ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.367.2004
sp. zn. 6 Azs 367/2004 - 63
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
stěžovatele: N. V. B., zastoupen Mgr. Alexandrem Vaškevičem, advokátem, se sídlem
Františkánská 7, Plzeň, a dalšího účastníka: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3,
poštovní schránka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského
soudu v Plzni ze dne 8. 7. 2004, č. j. 59 Az 63/2004 - 27,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Ministerstvu vnitra se ne př i znává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 19. 4. 2004,
č. j. OAM - 229/LE - B01 - B03 - 2004, byla zamítnuta žádost žalobce o udělení azylu jako
zjevně nedůvodná podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(zákon o azylu). Správní orgán uvedl, že v průběhu správního řízení bylo prokázáno,
že důvodem žádosti o udělení azylu je skutečnost, že žalobce byl ve Vietnamu dlouhodobě
nezaměstnaný a nemohl práci sehnat, neboť nemá vzdělání. Ze země původu, kde má pouze
starou nemocnou babičku, odejel do České republiky za kamarádem, aby si vydělal peníze.
O azyl požádal, aby legalizoval pobyt na území ČR.
Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podal žalobce v zákonné lhůtě žalobu, ve které
napadl rozhodnutí žalovaného v celém rozsahu. Žalobce namítl porušení ustanovení §3
odst. 4, §32 odst. 1, §34 odst. 1, §46 a §47 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení,
ve znění pozdějších předpisů (správní řád).
O žalobě rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem č. j. 59 Az 63/2004 - 27 ze dne
8. 7. 2004 tak, že žalobu jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl,
že žalobcem uplatněné důvody nelze podřadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze azyl
udělit a žalobce tak nesplnil zákonné podmínky pro jeho přiznání.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Plzni podal žalobce (dále jen „stěžovatel“)
dne 2. 8. 2004 kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Rozsudek byl žalobci doručen dne
21. 7. 2004, kasační stížnost byla podána osobně u Krajského soudu v Plzni dne 2. 8. 2004.
Jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatel je zastoupen
advokátem.
Jako důvody kasační stížnosti stěžovatel uplatňuje důvody uvedené v ustanovení §103
odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
Stěžovatel především uvádí, že Krajský soud v Plzni, stejně jako žalovaný, nesprávně
posoudil právní otázku. Je přesvědčen, že je dán důvod k udělení azylu podle ust. §12
písm. b) zákona o azylu, neboť patří do sociální skupiny nezaměstnaných. Stěžovatel má
za to, že správní orgán nedostatečným způsobem provedl dokazování a na základě takto
zjištěného skutkového stavu nebylo možno ve správním řízení spravedlivě rozhodnout.
Stěžovatel dále namítá, že soud nesprávným způsobem posoudil právní otázku, zda správní
řízení, předcházející podání žaloby, netrpělo procesní vadou. Stěžovatel je přesvědčen,
že žalovaný se porušení správního řádu dopustil minimálně tím, že nedostatečným způsobem
provedl dokazování ve věci, a odůvodnění rozhodnutí považuje za nedostatečné.
Ze shora uvedených důvodů stěžovatel navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a zároveň
požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, což odůvodnil tím, že aby mohl
uplatňovat svoje procesní práva u soudu, potřebuje být i nadále přítomen v České republice.
Žalovaný se ve svém vyjádření ztotožňuje se závěry Krajského soudu v Plzni; kasační
stížnost považuje za nedůvodnou, stejně tak i návrh na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel uplatnil stížnostní důvody
podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Podle §103 odst. 1 písm. a) lze kasační
stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá buď
v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní předpis, popř. je
sice aplikován správný právní předpis, ale tento je nesprávně vyložen. Podle §103 odst. 1
písm. b) lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom,
že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu
ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené
rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje
i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Skutková podstata
je se spisy v rozporu, pokud skutkový materiál, jinak dostačující k učinění správného
skutkového závěru, ve spise obsažený, vede k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil
rozhodující orgán. Skutková podstata nemá oporu ve spisech, chybí-li ve spisech skutkový
materiál pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím orgánem, přičemž tento materiál je
nedostačující k učinění správného skutkového závěru. Podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze
kasační stížnost podat pouze z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající
v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě jiné vadě řízení
před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že žalovaný správní orgán i Krajský soud
v Plzni postupovaly správně, když důvody uplatňované stěžovatelem neshledaly jako důvody
k udělení azylu a podle toho rozhodly.
Ostatně stěžovatelem uváděné ekonomické potíže a špatná sociální situace v zemi
původu není důvodem, který je podřaditelný pod ustanovení zákona o azylu, neboť uváděné
problémy nebyly zapříčiněny důvody pro azylové řízení významnými, tedy jeho rasou,
národností, náboženstvím, příslušností k určité sociální skupině, či zastávanými politickými
názory, a tedy nejsou důvodem pro udělení azylu.
Podle ust. §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu se žádost o udělení azylu zamítne
jako zjevně bezdůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být
vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se Krajský soud v Plzni napadeným
rozsudkem nedopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
v předcházejícím řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Krajský soud nepochybil,
jestliže považoval rozhodnutí žalovaného za zákonné a neshledal na něm vady řízení
ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Nejvyšší správní soud neshledal důvodnými námitky
stěžovatele o tvrzené nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku ve smyslu §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Za této situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl neprodleně
po jejím obdržení a nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu, se z důvodu
nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení
(§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné
mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu vnitra
se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. května 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu