ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.45.2005
sp. zn. 6 Azs 45/2005 - 77
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
stěžovatele: V. K ., zastoupen JUDr. Michalem Benčokem, advokátem, se sídlem Václavské
nám. 17, Praha 1, a dalšího účastníka: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3,
poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti stěžovatele proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2004, č. j. 5 Az 116/2003 - 48,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci stěžovatele, advokátu JUDr. Michalu Benčokovi,
se ne př i znává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Stěžovatel se včas podanou kasační stížností domáhá zrušení shora označeného
rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba směřující proti
rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 2. 9. 2002, č. j. OAM - 1217/VL - 10 - K04 - 2001, jímž
bylo rozhodnuto, že účastník řízení nesplňuje důvody udělení azylu podle §12, §13 odst. 1,
2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a že se na cizince
nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 téhož zákona.
Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně uplatňuje důvod obsažený v §103 odst. 1
písm. a) až d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Tvrdí,
že Městský soud v Praze posoudil uvedenou kauzu v rozporu s platným právním řádem. Dále
uvádí, že shledává vážná pochybení všech dosavadních orgánů v řízení o udělení azylu
a v projednání věci u městského soudu, který podle názoru stěžovatele projednal věc
v rozporu se zákonem o azylu.
Stěžovatel navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a zároveň požádal o přiznání
odkladného účinku podané kasační stížnosti, což odůvodnil tím, že mu po návratu na Ukrajinu
hrozí vážné nebezpečí z politických důvodů.
Žalovaný ve svém písemném vyjádření uvedl, že se ke kasační stížnosti vzhledem
k jejímu obsahu nebude vyjadřovat a odkázal na obsah správního spisu; k přiznání
odkladného účinku neshledává důvody.
Nejvyšší správní soud z předloženého správního spisu zjistil, že stěžovatel podal návrh
na zahájení řízení o udělení azylu dne 13. 2. 2001. V něm uvedl, že svoji vlast opustil
v říjnu 2000, protože měl problémy v souvislosti s podnikatelskou činností. Ministerstvo
vnitra rozhodnutím ze dne 2. 9. 2002, č. j. OAM - 1217/VL - 10 - K04 - 2001, rozhodlo
o neudělení azylu z důvodu nesplnění podmínek uvedených v §12, §13 odst. 1, 2 a §14
zákona o azylu, a nevztažení překážky vycestování ve smyslu §91 citovaného zákona.
Ze soudního spisu Městského soudu v Praze Nejvyšší správní soud zjistil,
že stěžovatel podal proti rozhodnutí správního orgánu opravný prostředek k Vrchnímu soudu
v Praze, o němž ve smyslu platné právní úpravy podle §129 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), rozhodl v řízení o žalobě Městský soud v Praze tak,
že žalobu rozsudkem ze dne 17. 9. 2004, č. j. 5 Az 116/2003 - 48, zamítl jako nedůvodnou,
když vyšel z toho, že jediný rozhodovací důvod napadeného správního rozhodnutí stěžovatel
nezpochybnil, a tudíž jeho žaloba nemohla být úspěšná.
Nejvyšší správní soud se kasační stížností musel zaobírat nejprve z hlediska
její přípustnosti. Pouze přípustná kasační stížnost může být soudem projednána věcně.
Podle §102 s. ř. s. je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení domáhá zrušení
soudního rozhodnutí.
Podle §103 odst. 1 s. ř. s. je možno kasační stížnost podat pouze z vymezených
důvodů, přičemž důvod, o který kasační stížnost opírá, musí stěžovatel v kasační stížnosti
uvést (§106 s. ř. s.). Podle §104 odst. 4 s. ř. s. kasační stížnost není přípustná, opírá-li se
jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v §103 s. ř. s.
Požadavek na uplatnění některého z důvodů taxativně vypočtených v §103 odst. 1
s. ř. s. je přitom třeba vykládat v souladu se zásadou, že procesní právní úkon účastníka řízení
(v daném případě kasační stížnost) se posuzuje podle jeho obsahu. Na jedné straně tedy sice
postačí, že ze znění kasační stížnosti jsou seznatelné důvody, které zákonným kasačním
důvodům odpovídají a není rozhodující, že sám stěžovatel tyto důvody jednotlivým
ustanovením nepodřadil. Na straně druhé ale nepostačí, jestliže stěžovatel v kasační stížnosti
pouze ocituje některé z písmen §103 odst. 1 s. ř. s., ale nekonkretizuje vady v řízení či vady
v právním úsudku, jichž se soud podle stěžovatele dopustil.
V daném případě správní orgán rozhodl o neudělení azylu z důvodu nesplnění
podmínek podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu, a že se na stěžovatele nevztahuje
překážka vycestování ve smyslu §91 téhož zákona. Městský soud v Praze žalobu stěžovatele
proti rozhodnutí správního orgánu jako nedůvodnou zamítl.
Stěžovatel tak měl v podané kasační stížnosti zpochybňovat správnost závěru
městského soudu o zamítnutí žaloby pro nesplnění podmínek pro udělení azylu podle §12,
§13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu a nevztažení překážky vycestování podle §91
citovaného zákona, neboť pouze z tohoto pohledu byla věc správním orgánem a městským
soudem posuzována. Jen k tomu bylo možno upínat důvody kasační stížnosti, neboť ty vždy
musejí odrážet rozhodnutí soudu; takovéto důvody však stěžovatel v kasační stížnosti
neuvedl.
Nejvyšší správní soud proto za použití §104 odst. 4 s. ř. s. kasační stížnost jako
nepřípustnou odmítl (§46 odst. 1 písm. d/ s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.). Za těchto okolností
pozbylo na významu rozhodovat o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud nezjistil žádné důvody, které by měly vést k užití §109 odst. 3 s. ř. s.,
jenž upravuje situace, kdy soud není vázán důvody kasační stížnosti (nicotnost rozhodnutí
správního orgánu, zmatečnost řízení soudního, nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu).
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 3 s. ř. s. (za použití §120 s. ř. s.),
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla kasační
stížnost odmítnuta.
Stěžovateli byl usnesením Městského soudu v Praze č. j. 5 Az 116/2003 - 64 ze dne
13. 12. 2004 pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát; v takovém případě
platí hotové výdaje za zastupování a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s.). Protože
v dané věci nebyly provedeny ustanoveným advokátem žádné úkony, jak vyplývá z obsahu
soudního spisu, a nebyly tak naplněny zákonné předpoklady pro přiznání odměny ve smyslu
platné právní úpravy dané vyhláškou č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů, bylo rozhodnuto,
že ustanovenému zástupci stěžovatele, advokátu JUDr. Michalu Benčokovi, se nepřiznává
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti, jak uvedeno v bodě III. výroku tohoto
usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu