmout. Zákon o azylu pojem sociální skupina nevymezuje, lze však výkladem dospět
k závěru, že „sociální skupina“ se skládá z osob podobného společenského původu
nebo postavení, obdobných majetkových poměrů, společenských obyčejů apod. U nečlenů
zločineckých struktur proto nelze o sociální skupině hovořit.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se Krajský soud v Ostravě napadeným
rozsudkem nedopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
v předcházejícím řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Krajský soud nepochybil,
jestliže považoval rozhodnutí žalovaného za zákonné a neshledal na něm vady řízení
ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Nejvyšší správní soud neshledal důvodnými námitky
stěžovatele o tvrzené nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku ve smyslu §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s.
Žalovaný správní orgán i Krajský soud v Ostravě postupovaly správně, když důvody
uplatňované stěžovatelem neshledaly jako důvody k udělení azylu a podle toho rozhodly.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl
neprodleně po jejím obdržení a nezbytném poučení účastníků o složení senátu, se z důvodu
nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení
(§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné
mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu vnitra
se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. května 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu