ECLI:CZ:NSS:2005:8.AZS.3.2005
sp. zn. 8 Azs 3/2005 - 58
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Petra Příhody a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobkyň A) G. K.
a B) nezl. O. K., zastoupené žalobkyní A), obou zastoupených JUDr. Liborem Fiedlerem,
advokátem v Nymburce, Palackého třída 223/5, 288 02 Nymburk, proti Ministerstvu
vnitra, poštovní přihrádka 21/OAM, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 13. 2. 2003, čj. OAM-7555/VL-14-P05-2001, o kasační
stížnosti žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2004,
čj. 46 Az 527/2003-28
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna advokáta žalobkyň JUDr. Libora Fiedlera se určuje částkou
3350 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 13. 2. 2003, čj. OAM-7555/VL-14-P05-2001, nebyl
žalobkyním udělen azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu,
ve znění zákona č. 2/2002 Sb. Žalovaný současně vyslovil, že na žalobkyně se nevztahuje
překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného podaly žalobu u Krajského soudu v Praze,
který ji rozsudkem ze dne 20. 1. 2004, čj. 46 Az 527/2003-28, zamítl. Proti tomuto
rozhodnutí žalobkyně (dále též „stěžovatelky“) podaly kasační stížnost; byla však podána
pozdě.
Ze soudního spisu vyplynulo, že krajský soud stěžovatelkám pro řízení o žalobě
usnesením ze dne 25. 8. 2003 ustanovil zástupkyni JUDr. Hanu Fučíkovou, advokátku v
Praze. Ta je zastupovala i u ústního jednání dne 20. 1. 2004, při kterém byl vyhlášen
napadený rozsudek. Písemné vyhotovení rozsudku bylo zástupkyni doručeno dne
17. 3. 2004. Stěžovatelky přitom kasační stížnost podaly až dne 11. 5. 2004.
Kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, přičemž
zmeškání lhůty nelze prominout (§106 odst. 2 s. ř. s.). Kasační stížnost podle §106 odst.
4 s. ř. s. se podává u soudu, který napadené rozhodnutí vydal; lhůta je zachována i tehdy,
byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu.
Počítání lhůt se řídí ustanovením §40 s. ř. s., užitého ve spojení s §120 s. ř. s. Lhůta
počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její
počátek. Lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým
označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Při počítání lhůt je tak třeba
rozlišovat den, který určil počátek lhůty, a den, kdy lhůta začala běžet. Podle §40 odst. 4
s. ř .s. je pak lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno u soudu nebo
jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní
licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li soudní řád
správní jinak.
Stěžovatelky byly v řízení před Krajským soudem v Praze zastoupeny (§35 odst. 7 s.
ř. s.), Krajský soud v Praze proto v souladu s ustanovením §42 odst. 2 s. ř. s. napadený
rozsudek doručil jejich zástupkyni, a to dne 17. 3. 2004. Tento den je tedy dnem, který
určil počátek lhůty; lhůta k podání kasační stížnosti začala běžet počátkem následujícího
dne, tj. 18. 3. 2004 a skončila dne 31. 3. 2004. Stěžovatelky kasační stížnost podaly u
Nejvyššího správního soudu až dne 11. 5. 2004.
Kasační stížnost je tedy zjevně opožděná a Nejvyšší správní soud ji z tohoto důvodu
odmítl [§46 odst. 1 písm. b) ve spojení s §120 s. ř. s.].
I přesto, že kasační stížnost byla zjevně opožděná, krajský soud odstraňoval její vady;
nejprve vyzval stěžovatelky k doložení plné moci advokáta, který je bude zastupovat v
řízení o kasační stížnosti, poté jim pro řízení o kasační stížnosti ustanovil zástupcem
JUDr. Libora Fiedlera, advokáta v Nymburce. Tohoto advokáta také vyzval k odstranění
vad kasační stížnosti a k doplnění důvodů podle §103 odst. 1 s. ř. s., což advokát učinil
podáním krajskému soudu doručeném dne 19. 7. 2004. Tento postup krajského soudu byl
s ohledem na §108 odst. 1 první větu s. ř. s. nadbytečný. Pochybení krajského soudu však
nemůže jít k tíži ustanoveného advokáta; je proto třeba, aby mu Nejvyšší správní soud
přiznal odměnu za zastupování a hotové výdaje, které platí stát (§35 odst. 7 s. ř. s.). Při
rozhodování o odměně zástupce stěžovatelek se tedy Nejvyšší správní soud řídil
ustanoveními §9 odst. 3 písm. f), §11 odst. 1 písm. b), d), §12 odst. 4 a §13 odst. 3
vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a přiznal zástupci stěžovatelek 3200 Kč
odměny za dva úkony právní služby a 150 Kč jako paušální náhradu hotových výdajů.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením §
60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 31. ledna 2005
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu