ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.97.2004
sp. zn. 6 Azs 97/2004 - 41
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalobce: V. S ., zastoupen JUDr. Blankou Šerákovou, advokátkou, se sídlem Lidická 127,
363 01 Ostrov nad Ohří, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3,
170 34 Praha 7, adresa pro doručování: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační
politiky, poštovní přihrádka 21/OAM, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 15. 10. 2003, č. j. OAM - 5084/VL - 07 - 03 - 2003, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 1. 2004, č. j. 24 Az 2251/2003 - 18,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se ne při znává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 15. 10. 2003, č. j. OAM - 5084/VL - 07 - 03 - 2003, zamítl
žalovaný žádost žalobce (dále jen „stěžovatel“) o udělení azylu v České republice jako zjevně
nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).
Toto rozhodnutí odůvodnil tak, že pohnutkou pro podání žádosti o udělení azylu byly obavy
z neznámých osob, které po stěžovateli z důvodu vlastního obohacení požadovaly platbu
tzv. výpalného a dále snaha o legalizaci pobytu na území České republiky. Tyto důvody však
podle žalovaného nelze podřadit pod důvody pro udělení azylu vyjmenované v §12 zákona
o azylu, čímž jsou naplněny podmínky §16 odst. 1 písm. g) uvedeného zákona.
Stěžovatel se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Ostravě domáhal zrušení tohoto
rozhodnutí žalovaného. Krajský soud žalobu rozsudkem č. j. 24 Az 2251/2003 – 18 ze dne
2. 1. 2004 zamítl. Uvedl, že stěžovatel neuvedl žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohl
být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu. Žalovaný podle něj
beze zbytku úplně zjistil skutkový stav, přičemž nic ze správního spisu nenaznačuje,
že by se žalovaný nezabýval věcí stěžovatele odpovědně a svědom itě.
Včas podanou kasační stížností stěžovatel napadl rozhodnutí Krajského soudu
v Ostravě. Vytýká v ní soudu i správnímu orgánu, že oba vycházely ze skutečnosti,
že důvodem vycestování stěžovatele z vlastní země byl jeho soukromý spor s jinými
soukromými osobami, který se nepokusil řešit prostřednictvím místních orgánů státní moci.
Podle přesvědčení a zkušenosti stěžovatele státní orgány Ukrajiny nejsou vždy schopny
zajistit svým občanům bezpečnost vůči zločineckým gangům. Vychází z případu svého bratra
V. S., který v roce 1999 začal podnikat na Ukrajině, přičemž musel část svého zisku odvádět
mafii. Tento jev je na Ukrajině považován za zcela normální a státní moc jej toleruje. Po
několika měsících již nebyl schopen příživníkům platit a následovalo od nich vydírání a
vyhrožování. Proto se obrátil na policii, kde se však pomoci nedočkal. Uvádí, že mezi policií
a mafií existuje spojení. Na základě zkušeností svého bratra již stěžovatel sám nežádal o
pomoc policii nebo jiné státní orgány. Proto se domnívá, že je jeho kasační stížnost
oprávněná. Stěžovatel namítá důvod kasační stížnosti uvedený v §103 odst. 1 písm. a), b) a d)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti popírá její oprávněnost. V řízení
nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by svědčily o tom, že by byl v zemi původu
pronásledován za uplatňování politických práv a svobod nebo že má odůvodněný strach
z pronásledování z důvodů rasy, náboženství, národnosti či příslušnosti k určité sociální
skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. Proto navrhuje kasační stížnost
zamítnout.
Nejvyšší správní soud po zjištění, že kasační stížnost je podána včas a že je přípustná,
přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel požádal 7. 10. 2003
v České republice o azyl, když jako důvod uvedl, že jeho bratr byl majitelem baru. Mafie
se dozvěděla o jeho příjmech. Začali ho vydírat, aby jim platil každý měsíc. Už nebyl schopen
dále platit.
Nezákonnost rozhodnutí soudu ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. může spočívat
v aplikaci nesprávného právního předpisu na daný případ nebo sice v aplikaci správného
právního předpisu, avšak nesprávně interpretovaného.
Důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. představuje vadu řízení před správním
orgánem spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí
vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl
porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to
mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval,
napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit.
Kasační důvod podávaný §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. pak spočívá
v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudu pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů,
popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonnost
rozhodnutí o věci samé. Nesprávné zjištění skutkového stavu v řízení před soudem by mohlo
být považováno za jinou vadu řízení, jež mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí.
Z hlediska tvrzené nezákonnosti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě je třeba
vycházet z §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, podle kterého se žádost o udělení azylu
jako zjevně nedůvodná zamítne, jestliže žadatel neuvádí skutečnost svědčící o tom, že by
mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12. Zákon o azylu v §12
vyžaduje jako podmínku pro udělení azylu, že žadatel o azyl je pronásledován za uplatňování
politických práv a svobod, resp. má odůvodnění strach z takového pronásledování
či z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální
skupině. Pojem pronásledování je vymezen v §2 odst. 6 tohoto zákona tak, že jde o ohrožení
života nebo svobody, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání,
pokud jsou prováděna, podporována či trpěna úřady v tomto ustanovení určeného státu.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu tak nejsou potíže se soukromými
osobami (tzv. mafií) v domovském státě důvodem pro udělení azylu podle §12 zákona
o azylu (srov. například rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Azs 5/2003 - 51;
č. j. 4 Azs 7/2003 - 60; č. j. 4 Azs 25/2003 - 80). Stěžovatel však neuvedl žádnou skutečnost,
která by směřovala k tomu, že byl pronásledován z výše uvedených důvodů. Nejvyšší správní
soud pro úplnost dodává, že pronásledování z jiných důvodů než z důvodů uvedených v §12
není zákonným důvodem pro udělení azylu v České republice. Krajský soud v Ostravě
tak správně posoudil, že během celého správního řízení stěžovatel neuvedl žádnou skutečnost,
která by směřovala k tomu, že byl pronásledován za uplatňování politických práv a svobod
nebo pro příslušnost k určité sociální skupině a že tedy jím tvrzené důvody nejsou zá konem
stanovenými důvody pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu. Krajskému soudu tedy
nelze vytknout, jestliže potvrdil postup žalovaného, který stěžovatelovu žádost o udělení
azylu odmítl jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Námitka
stěžovatele ohledně nezákonnosti rozhodnutí soudu spočívající v nesprávném posouzení
právní otázky soudem je proto nedůvodná.
Další námitky stěžovatele směřují k nesprávnému zjištění skutkového stavu soudem,
resp. správním orgánem. Podle názoru Nejvyššího správního soudu jak soud, tak i žalovaný
při svém rozhodnutí vycházely z podkladů, které byly dostatečné k posouzení věci. Skutkový
stav, který byl základem uvedených rozhodnutí, nevyžaduje vzhledem k výše uvedenému
žádného doplnění. Jak žalovaný, tak i krajský soud jej správně zhodnotily a toto zhodnocení
řádně zdůvodnily. I tyto námitky stěžovatele jsou proto nedůvodné.
Nejvyššímu správnímu soudu tedy z výše uvedených důvodů nezbylo, než kasační
stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítnout.
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s. Protože
žalovaný, který měl úspěch ve věci, žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud
ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že se žalovanému právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí ne js ou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 31. května 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu