ECLI:CZ:NSS:2007:2.AS.48.2007:73
sp. zn. 2 As 48/2007 - 73
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Vojtěcha
Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: P. N.,
zastoupeného Mgr. Ing. Vojtěchem Třískou, advokátem se sídlem Národní 28, Praha 1, proti
žalovanému: Zeměměřičský a katastrální inspektorát v Liberci, se sídlem Rumjancevova
10, Liberec, za účasti zúčastněné osoby M. N., v řízení o kasační stížnosti žalobce P. N. proti
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 30. 5. 2007,
č. j. 59 Ca 15/2005 - 44.
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce P. N. jako stěžovatel domáhá
zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze
dne 30. 5. 2007, č. j. 59 Ca 15/2005 - 44, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 15. 12. 2004, č. j. ZKI-0-50-754/2004-Lšk.
II.
Kasační stížnost stěžovatel podává z důvodů dle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona
č. 150/2001 Sb. soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“).
Stěžovatel v kasační stížnosti poté, co provedl obsáhlou rekapitulaci, namítá,
že rozhodnutí správního orgánu o tom, že vlastnická hranice mezi předmětnými pozemky
probíhá po dřevěném plotu, nemá oporu ve spisech. Tvrdí, že žádný z důkazů nebo úkonů
provedených katastrálním úřadem nedokládá, proč by hranice pozemků měla vést
po předmětném dřevěném plotě. Dřevěný plot je přitom pouze hranicí užívací, nikoliv hranicí
vlastnickou. Dále je nutné upozornit na to, že dřevěný plot je ve skutečnosti dlouhý 39,25 m,
a nikoli 37,5 m, jak je uvedeno v GP 93-191/91. V tom spatřuje naplnění kasačního důvodu
ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Kasační důvod podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. vidí stěžovatel v tom,
že krajský soud nesprávně konstatoval, že ve správním soudnictví může rozhodnutí
přezkoumat pouze v rozsahu námitek uvedených v žalobě v bodech IX. a X. Stěžovatel tvrdí,
že i ostatní námitky, zejména pak námitky v bodech VII. a VIII., jsou rovněž relevantní
ve správním soudnictví, a to i proto, že prokazují chyby v postupu správních orgánů při
vyhodnocování podmínek pro opravu a zároveň prokazují skutečnost, že správní orgány buď
z GP 93-191/91 účelově vyvozují jinou skutečnost, než zobrazuje, anebo je GP 93-191/91
jako celek chybný.
Nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.] pak
podle stěžovatele spočívá v tom, že soud pouze konstatoval, že došlo ke správné opravě
chyby, avšak nezabýval se otázkou, zda vůbec existovala chyba, která měla být opravena.
Dále se soud nevypořádal s námitkami stěžovatele v bodech IX. a X. žaloby, a to přesto,
že je uznal jako přezkoumatelné žalobní námitky.
III.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že se ztotožňuje s napadeným
rozsudkem. Kasační stížnost přitom podle něj neobsahuje nic, co by mohlo ovlivnit výsledek
správního rozhodnutí, a proto se k ní dále věcně nevyjádřil.
IV.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a podle jejího obsahu jsou v ní
namítány důvody odpovídající ustanovení, §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
Rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle §109 odst. 2
a 3 s. ř. s. vázán.
Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné
pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti.
Paní A. B. a pan V. B. se dne 16. 7. 2007 obrátili na katastrální úřad pro Liberecký
kraj, katastrální pracoviště Česká Lípa (dále jen správní orgán I. stupně) s návrhem na opravu
chyby v katastrálním operátu. Za chybný údaj považovali evidenci hranice pozemků pč.
166/1, pč. 166/2, pč. 169, pč. 156/1 pč. 162 a pč. 160/2 (dále jen předmětné pozemky) v
katastrální územím V. p. R. podle výsledků obnovy katastrálního operátu, které jsou
dokumentovány v záznamu podrobného měření změn č. 110. Za správný údaj přitom
navrhovatelé považovali vyhodnocení hranic provedené v geometrickém plánu č. 93-191/91
po dřevěném plotě. Ten byl podle tvrzení navrhovatelů správně zaměřen při novém mapování
v letech 1991 až 1993 záznamem podrobného měření změn č. 68. Návrh doložili kopií tohoto
geometrického plánu.
Podle zjištění správního orgánu byla dne 30. 6. 1998 v katastrálním území V. p. R.
vyhlášena platnost obnoveného katastrálního operátu. Při mapování byly v záznamu
podrobného měření změn č. 110 převzaty hranice mezi předmětnými pozemky
z transformovaného rastru tehdejší katastrální mapy.
Správní orgán I. stupně konstatoval, že pochybil, když při mapování v záznamu
podrobného měření změn č. 110 převzal hranice mezi předmětnými pozemky
z transformovaného rastru tehdejší katastrální mapy, což byl nejméně přesný podklad
pro obnovu katastrálního operátu, který měl k dispozici. Tím došlo k naplnění ustanovení
§8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona. Správní orgán I. stupně uznal, že hranice byly
evidovány v rozporu se záznamem podrobného měření změn č. 68, který navazoval
na geometrický plán č. 93-191/91.
Správní orgán I. stupně poté rozhodl dne 7. 10. 2004 v řízení o opravě chyb
v katastrálním operátu podle §8 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb., katastrálního zákona ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „katastrální zákon“) rozhodnutím sp. zn. OR-243/2004-501/4
tak, že v souboru popisných informací katastrálního operátu pro katastrální území V. p. R.
budou předmětné pozemky evidovány podle záznamu podrobného měření změn č. 148, který
byl vyhotoven jako technický podklad pro opravu a vychází především ze záznamu
podrobného měření změn č. 68. Hranice mezi předmětnými pozemky je na základě tohoto
rozhodnutí evidována podle záznamu podrobného měření změn č. 148 tak, že vede
po stávajícím dřevěném plotě.
Stěžovatel, spoluvlastník pozemků pč. 160/2 a pč. 162 v katastrálním území V. p. R.,
vyjádřil (společně se svojí manželkou M. N.) nesouhlas s provedením opravy. Správní orgán
I. stupně tento nesouhlas stěžovatele s provedením opravy chyby v katastru nemovitostí
zamítl rozhodnutím sp. zn. OR-243/2004-504/1 Vil.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel a M. N. odvolání. Toto odvolání žalovaný
zamítl dne 15. 12. 2004 rozhodnutím č.j. ZKI-0-50-754/2004-Lšk. Konstatoval, že správní
orgán I. stupně nepochybil, když provedl opravu chyb v katastrální operátu. Při obnově
katastrálního operátu v roce 1998 totiž vycházel z nejméně přesného podkladu pro obnovu.
Nevyužil tedy výsledky zeměměřičských činností dokumentovaných záznamem podrobného
měření změn č. 68, který odpovídá geometrickému plánu č. 93-191/91.
Podklady pro opravu do dnešního stavu byly přepracovány jako záznam podrobného
měření změn č. 148. Z obou záznamů přitom vyplývá, že jako hranice pozemku, ke kterému
mají manželé B. nabývací titul, je dřevěný plot. Současná evidence přitom odpovídá
zobrazení vlastnictví před chybně provedenou obnovou.
Dále konstatoval, že výměra pozemku není závazným údajem v katastru a není
ani závazným údajem pro právní úkony.
Proti tomuto rozhodnutí podali stěžovatel a M. N. žalobu. Uvedli, že napadené
rozhodnutí vychází z nepravdivého tvrzení manželů B., že předmětný dřevěný plot tvořil
hranici mezi pozemky. Dřevěný plot je podle žalobců pouze hranicí užívací a není totožný
s hranicí, jak je vyznačena v geometrickém plánu č. 93-191/91. Jakkoliv tedy platí, že
zaměřený plot je totožný s plotem podle záznamu podrobného měření změn č. 68 a 148,
hranice mezi pozemky nejsou tvořeny plotem. Žalobci rovněž poukázali na nesrovnalosti
v délce plotu. Rozdíly mezi délkou plotu a údajnou délkou hranice mezi pozemky prý
dokládají, že je nemožné, aby plot tvořil hranici. Provedenou opravou tak údajně byly dotčeny
právní vztahy, aniž by jejich změna byla doložena listinou. Opravou údajů v katastrálním
operátu došlo ke změně vlastnictví k části pozemku pč. 162, jelikož bylo vlastnictví
převedeno manželům B. Dále nebyla splněna podmínka opravy údajů v katastrálním operátu,
neboť plot, jak byl zaměřen, netvoří liniovou hranici pozemků a nemůže být brán za základ
pro opravu údajů v katastru nemovitostí.
Krajský soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl. Nejdříve konstatoval, že v daném
případě jde o rozhodnutí přezkoumatelné ve správním soudnictví. Právům soukromoprávní
povahy, zejména vlastnickým a jiným právům k nemovitostem, však soudy ve správním
soudnictví ochranu neposkytují.
Soud tedy přezkoumal rozhodnutí jen v tom rozsahu, v němž se dotýkalo veřejných
subjektivních práv stěžovatele. Dotčeným subjektivním veřejným právem je právo na to,
aby byly údaje v katastrálním operátu, jež se týkají majetku určité osoby, zapisovány
a vedeny správně.
Dále uvedl, že v daném řízení pouze přezkoumává zákonnost řízení a to, zda byly
splněny zákonné podmínky pro opravu chyb v katastrálním operátu. Vyšel z toho, že oba
správní orgány dospěly k závěru, že při obnově katastrálního operátu v roce 1998 byl použit
nejméně přesný podklad. To uznaly jako omyl a tento podklad tak při opravě chyb
v katastrální operátu nahradily podkladem přesnějším. Tím došlo k opravě chybně zaznačené
hranice parcel. Byl tedy konstatován a definován zřejmý omyl při vedení a obnově
katastrálního operátu. Následně byla tato chyba odstraněna a současný stav evidence
odpovídá stavu před obnovou.
Ostatní žalobní námitky, týkající se určení vlastnictví k části pozemku, shledal soud
nedůvodnými, jelikož nejsou přezkoumatelné ve správním soudnictví.
V.
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud nejprve konstatuje, že rozhodnutí podle ustanovení §8 odst. 1
katastrálního zákona je přezkoumatelné ve správním soudnictví. Je pravdou, že judikatura
v této oblasti prošla určitým vývojem, nicméně v současnosti již o přezkoumatelnosti těchto
rozhodnutí nemůže být pochyb (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu č.j. Konf
62/2003-15, publikováno ve sbírce rozhodnutí NSS 12/2004, č. 403, a dále např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu č.j. 2 As 58/2005-125, publikováno ve sbírce rozhodnutí NSS
12/2006, č. 986)
Podle ustanovení §65 odst. 1 s. ř. s. totiž může žalobu podat každý, kdo tvrdí, že byl
na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení
úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo
povinnosti (dále jen "rozhodnutí"). Pojem rozhodnutí v dalším textu tedy musí být vykládán
v mezích takto dané legislativní zkratky. Podle ustanovení §68 písm. e) s. ř. s. je žaloba
nepřípustná, domáhá-li se přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto nebo
zvláštního zákona vyloučeno. Ustanovení §70 písm. a) s. ř. s. pak vylučuje ze soudního
přezkoumání úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutími. Tomu je třeba rozumět tak,
že formální označení úkonu správního orgánu jako rozhodnutí neznamená, že se o rozhodnutí
soudem přezkoumatelné skutečně jedná; musí zde vždy být i naplněna podmínka, že tento
úkon je zásahem do práv a povinností předpokládaným ustanovením §65 odst. 1 s. ř. s.
K tomu je třeba posoudit, zda a k jakému zásahu do práv dochází rozhodnutím
o opravě chyb v katastrálním operátu. Podle ustanovení §8 odst. l katastrálního zákona
na písemný návrh vlastníka nebo jiného oprávněného nebo i bez návrhu opraví katastrální
úřad chybné údaje katastru, které vznikly buď zřejmým omylem při vedení a obnově katastru,
nebo nepřesností při podrobném měření, zobrazení předmětu měření v katastrální mapě a při
výpočtu výměr parcel, pokud byly překročeny mezní odchylky stanovené prováděcím
předpisem. Podle odst. 2 téhož ustanovení katastrální úřad opraví chybné údaje katastru, které
vznikly nesprávnostmi v listinách, podle nichž byly zapsány, na základě opravy listiny
provedené tím, kdo listinu vyhotovil nebo kdo je oprávněn opravu listiny provést. Podle odst.
4 cit. ustanovení oznámení o provedené opravě nebo o tom, že opravu na návrh neprovedl,
protože se nejedná o chybu, doručí katastrální úřad vlastníkovi a jinému oprávněnému.
Sdělí-li do 30 dnů od doručení oznámení vlastník nebo jiný oprávněný katastrálnímu úřadu,
že s provedenou opravou nebo s tím, že se nejedná o chybu, nesouhlasí, vydá katastrální úřad
rozhodnutí ve věci. Proti rozhodnutí je možno podat odvolání k zeměměřickému
a katastrálnímu inspektorátu, v jehož obvodu je dotčená nemovitost (odst. 5 cit. ust.).
Pro rozhodování platí správní řád (§27a katastrálního zákona).
Institut opravy v katastrálním operátu tedy slouží k uvedení údajů v katastru
do souladu s listinami založenými ve sbírce listin. Mění se jím evidované údaje, aniž by se tak
mohlo založit či pozbýt vlastnické či jiné právo k nemovitosti - to plyne i z ustanovení
§5 odst. 7 katastrálního zákona. Opravou má být pouze dosaženo souladu mezi evidovanými
a skutečnými údaji, a to bez ohledu na to, zda původní zápis byl podložen rozhodnutím
o vkladu, či se jednalo o záznam údajů o právních vztazích plynoucích z rozhodnutí jiných
orgánů nebo z listin právní vztahy osvědčujících. Pro opravu údajů tak není rozhodný způsob
zápisu údaje do katastru, jelikož jak vklad tak i rozhodnutí jiných orgánů mají vlastní
přezkumnou cestu, která však již logicky nezahrnuje katastrální evidenci. Odvozovat
nemožnost přezkoumání rozhodnutí o opravě z toho, že původní zápisy byly provedeny
záznamem, proto nelze.
Nelze ani obecně říci, že údaje v katastru mají pouze evidenční význam – podle
ustanovení §1 odst. 4 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv
k nemovitostem zápisy mají právní a evidenční účinky podle tohoto zákona; nerozhodné
je, že zápis vliv na vznik, změnu nebo zánik práva nemá (§14 odst. 3 cit. zákona). V rozsahu,
v jakém do právních a evidenčních vztahů zasahuje zápis sám, zasahuje do nich i provedená
oprava. Katastr nemovitostí je informačním systémem a podle ustanovení §1 odst. 3
katastrálního zákona je zdrojem informací, které slouží k ochraně práv k nemovitostem,
pro daňové a poplatkové účely, k ochraně životního prostředí, zemědělského a lesního
a půdního fondu, nerostného bohatství, kulturních památek, pro rozvoj území, k oceňování
nemovitostí, pro účely vědecké, hospodářské a statistické a pro tvorbu dalších informačních
systémů. Ustanovení §4 odst. 2 katastrálního zákona pak stanoví, čím je katastrální operát
tvořen, tedy co vše je v něm evidováno. Z těchto ustanovení je zřejmé, že nesprávná evidence
může mít vliv v řadě oblastí, nejen pro disponování s nemovitostmi, ale třeba i pro vznik
či rozsah daňové povinnosti nebo pro ukládání povinností na úseku životního prostředí apod.
K evidovaným údajům se také váže povinnost vlastníka a jiných oprávněných osob označit
ve stanovené lhůtě trvalým způsobem hranice svých pozemků podle ustanovení §10 odst. 1
písm. b) katastrálního zákona nebo povinnost ohlásit katastrálnímu úřadu změny údajů
katastru týkající se jejich nemovitosti [§10 odst. 1 písm. d) katastrálního zákona]; jejich
porušení pak zakládá sankční odpovědnost (§23 katastrálního zákona). Významu zapsaných
skutečností odpovídá i význam jejich oprav, které jsou prostředkem ochrany před nesprávným
zápisem skutečností z listin vyplývajících.
Na základě těchto obecnějších úvah Nejvyšší správní soud v nyní projednávané věci
konstatuje následující. Ohledně první kasační námitky, ve které stěžovatel tvrdí, že žádný
z důkazů nebo úkonů provedených katastrálním úřadem nedokládá, proč by hranice pozemků
měla vést po předmětném dřevěném plotě, a v tom spatřuje vady správního řízení [§103 odst.
1 písm. b) s. ř. s.], je třeba uvést, že při obnově katastrálního operátu v roce 1998 vycházel
správní orgán I. stupně z nejméně přesného podkladu pro obnovu, tzn. z transformovaného
rastru tehdejší katastrální mapy. Nevyužil tedy výsledky zeměměřičských činností
dokumentovaných záznamem podrobného měření změn č. 68, který odpovídá geometrickému
plánu č. 93-191/91. Podle názoru Nejvyššího správního soudu nicméně nelze konstatovat,
že žádný z důkazů nebo úkonů provedených katastrálním úřadem nedokládá, proč by hranice
pozemků měla vést po předmětném dřevěném plotě, a že by rozhodnutí správních orgánů
neměla oporu ve spisech.
Správní orgán I. stupně i žalovaný totiž při opravě chyby v katastrálním operátu zjevně
vycházeli ze záznamu podrobného měření změn č. 68, který odpovídá geometrickému plánu
č. 93-191/91, a z následně provedeného záznamu podrobného měření změn č. 148. Na jeho
základě dospěly správní orgány k závěru, že hranice mezi pozemky skutečně vede po
dřevěném plotě. Nejvyšší správní soud proto konstatuje, že rozhodnutí žalovaného mělo
oporu ve spisech, neboť správní orgány vyšly při svém rozhodování ze standardně pořízených
zeměměřičských podkladů a na základě nich chybu v katastrálním operátu opravily. Institut
opravy přitom slouží k uvedení evidenčního stavu do souladu s listinami a tak se tomu stalo
rovněž v nyní rozhodované věci. Úkolem správního soudu pak není suplovat vysoce
specializovanou odbornou činnost, kterou je zaměření hranice mezi pozemky v záznamech
podrobného měření změn a zpracování geometrického plánu, nýbrž hodnotit zákonnost
výsledných rozhodnutí, kterýžto úkol v daném případě krajský soud bezezbytku splnil.
Dále stěžovatel namítal ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., že krajský soud
nesprávně konstatoval, že ve správním soudnictví může rozhodnutí přezkoumat pouze
v rozsahu námitek uvedených v žalobě v bodech IX. a X. Stěžovatel tvrdí, že i ostatní
námitky, zejména pak námitky v bodech VII. a VIII., jsou rovněž relevantní ve správním
soudnictví, a to i proto, že prokazují chyby v postupu správních orgánů při vyhodnocování
podmínek pro opravu a zároveň prokazují skutečnost, že správní orgány buď z GP 93-191/91
účelově vyvozují jinou skutečnost, než zobrazuje, nebo je GP 93-191/91 jako celek chybný.
K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že krajský soud v této věci postupoval správně,
neboť posoudil zákonnost rozhodnutí žalovaného. Co se týče bodů VII. a VIII. podané žaloby,
podotýká zdejší soud, že tyto body žádné přezkoumatelné žalobní námitky neobsahují.
V těchto bodech byla obsažena pouze skutková tvrzení, na základě nichž pak stěžovatel
zpochybňuje správnost zeměměřičských podkladů, které byly při opravě chyby v katastrálním
operátu využity. V této souvislosti je vhodné připomenout ustálenou judikaturu zdejšího
soudu (např. rozsudek ze dne 27. 10. 2004, č. j. 4 Azs 149/2004 - 52, in: č. 488/2005 Sb.
NSS) podle níž žalobní body [§71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.] musí obsahovat jak právní, tak
zpravidla i skutkové důvody, pro které žalobce považuje napadené výroky rozhodnutí
správního orgánu za nezákonné nebo nicotné.
Krajskému soudu proto nelze v jeho rozsahu kognice vytknout nezákonnost, jelikož
jak Nejvyšší správní soud konstatoval výše, není možné, aby soudy zastupovaly
specializované správní orgány při posuzování přesnosti jednotlivých zeměměřičských prací
a podkladů na jejich základě zpracovaných.
Konečně nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]
podle stěžovatele spočívala v tom, že soud pouze konstatoval, že došlo ke správné opravě
chyby, avšak nezabýval se otázkou, zda vůbec existovala chyba, která měla být opravena.
Dále se podle něj soud nevypořádal s jeho námitkami v bodech IX. a X. žaloby a to přesto,
že je uznal jako přezkoumatelné žalobní námitky.
Ani této kasační námitce nemůže Nejvyšší správní soud přisvědčit. S námitkou
uvedenou v bodu X. žaloby, tedy že vůbec neexistovala chyba v katastrálním operátu, se totiž
soud vypořádal, když přisvědčil žalovanému, že k chybě došlo, neboť byl při obnově
katastrálního operátu použit nejméně přesný podklad. Následně uvedl, že chyba byla podle
něj konstatována a dostatečně specifikována.
Dále, k žalobní námitce pod bodem IX., v níž stěžovatel zejména tvrdil, že byl zbaven
vlastnického práva, soud uvedl, že podle ustanovení §5 odst. 7 katastrálního zákona právní
vztahy nemohou být dotčeny revizí údajů katastru, opravou chyb v katastrálním operátu ani
obnovou katastrálního operátu, pokud jejich změna není doložena listinou. Poté konstatoval,
že jako soud ve správním soudnictví není příslušný zabývat se určením vlastnického práva.
S relevantními námitkami stěžovatele se tedy krajský soud vypořádal a jeho
rozhodnutí v tomto směru není nepřezkoumatelné.
Závěrem proto Nejvyšší správní soud konstatuje, že v rozsahu přezkumu
ani ve výsledném právním názoru obsaženém v napadeném rozsudku krajského soudu
nezjistil namítaná pochybení a protože kasační důvody nebyly naplněny, podanou kasační
stížnost podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
Nad rámec odůvodnění Nejvyšší správní soud podotýká, že žalobci se ochrany svého
vlastnického práva mohou domáhat soukromoprávní cestou, neboť obnova katastrálního
operátu ani oprava chyby v katastru nemá vliv na hmotněprávní vztahy k nemovitostem
a nemůže měnit vlastnictví k nim (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2005,
sp. zn. 22 Cdo 1840/2003 Rozhodnutí soudů ve věcech civilních č. 15/2006, a rozsudek
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 6. 2001, sp. zn. 15 Ca 110/2001 Soudní
judikatura ve věcech správních č. 870/2001).
VI.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s.
ve spojení s §120 téhož zákona. Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch,
nemá právo na náhradu nákladů řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.) a žalovanému náklady řízení
nad rámec jeho obvyklé úřední činnosti nevznikly. Proto soud rozhodl, že se žalovanému
nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. V případě osoby zúčastněné
na řízení pak postačuje odkázat na ustanovení §60 odst. 5 s. ř. s., podle něhož tato má právo
na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud
uložil, což se však v daném případě nestalo.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2007
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu