ECLI:CZ:NSS:2005:7.AZS.346.2004
sp. zn. 7 Azs 346/2004 - 62
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Jiřího Vyvadila v právní věci stěžovatele I. M.,
zastoupeného Mgr. Petrou Schinnenburgovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, V Nových
domcích 13, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o
kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 6. 2004, č. j. 24 Az
187/2004 - 27,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. U r č u je se odměna zástupce stěžovatele Mgr. Petry Schinnenburgové, advokátky,
ve výši 2150 Kč, která jí bude vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení
z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 6. 2004, č. j. 24 Az 187/2004 - 27,
byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „správní
orgán“) ze dne 1. 3. 2004, č. j. OAM-458/VL-10-17-2004, jímž bylo rozhodnuto o neudělení
azylu stěžovateli podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o azylu“), a zároveň rozhodnuto, že se na stěžovatele nevztahuje překážka
vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že důvodem žádosti o udělení
azylu byly problémy stěžovatele s jeho rodiči, kteří jej nutili přijmout jejich víru, a azylovou
procedurou chtěl stěžovatel rovněž legalizovat svůj pobyt na území České republiky. Krajský
soud pak dospěl k závěru, že správní orgán nepochybil, když tyto důvody neshledal
rozhodnými ve smyslu §12, §13 a §14 zákona o azylu.
V kasační stížnosti stěžovatel nejprve obecně vytýkal krajskému soudu porušení
právních předpisů a v doplnění učiněném k výzvě soudu pak uvedl, že na Ukrajině je podání
žádosti ukrajinských občanů o azyl v zahraničí pokládáno za vlastizradu a mnohdy má návrat
zpět dopad na jejich osobní svobodu a svobodu výkonu povolání. Bylo rovněž prokázáno,
že někteří z odmítnutých žadatelů o azyl v České republice byli po návratu na Ukrajinu
ze strany ukrajinských orgánů podrobeni administrativní šikaně, vyšetřováni a následně
i souzeni a trestáni. Dále namítl, že se správní orgán dostatečně nevypořádal s otázkou
mučení, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestů ze strany státních orgánů Ukrajiny,
když ze zprávy Amnesty International v roce 2004 vyplývá, že na Ukrajině je na denním
pořádku osoby ve vyšetřovací vazbě zneužívat a mučit a tím ze zadržených dostat přiznání.
Evropská komise pro zamezení mučení a nelidského a ponižujícího zacházení nebo trestu
uvádí, že osoby zadržené ukrajinskou policií jsou vystaveny značenému riziku tělesného
zneužití. Dále uvedl, že stěžovatel je příslušníkem sociální skupiny na Ukrajině,
která má odůvodněný strach z pronásledování a vzetí do vazby, a to z důvodu podání žádosti
o azyl v zahraničí.
Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel v žalobě uváděl, že byl
ve své vlasti pronásledován z náboženských důvodů, avšak důvody obsažené v kasační
stížnosti a dovolávající se pronásledování azylantů po návratu do zemi původu v žalobě
uplatněny nebyly.
Podle §104 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění
(dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody,
než které jsou uvedeny v §103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení
před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
Nejvyšší správní soud se námitkami stěžovatele nemohl věcně zabývat,
neboť šlo o námitky, resp. důvody, které stěžovatel neuplatnil v žalobě, ač tak učinit mohl,
jinými slovy šlo o námitky nepřípustné. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost
podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. z důvodu uvedeného v §104 odst. 4 s. ř. s., za použití §120
s. ř. s., odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s §120
s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla
kasační stížnost odmítnuta.
Stěžovatel podal současně s kasační stížností návrh, aby byl kasační stížnosti přiznán
odkladný účinek dle ust. §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud o tomto návrhu z důvodu
nadbytečnosti nerozhodl, neboť o věci rozhodl neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném
poučení účastníků řízení o složení senátu.
Odměnu zástupce stěžovatele určil soud ve výši 2150 Kč za dva úkony právní služby
(první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, písemné podání
soudu - odůvodnění kasační stížnosti) dle ust. §11 odst.1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
včetně dvou režijních paušálů po 75 Kč podle §13 této vyhlášky.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. 1. 2005
JUDr. Radan Malík
předseda senátu