ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.358.2004
sp. zn. 6 Azs 358/2004 - 50
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobkyně: L. B ., zastoupena Mgr. Ondřejem Ambrožem, advokátem, se sídlem Na Zámyšli
4/26, Praha 5, adresa pro doručování: Újezd 15, Praha 5, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 3. 2004, č. j. 59 Az
2/2003 - 17,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se ne při znává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému advokátu Mgr. Ondřeji Ambrožovi se při znává odměna
za zastupování žalobkyně v řízení o kasační stížnosti ve výši 2150 Kč. Tato částka
bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci
tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 27. 10. 2003, č. j. OAM - 5348/VL - 07 - 12 - 2003,
byla žádost o azyl žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) zamítnuta jako zjevně nedůvodná
podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“). Žalovaný své rozhodnutí odůvodnil tím, že stěžovatelka v průběhu řízení ke svým
problémům na Ukrajině uvedla pouze obavy z jednání jejího souseda, který ji neustále
obtěžoval a vyhrožoval zabitím, pokud se za něj neprovdá. O azyl zároveň požádala,
aby si tím legalizovala pobyt na území České republiky. Žalovaný tak po zhodnocení
stěžovatelčiných výpovědí dospěl k závěru, že ona sama neuvádí žádné skutečnosti, které
by svědčily o tom, že by mohla být ve své vlasti vystavena pronásledování z důvodů
uvedených v §12 zákona o azylu. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka v zákonné
lhůtě žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě. V ní uvedla, že napadené rozhodnutí považuje
za nezákonné, a za žalobní body označila porušení jednotlivých ustanovení zákona
č. 71/1967 Sb., o správním řízení (dále jen „správní řád“), určujících povinnosti žalovaného
v průběhu správního řízení. Tato domnělá porušení však nijak nespecifikovala ani
nekonkretizovala, pouze odkázala na obsah správního spisu.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 3. 2004, č. j. 59 Az 2/2003 - 17,
byla stěžovatelčina žaloba zamítnuta. V odůvodnění krajský soud uvedl, že skutková zjištění,
z nichž vycházelo rozhodnutí žalovaného, byla dostatečná a závěry vyjádřené v napadeném
rozhodnutí jsou v souladu se zákonem. Dále konstatoval, že žalovaný postupoval správně,
když stěžovatelčinu žádost zamítl jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona
o azylu. Rozsudek byl stěžovatelce doručen dne 9. 4. 2004 a ta jej napadla kasační stížností
dne 16. 4. 2004.
Včas podanou kasační stížností se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku krajského
soudu, zároveň požaduje ustanovení bezplatného právního zástupce z řad advokátů a výslovně
uplatňuje kasační důvody podle §103 odst. 1 písm. a) až d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní (dále jen „s. ř. s“). Rovněž žádá o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
V doplnění kasační stížnosti podaném prostřednictvím ustanoveného advokáta stěžovatelka
uplatňuje kasační důvody podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., jelikož napadené
rozhodnutí považuje za nezákonné, nepřezkoumatelné a nesrozumitelné. Nezákonnost
rozhodnutí spatřuje v tom, že žalovaný nezjistil přesně a úplně skutečný stav věci
a v důsledku toho věc nesprávně právně posoudil. Dále se domnívá, že si žalovaný neopatřil
dostatek důkazů, a proto nemohl správně učinit skutkové a právní závěry, a není zde logická
vazba mezi rozhodnutím a podklady pro toto rozhodnutí.
Žalovaný ve svém vyjádření k obsahu kasační stížnosti popírá její oprávněnost, neboť
se domnívá, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu tak i rozsudek krajského soudu byly vydány
v souladu s právními předpisy a plně odkazuje na správní spis, zejména na vlastní podání
a výpovědi stěžovatelky učiněné ve správním řízení. Z výše uvedených důvodů navrhuje
žalovaný zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání jejího odkladného účinku pro nedůvodnost.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného rozsudku (§106 odst. 2 s. ř. s.), a je podána osobou oprávněnou,
neboť stěžovatelka byla účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.),
stěžovatelka je zastoupena advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Z obsahu podání lze dovodit,
že stěžovatelka namítá kasační důvody podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., a kasační
stížnost je tedy přípustná.
Nejvyšší správní soud po zjištění, že kasační stížnost je podána včas a že je přípustná,
přezkoumal napadený rozsudek vázán rozsahem i důvody kasační stížnosti (§109 odst. 2, 3
s. ř. s.) a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatelčino tvrzení, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázky související
s podmínkami udělení azylu, lze podřadit pod důvod kasační stížnosti obsažený v §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s., který spočívá v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky může přitom spočívat v aplikaci
nesprávného ustanovení právního předpisu na daný skutkový stav nebo sice v aplikaci
správného ustanovení právního předpisu, avšak nesprávně interpretovaného.
Nejvyšší správní soud proto přezkoumal závěry krajského soudu ohledně posouzení
skutečnosti, zda byla stěžovatelčina žádost zamítnuta jako zjevně nedůvodná správně
a v souladu se zákonem. Podle §16 odst. 1 písm. g) bude žádost o azyl zamítnuta jako zjevně
nedůvodná, pokud žadatel neuvádí žádné skutečnosti, které by svědčily o tom, že by mohl být
ve své vlasti vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu
(tj. z důvodů jeho rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině
nebo pro zastávání určitých politických názorů). Pronásledováním je přitom ve smyslu §2
odst. 6 zákona o azylu třeba rozumět ohrožení života nebo svobody, jakož i opatření působící
psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována či trpěna
úřady v zemi stěžovatelčina původu nebo pokud tato země není schopna odpovídajícím
způsobem zajistit ochranu před takovým jednáním. Potíže, jimž se stěžovatelka vycestováním
z vlasti vyhýbá, tj. obtěžování sousedem, kterého si nechce vzít za manžela, nejsou
okolnostmi svědčícími o tom, že by mohla být ve své vlasti pronásledována ve smyslu zákona
o azylu a nejsou ani jevem státní mocí přímo vyvolaným, tajně podporovaným, státními
orgány vědomě trpěným či státní mocí záměrně nedostatečně potlačovaným. Jde toliko
o obtíže se soukromou osobou. Ze stěžovatelčiných vyjádření učiněných v průběhu řízení
před žalovaným nevyplynuly skutečnosti, podle nichž by se v jejím případě jednalo o byť
i jen náznak represe uskutečňované ze strany státu, ať již přímé, kdy stát sám by stěžovatelku
ze zákonem stanovených důvodů pronásledoval, tak i nepřímé, o kterou by se jednalo tehdy,
pokud by stát stěžovatelku před pronásledováním cíleně nechránil. Krajský soud v Ostravě tak
aplikoval správnou právní normu, kterou správně po právní stránce vyhodnotil. Nejvyšší
správní soud proto pochybení krajského soudu ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) neshledal.
Stěžovatelčiny námitky ohledně porušení správního řádu žalovaným v řízení o udělení
azylu, lze podřadit pod důvody kasační stížnosti dle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., podle něhož
lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková
podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo
je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení
před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto
důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního
orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí
správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Nejvyšší správní soud neshledal, že by skutková zjištění, z nichž žalovaný
v napadeném rozhodnutí vycházel, neměla oporu ve spisech, nebo s nimi byla v rozporu.
Naopak je toho názoru, že zjištění učiněná žalovaným vycházejí zejména ze skutečností, které
sdělila sama stěžovatelka. Nebylo rovněž zjištěno, že by při zjišťování skutkové podstaty byl
žalovaným porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem a že by tato
skutečnost mohla ovlivnit zákonnost rozhodnutí, a nelze ani dovodit, že by napadené
rozhodnutí žalovaného bylo nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost. Žalovaný musí umožnit
žadateli o azyl sdělit v řízení všechny okolnosti, které považuje pro udělení azylu
za významné, avšak není jeho úkolem předestírat důvody, pro které je azyl obvykle
poskytován. Tímto způsobem žalovaný v případě stěžovatelky postupoval, přičemž ze spisu
není patrno, a stěžovatelka to ani netvrdí, že by byla jakýmkoliv způsobem v průběhu řízení
o udělení azylu omezována při sdělení důvodů azylu, jež sama uplatňovala. Skutkový stav tak
byl zjištěn řádně a přesně a důkazy, které si žalovaný opatřil, jsou pro posouzení daného
případu dostačující. Krajský soud proto nepochybil, když se s rozhodnutím žalovaného
ztotožnil. Nejvyšší správní soud tedy důvody tvrzené ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
v posuzované věci neshledal.
Pokud dále stěžovatelka s odkazem na §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. tvrdí,
že rozhodnutí krajského soudu je nepřezkoumatelné a nesrozumitelné, pak i tato námitka
je sice přípustnou, neboť směřuje proti přezkumu, jak jej provedl krajský soud, není však
důvodnou. Nejvyšší správní soud konstatuje, že rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě
je srozumitelné a netrpí ani nedostatkem důvodů rozhodnutí. Pokud soud došel k závěru,
že rozhodnutí žalovaného je v souladu se zákonem, přičemž jak rozhodnutí žalovaného tak
soudu je podrobně odůvodněno, Nejvyšší správní soud nemá, čeho by mu vytknul. Ani tato
námitka stěžovatele tedy není důvodn ou.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Za této procesní situace se již Nejvyšší správní soud nezabýval samostatně návrhem
na přiznání odkladu kasační stížnosti.
Stěžovatelka, která neměla v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení (§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval
a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo
rozhodnuto tak, že žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odměna právnímu zástupci stěžovatelky, který jí byl ustanoven k její žádosti
pro řízení o kasační stížnosti usnesením Krajskéh o soudu v Ostravě č. j. 59 Az 2/2003 - 29,
byla stanovena za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a doplnění kasační
stížnosti) na základě §9 odst. 3 písm. f) ve spojení s §7 vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif),
ve výši 2000 Kč. Výše hotových výdajů byla stanovena podle §13 odst. 3 advokátního tarifu
taktéž za dva úkony právní služby ve výši 150 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2005
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu