ECLI:CZ:NSS:2007:1.AS.42.2006
sp. zn. 1 As 42/2006 - 72
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy
a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce D. Š.,
zastoupeného Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou se sídlem Praha 1, Václavské nám. 17,
proti žalované Policii České republiky, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie,
se sídlem Praha 3, Olšanská 2, o žalobě proti rozhodnutí ředitele Služby cizinecké a
pohraniční policie ze dne 15. 2. 2006, č. 18/2006 v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2006, č. j. 4 Ca 5/2006 - 48,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů v řízení o kasační
stížnosti.
IV. Odměna advokátky Mgr. Anny Větrovské se u r č u je částkou 1279,25 Kč,
která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci
tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ředitele Služby cizinecké a pohraniční policie ze dne 15. 2. 2006,
č. 18/2006 bylo podle §133 odst. 3 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků
Policie České republiky, změněno prvostupňové rozhodnutí služebního orgánu Služby
cizinecké a pohraniční policie tak, že žalobce byl uznán vinným ze spáchání přestupku
proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle §30 odst. 1 písm. h) zákona
č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Žalobce toto rozhodnutí napadl žalobou podanou
dne 20. 3. 2006 u Městského soudu v Praze. Téhož dne podal žádost o osvobození
od soudních poplatků a o ustanovení zástupce.
V žádosti uvedl, že k 30. 6. 2005 ukončil služební poměr u Policie ČR, v současnosti
je bez pracovního poměru a pobírá pouze příspěvek za službu ve výši 6012 Kč z titulu
předchozího služebního poměru u Policie ČR. Pokud jde o ustanovení zástupce, žalobce
navrhl, aby tímto zástupcem byl ustanoven M. Š. (dále jen M. Š.), protože je jeho kamarád,
zastupoval jej bezplatně v řízení před správním orgánem a v této věci již dvakrát vypracoval
žalobu k soudu, takže je s věcí po stránce skutkové a právní dobře obeznámen. V tom, aby
sám udělil M. Š. plnou moc k zastupování v řízení před soudem mu brání ustanovení §35
odst. 6 s. ř. s., podle něhož by soud mohl usnesením rozhodnout, že zastoupení účastníka
nepřipustí, pokud zmocněnec zastupuje v různých věcech opětovně.
K výzvě městského soudu žalobce předložil potvrzení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, z něhož
kromě výše uvedených skutečností vyplynulo, že je evidován jako uchazeč o zaměstnání
u Úřadu práce hl. m. Prahy, pobočky v Praze 3, přičemž podpora v nezaměstnanosti
mu byla poskytována v době od 6. 9. 2005 do 13. 2. 2006. Žalobce je rozvedený
a má vyživovací povinnost k synovi D. Š., ve výši 5000 Kč měsíčně; k dcerám V. a A. Š.,
uvádí vyživovací povinnost ve výši 0 Kč. Má dluh na výživném ve výši 57 000 Kč, a dále
dluh vůči České republice za znalečné ve výši 30 480,25 Kč.
Usnesením ze dne 4. 5. 2006 č. j. 4 Ca 5/2006 - 48 městský soud ve výroku
označeném I. přiznal žalobci osvobození od soudních poplatků, a ve výroku označeném
II. žalobci neustanovil zástupce. Žádosti o ustanovení zástupce městský soud nevyhověl,
protože žalobce, i když splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, je schopen
svá práva v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu účinně hájit sám.
To podle městského soudu vyplývá ze žaloby i ze žádosti o ustanovení zástupce, když žalobce
žádal o ustanovení M. Š., který je jeho kamarád a zastupoval ho bezplatně již v řízení
před správním orgánem. Přitom žalobce žádal, o ustanovení tohoto zástupce z obavy, že soud
by postupem podle §35 odst. 6 s. ř. s. M. Š. jako zástupce nepřipustil. Městský soud
však neshledal důvod, proč by žalobce nemohl sám udělit M. Š. plnou moc k zastupování
v řízení; městskému soudu není známo, že M. Š. zastupuje opětovně v různých věcech.
Mimoto soud poukázal na to, že v řízení před krajským soudem není zastoupení advokátem
povinné.
Výrok II. usnesení městského soudu napadl žalobce včas podanou kasační stížností
a požadoval, aby Nejvyšší správní soud tento výrok zrušil. Dále navrhl, aby byl kasační
stížnosti přiznán odkladný účinek, což dále nijak nezdůvodnil, a aby mu byl pro řízení
o ní ustanoven zástupce – advokát, konkrétně Mgr. Anna Větrovská, advokátka, jíž žalobce
zná, má k ní důvěru a která ho již zastupuje v jiné občanskoprávní věci, přičemž je ochotna
zastupování v řízení o kasační stížnosti převzít. Žalobce výslovně opřel kasační stížnost
o důvody podle §103 odst. 1 písm. a) [nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení
právní otázky soudem v předcházejícím řízení] a d) [nepřezkoumatelnost spočívající
v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení
před soudem, mohla-li mít tato vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé] s. ř. s.
Žalobce zpochybnil závěr městského soudu, že je schopen účinně hájit svá práva sám,
když v žádosti o ustanovení zástupce uvedl, že „žalobu i veškerá (jeho) další podání“
vypracovává M. Š., což je patrné z poznámky uvedené na některých podáních „vypracoval
M. Š.“. Přitom se nejedná o jednoduchou věc; je namítána nicotnost rozhodnutí, rozporován
skutkový stav i jeho právní hodnocení. Sám žalobce nemá právnické vzdělání, pouze při práci
u Policie ČR se setkal se správní a přestupkovou agendou v oblasti cizineckého práva a azylu,
což je úzce specializovaný druh správního řízení. Rozhodnutí městského soudu
tak podle žalobce vychází ze skutečností, které nemají oporu ve spise a proto nemůže obstát
ani jejich právní hodnocení, neboť ve své podstatě vadná skutková zjištění
jsou eo ipso důvodem i pro nesprávné právní posouzení; v této souvislosti žalobce odkazuje
na nález Ústavního soudu IV. 566/02. Žalobce se domnívá, že splňuje všechny podmínky
pro ustanovení zástupce, protože splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků,
podal návrh na ustanovení zástupce a je dána potřeba ochrany jeho práv, když v řízení
o správní žalobě je uplatnění námitek koncentrováno, musí být učiněno ve lhůtě dvou měsíců,
a to kvalifikovaným způsobem. Právo každého na právní pomoc od počátku řízení
je základním právem zakotveným v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Vzhledem k tomu, že zástupcem pro řízení o žalobě nemusí být ustanoven
pouze advokát, žalobce i nadále požaduje, aby mu byl jako zástupce ustanoven M. Š.,
který není advokátem, ale má vysokoškolské právnické vzdělání. Jeho ustanovením
nevzniknou státu náklady jako je tomu v případě ustanovení advokáta, který má nárok
na odměnu za zastupování.
Městský soud svým usnesením ze dne 29. 6. 2006, č. j. 4 Ca 5/2006 - 58 ustanovil
žalobci podle §35 odst. 8 s. ř. s. jako zástupkyni pro řízení o kasační stížnosti
Mgr. Annu Větrovskou, advokátku, (dále jen „ustanovená advokátka“) čímž byla splněna
podmínka povinného zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti (§105 odst. 2 s. ř. s.).
Ustanovená advokátka podala u městského soudu dne 10. 8. 2006 „doplnění kasační
stížnosti“, které bylo svým obsahem naprosto totožné s kasační stížností žalobce.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení městského soudu v mezích
důvodů uplatněných v kasační stížnosti a shledal tuto stížnost nedůvodnou.
Pokud městský soud učinil závěr, že žalobce je schopen účinně bránit svá práva
v řízení sám, šlo o závěr učiněný v rámci právního hodnocení skutkových zjištění,
nikoli o skutkové zjištění jako takové. Nejvyšší správní soud neshledal ze spisu ani z usnesení
městského soudu, že by tento pochybil při zjišťování skutkových okolností. Na základě
žádosti žalobce o osvobození od soudního poplatku a ustanovení zástupce městský soud
vyzval žalobce k doložení jeho osobních a majetkových poměrů formu standardizovaného
potvrzení. Skutečnosti, které tak žalobce doložil, vzal městský soud za prokázané a zcela
přesně je reprodukoval v odůvodnění napadeného usnesení. Na základě uvedeného
je tedy třeba konstatovat, že žalobcem uplatněný důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s., že městský soud vyšel ze skutečností, které nemají oporu ve spise, je zcela
nerelevantní.
Žalobcem namítaný důvod nezákonnosti usnesení spočívající v nesprávném právním
posouzení [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] tak je potřeba zkoumat z toho pohledu,
zda je správný závěr městského soudu, že žalobce je schopen účinně hájit svá práva
sám. Žalobce požadoval, aby mu byl M. Š. jako zástupce ustanoven jen proto,
aby se dále v řízení nemusel obávat, že soud M. Š. jako zástupce nepřipustí podle §35 odst. 6
in fine s. ř. s., protože M. Š. zastupoval žalobce již v řízení před správním orgánem.
„Při rozhodování o ustanovení zástupce soudem žalobci (§35 odst. 7 s. ř. s.) přihlíží
soud při posuzování otázky, zda je zastoupení třeba pro ochranu práv, kromě majetkových
poměrů také k dalším osobním poměrům účastníka řízení.“ (rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 30. 9. 2003 č. j. 1 Azs 5/2003 - 47)
Závěr, že žalobce je schopen účinně hájit svá práva sám, učinil městský soud proto,
že neshledal důvod, proč by žalobce nemohl sám zmocnit M. Š. svým zástupcem. Zhodnotil
tedy osobní poměry žalobce tak, že pokud má reálnou možnost ustanovit si odborně
způsobilého zástupce sám, není třeba aby to za něj učinil soud. Městskému soudu
nebyla známa skutečnost, že by M. Š. zastupoval opětovně v různých věcech. Podobný závěr
totiž není možné učinit na základě toho, že M. Š. zastupoval žalobce ve správním řízení,
jehož výsledek je nyní předmětem řízení před soudem, a to zejména pokud tak činil
bez nároku na odměnu a pro svůj přátelský poměr k žalobci.
Námitka žalobce, že řízení o žalobě je složité a vyžaduje profesionální zastoupení,
je z tohoto pohledu nerozhodná, protože nijak nezpochybňuje to, že žalobce může zmocnit
M. Š. k zastupování sám.
Podstatou práva na ustanovení zástupce v řízení před krajským soudem (§35 odst. 7
s. ř. s.) není, aby zástupcem byla ustanovena konkrétní osoba, kterou žalobce v návrhu
označuje, ale potřeba zajistit náležitou ochranu práv žalobce, pokud není schopen účinně hájit
svá práva sám (obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 9. 2005,
č. j. 6 Ads 64/2005 - 25).
Navíc, soud nemůže jako zástupce ustanovit někoho, o kom je mu v okamžiku
rozhodování známo, že zastupuje v různých věcech opětovně, a byl by tedy u něj dán důvod
nepřípustnosti podle §35 odst. 6 s. ř. s. Opačný postup by byl zcela zjevně v rozporu
se smyslem citovaného ustanovení, protože pak by měl soud takového zástupce v zápětí
po jeho ustanovení prohlásit za nepřípustného.
V tomto případě je tedy na žalobci, aby sám zmocnil svým zástupcem M. Š.,
přičemž žádat o ustanovení zástupce soudem by bylo na místě teprve tehdy,
pokud by M. Š. z nějakého (reálně existujícího) důvodu jeho zástupcem být nemohl.
Kasační soud se tak ztotožnil se závěrem městského soudu o neustanovení zástupce
pro řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu.
Nejvyšší správní soud shledal námitky žalobce nedůvodnými. Jelikož v řízení nevyšly
najevo ani žádné vady, k nimž musí kasační soud přihlížet z úřední povinnosti (§109 odst. 3
s. ř. s.), zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
O žalobcově návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (§107 s. ř. s.)
Nejvyšší správní soud nerozhodl. Napadeným výrokem městský soud nepřiznal žalobci právo,
které žalobce před tím neměl. Požadavek na přiznání odkladného účinku je v takovém případě
neopodstatněný, protože i kdyby byl odkladný účinek přiznán, žalobci by tím právo
na ustanovení zástupce nevzniklo. Rozhodnutím ve věci odpadl pro rozhodování o odkladném
účinku důvod.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Žalobce neměl ve věci úspěch (§60 odst. 1 s. ř. s.) a proto nemá právo na náhradu nákladů
řízení vůči žalovanému. Žalované náklady řízení o kasační stížnosti nevznikly.
Odměna a hotové výdaje ustanovené advokátky (§35 odst. 8 s. ř. s.) byly stanoveny
podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 8. 2006
(jak plyne z čl. II. vyhlášky č. 276/2006 Sb.), v tomto případě za jeden úkon právní služby
spočívající v písemném podání týkajícím se věci samé ze dne 10. 8. 2006, a náhrady hotových
výdajů, tedy ve výši 1 x 1000 Kč a 1 x 75 Kč [§7, §9 odst. 3 písm. f), §11 odst. 1 písm. d),
§13 odst. 3 citované vyhlášky], celkem 1075 Kč. Protože ustanovená advokátka je plátcem
daně z přidané hodnoty, zvyšují se náklady řízení o částku 204,25 Kč, odpovídající dani,
kterou je advokátka povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést
podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§57 odst. 2 s. ř. s.). Ustanovené
advokátce se tedy přiznává náhrada nákladů v celkové výši 1279,25 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2007
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu