ECLI:CZ:NSS:2006:5.AS.59.2006
sp. zn. 5 As 59/2006 - 85
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce: M. D. A., I., zastoupeného JUDr. Lucií Ševčíkovou, advokátkou se sídlem v Brně,
Palác PADOWETZ, Bašty 2, proti žalovanému Úřadu průmyslového vlastnictví, se sídlem
v Praze, Antonína Čermáka 2a, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 23. 2. 2006, č. j. 10 Ca 72/2005 – 52,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Stěžovatel je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1075 Kč,
k rukám jeho zástupce JUDr. Lucie Ševčíkové, advokátky se sídlem v Brně, Palác
PADOWETZ, Bašty 2, do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Stěžovatel se kasační stížností domáhal zrušení shora uvedeného rozsudku Městského
soudu v Praze, kterým soud zrušil jeho rozhodnutí ze dne 28. 1. 2005, č. j. 0-179460, a věc
mu vrátil k dalšímu řízení. Napadeným rozhodnutím stěžovatel zamítl rozklad žalobce
a potvrdil rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „Úřad“) ze dne 30. 3. 2004,
ve věci zamítnutí návrhu na přihlášení slovní ochranné známky sp. zn. O-179460 ve znění
„S.“ ve smyslu ustanovení §2 odst. 1 písm. b), c) a d) zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných
známkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochranných známkách“), neboť se
jedná o označení druhové.
Městský soud považoval žalobu za důvodnou, když dospěl k názoru, že stěžovatel
svým postupem zkrátil žalobce na jeho právech tím, že důkazy relevantní pro posouzení
stěžejní otázky v daném sporu, tj. neschopnosti zápisu přihlašovaného označení „S.“ pro
výrobky ve třídě 28 mezinárodního třídění a služeb z důvodu jejich generického, druhového
označení na území České republiky (§4 písm. d) a §5 zákona č. 441/2003 Sb., zákona o
ochranných známkách), shromáždil až v druhostupňovém řízení, ačkoliv žalobci nebylo
umožněno, aby se k těmto novým důkazům vyjádřil. Dále soud poukázal na skutečnost, že
přihlašované označení je rovněž zapsáno jako ochranná známka Společenství, které požívá od
1. 5. 2004 v České republice ochranu.
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje zákonný důvod obsažený v ustanovení §103
odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), a namítá tak
nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky městským soudem. Stěžovatel
uvádí, že Úřad shromáždil dostatečný důkazní materiál o tom, že se přihlašované označení
stalo součástí slovní zásoby jakožto označení pro druh sportovního zařízení již před
samotným podáním přihlášky předmětné ochranné známky. V prvostupňovém řízení dospěl
Úřad k závěru, že důkazy předložené přihlašovatelem prokazují užívání uvedeného označení
v širokém rozsahu, avšak nikoli výhradně žalobcem. Podklady opatřené v druhostupňovém
řízení, jimiž jsou vyjádření jazykové poradny Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR
ze dne 22. 7. 2004, a výskyt uvedeného slova ve slovníku neologizmů „Nová slova v češtině“
pouze doplňují důkazy provedené Úřadem. S ohledem na doplňující roli těchto podkladů
a z důvodu procesní ekonomie nebylo nutné stěžovateli zasílat podklady k vyjádření.
Stěžovatel rovněž nemohl předpokládat, že jazyková poradna Ústavu pro jazyk český
Akademie věd ČR vydá ve stejné věci rozdílné stanovisko. Skutečnost, že přihlašované
označení je rovněž zapsáno jako ochranná známka Společenství, je irelevantní, neboť
přihlašované označení si nárokuje právo přednosti z doby před přistoupením České republiky
do Evropské Unie (dále jen „EU“), a vlastník takové ochranné známky nemůže ve smyslu
ustanovení §10 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách bránit třetím osobám
v užívání chráněného označení, pokud jej užívají v souladu s obchodními zvyklostmi,
dobrými mravy a pravidly hospodářské soutěže.
Z těchto důvodů stěžovatel navrhuje napadený rozsudek městského soudu zrušit a věc
mu vrátit k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti namítá, že rozsáhlé užívání předmětného
označení, ke kterému dospěl žalovaný, je a bylo již před podáním přihlášky na území České
republiky užíváno s jeho souhlasem, a to smluvními partnery žalobce na základě licenčních
smluv. Skutečnost, že se těmito smlouvami správní orgány nezabývaly, svědčí o nesprávně
zjištěném skutkovém stavu, neboť otázka, zda nešlo o tzv. užívání dovolené, nemohla být
postavena na jisto. Nesouhlasí s námitkou stěžovatele, že stanovisko jazykové poradny
Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR bylo podpůrným důkazem, neboť se jedná
o stěžejní instituci zabývající se zkoumáním českého jazyka, a žalobce měl mít právo
se k tomuto důkazu vyjádřit. Zdůraznil, že existence minimálně dvou zcela protichůdných
stanovisek svědčí o potřebě rozsáhlejšího zkoumání rozlišovací způsobilosti přihlašovaného
označení, a svědčí o nedostatečně zjištěném skutkovém stavu. Závěrem žalobce napadá
aplikaci ustanovení §10 zákona o ochranných známkách, neboť v posuzovaném případě není
naplněna podmínka užívání označení chráněného Společenstvím v souladu s obchodními
zvyklostmi, dobrými mravy a pravidly hospodářské soutěže. Domnívá se, že užívání tohoto
označení třetími osobami ve vztahu k přihláškou nárokovaným výrobkům třídy 28
mezinárodního třídění by naopak naplňovalo generální klauzuli nekalé soutěže.
Ze všech výše uvedených důvodů navrhuje kasační stížnost jako nedůvodnou
zamítnout.
Městský soud v napadeném rozsudku uvedl, že napadené rozhodnutí stěžovatele není
dosud podloženo dostatečným množstvím řádných důkazů, aby mohl stěžovatel učinit závěr,
že navrhované označení pro výrobky ve třídě 28 mezinárodního třídění výrobků a služeb
je označením generickým, druhovým, které skupina osob, pro něž je navrhované označení
výrobků a služeb určeno, vnímá bez konkrétního vztahu k výrobci, tj. k žalobci. Zdůraznil,
že stanovisko jazykové poradny Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR opatřené
stěžovatelem bylo zpochybněno stanoviskem téže instituce, předloženém žalobcem při ústním
jednání. Dále zdůraznil, že žalobce vyzval v souladu s ustanovením §9 zákona o ochranných
známkách nakladatelství A., aby při následujícím dotisku či reedici slovníku neologizmů
opatřilo výraz s., ba i výrazy odvozené od tohoto slova, označením zapsané ochranné známky,
neboť žalobce má možnost transformace ochranné známky Společenství rovněž na národní
ochrannou známku. Soud odmítl navrhované rozsáhlé dokazování, neboť není oprávněn na
místo zjištěného skutkového stavu postavit vlastní skutková zjištění a překročit tak meze své
pravomoci .
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu kasační stížnosti
[§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná, a za stěžovatele jedná osoba s vysokoškolským právnickým vzděláním,
které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie [§105 odst. 2 s. ř. s.].
Nejvyšší správní soud nemohl přisvědčit námitce stěžovatele, že napadené rozhodnutí
vycházelo z dostatečně zjištěného skutkového stavu.
V souladu s ustanovením §52 odst. 2 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách
platí, že pro řízení o přihláškách, která neskončila před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona
se použije tento zákon.
Podle ustanovení §4 písm. d) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách se
do rejstříku nezapíše označení, které je tvořeno výlučně označeními nebo údaji, jež se staly
obvyklými v běžném jazyce nebo v poctivých obchodních zvyklostech.
Podle ustanovení §5 zákona č. 441/2003 Sb., zákona o ochranných známkách může
být označení uvedené v §4 písm. d) cit. zákona zapsáno do rejstříku, pokud přihlašovatel
prokáže, že takové označení získalo před zápisem ochranné známky do rejstříku užíváním
v obchodním styku ve vztahu k výrobkům nebo službám přihlašovatele, pro které
je požadován jeho zápis do rejstříku, rozlišovací způsobilost.
Základní otázkou posuzovaného sporu tedy je, zda stěžovatel mohl na základě jím
zjištěného skutkového stavu dospět k závěru, že se přihlašované označení nebo údaje,
ze kterých je tato ochranná známka výlučně složena, staly obvyklými v běžném jazyce
nebo v poctivých a zavedených obchodních zvyklostech pro označení výrobků nebo služeb,
pro které je uvedená ochranná známka předložena k zápisu, a že tento nedostatek nebyl
překonán prokázáním vžitosti přihlašovaného označení ve smyslu §5 cit. zákona.
Při výkladu citovaných ustanovení je nutno zohlednit všeobecně známou skutečnost,
že výše citovaný zákon o ochranných známkách byl připravován tak, aby byl účinný i v době
přístupu České republiky do Evropské unie. Evropské komunitární právo upravuje mimo jiné
také oblast národních ochranných známek, a to nepřímo, prostřednictvím první směrnice Rady
89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států
o ochranných známkách (dále jen „Směrnice č. 89“), kterou jsou členské státy povinny
implementovat do národního práva. Příslušné předpisy národního práva k implementaci
směrnice je pak třeba vykládat ve světle textu a cíle směrnice [rozsudek ESD C-79/83 Harz].
Obvyklost ochranné známky může být posouzena pouze jednak ve vztahu k výrobkům
a službám, na které se ochranná známka vztahuje, a jednak ve vztahu k tomu, jak ochrannou
známku vnímá cílová veřejnost [Rozsudek T-322/03 Telefon & Buch Verlagsgesellschaft
mbH] . Co se týče cílové veřejnosti, je třeba konstatovat, že obvyklost označení se posuzuje
s ohledem na předpokládané očekávání průměrného spotřebitele dotčeného druhu výrobku,
o kterém se má za to, že je běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný [výše
uvedený rozsudek bod 50].
Obvyklost slovního označení S. musí tedy být analyzována ve vztahu k těmto
výrobkům, vzhledem k tomu, že tyto výrobky jsou určeny spotřebiteli obecně, jde o analýzu
vnímání průměrného spotřebitele na území České republiky. K výše uvedenému je třeba
konstatovat, že z prvostupňového rozhodnutí není seznatelné, zda kromě výsledku průzkumu,
provedeného podle ustanovení §8 odst. 1 zákona o ochranných známkách měl Úřad
k dispozici další důkazní prostředky prokazující, že přihlašované označení nemá dostatečnou
rozlišovací způsobilost, neboť se jedná o generické označení. Kasační námitka stěžovatele,
že Úřad shromáždil dostatečný důkazní materiál o tom, že se přihlašované označení stalo
součástí slovní zásoby jakožto označení pro druh sportovního zařízení již před samotným
podáním přihlášky předmětné ochranné známky, nebyla stěžovatelem žádným způsobem
doložena, a zůstává tak pouze v rovině tvrzení. Napadené rozhodnutí stěžovatele pak vychází
pouze z podkladů opatřených v druhostupňovém řízení bez součinnosti s žalobcem, jimiž jsou
vyjádření jazykové poradny Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR ze dne 22. 7. 2004
a slovník neologizmů „Nová slova v češtině“ s tím, že jeden z těchto důkazů byl při soudním
jednáním žalobcem úspěšně zpochybněn.
V této souvislosti je nutné zdůraznit, že stěžovatel při svém hodnocení zcela pominul
otázku žalobcem uzavřených licenčních smluv ve vztahu k rozsahu užívání přihlašovaného
označení. Tato okolnost již sama o sobě dostatečně prokazuje nesprávné zjištění skutkového
stavu, neboť její posouzení je pro předmět sporu relevantní.
Nejvyšší správní soud nemohl přisvědčit ani druhé stěžovatelově námitce, ve které
namítá, že důkazy opatřené v řízení o rozkladu nebylo nutné poskytnout žalobci k vyjádření.
Z napadených rozhodnutí naopak vyplývá, že stěžovatel rozhodoval zejména na základě
důkazních prostředků opatřených v řízení o rozkladu. Jestliže za této procesní situace nedal
žalobci jakoukoliv možnost se k takto opatřeným důkazním prostředkům vyjádřit, znemožnil
žalobci uplatnění jednoho ze základních práv, a to práva vyjádřit se ke všem prováděným
důkazům. Porušení tohoto práva pak nelze omlouvat procesní ekonomií. Obdobně neobstojí
ani námitka stěžovatele spočívající v tom, že stěžovatel nemohl předem předpokládat,
že poradna Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR vydá k posouzení věci rozdílné
stanovisko. Právo vyjádřit se ke všem provedeným důkazům totiž nestojí na předpokladu
správního orgánu, zda jednotlivá vyjádření účastníků řízení budou způsobilá vyvrátit
dosavadní zjištění, či nikoliv.
Nejvyšší správní soud se zcela ztotožňuje s názorem městského soudu,
že pro posouzení sporu musí být postaveno na jisto, zda již v době před podáním přihlášky
bylo užíváno navrhované označení S. obecně, aniž by parazitovalo na známosti stejného
označení registrovaného v různých zemí, včetně ochranné známky Společenství.
Argumentace stěžovatele ustanovením §10 zákona č. 441/2004 Sb., o ochranných známkách
je nepřípadná. Stěžovatel v dosavadním řízení žádným způsobem neprokázal, zda vůbec třetí
osoby přihlašované označení v obchodním styku užívají, natož zda je takové označení
užíváno v souladu s obchodními zvyklostmi, dobrými mravy a pravidly hospodářské soutěže.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost jako
nedůvodnou, a proto ji podle ust. §78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 1, §120 s. ř. s.), a žalobci, který byl v řízení úspěšný a náhradu
nákladů v řízení uplatnil, byla náhrada nákladů přiznána dle ustanovení §9 odst. 3 písm. f),
§11 odst. 1 písm. d), §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů za poskytnutí
právních služeb („advokátní tarif“), ve znění pozdějších předpisů, za jeden úkon ve výši
1000 Kč a paušál. náhrada hotových výdajů ve výši 75 Kč, celkem 1075 Kč. Tato částka bude
uhrazena stěžovatelem žalobci do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho
zástupce.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2006
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu