ECLI:CZ:NSS:2007:1.AZS.112.2006
sp. zn. 1 Azs 112/2006 - 69
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Josefa Baxy, Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Karla
Šimky v právní věci žalobce: A. Y., zastoupený Mgr. Bohdanou Novákovou, advokátkou se
sídlem Praha 4, Pod Terebkou 12, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7,
Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 12. 2005, č. j. OAM-4394/VL-
07-BE01-2003, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 13. 6. 2006, č. j. 1 Az 7/2006 - 35,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2006, č. j. 1 Az 7/2006 - 35,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 30. 12. 2005, č. j. OAM-4394/VL-07-BE01-2003, žalovaný
neudělil žalobci azyl podle §12, §13 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon
o azylu). Současně rozhodl tak, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu
§91 zákona o azylu.
Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal dne 9. 2. 2006 česky psanou
žalobu, v níž citoval řadu ustanovení zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, účinného
do 31. 12. 2005 (dále jen správní řád), která správní orgán v řízení porušil. Žalovanému
mimo jiné vytkl, že ve správním řízení nezjistil přesně a úplně skute čný stav věci. Důkazy,
které si žalovaný opatřil, nebyly úplné a navíc je nezhodnotil správně a ve vzájemné
souvislosti. Žalobce dále uvedl, že další důvody předloží, až se seznámí s obsahem
celého spisového materiálu. Současně požádal, aby mu soud usta novil bezplatného obhájce
z řad advokátů a tlumočníka; poukázal též na svou sociální situaci, která odůvodňuje
osvobození od soudních poplatků.
Rozsudkem ze dne 13. 6. 2006 městský soud žalobu zamítl. Usnesením z téhož dne,
č. j. 1 Az 7/2006 - 33, městský soud zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce.
Včas podanou kasační stížností se žalobce domáhal zrušení uvedeného rozsudku
městského soudu. Jako důvod kasační stížnosti označil nesprávné posouzení právní otázky
soudem v předcházejícím řízení dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a nepřezkoumatelnost
rozsudku spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí a v jiné vadě řízení,
která měla za následek nezákonnost rozhodnutí o věci samé dle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Žalobce je pro řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátkou na základě smluvního
zmocnění.
Nesprávné posouzení právní otázky spatřoval v nesprávné interpretaci ustanovení
§12 a §91 zákona o azylu, když žalovaný a městský soud interpretovali tato ustanovení
s ohledem na intenzitu útoků namířených proti manželce žalobce. Zdůraznil, že jeho manželce
bylo několikrát vyhrožováno dokonce fyzickou likvidací a že správní orgán měl přesně
a úplně zjistit, zda spolupracovníci opozičního kandidáta a pracovníci společnosti,
kde manželka žalobce pracovala, byli nebo jsou terčem útoků bývalého nebo současného
režimu v zemi původu. Dále namítl, že v otázce překážky vycestování zůstala zcela stranou
skutečnost jeho ruské národnosti, když žalovaný i městský soud se soustředili
pouze na vyvracení tvrzení o politickém pronásledování jeho manželky. V těchto nedostatcích
žalobce rovněž spatřoval nepřezkoumatelnost, a to jak rozhodnutí žalovaného, tak rozsudku
městského soudu. Za nepřezkoumatelné považoval i rozhodnutí žalovaného o neudělení
humanitárního azylu a způsob, jakým soud tuto otázku přezkoumal. Jako jinou vadu řízení
způsobující porušení práva žalobce na přístup k soudu pak žalobce označil skutečnost,
že soud s ním v průběhu řízení komunikoval výhradně v českém jazyce a tlumočníka zajistil
pouze pro ústní jednání. Žalobce tak nemohl soudu vysvětlit svou obavu z národnostního
pronásledování a diskriminace. Dále poukázal na to, že jeho žaloba byla v jednom
bodě pouze obecná, protože neovládá dokonale český jazyk; městský soud tuto obecnost
pouze konstatoval, žalobce však nevyzval k jejímu doplnění.
Žalobce rovněž uvedl několik důvodů, proč by jeho kasační stížnost
měla být považována za svým významem podstatně převyšující zájmy žalobců
a tedy ve smyslu §104a s. ř. s. přijatelnou. V prvé řadě argumentoval potřebou obecného
zodpovězení otázky, zda je u žadatele o azyl, který je do jisté míry závislý na svém politicky
pronásledovaném rodinném příslušníku, dána povinnost správního orgánu zkoumat
jeho vlastní důvody udělení azylu. Žalobce dále zmínil obecný význam otázky míry intenzity
pronásledování žadatele o azyl dle §12 zákona o azylu. Dále poukázal na otázku nerovnosti
postavení účastníka řízení, když řízení před soudem je, na rozdíl od řízení před správním
orgánem, vedeno v jazyce, kterému tento účastník nerozumí, a potřebu vymezení mantinelů
správní úvahy o udělení humanitárního azylu a jejího přezkumu soudem. Konečně žalobce
považoval za důležité, aby se zdejší soud vyslovil k případům žadatelů o azyl,
u nichž se podstatně změnila politická či společenská situace v zemi jejich původu během
řízení o jejich žádosti, a také k otázce míry ochrany národnostních menšin před diskriminací
v řízení o udělení azylu.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti navrhl, aby Nejvyšší správní soud
kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl, a ztotožnil se se závěry městského soudu. Uvedl,
že žalobce v řízení o udělení azylu na svou ruskou národnost neupozorňoval,
jakékoli potíže s tím spojené nezmiňoval, za důvody své žádosti o udělení azylu národnostní
důvody neoznačil a nevznesl žádnou obavu z národnostního pronásledování. Žalovaný
také nesouhlasil s námitkou žalobce ohledně absence tlumočníka, když městský soud
ustanovil tlumočnici z ruského jazyka usnesením ze dne 14. 4. 2006.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
§104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná.
K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu
(nyní mezinárodní ochrany) lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního
soudu publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS. Podle tohoto usnesení se o případ přijatelnosti
kasační stížnosti může jednat mj. tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského
soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do právního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení, v jehož důsledku musí být kasační stížnost vyhodnocena
jako přijatelná, v konkrétním případě může jít také tehdy, pokud by krajský soud
ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
A dále, pokud by krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného
či procesního práva.
Právě takové pochybení zjistil Nejvyšší správní soud v daném případě v postupu
městského soudu, a proto dospěl k závěru, že kasační stížnost je přijatelná. Městský soud
o žalobě rozhodl, aniž by se předtím zabýval žádostí žalobce o ustanovení zástupce
z řad advokátů, a aniž by jej vyzval k upřesnění žalobních bodů. Nadto o jeho žádosti
o ustanovení zástupce rozhodl městský soud patrně až po té, kdy při ústním jednání vynesl
rozsudek ve věci samé. Důsledkem takového postupu je odepření základního práva na pomoc
v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy podle čl. 37 Listiny
základních práv a svobod.
Nejvyšší správní soud poté, co dospěl k závěru, že kasační stížnost je přijatelná,
přezkoumal napadený rozsudek městského soudu. Podle §109 odst. 3 s. ř. s. je Nejvyšší
správní soud vázán důvody kasační stížnosti; to neplatí, bylo-li řízení před soudem zmatečné
[§103 odst. 1 písm. c)] nebo bylo-li zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé, anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné [§103 odst. 1
písm. d)], jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné.
Právě proto, že Nejvyšší správní soud v popsaném řízení před městským soudem zjistil
vadu, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, shledal, že kasační
stížnost je důvodná.
Ze správního a soudního spisu zdejší soud zjistil, že rozhodnutí žalovaného
bylo žalobci doručeno do vlastních rukou dne 1. 2. 2006, přičemž podle platné právní úpravy
bylo možno proti rozhodnutí žalovaného ve věci azylu podat žalobu ve lhůtě 15 dnů ode dne
doručení rozhodnutí (§32 odst. 1 zákona o azylu). V žalobě podané dne 9. 2. 2006 žalobce
mj. požádal, aby mu soud ustanovil bezplatného obhájce z řad advokátů.
Po podání žaloby městský soud zaslal žalobu žalovanému k vyjádření a vyžádal
si správní spis. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl žalobu odmítnout z důvodů absence
zákonem požadovaných náležitostí. Po té městský soud zaslal žalobci vyjádření žalovaného
a vyzval jej výzvou v ruském jazyce, aby se vyjádřil k možnosti rozhodnutí bez nařízení
jednání ve smyslu §51 odst. 1 s. ř. s. Dne 13. 6. 2006 pak s ohledem na vyjádření žalobce
proběhlo za účasti tlumočníka do jazyka ruského ústní jednání a na jeho závěru městský soud
vyhlásil rozsudek, jímž žalobu zamítl. Z protokolu o jednání dne 13. 6. 2006, založeného
na č. l. 29 spisu, je zřejmé, že při tomto jednání městský soud o neustanovení zástupce
nerozhodl, naopak na konci jednání vyhlásil rozsudek ve věci samé.
Následně je ve spise městského soudu založeno na č.l. 32 a 33 usnesení z téhož dne,
jímž se zamítá návrh žalobce na ustanovení zástupce. Zamítnutí žádosti městský soud
odůvodnil tím, že v daném stádiu řízení není ustanovení zástupce třeba k ochraně práv
žalobce, protože ze spisového materiálu je patrno, že žalobce využil svého práva nechat
rozhodnutí žalovaného přezkoumat soudem a jím podaný návrh měl zákonem požadované
náležitosti. Uvedené usnesení bylo žalobci doručeno zároveň s písemným
vyhotovením napadeného rozsudku městského soudu.
Originál písemného vyhotovení napadeného rozsudku je založen na č. l. 35 spisu.
V odůvodnění městský soud uvedl, že rozhodnutí žalovaného přezkoumal „v obecné poloze
z pohledu posouzení splnění podmínek pro udělení azylu“, protože „žalobce neuvedl
žádné konkrétní důvody, v nichž spatřuje nezákonnost rozhodnutí žalovaného“.
Přitom konstatoval, že řádné zjištění skutkového stavu v azylovém řízení spočívá především
v tom, že žadateli je dána možnost podat úplnou a pravdivou výpověď o důvodech,
které jej vedly k opuštění země, což žalobce učinil. Dále městský soud stručně reprodukoval
úvahy žalovaného, a ztotožnil se se závěry o nenaplnění důvodů pro udělení azylu podle §12
písm. a) a b), §13 a humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu. Stejně tak neshledal
podmínky zakládající překážku vycestování dle §91 zákona o azylu. Zdůraznil zejména
nízkou intenzitu útoků, jichž se proti žalobci a jeho manželce dopouštěli neznámí lidé,
a skutečnost, že se na nikoho neobrátili se žádostí o pomoc. Poukázal také na to, že ze země
původu žalobce a jeho manželka vycestovali legálním způsobem, přičemž svého nezletilého
syna zanechali v zemi původu u jeho prarodičů. Uvedené okolnosti svědčí dle městského
soudu o tom, že jejich situace nebyla dostatečně závažná.
Popsaným postupem městský soud odepřel žalobci základní právo na právní pomoc
v řízení před soudy, jinými státními orgány či org ány veřejné správy podle čl. 37 odst. 2
Listiny základních práv a svobod. O věci samé totiž rozhodl, aniž by se před tím zabýval
žádostí žalobce o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě.
Ze soudního spisu pak dokonce vyplývá, že o této žádosti žalobce rozhodl městský
soud až po provedení ústního jednání, na němž vyhlásil svůj rozsudek, byť je datum vydání
usnesení o zamítnutí žádosti žalobce uvedeno shodně s datem ústního jednání. Usnesení
týkající se řízení o žalobě, které bylo vydáno po rozhodnutí ve věci samé, nemůže
mít jakoukoli právní relevanci, a to ani pro již proběhlé řízení, ani pro řízení,
které bude pokračovat před městským soudem po zrušujícím rozsudku zdejšího soudu.
V tomto smyslu je tedy možné konstatovat, že o žádosti žalobce nebylo rozhodnuto vůbec.
S výhradou výše uvedeného je třeba pro úplnost poukázat na to, že pokud městský
soud odůvodnil zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce tím, že žalobce podal žalobu,
která má všechny zákonem požadované náležitosti, pak toto své odůvodnění sám negoval
v odůvodnění napadeného rozsudku, když uvedl, že žaloba postrádala konkrétní žalobní
body. Nelze také přehlédnout, že žalobce podal žalobu ve formě známé již zdejšímu soudu
z jeho úřední činnosti a objevující se v obměněné podobě (kdy rozdílné jsou pouze základní
identifikační údaje - osobní data žalobce a označení napadeného rozhodnutí žalovaného)
v celé řadě případů ve věcech azylu.
V důsledku postupu městského soudu pak bylo žalobci, který očekával, že soud
rozhodne o jeho žádosti, rovněž znemožněno zvolit si zástupce pro řízení o žalobě cestou
plné moci a doplnit své podání či učinit jiné návrhy prostřednictvím osoby schopné
kvalifikovaně hájit jeho zájmy, případně i sám. Právo na právní pomoc neimplikuje
jenom právo na ustanovení bezplatného zástupce (při splnění zákonem stanovených
podmínek), nýbrž také povinnost soudu umožnit zastoupení na základě plné moci.
K tomu Nejvyšší správní soud připomíná poslední větu ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s.,
podle níž „požádá-li navrhovatel o osvobození od soudních poplatků nebo o ustanovení
zástupce, po dobu od podání takové žádosti do právní moci rozhodnutí o ní neběží lhůta
stanovená pro podání návrhu na zahájení řízení.“ Městský soud tedy rozhodl o předmětné
žalobě v okamžiku, kdy ještě neuplynula lhůta pro její podání, tedy ani pro její případné
rozšíření (srov. §71 odst. 2 věta třetí s. ř. s.). Důvodem přerušení běhu lhůty
je právě poskytnutí možnosti, aby žalobce spolu se svým zástupcem připravili či opravili
návrh na zahájení řízení, tedy aby případně žalobu doplnili o chybějící žalobní
body. Výše popsaným postupem tak městský soud porušil i právo žalobce na spravedlivý
proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, když mu znemožnil
domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu.
Zdejší soud se již zabýval případem, kdy krajský soud rozhodl o neustanovení
zástupce až jedním z výroků rozhodnutí o věci samé. Takový případ je co do důsledků
postupu krajského v právní sféře žalobce obdobný nyní souzené věci. Ve svém rozsudku
ze dne 15. 2. 2007, č. j. 4 Azs 454/2005 - 73 (dostupný na www.nssoud.cz), zdejší soud
konstatoval, že požádala-li stěžovatelka v žalobě o ustanovení zástupce a krajský soud
o žádosti rozhodl až v rozsudku vedle rozhodnutí o věci samé tak, že se stěžovatelce zástupce
pro řízení o žalobě neustanovuje, Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu z úřední
povinnosti zruší, protože řízení bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé (§109 odst. 3 část věty za středníkem s. ř. s.).
Vzhledem k tomu, že městský soud přezkoumal rozhodnutí žalovaného toliko
„v obecné poloze“, protože žaloba neobsahovala žádný konkrétní žalobní bod, zabýval
se Nejvyšší správní soud dále i otázkou náležitostí žaloby dle §71 odst. 1 s. ř. s.
V této souvislosti připomíná svůj rozsudek ze dne 22. 4. 2004, č. j. 6 Azs 22/2004 - 42
(dostupný na www.nssoud.cz), v němž upřesnil, že žalobní body musí podle §71 odst. 1
písm. d) s. ř. s. obsahovat jak skutkové, tak i právní důvody, pro které žalobce považuje
napadené správní rozhodnutí za nezákonné nebo za nicotné. Žalobním bodem
však není uvedení ustanovení správního řádu, které měl žalovaný porušit, je-li z hlediska
skutkových důvodů jen obecně odkázáno na spisový materiál.
Jestliže dospěl městský soud k závěru, že žaloba neobsahovala žalobní body
a tento nedostatek byl neodstranitelný, měl tuto žalobu dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
odmítnout. Soudy ve správním soudnictví neprovádějí přezkum rozhodnutí správních orgánů
na základě revizního principu, ale s ohledem na dispoziční zásadu, kterou je řízení
před správními soudy ovládáno, přezkoumávají rozhodnutí správních orgánů v zásadě
pouze v mezích uplatněných žalobních bodů. V tomto smyslu tedy ani neodpovídá zvolená
forma rozhodnutí městského soudu (rozsudek) jeho obsahu.
Jak již však zdejší soud shora připomněl, po dobu od podání žádosti o ustanovení
zástupce do právní moci rozhodnutí o ní neběží lhůta stanovená pro podání návrhu
na zahájení řízení, tedy pro doplnění náležitostí žaloby. Nedostatek náležitostí žaloby
tedy nebyl neodstranitelný ve smyslu §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., městský soud
se však o jeho odstranění vůbec nepokusil. Nepostupoval tedy v souladu s ustanoveními §37
odst. 5 a §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., která s výzvou k odstranění vad počítají (srov. rozsudek
ze dne 31. 1. 2006, č. j. 5 Azs 311/2005 - 44, dostupný na www.nssoud.cz).
Za situace, kdy žalobci ještě běžela lhůta k podání žaloby (§36 odst. 3 s. ř. s.),
měl městský soud nejprve rozhodnout o jeho žádosti o ustanovení zástupce.
Pokud by této žádosti nevyhověl, měl žalobce vyzvat k odstranění vad žaloby,
a teprve poté mohl o žalobě rozhodnout.
Pokud jde o námitku žalobce uplatněnou v kasační stížnosti ohledně
toho, že s ním městský soud v průběhu řízení komunikoval pouze v českém jazyce,
jemuž nerozumí zcela bezproblémově, Nejvyšší správní soud podotýká,
že takový postup soudu za určitých okolno stí by mohl rovněž představovat v adu řízení,
která může mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (§109 odst. 3 část věty
za středníkem s. ř. s.). Ze soudního spisu zdejší soud zjistil, že městský soud ustanovil žalobci
tlumočníka z ruského jazyka usnesením ze dne 14. 4. 2006. K tomu připomíná, že funkce
ustanoveného tlumočníka se nevyčerpává jeho účastí při jednání a tlumočením jeho průběhu.
Prostřednictvím ustanoveného tlumočníka jedná soud s účastníkem i v dalším průběhu řízení.
Přitom ustanovený tlumočník pořizuje potřebné překlady jak na základě požadavku soudu,
tak i v případě, kdy se na něj obrátí účastník řízení, případně jeho zástupce.
Dalšími námitkami uplatněnými v kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud
nezabýval, neboť dospěl-li k závěru, že řízení před městským soudem bylo zatíženo vadou,
která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (§109 odst. 3 část věty
za středníkem s. ř. s.), není možné usuzovat na důvodnost či nedůvodnost námitek ve vztahu
k takovémuto rozhodnutí, jestliže výsledkem bezvadného procesu by mohlo být rozhodnutí
jiné.
Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že v dalším řízení městský soud rozhodne
o žádosti žalobce o ustanovení zástupce a umožní mu doplnit náležitosti žaloby.
Jestliže pak městský soud ustanovil při jednání jiného tlum očníka, než kterého ustanovil
výše uvedeným usnesením, je nezbytné, aby v dalším řízení vyjasnil, který z tlumočníků
je pro dané řízení ustanoven, případně ustanovil tlumočníka nového.
Nejvyšší správní soud proto ze shora vyložených důvodů rozsudek městského soudu
podle §110 odst. 1 s. ř. s., za použití §109 odst. 3 s. ř. s. zrušil a věc vrátil tomuto soudu
k dalšímu řízení. V něm je městský soud vázán právním názorem vysloveným
v tomto rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (§110 odst. 3 s. ř. s.).
V novém rozhodnutí rozhodne městský soud o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti ve smyslu §110 odst. 2 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. srpna 2007
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu