ECLI:CZ:NSS:2005:7.AZS.161.2005
sp. zn. 7 Azs 161/2005 - 63
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Radana Malíka v právní věci
stěžovatele Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7,
Nad Štolou 3, za účasti H. M. A., zastoupené opatrovníkem P. B., vyšším soudním úředníkem
Krajského soudu v Praze, v řízení o kasační stížnosti podané proti rozsudku Krajského soudu
v Praze ze dne 27. 1. 2005, č. j. 48 Az 184/2004 – 34,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2005, č. j. 48 Az 184/2004 – 34,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Stěžovatel se včas podanou kasační stížností domáhá u Nejvyššího správního soudu
vydání rozsudku, kterým by byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2005,
č. j. 48 Az 184/2004 - 34, a věc mu vrácena k dalšímu řízení.
Krajský soud v Praze v napadeném rozsudku dospěl k závěru, že je třeba k žalobě H.
M. A. zrušit rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne
7. 7. 2004, č. j. OAM-195/LE-PA04-L07-2004, jímž nebyl H. M. A. udělen azyl podle
ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“), a současně rozhodnuto tak, že se na tuto cizinku vztahuje překážka
vycestování podle ustanovení §91 zákona o azylu.
Krajský soud zjistil ze žádosti o udělení azylu H. M. A. ze dne 31. 3. 2004, kterou
doplnila při pohovorech dne 24. 6. 2004 a 30. 6. 2004, že tato cizinka pochází z malého klanu
v Somálsku, který nezasahuje do bojů, které probíhají v této zemi v rámci občanské války.
V roce 2001 byla její rodina napadena bandity, vyhnána z bytu a H. M. A. odvlečena, kde jí
však jeden z banditů dopomohl k útěku a zabránil tak jejímu znásilnění, které jí hrozilo. I
když se H. M. A. nezúčastňovala politického života v zemi, hodlala odejít do Švýcarska, kde
žije její babička, protože v Somálsku v důsledku občanské války není vůbec bezpečno a státní
orgány jsou zcela ochromeny. Návrat do Somálska zmítaného občanskou válkou proto
z těchto důvodů vůbec nepřichází v úvahu.
Krajský soud při přezkoumávání žalobou napadeného správního rozhodnutí dospěl
k závěru, že v tomto rozhodnutí je odůvodněno, že H. M. A. nesplňovala zákonné podmínky
pro udělení azylu podle §12 a §13 odst. 1, 2 zákona o azylu a naopak, že se na ni vztahuje
překážka vycestování podle §91 zákona o azylu, rozhodnutí však postrádá odůvodnění, proč
H. M. A. nesplňuje zákonné podmínky pro udělení azylu podle ustanovení §14 zákona o
azylu.
Krajský soud má za to, že absence výsledku správního uvážení o tom, zda u H. M. A.
jde či nejde o případ zvláštního zřetele hodný pro udělení humanitárního azylu podle §14
zákona o azylu, má za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů.
Krajský soud proto musel z důvodu této vady řízení zrušit žalobou napadené
rozhodnutí a věc vrátit správnímu orgánu k dalšímu řízení. Současně krajský soud uložil
správnímu orgánu, aby v naznačeném směru provedl potřebné důkazy, jež musí vyhodnotit
v odůvodnění nového rozhodnutí, a zabýval se i námitkami H. M. A., které uváděla po podání
žaloby v souvislosti s neudělením azylu podle §12 zákona o azylu.
V kasační stížnosti proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Praze, která se opírá
o důvody uvedené v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního, v platném znění (dále jen s. ř. s.), stěžovatel odmítl závěry krajského soudu,
pokud dospěl k tomu, že je třeba zrušit žalobou napadené správní rozhodnutí.
Stěžovatel namítl, že rozhodnutí správního orgánu je i v části o neudělení
humanitárního azylu dostatečně odůvodněno v souladu s ustanovením §47 odst. 3 zákona
č. 71/1967 Sb. V odůvodnění správního rozhodnutí na straně 5 je totiž uvedeno,
že humanitární azyl podle ustanovení §14 zákona o azylu nebyl H. M. A. udělen, protože po
posouzení zdravotního stavu a osobní situace této cizinky v souvislosti s poměry v zemi její
státní příslušnosti nebyly zjištěny důvody zvláštního zřetele hodné pro udělení humanitárního
azylu. Současně stěžovatel poukázal i na judikaturu, jež se zabývá problematikou
humanitárního azylu.
H. M. A. se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek Krajského
soudu v Praze ze dne 27. 1. 2005, č. j. 48 Az 184/2004 - 34, při vázanosti rozsahem a důvody,
které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.), a dospěl k závěru,
že kasační stížnost je důvodná.
Z odůvodnění napadeného rozsudku Krajského soudu v Praze vyplývá, že krajský
soud zrušil rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne
7. 7. 2004, č. j. OAM-195/LE-PA04-L07-2004, pro jeho nepřezkoumatelnost z nedostatku
důvodů rozhodnutí.
Krajský soud podle odůvodnění svého rozsudku dospěl k závěru, že správní
rozhodnutí stěžovatele neobsahuje posouzení toho, proč H. M. A. nesplňuje podmínky pro
udělení humanitárního azylu podle ustanovení §14 zákona o azylu a dokonce ani zmínku o
výsledku správního uvážení, zda u této cizinky jde o případ hodný zvláštního zřetele pro
udělení tohoto azylu a o tom, jaké skutečnosti byly posuzovány při správním uvážení, resp.
volné úvaze stěžovatele ve smyslu citovaného ustanovení zákona o azylu.
Tyto závěry krajského soudu nemají oporu v odůvodnění správního rozhodnutí.
Kasační stížnost důvodně poukazuje na stranu 5 odůvodnění správního rozhodnutí,
které je založeno ve správním spise, v němž se stěžovatel uvedenou problematikou zabývá.
Stěžovatel v odůvodnění doslova uvádí „jestliže v řízení o udělení azylu nebude zjištěn důvod
pro udělení azylu podle §12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl
z humanitárního důvodu podle ustanovení §14 výše uvedeného zákona. Správní orgán
humanitární azyl ve smyslu §14 výše uvedeného zákona neuděluje, neboť po posouzení
zdravotního stavu a osobní situace žadatelky v souvislosti s poměry v zemi její státní
příslušnosti nedošel k závěru, že by případ žadatelky bylo možno považovat za hodný
zvláštního zřetele“. Z citovaného odůvodnění správního rozhodnutí, které je založeno
v několika exemplářích ve správním spise, tedy vyplývá, že toto odůvodnění obsahuje
všechny skutečnosti, které požaduje zjistit krajský soud.
Nejvyšší správní soud má tudíž za to, že krajský soud vadně zrušil žalobou napadené
správní rozhodnutí stěžovatele, které obsahuje v odůvodnění všechny skutečnosti, které
krajský soud považoval za nutné doplnit v dalším řízení.
Nad rámec podané kasační stížnosti se sluší ještě poznamenat, že patrně v důsledku
písařské chyby se v záhlaví rozsudku objevuje jiné jméno a příjmení předsedkyně senátu než
té, jejíž jméno a příjmení je uvedeno na konci rozsudku, která také toto rozhodnutí podepsala
a která ho i vyhlašovala.
Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů došel k závěru, že kasační stížnost
stěžovatele proti napadenému rozsudku Krajského soudu v Praze je důvodná, proto tento
rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§110
odst. 1 s. ř. s.).
V tomto řízení bude na krajském soudu, aby se znovu zabýval žalobou napadeným
správním rozhodnutím z toho pohledu, zda jeho odůvodnění obsahuje z hlediska
humanitárního azylu podle ustanovení §14 zákona o azylu všechny zákonem požadované
úvahy a skutečnosti a zda má odůvodnění v tomto směru oporu ve správním spisu.
Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu
řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem
ve zrušovacím rozhodnutí (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud rozhodl o kasační stížnosti rozsudkem bez jednání, protože
mu takový postup umožňuje ustanovení §109 odst. 1 s. ř. s.
Krajský soud rozhodne v novém rozhodnutí i o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. října 2005
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu