ECLI:CZ:NSS:2005:8.AZS.29.2005
sp. zn. 8 Azs 29/2005 - 55
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobkyně: N. D.,
zastoupené Mgr. Zbyňkem Stavinohou, advokátem se sídlem Brno, Joštova 4, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka
21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně
ze dne 30. 8. 2004, čj. 55 Az 25/2004 - 24,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2004, čj. 55 Az 25/2004 – 24
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně jako stěžovatelka
domáhá zrušení shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Brně, kterým
byla odmítnuta její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 5. 1. 2004,
čj. OAM-3535/VL-07-ZA04-2003. Tímto (posledně uvedeným) rozhodnutím nebyl
stěžovatelce udělen azyl podle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 238/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění
pozdějších předpisů (zákon o azylu) a zároveň bylo vysloveno, že se na ni nevztahuje
překážka vycestování ve smyslu ustanovení §91 citovaného zákona. Usnesení krajského
soudu vycházelo ze skutečnosti, že podání žalobkyně postrádá náležitosti uvedené
v ustanoveních §37 odst. 3 a §71 odst. 1 písm. d) až e) s. ř. s. a které žalobkyně
ve stanovené lhůtě nedoplnila.
V kasační stížnosti stěžovatelka uplatňuje důvod uvedený v ustanovení
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu; nesouhlasí
se závěry krajského soudu, dle jejího názoru žaloba, tak jak byla podána, žádné vady,
které by bránily jejímu řádnému projednání, neměla. Ani výzva krajského soudu
k doplnění žaloby neříkala v čem konkrétně je žaloba neúplná a které konkrétní
nedostatky brání v jejím projednání. Vzhledem k uvedenému stěžovatelka navrhuje,
aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a současně
žádá, aby byl její kasační stížnosti přiznán odkladný účinek.
Žalovaný ve svém vyjádření popírá oprávněnost podané kasační stížnosti,
neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí, tak i usnesení krajského soudu, byly vydány
v souladu s právními předpisy. Kasační stížnost proto považuje za nedůvodnou
a navrhuje, aby ji Nejvyšší správní soud zamítl.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam,
kde je o kasační stížnosti rozhodováno přednostně a kde je žadatel chráněn před důsledky
rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle §78b odst. 1, 2
zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu
mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu
o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného
účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza,
která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza
prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí
rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žád osti o odkladný účinek
by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatelky žádný význam, negativní
by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí
o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně
může přiznání odkladného úč inku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby
rozhodnutí o této stížnosti.
Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích
jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
K tomu ze soudního spisu vyplynulo, že v žalobě, doručené osobně Krajskému
soudu v Brně dne 2. 2. 2004, stěžovatelka jako důvody uvedla skutečnost, že žalovaný
nesprávně zhodnotil její situaci, když dostatečně nevzal v úvahu okolnosti,
které ji k odjezdu do České republiky a podání žádosti o azyl vedly. Ve své vlasti
je nezaměstnaná a vzhledem ke svému věku má pouze mizivou šanci najít si zaměstnání.
Podnikání v Mongolsku je prakticky nemožné a proto stěžovatelka zůstala
téměř bez prostředků na vlastní obživu. Po svém prvním návratu z České republiky
navíc zjistila, že manžel, který je alkoholik, prodal náš společný byt a stěžovatelka
tak nemá ani kde bydlet; k tomu se navíc přidružily zdravotní potíže. Podnebí
v Mongolsku má velký dopad na její zdravotní stav, neboť byla léčena na tuberkulózu
a suché ovzduší, které panuje v Mongolsku, je pro ni nezdravé. Domnívá
se, že jsou u ní dány důvody pro udělení azylu z humanitárních důvodů ve smyslu
ustanovení §14 zákona o azylu.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2004, čj. 55 Az 25/2004 - 6
byla stěžovatelka vyzvána, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení doplnila
a upřesnila své podání ze dne 2. 2. 2004 tak, aby bylo zřejmé, proti komu směřuje,
označení žalobních bodů, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních
důvodů považuje stěžovatelka napadené výroky rozhodnutí za nezákonné a nicotné
a dále jaké důkazy k prokázání svých tvrzení navrhuje provést. Současně soud
stěžovatelku poučil, že v případě nevyhovění výzvě ve stanovené lhůtě, řízení
o tomto podání usnesením odmítne. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka ve stanovené
lhůtě své podání nedoplnila, Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 8. 2004,
čj. 55 Az 25/2004 - 24, podání stěžovatelky odmítl.
V dané věci je tak předmětem sporu otázka, zda byl návrh natolik vadný, že nebylo
možné v řízení pokračovat, tedy zda v žalobě nebyl uved en žádný žalobní bod,
pro který by ji bylo možno věcně projednat. Podle ustanovení §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
musí být ze žalobních bodů patrno, z jakých skutko vých a právních důvodů
považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Význam
co nejpřesnějšího uvedení žalobních bodů v žalobě vyplývá ze zásady dispoziční,
kterou je řízení o žalobách ve správním soudnictví ovládáno a která znamená, že soud
se při přezkumu správního rozhodnutí (s výjimkou taxativně stanovených případů)
omezuje pouze na posouzení existence důvodů nezákonnosti správního rozhodnutí,
které žalobce dovozuje.
Vzhledem k tomu, že stěžovatelka v žalobě označila důvod napadení správního
rozhodnutí, neboť uvedla, že žalovaný nesprávně zhodnotil její situaci, když dostatečně
nevzal v úvahu okolnosti, které stěžovatelku k odjezdu do České republiky a podání
žádosti o azyl vedly a že splňuje podmínky pro udělení humanitárního azylu, má Nejvyšší
správní soud zato, že taková dikce podání splňuje minimální požadavky na formulaci
žalobního bodu, neboť z ní lze usoudit na právní ar gumentaci i skutková tvrzení,
o něž se žalobní bod opírá. Z podání stěžovatelky bylo zřejmé, v jakém roz sahu správní
rozhodnutí napadá; rovněž důvody, proč tak činí, bylo možné považovat za žal obní bod
ve smyslu ustanovení §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Taková žaloba se jeví schopnou věcného
projednání, je ovšem třeba při vlastním rozhodnutí o žalobě rozsudk em vážit její možnou
úspěšnost. Pokud by v takovém případě zvolil soud cestu odstranění vad, jejímž cílem
by bylo upřesnění žalobního bodu či žalobního návrhu, nejednalo by se o nepřípustné
a opožděné rozšíření původní žaloby ve smyslu ustanovení §71 odst. 2 věty třetí.
K ustanovení §71 odst. 1 písm. e) s. ř. s., Nejvyšší správní soud uvádí, že přestože
je zde uvedeno, že jednou z náležitostí, které musí žaloba obsahovat je, jaké důkazy
k prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje provést, z povahy věci je zřejmé,
že i když stěžovatelka žádné konkrétní důkazy, kromě odkazu na spis žalovaného,
neuvedla, nebrání tato skutečnost věcnému přezkoumání žaloby.
Nejvyšší správní soud tedy shledal naplnění důvodu kasační stížnosti
podle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., neboť v posuzovaném případě nebyly
splněny podmínky pro odmítnutí podání podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s.; krajský
soud tedy postupoval nezákonně, když žalobu odmítl.
Proto kasační stížností napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a věc vrátil
tomuto soudu k dalšímu řízení. V tomto řízení je krajský soud vázán právním názorem
vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle §110 odst. 2 s. ř. s.
Krajský soud v Brně v novém rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. prosince 2005
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu